Testovali jsme

ČT 1
-
Vlado ŠTANCEL, moderátor:
Hezký podvečer, milí diváci, vítejte u Černých ovcí.

Iveta FIALOVÁ, moderátorka:
Ty tady hlídáš?

Vlado ŠTANCEL, moderátor:
Porouchal se výtah, tak čekám, až zas pojede, no.

Iveta FIALOVÁ, moderátorka:
A nevyběhneme schody?

Vlado ŠTANCEL, moderátor:
Schody? V našem věku? Nepřekonatelná bariéra, sedni si taky.

Iveta FIALOVÁ, moderátorka:
No jo, lenost, to je náš handicap, ale jiní jsou na tom mnohem hůř.

Vlado ŠTANCEL, moderátor:
Dnešní vydání tedy bude patřit hlavně bariérám. Těm, které stavíme, místo abychom je bourali.

Kryštof BENONI, redaktor:
I když chodníky nebo tramvajové zastávky jsou pro tělesně postižené stále přístupnější, život ve městě pro vozíčkáře pořád není jednoduchý. Často kvůli maličkostem.

Václav KRÁSA, Národní rada osob se zdravotním postižením ČR:
On si nikdo neuvědomí, že stačí jeden nebo dva schody a obchod, lékárna, služebna policie, cokoliv, se stává nepřístupnými pro nás. Pro jiný lidi, ty si toho ani nevšimnou, je to maličkost, to každý přehlédne, v tom je ten problém, že to jakoby lidi nevnímají jako problém.

Kryštof BENONI, redaktor:
Vyzkoušíme, jak se tělesně postiženým v Praze nakupuje a jaké překážky musí při vstupu do obchodu překonávat. A nejdříve se zaměříme na ty nejpotřebnější, lékárny. Lékárny budeme hledat podle běžně dostupné on-line mapy a budeme zjišťovat, kolik z nich je bezbariérových. S tím nám pomůže Karolína Chloubová, která je trvale upoutána na invalidní vozík. Jako první jsme navštívili lékárnu U krále Jiřího na Vinohradské ulici.

Karolína CHLOUBOVÁ, :
Tak jsou tu dva schody.

Kryštof BENONI, redaktor:
A tady tu překážku asi nemáte šanci překonat, že jo.

Karolína CHLOUBOVÁ, :
Tak to v žádným případě.

Kryštof BENONI, redaktor:
Ve zdejší lékárně si proto vozíčkář může koupit léky pouze na ulici pod širým nebem.

Karolína CHLOUBOVÁ, :
Neplánuje se tady udělat bezbariérový nájezd?

osoba:
To nevím, to netuším.

Karolína CHLOUBOVÁ, :
Protože přece jenom je to lékárna a ono tady široko daleko není žádná bezbariérová.

osoba:
Můžu se zeptat, každopádně teda zatím jste jediná.

Kryštof BENONI, redaktor:
Další nejbližší lékárna U zlatého lva je podle mapy o několik bloků dál. Já už teda odsud vidím, že tam schod je.

Karolína CHLOUBOVÁ, :
Že už tam je, no. Zatím to vypadá, že tam je jenom jeden. Ne, je jich tam víc.

Kryštof BENONI, redaktor:
I tady se proto nákup léků změnil v pouliční prodej.

Karolína CHLOUBOVÁ, :
Je tam ochotná paní prodavačka, která teda vyjde ven, ale pořád jako ten problém zůstává v tom, že člověk jako to musí řešit na ulici, nemůže si vybrat vlastně z té nabídky, kterou tam ta lékárna nabízí, ale není to jakoby řešení, myslím, pro moderní město, že to by se mělo snažit jako být otevřené všem.

Kryštof BENONI, redaktor:
V lékárně v Belgické ulici to vypadá, že tady už s handicapovanými konečně počítají.

Karolína CHLOUBOVÁ, :
Tak já koukám, že tam dole je nějaké prodejní okénko, ale taky tam vidím značku vozíčkáře.

Kryštof BENONI, redaktor:
Jak se ale ukázalo, okénko je pro vozíčkáře příliš vysoko a na zvonění nikdo nereaguje. Nezbývá tedy nic jiného, než opět vyzkoušet štěstí u hlavního vchodu a tam už je nepřekonatelný vchod.

Karolína CHLOUBOVÁ, :
Bezbariérový vjezd, nájezd tady asi neplánujete udělat?

osoba:
Je otázka, jestli by se to dalo nějak jako udělat, protože on je památkově chráněnej a jakýkoliv zásah do vnějších fasády je problém, jo.

Kryštof BENONI, redaktor:
Naše hledání je tedy zatím neúspěšné. A nic na to nezměnila ani prodejna na náměstí I. P. Pavlova. Tady musela naše figurantka navíc čekat dlouhé minuty, než si jí vůbec někdo všiml.

Karolína CHLOUBOVÁ, :
A můžu se zeptat, neplánujete tady náhodou vybudovat bezbariérovej přístup?

osoba:
Ono tím, že jako ..., rádi bysme, ale tím, jak je to památka, tak vlastně ...

Karolína CHLOUBOVÁ, :
Aha, tak to nejde.

osoba:
... nemůžeme kopat vůbec nic, ale určitě jinak jakoby všechny naše lékárny jako to tak většinou máme.

Karolína CHLOUBOVÁ, :
A nevíte tedy, kde by tady byla někde poblíž bezbariérová lékárna? Protože já jsem se tady snažila pátrat a nic.

osoba:
Nejsem si jistá, vůbec nevím, jestli třeba možná nahoře na náměstí Míru.

Kryštof BENONI, redaktor:
My už ale víme, že ta pro lidi na vozíku přístupná není. Nezbývá tedy než pokračovat dál do Londýnské ulice. Tak podle mapy by tady někde měla být další lékárna, tak to vypadá, že lékárna je zrušená.

Karolína CHLOUBOVÁ, :
A tak stejně je tady nepřekonatelný schod.

Kryštof BENONI, redaktor:
Lékárnu, kam se vozíčkář bez problémů dostane, jsme našli až na samém konci naší cesty po dlouhém hledání.

Václav KRÁSA, Národní rada osob se zdravotním postižením ČR:
Já myslím, že to je necitlivé, zvláště u těch lékáren. Tam bych předpokládal, že budou aspoň trošku na přístupnost dbát, protože lidi se zdravotním postižením chodí nebo lidé vůbec s nějakým problémem zdravotním chodí do lékáren samozřejmě nejvíce, zdravý člověk tam prakticky nechodí.

Kryštof BENONI, redaktor:
4 ze 6 domů, ve kterých jsou námi navštívené lékárny, patří soukromým majitelům. To, jestli si do obchodu udělají bezbariérový vchod, záleží čistě na nich a na jejich solidaritě k ostatním. Jak jsme ale zjistili, dům v Belgické ulici a dům na Vinohradské, kde je lékárna U krále Jiřího, patří přímo městské části Praha 2. Zeptali jsme se proto, proč schody u lékáren neodstraní. Odpověď jsme dostali e-mailem. Lékárna v Belgické ulici prý bezbariérová je, protože je vybavena zvonkem a okénkem pro vozíčkáře. Dům na Vinohradské ulici je prý na prodej a případnou úpravu vstupu nechá městská část na budoucím kupci. Obecně ale úpravy vstupů dělat nelze, protože domy jsou v památkové zóně. Památkáři ale mají jiný názor.

Ondřej ŠEFCŮ, ředitel, Národní památkový ústav, Praha:
Já myslím, že to je nepřesná informace. Památková zóna znamená, že ta část města má nějakou plošnou ochranu směřovanou k památkové obnově. V podmínkách té obnovy se nic nepraví o tom, že by se v konkrétních objektech nedaly provádět stavební úpravy. Já si troufnu říct, že prakticky vždycky, úplně na 99 % se dá vymýšlet náhradní řešení.

Václav KRÁSA, Národní rada osob se zdravotním postižením ČR:
Je to velmi nedůstojné. Já myslím, že město to mělo už dávno upravit, pokud tam provozuje lékárnu, a nemělo by vůbec připustit takovéto věci.

Kryštof BENONI, redaktor:
Jak to ale vypadá, městská část Praha 2 nemá v tomto případě zájem cokoliv měnit. Přesuneme se proto do jiné části Prahy a podíváme se, jak přístupné jsou obchody ve Vršovicích. Konkrétně do Moskevské ulice. Tu nechala městská část Praha 10 nedávno kompletně zrekonstruovat za více než 160 milionů korun a podle propagačních materiálů ji proměnila v obchodní bulvár. Tak se podíváme, jestli zde mohou něco nakoupit i tělesně postižení. Ulici si s námi prohlédl reprezentant České republiky ve sledge hokeji Zdeněk Krupička. Tady ty schůdky k tomu řezníkovi, zvládnul byste to na vozejku?

Zdeněk KRUPIČKA, :
Tak to asi úplně ne, protože je to dost vysoký a asi bych se převrátil.

Kryštof BENONI, redaktor:
Pane Krupičko, co říkáte na tohle?

