Sociální setření pro účely příspěvku na péči
04.06. 2025 - 04:02
Sociální pracovník
Sociální šetření je jednou z metod sociální práce a pro účely příspěvku na péči je žadatel (ať se jedná o přiznání příspěvku, nebo o návrh na jeho zvýšení) povinen se sociálnímu šetření podrobit. Předpokládám základní znalost sociálních pracovníků o příspo příspěvku na péči, proto se nebudu věnovat jeho účelu. Ráda bych ale více přiblížila roli sociálního pracovníka v záležitosti příspěvku a obsah sociálního šetření. Proč? Mnozí z vás si jistě položí otázku, proč se tomuto tématu chci věnovat, když je chronicky známé. Ale ze zkušenosti vím, že tomu tak není vždy. A kdyby byl článek přínosnýjen jednomu sociálnímu pracovníkovi či jednomu jeho klientovi, pak splnil účel.1
Sociální pracovník pobytové sociální služby je přímo zodpovědný zajeden ze zdrojů příjmů svého zařízení, tedy za příjem z poskytované péče formou příspěvku na péči. Ve většině terénních nebo ambulantních služeb (ne-li ve všech] bychom pak měli umět poskytnout základní sociální poradenství, do kterého dle mého názoru patří také řízení příspěvku na péči.
Samozřejmě máte pravdu, pokud hned odvětíte, že sociální šetření pro účely příspěvku na péči je v kompetenci sociálních pracovníků úřadu práce (pokud bude schválen návrh v legislativním procesu, pak se bude jednat o sociální pracovníky ČSSZ, respektive okresních správ sociálního zabezpečení]. Jenže sociální pracovník úřadu práce potřebuje poskytnout minimálně vstupní informace týkající se například způsobu komunikace klienta (možné způsoby nebo bariéry], převažujícího psychického rozpoložení klienta nebo jeho specifického chování apod. Současně může sociální pracovník pobytové sociální služby nabídnout pomoc při komunikaci s klientem (např. kdy klient dopady zdravotních obtíží do svého života bagatelizuje nebo verbálně vůbec nekomunikuje]. Sociální pracovník nepobytové sociální služby by pak měl umět klienta na sociální šetření připravit, aby sociální šetření a následné rozhodnutí o výši příspěvku na péči odpovídalo "skutečné" realitě.
V rámci sociálního šetření pro účely příspěvku na péči je posuzováno deset oblastí ze života osob a způsob jejich každodenního zvládání, jedná se o oblast mobility, orientace, komunikace, stravování, obléká1 ní a obouvání, tělesné hygieny, výkonu fyziologických potřeb, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Není to nic nového, tyto oblasti jsou známy a jsou dostupné ve vyhlášce č. 505/2006 Sb. (dále jen "vyhláška"]. A tady, dle mého názoru, někdy nastává kámen úrazu. Sociální pracovník je totiž v rámci přípravy na výkon profese připravován na "vyhledávání" jakýchkoli Zachovalých dovedností osoby a na jejich využití v životě klienta. To je pochopitelně správně a v záležitosti příspěvku na péči k tomu "nabádá" i Instrukce MPSV (dále jen "Instrukce"-č. 15/2016 - "základním principem hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby je hodnocení funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na tuto schopnost"). Jenže v praxi se nám někdy stává, že dopady zdravotního omezení na život osob nesprávně vyhodnotíme.
Setkávám se s tím, že například za mobilního je označen klient, který se pohybuje po pokoji, někdy i s přidržením se stěn a nábytku. Ale vyhláška mimo jiné hovoří o zdolání vzdálenosti 200 m (s možnými přestávkami] v běžném terénu, a to i po nerovném povrchu, kterým například může být dlažba nebo spravované nebo naopak rozbité chodníky či komunikace. Dále, aby osoba "byla považována za mobilní", je třeba, aby zvládla chůzi do schodů/ze schodů, a to v rozsahu jednoho patra, tedy nejen např. dvou nebo tří schodů. V oblasti mobility je také třeba uvést, zda osoba nemá zrakové omezení, které ji limituje v pohybu, a osobně bych uvedla také případný kognitivní deficit, byť o něm vyhláška ani Instrukce nehovoří. Jedná se zejména o bezcílný nebo neúčelný pohyb osob, nutkání k pohybu až do vyčerpání apod.
