Život v transformované domácnosti
Transformace ústavních služeb pro lidi s vysokou mírou podpory
Poskytovatel sociálních služeb pro osoby s vysokou mírou podpory, který v rámci transformace a deinstitucionalizace připravuje nová bydlení a hledá nové způsoby podpory, potřebuje sobě, svým klientům (zároveň i jejich opatrovníkům či rodinným příslušníkům) a svým zaměstnancům nabídnout přesvědčivou představu, jak bude život člověka s vysokou mírou podpory v budoucí komunitní pobytové sociální službě vypadat.
Při přípravě metodiky pro transformaci a deinstitucionalizaci ústavních sociálních služeb pro osoby s vysokou mírou podpory nabídla řada poskytovatelů sdílení svých získaných zkušeností a dobré praxe. Sdílené zkušenosti těchto poskytovatelů se nejčastěji vztahovaly ke komunitním pobytovým službám pro lidi s mentálním a duševním onemocněním, autismem, kombinovaným zrakovým a sluchovým postižením či kombinovaným mentálním a tělesným postižením.
Základem bydlení a spokojenosti klienta je zajištění soukromí. Většina poskytovatelů proto nabízí v komunitních domácnostech především jednolůžkové pokoje. Mnozí poskytovatelé k preferenci ubytování v jednolůžkových pokojích přistupují i dodatečně. Původně dvoulůžkové pokoje přeměňují na pokoje jednolůžkové.
Život v domácnosti komunitní pobytové služby vychází z individuální situace, představ a možností jednotlivých obyvatel. Denní program si klienti volí sami nebo vychází z potřeb, které projevují. Prakticky se ale život v každé domácnosti dostane do podobně přirozeného rytmu, jak jej známe z běžného života. Tam, kde to je možné, se klienti podílejí na chodu domácnosti a zajišťování svých potřeb. Pokud se na zabezpečení chodu domácnosti a péči o své potřeby nemohou podílet aktivně, mohou se účastnit alespoň pasivně. Jeden z poskytovatelů to popsal na praktickém příkladu: "Ve spolupráci s asistentem se klienti podílejí na úklidu. Pokud je klient ležící, pomůže mu asistent na invalidní vozík, aby třeba viděl dobře do své skříně. Asistent rovná, co je potřeba, a ptá se člověka, kam např. přijdou trička, kam bundy. Klient je úkonům vždy přítomen." V domácnosti se společně plánují jídelníčky. Snídaně a večeře se zpravidla připravují v domácnosti. K zajištění obědů poskytovatelé přistupují různě. Někteří obědy vaří v domácnosti. Klienti s těžkým postižením tak mohou zažívat prostřednictvím vjemů vůně a přirozený ruch kuchyně. Jiní poskytovatelé ale dávají přednost obědům z centrální kuchyně nebo od dodavatele. Preferují, aby pozornost, kterou by jinak pravidelná příprava stravy vyžadovala, pracovníci využili pro rozmanitou individuální podporu klientů. Řada poskytovatelů vaření obědů v domácnosti a odběr hotových jídel kombinuje (např. vaří se o víkendu). Nakupování probíhá většinou dvojím způsobem. Malé každodenní nákupy (např. pečivo, individuální svačiny, snídaně či večeře, individuální pochutiny) se nakupují každý den. Individuální doprovod do místního obchodu se pro klienty stává příležitostí k rozhovorům, potkávání se s dalšími lidmi či rozvíjení potřebných kompetencí. Velké nákupy zajišťují pracovníci většinou jednou týdně pomocí služebního vozidla.
Aktivizaci klientů představuje především účast klienta na zajišťování vlastních potřeb. Výstižně to shrnul jeden z poskytovatelů, když v rozhovorech o dobré praxi uvedl: "Uvědomili jsme si, že klienti se potřebují podílet na chodu domácnosti – nákupy, příprava stravy, plánování výletů, běžné činnosti. Přirozená náplň je nejefektivnější, nepřirozenější a nejlevnější způsob aktivizace". Nedílnou součástí podpory je využívání místních veřejně dostupných služeb (kadeřnictví, manikúra, pedikúra), účast na společenských, kulturních nebo sportovních akcích, které místní společenství nabízí (trhy, poutě, koncerty, akce hasičů a místních spolků…). Řada klientů potřebuje ale také pravidelnou změnu prostředí či setkávání se s dalšími vrstevníky (jinými lidmi než v domácnosti). Tomu – v případě lidí s vysokou mírou podpory – pomáhají například různá aktivizační centra poskytovatele nebo návazné služby (např. denní stacionáře). Důležitou součástí života je i odpočinek. Odpočinek a relaxaci umožňuje již zmíněné soukromí vlastního pokoje, přiměřený počet lidí v domácnosti, pobyt na zahradě nebo na zastřešené terase. K aktivnímu odpočinku přispívají individuální doprovody - vycházky do přírody a okolí.
Poskytovatelé, kteří jsou na cestě transformace a deinstitucionalizace delší dobu, přinášejí zajímavé zkušenosti, jak se proměňují potřeby klientů i způsob poskytování podpory. Zatímco dříve plánovali především skupinové činnosti, postupně podpora směřuje k činnostem individuálním. Zatímco v ústavním prostředí klienti toužili po "svém" majetku (získat televizi, rádio, přehrávač, sladkosti, nápoje), v transformované domácnosti oceňují zážitkové individuální aktivity. Jeden z ředitelů k tomu uvedl: "Pracovníci jezdí s klienty na rockové festivaly, jsou tam třeba do dvou do noci… Klient může jet na třídenní dovolenou. Když jsme začínali, tak se jezdilo zase ve skupinách. Nyní se jezdí na dovolené individuálně, nebo ve dvou či ve smíšených skupinách lidí z jiné domácnosti. Tedy – pokud spolu chtějí jet." Dále pokračoval: "V rámci projektu Ježíškových vnoučat klienty motivujeme, aby jejich přání byla zážitková. Jeden klient letěl letadlem, balónem, chtěl jet ve sportovním či hasičském autě. Obyvatelé jiné domácnosti dostali vstupenky do kina, na koncerty atp. Zažijí tak něco nového." Ředitel této transformované služby ale upozornil, že také systém odměňování musí zaměstnance k takovým aktivitám motivovat. A dosahování výsledků se neobejde bez pomoci a zapojení dobrovolníků, rodiny či přátel klienta. Další vedoucí pracovník poukázal na ještě jiný aspekt: "Mohu říci, že jsme prošli takovou cestou: od skupinových programů po ryze individuální
přístup. Dnes právě ta individuální podpora převládá. Začali jsme u vaření a úklidu. Dnes klientky podporujeme například v umění používat kosmetiku."
Více informací o zkušenostech a dobré praxi poskytovatelů přinese připravovaná metodika transformace a deinstitucionalizace sociálních služeb pro osoby s vysokou mírou podpory....