Zdeněk KRUPIČKA, :
No, tak tohle už je úplně špatný, protože vlastně dvojschod a tam opět zase máme problém.

Kryštof BENONI, redaktor:
Ještě na to tady hezky upozorňujou.

Zdeněk KRUPIČKA, :
Ještě na to upozorňujou aspoň, ale možná kdybych otevřel a na někoho zavolal, tak někdo možná přijde, ale dovnitř se nedostanu.

Kryštof BENONI, redaktor:
Stejné schody a stupně jsme našli u naprosté většiny obchodů. I když chodníky a tramvajové zastávky jsou bezbariérové, kvalitní nájezd jsme objevili pouze u jednoho obchodu. Ani ve zbrusu nové ulici tedy vozíčkáře při nákupu žádné pohodlí nečeká.

Zdeněk KRUPIČKA, :
Tahle ulice je maximálně použitelná na procházku, jen tak se projít, ale bohužel co se týče těch obchodů, tak vůbec, no.

Václav KRÁSA, Národní rada osob se zdravotním postižením ČR:
Tak já myslím, že je to zásadně špatně. Pokud obec rekonstruovala nebo městská část rekonstruovala nějakou ulici, tak měla samozřejmě ten prostor celý upravit bezbariérově, protože to jsou vyhozené finanční prostředky.

Kryštof BENONI, redaktor:
Zeptali jsme se proto na zdejší radnici, proč při rekonstrukci na vstupy do obchodů zapomněli.

Ivana CABRNOCHOVÁ, radní, Městská část Praha 10:
Myslím si, že upravit vchod bezbariérovým způsobem není tak veliká investice a tak náročná akce, aby majitel svého obchodu si nespočítal, že se mu to vrátí tím, že bude mít více zákazníků. Ale my máme možnost pouze doporučovat, protože to není v našem vlastnictví a my nemůžeme opravovat jejich majetek. Z mého pohledu je to škoda, já si myslím, že té příležitosti měli využít.

Kryštof BENONI, redaktor:
Takže ta varianta, že byste jim nějak přispěli třeba, nebyla by řešením?

Ivana CABRNOCHOVÁ, radní, Městská část Praha 10:
Nebyla, nebyla.

Václav KRÁSA, Národní rada osob se zdravotním postižením ČR:
Každopádně odpovědnost za veřejný prostor má městská část a ta měla v rámci rekonstrukce udělat vždy nájezdy k těm jednotlivým obchodům s tím, že by, že se to dá řešit několika způsoby, technicky.

Kryštof BENONI, redaktor:
Řešení tedy existuje a je poměrně jednoduché. Nájezd je totiž možné udělat přímo na obecním chodníku.

Václav KRÁSA, Národní rada osob se zdravotním postižením ČR:
Ta ulice, chodníky jsou určitě obecní, je to opravdu o tom, jestli ten, ta obec má vůli tento problém řešit. Pokud má, tak ho umí vyřešit.

místní prodavačka:
Tahle ulice byla už tolikrát rozkopaná a tolikrát se dělala rekonstrukce chodníku, že si myslím, že prostě a ještě úplně zbytečně, kdy fakt třeba situace, že zapomněli položit kabely, tak už ten hotovej chodník znova rozkopali, že ty náklady se navýšily jenom díky něčí blbosti a na tohle fakt jako se nepamatovalo. A úplně shodou náhod nám rozbili tenhlencten schod, jo. A byla by, oni ho museli opravit, takže kdyby chtěli, tak by bylo to nejmenší udělat ten nájezd.

Václav KRÁSA, Národní rada osob se zdravotním postižením ČR:
Já si myslím spíš, že tady došlo k opomnění. Mně to ani nedává žádnou logiku, protože by to o tolik dražší nebylo. Když už dělám stavební práce na ulici tak velké, takového rozsahu, tak nepochybně toto nejsou nějaký vyšší náklady.

Kryštof BENONI, redaktor:
Celkem jsme v Praze navštívili 20 obchodů, bezbariérové byly pouze 2. Bohužel jak jsme viděli, ani úřady si tento problém příliš neuvědomují a zdá se, že se schůdky se budou muset vozíčkáři potýkat ještě dlouho.

Zdeněk KRUPIČKA, :
Je to o tom, že přesně jim to nedojde, anebo ani nechce docházet, protože prostě to stojí peníze a bohužel si myslím, že ještě nějakou dobu to trvat bude, no, takže jako sice se to vylepšuje, to určitě, ale myslím si, že prostě ještě, ještě trošku to chvíli bude trvat a musíme se s tím poprat.