V oblasti orientace je třeba se zabývat duševním a smyslovým deficitem osob, které na orientaci mají vliv. To znamená orientací místem, časem, orientací osobami, ale také orientací v běžných situacích a ve věcech či předmětech (například člověk nepoznává vlastní oblečení, což mu může bránit v sebeobsluze, nebo nedokáže uchopit nebo využít příbor, což mu může bránit v najedení se apod.]. Z hlediska smyslového deficitu však nestačí zmínit pouze zrak, orientaci může výrazně ovlivnit také sluchový deficit. Zabýváme se opět orientací osoby v bytě či v zařízení sociálních služeb, ale také v okolí pobytu osoby. Z praktického hlediska tedy musí sociální pracovník znát míru dezorientace osoby. Například zda musíme zjednodušit komunikaci (krátké věty, možnost odpovědět jednoslovně apod.], zda si osoba zvládne naplánovat a rozvrhnout den a běžné činnosti, zda se orientuje v ročním období, v denních a nočních hodinách, zda poznává osoby kolem sebe, včetně rodiny, a pokud ne, zda mu dezorientace nezpůsobuje psychickou nepohodu. A v neposlední řadě, zda zvládne "vyřešit" běžné denní situace, jako je volba stravy či nápojů, volba oblečení, zapojení se do běžných aktivit (vrstevníků] nebo do aktivit nabízených v zařízení sociálních služeb. V této oblasti osobně doporučuji zmínit také míru motivace a chuť k jednotlivým činnostem, protože pokud osoba trpí kognitivním deficitem, může ztrácet chuť a motivaci cokoli konat. Ztráta nebo snižující se motivace jsou typickým projevem psychického stárnutí, k němuž patří i změna emotivity, představivosti, myšlení a adaptability, což může osobě činit značné potíže, a to ve všech formách sociálních služeb. Z hlediska dezorientace místem považuji za vhodné uvést, zda osoba reaguje na orientační body (označení místností, cesty apod.], a zda ke zmírnění dezorientace přispívá nácvik tras.
V oblasti komunikace je posuzováno, zda se osoba dokáže verbálně srozumitelně vyjádřit, zda komunikaci chápe a přiléhavě zvládne odpovědět, zda má dostatečnou a věku, případně povolání odpovídající slovní zásobu, zda si slova vybavuje, zda komunikace není jen tzv. slovním salátem, případně zda umí komunikovat znakovým jazykem, používat alternativních způsobů komunikace, zda rozumí symbolům, znakům, zvukovým signálům. Je tedy třeba se zabývat tím, zda osoba nemá hendikep v oblasti zraku a sluchu, ale také hmatu. Zda má zachované kognitivní dovednosti v takové míře, aby zvládla použít telefon, počítač, email (pamatuji si 1021etého klienta domova pro seniory, který si dopisoval s vnukem), ale také zda je schopna používat komunikační přístroje z hlediska jemné motoriky. A v neposlední řadě - zda je osoba schopna napsat rukou krátký text, který je "čitelný a neroztřesený", ale také zda text dokáže zformulovat, nebo zda je schopna se alespoň podepsat (nebo již ne).
V rámci stravování je posuzováno, zda osoba zvládá volbu potravin a nápojů, včetně volby se zohledněním dietního omezení, ale také zda si osoba zvládne nalít nápoj a naporcovat stravu nebo si je přenést či převézt např. s použitím chodítka, také zda se zvládne sama napít a najíst a zda si uvědomuje, kdy je čas se najíst. Z praktického hlediska by měl sociální pracovník dále vědět např. to, zda se osoba stravuje příborem nebo zda se zvládne samostatně najíst alespoň lžící, nebo zda potřebuje pomoc s podáním stravy. Také by měl vědět, zda strava není podávána sondou (např. PEG), zda má či nemá osoba zubní protézu a zda je funkční, případně zda jí musí být strava mechanicky upravena. Zvládání této oblasti může ovlivnit také smyslový hendikep. Doporučuji dále zmínit použití speciálních nádob, např. hrnků s pítkem na nápoje, s jejichž použitím se zvládne osoba samostatně napít, a zda osoba má motivaci k jídlu a k pití, zda si uvědomuje potřebu příjmu stravy a nápojů. Dále je vhodné uvést, zda jsou osobě podávány nutriční přípravky. V potaz pak naopak není bráno, pokud osoba nikdy stravu nepřipravovala.
Další z oblastí je oblékání a obouvání, do které náleží samozřejmě schopnost se samostatně nebo s pomůckami obléct a svléct či obout a zout, správně obléct a vrstvit ošacení, zvolit přiměřené oblečení a obutí (roční době, aktuálnímu počasí). Dále doporučuji uvést, zda osoba rozezná, že má ošacení špinavé a je ochotná předat ošacení k vyprání (vybavuji si klienta zařízení sociálních služeb, který až obsedantně lpěl na své flanelové košili s roztrhanými kapsami, kterou odmítal svléknout a nechat vyprat, natož ji vyhodit a vzít si novou). V této souvislosti bych uvedla také schopnost osoby si nasadit nebo svléknout speciální kompenzační pomůcku (např. protézu dolní nebo horní končetiny, případně prsu, naslouchátko), i když dle Instrukce se tato informace řadí do oblasti péče o zdraví. Pokud klient tuto oblast zvládá "částečně", je třeba uvést, co a proč zvládne a co a proč nezvládne (např. z důvodu zrakového hendikepu nebo silného třasu rukou nezapne knoflíčky/zip). U klientů s kognitivním deficitem opět doporučuji uvést, jestli u nich není snížená (případně v jakém rozsahu) motivace k popsaným činnostem, zda je v tomto směru osoba aktivní, zajímá se o činnosti. Součástí oblasti je také schopnost manipulovat s oblečením a obuví (např. uložit je do skříně, umýt obuv).
V oblasti tělesné hygieny je zohledňováno, zda osoba umí a zvládne použít umyvadlo, vanu nebo sprchu, připravit si koupel a potřebné pomůcky (šampon, mýdlo, hřeben, žínku apod.) a zda zvládne provést denní nebo celkovou hygienu. Vhodné je zmínit použití pomůcek, jako jsou madla, sedačka, přenosné umyvadlo. Do oblasti dále patří očista zubů a ústní dutiny (případně zubní protézy), holení a úprava účesu. Z praktického hlediska je třeba nezapomínat na to, že do oblasti patří také to, zda osoba zvládne zvolit vhodnou teplotu vody, ale například také to, že i když je osoba převážně ležící, může být schopna po přinesení pomůcek do lůžka si umýt obličej nebo ruce. U osob s kognitivním deficitem je opět vhodné zmínit, zda si uvědomuje potřebu hygieny, zda má dostatečnou motivaci k jejímu provedení a zda je schopna ji provést v běžném společenském standardu. Oblast může ovlivňovat také dezorientace časem, tedy že si osoba nemusí uvědomit, že je denní doba k vykonání např. ranní hygieny nebo si nemusí uvědomovat, že se ušpinila apod. Schopnost zvládat danou oblast může být ovlivněna samozřejmě také hendikepem v oblasti pohybu, ale také zrakovým deficitem nebo, jak uvádí Instrukce, stereotypy v oblasti hygieny mohou být narušeny z důvodu psychického postižení.
Za zvládnutý výkon fyziologických potřeb je považován takový, kdy osoba včas použije WC, je schopna na něm zaujmout polohu (včetně např. přesednutí z invalidního vozíku), vyprázdnit se a s použitím hygienických pomůcek provést očistu. V této oblasti je pak potřeba doplnit informace o případnou inkontinenci osoby, zda a jaké používá pomůcky (např. inkontinenční), zda si je zvládne sama a včas vyměnit, případně uvést, že jsou využity pomůcky typu cévka apod. Dále je třeba doplnit případný zrakový hendikep nebo dezorientaci osoby místem (nenajde WC ani přes označení symboly a např. nácvik trasy), případně situací.
