Tři příběhy: Zjistil jsem, že dokážu stárnout. Kolem sebe vidím, že to nedokáže každý...

... někomu přijde věk a najednou nestačí na to, na co dřív stačil, ať už ve sportu, nebo na chalupě.
Když se nehýbu, tak není poznat, že mám ochrnutou část obličeje...
Je to jednoduché - když nemáte druhého, kterého máte rád a který má rád vás, tak nemáte nic...

Fotografický blog Humans of Prague publikuje portréty lidí z pražských ulic. Snímky a doplňující texty jsou svědectvím letmých setkání mezi fotografem a neznámým člověkem. Cílem blogu je seznamovat čtenáře s rozmanitostí lidí, jejich myšlenek a příběhů v současné Praze.

1. "Zjistil jsem, že dokážu stárnout. Kolem sebe vidím, že to nedokáže každý. Někomu přijde věk, najednou nestačí na to, na co dřív stačil, ať už ve sportu, nebo na chalupě, a začne být permanentně nerudný a otravný: ‚Tohle se mi nepovedlo, támhleto se mi nepovedlo, kde já mohl být, kdyby …‘ Takovým lidem věk přibývá, ale oni se snaží neustále vracet k tomu, jak to bylo dřív. To ale nejde dohromady."

"Já jsem ještě v pětašedesáti na chalupě jel jako blázen – tři dny jsem makal od rána do večera. Tehdy jsem si opravdu myslel, že se mě nějaké ubývání sil netýká, že jsem asi výjimka. Když jsem byl unavený, tak jsem si sedl, dal si jedno pivko a šel makat dál. Dneska už to nejde. Pořád zvládnu dělat celý den. I dva dny. Ale ten třetí už to nejde. To jsem zjistil i na běžkách – vždy jsem dělával třicetikilometrové okruhy a jeden rok najednou zjistil, že to sotva dojedu. Nejdřív si říkáte: ‚To asi jenom nejsem v kondici.‘ Pak se to stane podruhé a vy si uvědomíte, že na to už jednoduše nestačíte. V takový moment je důležité si to přiznat. A začít dělat o trochu menší okruhy. Protože vaše tělo vám říká: ‚Hele, přibrzdi!‘ A vy tomu tělu musíte naslouchat. Přestože vám možná říká něco, co nechcete slyšet."