Zrakové postižení je jako život v permanentní nejistotě

Chci si jen napsat seznam, co mám všechno koupit. Ale je to těžké, na papír téměř nevidím. Paní mi podává silnější fixu. Jenže nevím, kde je, takže jen naprázdno máchám rukou ve vzduchu, a to i přesto, že paní stojí hned vedle mě. Mé zorné pole se totiž scvrklo pouze na dva malé body, které se navíc v určitém úhlu prolínají. Abych vůbec byla schopná něco napsat a nedělalo se mi špatně, musím se dívat jen jedním okem.

"I s takovými problémy se denně potýkají lidé se zrakovým postižením, v tomto konkrétním případě onemocněním sítnice. Jak se takovým lidem žije, si mohli zájemci vyzkoušet v pardubickém TyfloCentru.Aby se lidem se zrakovým handicapem žilo lépe, mohou využívat nejrůznější pomůcky. Pomáhá jim především hmat a sluch, ale i výrazné barvy.KOLIK JE HODIN, ZJISTÍ NEVIDOMÍ PO HMATUNasazuji si klapky na oči a chci si vyzkoušet hodinky, z nichž se dá odklopit sklíčko. Kolik hodin ukazují, se pak zjišťuje hmatem. Jenže problém už je v tom hodinky vůbec na stole nalézt. Nedokáži se poslepu správně zorientovat a opět beznadějně šmátrám.Když už hodinky konečně naleznu a odklopím sklíčko, čeká na mě to nejtěžší. Na správný odhad času je totiž potřeba opravdu citlivý hmat. "Půl sedmé a pět minut?" ptám se nejistě. Dozvídám se, že velkou ručičku jsem poznala...