V oblasti péče o zdraví vyhláška hovoří o schopnosti dodržovat stanovený léčebný režim, zvládat preventivní, léčebné nebo léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy, a používat přitom léky a pomůcky, rozpoznat vlastní zdravotní problém a vyhledat nebo přivolat si v případě potřeby pomoc. Z praktického hlediska je třeba znát, zda je osoba schopna si připravit léky. To znamená, zda je schopna si je připravit z hlediska funkčnosti jemné motoriky - vymáčknutí z blistru, vyndání z krabičky apod. S ohledem na případný kognitivní deficit, zda je schopna lék správně nadávkovat a následně užít včas a dle předpisu (neužije, protože zapomene, nebo naopak užije opakovaně), nebo zda z důvodu psychického onemocnění nehrozí nadužívání léků a léčiv. Zda je osoba schopna si např. léky nadrtit při obtížích s polykáním (pochopit a fyzicky provést). Uvést je také třeba případný zrakový hendikep. Do této oblasti se dle Instrukce řadí také "každodenní hygienická a protiepidemická opatření snižující šíření infekčních agens" (např. nutná dezinfekce výlevek, odpadů a WC). Do oblasti péče o zdraví spadá také schopnost osoby použít (nasadit či sundat) kompenzační pomůcku (např. ortopedickou, naslouchátko) a ošetřit pokožku, aplikovat injekce nebo také inhalovat, rehabilitovat, provádět logopedická cvičení, měřit hodnoty např. cukru v krvi nebo měřit hodnoty v moči a starat se o své zdraví v běžných situacích (např. při drobných poraněních, teplotě apod.) včetně míry vnímání rizika ohrožení zdraví.
V oblasti osobních aktivit se jedná o vyřizování osobních záležitostí, udržení kontaktu se společenským prostředím a o zvládání (běžné populaci téhož věku) obvyklých aktivit (se zohledněním věku a života osoby, dostupných možností, schopnosti plánovat den i plánování v dlouhodobějším horizontu), kdy dle Instrukce je stěžejním to, zda osoba tomuto rozumí a je schopna záležitosti vyhodnotit. Činnosti v rámci této oblasti jsou hodnoceny porovnáním se situací osoby před vznikem "dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu".
Lze tedy předpokládat, že sociální pracovník bude potřebovat znát nejenom aktuální situaci osoby, ale také informace z jejího životního příběhu. Zvládání činností v rámci oblasti pak samozřejmě může ovlivnit případná porucha jemné motoriky, hendikep v oblasti mobility, ale také kognitivní deficit, který ovlivňuje i motivaci osoby k zapojení se do společenského kontaktu, jeho vyhledávání či udržování a plánování a využití dostupných aktivit (případně dřívějších aktivit), a v neposlední řadě smyslový deficit. Instrukce uvádí, že je nutné uvést, zda osoba potřebuje při volnočasových nebo pracovních, případně vzdělávacích aktivitách asistenta, bez kterého by se do těchto aktivit nemohla zapojit, protože v takové situaci je konstatováno, že tuto základní životní potřebu osoba nezvládá.
Poslední posuzovanou oblastí je péče o domácnost. Tato oblast je poměrně široká, jelikož zahrnuje schopnost obstarat si běžný nákup a uvařit si jídlo nebo nápoj, v rámci domácnosti nakládat s penězi, vykonávat běžné domácí práce, včetně praní, žehlení a ukládání prádla, úklidu, uložení věcí (ošacení, potravin apod.), mytí nádobí a ovládání topení, a také ovládání domácích spotřebičů (typu sporák, mikrovlnná trouba, rychlovarná konvice, TV apod.) a manipulace s předměty. Pro zvládnutí těchto činností je asi nejvíce zásadní úchop, jemná motorika a zručnost s určitou svalovou silou. Zvládání činností však opět může ovlivnit porucha mobility nebo smyslových schopností, stejně jako kognitivní hendikep a v jeho kontextu opět aktivita a motivace k činnostem, výběr a rozpoznání produktů při nákupu nebo finančních prostředků a nakládání s nimi (v případě omezení svéprávnosti k této činnosti doporučuji uvést), dezorientace místem, časem či v situacích.
Ve všech oblastech a činnostech je nutné znát a uvést, z jakého konkrétního (individuálního) důvodu osoba činnosti nezvládá provést (např. porucha jemné motoriky -nestiskne, neudrží, omezená hybnost rukou - nezvedne ruce nad úroveň ramen, a proto se neučeše, specifikovat smyslový či kognitivní deficit - nenajde, neví, jaký je čas/roční období apod.), omezená mobilita - např. nedostatek svalové síly, porucha koordinace pohybu, pohyb jen s chodítkem nebo na invalidním vozíku apod.
***
Zdroje:
* Vyhláška č. 505/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách.
* MPSV - Instrukce náměstkyně pro řízení sekce sociálně pojistných systémů L. 15/2016.
Uvedené poznatky a podněty se zaměřují na sociální šetření s dospělými osobami.
Mgr. Andrea Faltysová, DiS., MBA ředitelka Domova Clementas Mlékovice, předsedkyně Profesního svazu sociálních pracovníků v sociálních službách APSS ČR
Sociální pracovník pobytové sociální služby je přímo zodpovědný zajeden ze zdrojů příjmů svého zařízení, tedy za příjem z poskytované péče formou příspěvku na péči. Ve většině terénních nebo ambulantních služeb (ne-li ve všech] bychom pak měli umět poskytnout základní sociální poradenství, do kterého dle mého názoru patří také řízení příspěvku na péči.
Samozřejmě máte pravdu, pokud hned odvětíte, že sociální šetření pro účely příspěvku na péči je v kompetenci sociálních pracovníků úřadu práce (pokud bude schválen návrh v legislativním procesu, pak se bude jednat o sociální pracovníky ČSSZ, respektive okresních správ sociálního zabezpečení]. Jenže sociální pracovník úřadu práce potřebuje poskytnout minimálně vstupní informace týkající se například způsobu komunikace klienta (možné způsoby nebo bariéry], převažujícího psychického rozpoložení klienta nebo jeho specifického chování apod. Současně může sociální pracovník pobytové sociální služby nabídnout pomoc při komunikaci s klientem (např. kdy klient dopady zdravotních obtíží do svého života bagatelizuje nebo verbálně vůbec nekomunikuje]. Sociální pracovník nepobytové sociální služby by pak měl umět klienta na sociální šetření připravit, aby sociální šetření a následné rozhodnutí o výši příspěvku na péči odpovídalo "skutečné" realitě.
V rámci sociálního šetření pro účely příspěvku na péči je posuzováno deset oblastí ze života osob a způsob jejich každodenního zvládání, jedná se o oblast mobility, orientace, komunikace, stravování, obléká1 ní a obouvání, tělesné hygieny, výkonu fyziologických potřeb, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Není to nic nového, tyto oblasti jsou známy a jsou dostupné ve vyhlášce č. 505/2006 Sb. (dále jen "vyhláška"]. A tady, dle mého názoru, někdy nastává kámen úrazu. Sociální pracovník je totiž v rámci přípravy na výkon profese připravován na "vyhledávání" jakýchkoli Zachovalých dovedností osoby a na jejich využití v životě klienta. To je pochopitelně správně a v záležitosti příspěvku na péči k tomu "nabádá" i Instrukce MPSV (dále jen "Instrukce"-č. 15/2016 - "základním principem hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby je hodnocení funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na tuto schopnost"). Jenže v praxi se nám někdy stává, že dopady zdravotního omezení na život osob nesprávně vyhodnotíme.
Setkávám se s tím, že například za mobilního je označen klient, který se pohybuje po pokoji, někdy i s přidržením se stěn a nábytku. Ale vyhláška mimo jiné hovoří o zdolání vzdálenosti 200 m (s možnými přestávkami] v běžném terénu, a to i po nerovném povrchu, kterým například může být dlažba nebo spravované nebo naopak rozbité chodníky či komunikace. Dále, aby osoba "byla považována za mobilní", je třeba, aby zvládla chůzi do schodů/ze schodů, a to v rozsahu jednoho patra, tedy nejen např. dvou nebo tří schodů. V oblasti mobility je také třeba uvést, zda osoba nemá zrakové omezení, které ji limituje v pohybu, a osobně bych uvedla také případný kognitivní deficit, byť o něm vyhláška ani Instrukce nehovoří. Jedná se zejména o bezcílný nebo neúčelný pohyb osob, nutkání k pohybu až do vyčerpání apod.
V oblasti orientace je třeba se zabývat duševním a smyslovým deficitem osob, které na orientaci mají vliv. To znamená orientací místem, časem, orientací osobami, ale také orientací v běžných situacích a ve věcech či předmětech (například člověk nepoznává vlastní oblečení, což mu může bránit v sebeobsluze, nebo nedokáže uchopit nebo využít příbor, což mu může bránit v najedení se apod.]. Z hlediska smyslového deficitu však nestačí zmínit pouze zrak, orientaci může výrazně ovlivnit také sluchový deficit. Zabýváme se opět orientací osoby v bytě či v zařízení sociálních služeb, ale také v okolí pobytu osoby. Z praktického hlediska tedy musí sociální pracovník znát míru dezorientace osoby. Například zda musíme zjednodušit komunikaci (krátké věty, možnost odpovědět jednoslovně apod.], zda si osoba zvládne naplánovat a rozvrhnout den a běžné činnosti, zda se orientuje v ročním období, v denních a nočních hodinách, zda poznává osoby kolem sebe, včetně rodiny, a pokud ne, zda mu dezorientace nezpůsobuje psychickou nepohodu. A v neposlední řadě, zda zvládne "vyřešit" běžné denní situace, jako je volba stravy či nápojů, volba oblečení, zapojení se do běžných aktivit (vrstevníků] nebo do aktivit nabízených v zařízení sociálních služeb. V této oblasti osobně doporučuji zmínit také míru motivace a chuť k jednotlivým činnostem, protože pokud osoba trpí kognitivním deficitem, může ztrácet chuť a motivaci cokoli konat. Ztráta nebo snižující se motivace jsou typickým projevem psychického stárnutí, k němuž patří i změna emotivity, představivosti, myšlení a adaptability, což může osobě činit značné potíže, a to ve všech formách sociálních služeb. Z hlediska dezorientace místem považuji za vhodné uvést, zda osoba reaguje na orientační body (označení místností, cesty apod.], a zda ke zmírnění dezorientace přispívá nácvik tras.
V oblasti komunikace je posuzováno, zda se osoba dokáže verbálně srozumitelně vyjádřit, zda komunikaci chápe a přiléhavě zvládne odpovědět, zda má dostatečnou a věku, případně povolání odpovídající slovní zásobu, zda si slova vybavuje, zda komunikace není jen tzv. slovním salátem, případně zda umí komunikovat znakovým jazykem, používat alternativních způsobů komunikace, zda rozumí symbolům, znakům, zvukovým signálům. Je tedy třeba se zabývat tím, zda osoba nemá hendikep v oblasti zraku a sluchu, ale také hmatu. Zda má zachované kognitivní dovednosti v takové míře, aby zvládla použít telefon, počítač, email (pamatuji si 1021etého klienta domova pro seniory, který si dopisoval s vnukem), ale také zda je schopna používat komunikační přístroje z hlediska jemné motoriky. A v neposlední řadě - zda je osoba schopna napsat rukou krátký text, který je "čitelný a neroztřesený", ale také zda text dokáže zformulovat, nebo zda je schopna se alespoň podepsat (nebo již ne).
V rámci stravování je posuzováno, zda osoba zvládá volbu potravin a nápojů, včetně volby se zohledněním dietního omezení, ale také zda si osoba zvládne nalít nápoj a naporcovat stravu nebo si je přenést či převézt např. s použitím chodítka, také zda se zvládne sama napít a najíst a zda si uvědomuje, kdy je čas se najíst. Z praktického hlediska by měl sociální pracovník dále vědět např. to, zda se osoba stravuje příborem nebo zda se zvládne samostatně najíst alespoň lžící, nebo zda potřebuje pomoc s podáním stravy. Také by měl vědět, zda strava není podávána sondou (např. PEG), zda má či nemá osoba zubní protézu a zda je funkční, případně zda jí musí být strava mechanicky upravena. Zvládání této oblasti může ovlivnit také smyslový hendikep. Doporučuji dále zmínit použití speciálních nádob, např. hrnků s pítkem na nápoje, s jejichž použitím se zvládne osoba samostatně napít, a zda osoba má motivaci k jídlu a k pití, zda si uvědomuje potřebu příjmu stravy a nápojů. Dále je vhodné uvést, zda jsou osobě podávány nutriční přípravky. V potaz pak naopak není bráno, pokud osoba nikdy stravu nepřipravovala.
Další z oblastí je oblékání a obouvání, do které náleží samozřejmě schopnost se samostatně nebo s pomůckami obléct a svléct či obout a zout, správně obléct a vrstvit ošacení, zvolit přiměřené oblečení a obutí (roční době, aktuálnímu počasí). Dále doporučuji uvést, zda osoba rozezná, že má ošacení špinavé a je ochotná předat ošacení k vyprání (vybavuji si klienta zařízení sociálních služeb, který až obsedantně lpěl na své flanelové košili s roztrhanými kapsami, kterou odmítal svléknout a nechat vyprat, natož ji vyhodit a vzít si novou). V této souvislosti bych uvedla také schopnost osoby si nasadit nebo svléknout speciální kompenzační pomůcku (např. protézu dolní nebo horní končetiny, případně prsu, naslouchátko), i když dle Instrukce se tato informace řadí do oblasti péče o zdraví. Pokud klient tuto oblast zvládá "částečně", je třeba uvést, co a proč zvládne a co a proč nezvládne (např. z důvodu zrakového hendikepu nebo silného třasu rukou nezapne knoflíčky/zip). U klientů s kognitivním deficitem opět doporučuji uvést, jestli u nich není snížená (případně v jakém rozsahu) motivace k popsaným činnostem, zda je v tomto směru osoba aktivní, zajímá se o činnosti. Součástí oblasti je také schopnost manipulovat s oblečením a obuví (např. uložit je do skříně, umýt obuv).
V oblasti tělesné hygieny je zohledňováno, zda osoba umí a zvládne použít umyvadlo, vanu nebo sprchu, připravit si koupel a potřebné pomůcky (šampon, mýdlo, hřeben, žínku apod.) a zda zvládne provést denní nebo celkovou hygienu. Vhodné je zmínit použití pomůcek, jako jsou madla, sedačka, přenosné umyvadlo. Do oblasti dále patří očista zubů a ústní dutiny (případně zubní protézy), holení a úprava účesu. Z praktického hlediska je třeba nezapomínat na to, že do oblasti patří také to, zda osoba zvládne zvolit vhodnou teplotu vody, ale například také to, že i když je osoba převážně ležící, může být schopna po přinesení pomůcek do lůžka si umýt obličej nebo ruce. U osob s kognitivním deficitem je opět vhodné zmínit, zda si uvědomuje potřebu hygieny, zda má dostatečnou motivaci k jejímu provedení a zda je schopna ji provést v běžném společenském standardu. Oblast může ovlivňovat také dezorientace časem, tedy že si osoba nemusí uvědomit, že je denní doba k vykonání např. ranní hygieny nebo si nemusí uvědomovat, že se ušpinila apod. Schopnost zvládat danou oblast může být ovlivněna samozřejmě také hendikepem v oblasti pohybu, ale také zrakovým deficitem nebo, jak uvádí Instrukce, stereotypy v oblasti hygieny mohou být narušeny z důvodu psychického postižení.
Za zvládnutý výkon fyziologických potřeb je považován takový, kdy osoba včas použije WC, je schopna na něm zaujmout polohu (včetně např. přesednutí z invalidního vozíku), vyprázdnit se a s použitím hygienických pomůcek provést očistu. V této oblasti je pak potřeba doplnit informace o případnou inkontinenci osoby, zda a jaké používá pomůcky (např. inkontinenční), zda si je zvládne sama a včas vyměnit, případně uvést, že jsou využity pomůcky typu cévka apod. Dále je třeba doplnit případný zrakový hendikep nebo dezorientaci osoby místem (nenajde WC ani přes označení symboly a např. nácvik trasy), případně situací.
V oblasti péče o zdraví vyhláška hovoří o schopnosti dodržovat stanovený léčebný režim, zvládat preventivní, léčebné nebo léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy, a používat přitom léky a pomůcky, rozpoznat vlastní zdravotní problém a vyhledat nebo přivolat si v případě potřeby pomoc. Z praktického hlediska je třeba znát, zda je osoba schopna si připravit léky. To znamená, zda je schopna si je připravit z hlediska funkčnosti jemné motoriky - vymáčknutí z blistru, vyndání z krabičky apod. S ohledem na případný kognitivní deficit, zda je schopna lék správně nadávkovat a následně užít včas a dle předpisu (neužije, protože zapomene, nebo naopak užije opakovaně), nebo zda z důvodu psychického onemocnění nehrozí nadužívání léků a léčiv. Zda je osoba schopna si např. léky nadrtit při obtížích s polykáním (pochopit a fyzicky provést). Uvést je také třeba případný zrakový hendikep. Do této oblasti se dle Instrukce řadí také "každodenní hygienická a protiepidemická opatření snižující šíření infekčních agens" (např. nutná dezinfekce výlevek, odpadů a WC). Do oblasti péče o zdraví spadá také schopnost osoby použít (nasadit či sundat) kompenzační pomůcku (např. ortopedickou, naslouchátko) a ošetřit pokožku, aplikovat injekce nebo také inhalovat, rehabilitovat, provádět logopedická cvičení, měřit hodnoty např. cukru v krvi nebo měřit hodnoty v moči a starat se o své zdraví v běžných situacích (např. při drobných poraněních, teplotě apod.) včetně míry vnímání rizika ohrožení zdraví.
V oblasti osobních aktivit se jedná o vyřizování osobních záležitostí, udržení kontaktu se společenským prostředím a o zvládání (běžné populaci téhož věku) obvyklých aktivit (se zohledněním věku a života osoby, dostupných možností, schopnosti plánovat den i plánování v dlouhodobějším horizontu), kdy dle Instrukce je stěžejním to, zda osoba tomuto rozumí a je schopna záležitosti vyhodnotit. Činnosti v rámci této oblasti jsou hodnoceny porovnáním se situací osoby před vznikem "dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu".
Lze tedy předpokládat, že sociální pracovník bude potřebovat znát nejenom aktuální situaci osoby, ale také informace z jejího životního příběhu. Zvládání činností v rámci oblasti pak samozřejmě může ovlivnit případná porucha jemné motoriky, hendikep v oblasti mobility, ale také kognitivní deficit, který ovlivňuje i motivaci osoby k zapojení se do společenského kontaktu, jeho vyhledávání či udržování a plánování a využití dostupných aktivit (případně dřívějších aktivit), a v neposlední řadě smyslový deficit. Instrukce uvádí, že je nutné uvést, zda osoba potřebuje při volnočasových nebo pracovních, případně vzdělávacích aktivitách asistenta, bez kterého by se do těchto aktivit nemohla zapojit, protože v takové situaci je konstatováno, že tuto základní životní potřebu osoba nezvládá.
Poslední posuzovanou oblastí je péče o domácnost. Tato oblast je poměrně široká, jelikož zahrnuje schopnost obstarat si běžný nákup a uvařit si jídlo nebo nápoj, v rámci domácnosti nakládat s penězi, vykonávat běžné domácí práce, včetně praní, žehlení a ukládání prádla, úklidu, uložení věcí (ošacení, potravin apod.), mytí nádobí a ovládání topení, a také ovládání domácích spotřebičů (typu sporák, mikrovlnná trouba, rychlovarná konvice, TV apod.) a manipulace s předměty. Pro zvládnutí těchto činností je asi nejvíce zásadní úchop, jemná motorika a zručnost s určitou svalovou silou. Zvládání činností však opět může ovlivnit porucha mobility nebo smyslových schopností, stejně jako kognitivní hendikep a v jeho kontextu opět aktivita a motivace k činnostem, výběr a rozpoznání produktů při nákupu nebo finančních prostředků a nakládání s nimi (v případě omezení svéprávnosti k této činnosti doporučuji uvést), dezorientace místem, časem či v situacích.
Ve všech oblastech a činnostech je nutné znát a uvést, z jakého konkrétního (individuálního) důvodu osoba činnosti nezvládá provést (např. porucha jemné motoriky -nestiskne, neudrží, omezená hybnost rukou - nezvedne ruce nad úroveň ramen, a proto se neučeše, specifikovat smyslový či kognitivní deficit - nenajde, neví, jaký je čas/roční období apod.), omezená mobilita - např. nedostatek svalové síly, porucha koordinace pohybu, pohyb jen s chodítkem nebo na invalidním vozíku apod.
***
Zdroje:
* Vyhláška č. 505/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách.
* MPSV - Instrukce náměstkyně pro řízení sekce sociálně pojistných systémů L. 15/2016.
Uvedené poznatky a podněty se zaměřují na sociální šetření s dospělými osobami.
Mgr. Andrea Faltysová, DiS., MBA ředitelka Domova Clementas Mlékovice, předsedkyně Profesního svazu sociálních pracovníků v sociálních službách APSS ČR
Klíčová slova: