Sportovec z Kohoutovic

Václav Krychtálek je sportovec z Kohoutovic s kombinovanou oční vadou. Showdownu, ke kterému ho přivedla sestra, se věnuje více než 10 let. Za svou kariéru stihl objet už řadu turnajů. Z paralympijských her mládeže ve Finsku z roku 2022 přivezl jeho trojčlenný tým pod vedením trenéra Pavla Davida zlatou medaili. Momentálně studuje v Praze obor sportovní a rekondiční masér.  

V květnu se konal multisportovní Parasport festival v Ostravě, kde na stánku českého paralympijského týmu mohli návštěvníci Vaška potkat coby úspěšného showdownistu, kterého oslovila i Česká televize jako propagátora tohoto sportu.  

- Co je showdown a jak se vlastně hraje?  

Je to aplikovaný stolní tenis pro nevidomé a slabozraké. Hraje se na stole s mantinely, kde si dva hráči poslepu posílají ozvučený míček a snaží se dát si vzájemně gól. Standardně se hrají dvouhry, příležitostně čtyřhry, kdy se hráči střídají stejně jako například v tenise.  

- Sám jsem si to mohl vyzkoušet. Je opravdu hodně těžké, hrát jen podle sluchu. Jak často trénuješ a přináší tento sport nějaká rizika?  

Trénuji jednou týdně a před zápasem pochopitelně častěji. Dříve jsme měli jen chrániče kloubů a nekryté prsty, takže úrazy byly častější. Míček létá vysokou rychlostí a když vás taková rána od soupeře trefí do prstu, nebo do kloubu, teče i krev. V takovém případě se musí přerušit hra. :) Teď se to už ale nestává, máme dobré rukavice, které nás před takovými zraněními ochrání. Jednou jsem omylem trefil rozhodčího. Zbytek zápasu musel odpískat někdo jiný.  

- Jak je na tom český showdown ve světovém měřítku? Které státy tomuto sportu kralují?  

Světová konkurence je veliká, přesto máme jednoho hráče v top 20 a spoustu v top 50. Mně samotnému ještě pár příček zbývá. Jsem teď na 57. místě. Nejtěžší soupeři jsou Poláci. Mají totiž specifický styl hry a ovládají údery, které se my ještě musíme učit. Dobří jsou také Lotyši a Finové.  

- Na zápasy často cestuješ do zahraničí. Kam ses už díky showdownu podíval a co tě v nejbližší době čeká?  

Ročně se pořádá přibližně deset prestižních zápasů. Já jich stíhám objet tak šest. I tak se ale nacestuji, to je pravda. Kromě sousedních států, jako jsou Polsko, Slovensko, jsem se podíval do Švédska, Litvy. V létě pojedu na tábor pro nevidomé ve Veverské Bítýšce, kde již několikátým rokem působím jako instruktor showdownu a předávám své zkušenosti začínajícím i pokročilým hráčům. Na podzim mě čeká světový pohár ve Švýcarsku, na který se připravuji už nyní. Děkuji. že sis našel čas, a přeji ti hodně štěstí na cestě k úspěchu.  

Foto: