Rozhovor se zástupkyní ombudsmana Monikou Šimůnkovou
Vladimír KROC, moderátor
Hostem Dvaceti minut, které vysílá Český rozhlas Plus a Radiožurnál je dnes zástupkyně veřejného ochránce práv Monika Šimůnková, zdravím vás po rozhlasových linkách do Brna, dobrý den.
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Hezké odpoledne všem posluchačům právě z Brna.
Vladimír KROC, moderátor
Před nedávnem jste vydala příručku pro novináře, jak by měli označovat lidi s postižením. Vzbudila rozporuplné reakce, proč jste cítila potřebu něco takového sepsat, volí společnost nevhodná označení handicapovaných?
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Tak za prvé, pane redaktore, já bych chtěla říci, že jsem tu příručku zdědila, protože ta byla hotová ještě před mým příchodem na Úřad veřejného ochránce práv, dokonce v únoru, ještě jsem převzala tuto agendu, byla předána Syndikátu novinářů, který ji vyvěsil dokonce na svých stránkách a dokonce i za ni poděkoval, a chtěla bych říci, že toto je příručka, která mluví o tom, jak by novináři měli komunikovat o lidech s postižením, není to příručka, která je primárně určena veřejnosti, ale právě médiím, a to, že v těch posledních týdnech byla poměrně dost bulvarizována a byl z ní vytržen pouze ta 1 část, a to ten slovník, tak to si myslím, že je tedy velmi špatné, a nikdy bych nečekala, že z tématu, který se týká lidí s postižením, média udělají něco takového.
Vladimír KROC, moderátor
Ztotožnili jste se ale s tím obsahem, ačkoliv to vzniklo, jak říkáte, před vaším příchodem?
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Já nevím, jestli četl... tu příručku.
Vladimír KROC, moderátor
Četl, ne celou samozřejmě.
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
No přesně tak. Ona má asi 25 stránek a primárně je o tom, jak by média...
Vladimír KROC, moderátor
Já se ale ptám, ztotožňujete se s ní?
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Samozřejmě, pokud jsem ji vydala, se ztotožňuju, ale uznávám, že pokud z ní byl pouze ta 1 část a ten slovník vytržen takto z kontextu, a dokonce nebyl ještě celý.
Vladimír KROC, moderátor
Dobře, tak to budeme do toho kontextu, jak říkáte, co je špatného na slovu vozíčkář? Proč navrhujete, abychom o něm mluvili jako člověku na vozíku?
Vladimír KROC, moderátor
Tak za prvé bych chtěla říci, že to není návrh, jak kdo má mluvit, je to pouze nabídka pro novináře, jakým způsobem komunikovat s těmito lidmi.
Vladimír KROC, moderátor
To je srozumitelné, to jste řekla, ale pojďme vysvětlit, vy říkáte, že to má nějaký kontext, tak ho doplňme.
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Ano, ten kontext je takový, že lidé s postižením a mnoho organizacím a bylo jich dokonce 27, těch organizací, který se podíleli na právě vytvoření této příručky, tak mělo potřebu toho, že by chtěli, aby vzniklo něco takového, vlastně tu potřebu komunikovali už někdy před rokem bývalé veřejné ochránkyni práv, aby vznikla taková příručka pro média, protože se domnívali, že v tom veřejném prostoru o nich není hovořeno úplně citlivě v některých případech a v některých názvech článku se objevovala slova, která bychom dneska už úplně nečekali.
Vladimír KROC, moderátor
Určitě s vámi souhlasím, na druhou stranu se ptám, co je špatného na slovu vozíčkář, sami ho užívají?
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Samo o sobě samozřejmě nic, ovšem jsou lidé, kteří upřednostňují, aby toto slovo nebylo používáno jako primární ve vztahu k nim, to je, když někdo s nimi mluví poprvé, tak aby neviděl na prvním místě pouze to, že jsou právě upoutáni na vozíček, ale aby tam viděl na prvním místě to, že to je člověk s tím a tím jménem, s tou a tou rodinou, s tím a tím zaměstnáním, takže ti lidé chtějí být chápáni na prvním místě jako lidé s určitým statusem a teprve až potom někde na pátém místě jako lidé, kteří jsou právě třeba na vozíčku.
Vladimír KROC, moderátor
Ale pořád člověku vrtá hlavou, proč bílá hůl místo slepecká hůl, Braillovo písmo místo slepecké písmo, člověk poruchou autistického spektra místo autista. Víte, ono to působí trochu krkolomně. Vy jste čekala, že se ta doporučení újmou?
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Pane redaktore, ještě jednou, opět, je to jenom část toho manuálu. V tom manuálu je daleko více důležitějších věcí, jak právě přistupovat k lidem s postižením, když se s nimi setkám, když připravuji rozhovor a tak dále. Co se týče třeba té slepecké hole, tak to vám vysvětlím, protože to i pro mě bylo poměrně nové a ptala jsem se na to proč svých kolegů. Oni tu takzvanou slepeckou neboli bílou hůl používají i lidé, kteří nejsou úplně nevidomí, mají ztrátu zraku ne úplnou, to znamená mají zbytky zraku, a tito lidé nechtějí být na základě této hole nazývání slepci, protože tato hůl tedy, pokud se nazývá slepecká, tak každý, kdo ji nosí nebo ji používá, je tedy tím pádem slepec a požadavek od těchto lidí byl takový, že ne všichni jsou úplní, lidé, kteří nevidí a chtějí, aby byli nazýváni lidé, kteří nosí tu takzvanou bílou hůl, a ne slepeckou, protože mnohdy i tito lidé vidí a na ulici jsou lidmi okolo právě trošku divně podezírání z toho, že tuto hůl mají třeba schválně, i když vidí. Oni mají ztrátu zraku, ne tu úplnou, že pouze částečnou, takže proto vzešel požadavek od těchto lidí, že chtějí, aby ta hůl nebyla nazývána slepecká, ale bílá.
Vladimír KROC, moderátor
Já už toho slovníku nechám, ale naposledy postižený člověk versus člověk s postižením. Já se přiznám, že v tom necítím žádný rozdíl, přičemž ta první možnost je chápána jako nevhodné označení, můžete to vysvětlit?
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Já bych znovu chtěla říct, že možná to vhodné/nevhodné označení nebylo úplně nejšťastnější. Je to opravdu na výběru všech a je to hlavně na výběru toho člověka s postižením, zda chce být v první linii nazýván jako postižený člověk, anebo člověk a pak teprve s postižením. Já nevím, jestli cítíte ten rozdíl, ale tito lidé, a znovu říkám, bylo to na základě jejich požadavků, chtějí být vnímáni v prvé řadě jako lidé a pak teprve až to postižení.
Vladimír KROC, moderátor
Tak v první řade je to Monika nebo Pavel, Petr, ale v tom si asi rozumíme. Víte, myslíte, že to lpění na tom jazykovém útlocitu, jestli to tak tak můžu nazvat, může přispět k tomu, aby většinová společnost chápala handicapované jako přirozenou součást našeho života, něco co patří do normálu.
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Pane redaktore, já bych znovu chtěl říci, tady není žádné lpění, prosím, jako nedávejte mi do slova, která nejsou pravda, je to pouze nabídka pro každého a znovu říkám, že lidé postižení měli sami tento požadavek, cítili....
Vladimír KROC, moderátor
Ale zase, uznáte, že se ozvali i ti, kterým to vlastně nepřišlo úplně /nesrozumitelné/.
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Ano, ale to je v pořádku. Jako každý by si měl říct, jakým způsobem to cítí, myslím z lidí s postižením, a tak by se k němu mělo přistupovat. A znovu bych chtěl říci, že ta příručka je opravdu o něčem jiném.
Vladimír KROC, moderátor
Na to se chci zeptat, o čem to je. Pojďme tedy říci, pojďte zdůraznit, co jste zejména chtěla doporučit nebo na co upozornit.
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Je to o tom, jak by novinář měl jednat s člověkem s jakýmkoliv postižením.
Vladimír KROC, moderátor
Tak snad nejenom novinář, asi každý z nás. Ale prvotně říkám, že tato příručka byla sepsána právě prvotně pro média a novináře, jakým způsobem přistupovat k člověku s postižením, pokud připravuji rozhovor s ním, a to ať se zrakovým, sluchovým postižením autistického spektra, ke každému trochu jinak, leckdy určité situace, které se nám zdají být normální, úplně normální nejsou, to znamená někdy se například mluví na člověka, který má tlumočníka do znakového jazyka, tak se hovoří s tím tlumočníkem a nedívá se na samotného člověka, někdy nevíme u člověka, který je třeba o berlích nebo má právě tělesné postižení a nemůže podat ruku tak, jakým způsobem se s ním máme pozdravit. Chtěla bych, prosím vás, ještě říci, že podobné příručky už vznikly někdy před 10 lety. Vydala je Národní rada postižených osob, Národní ústav pro duševní zdraví. Jako to jsou opravdu podobné příručky, které říkají, jak v podobných situacích postupovat nebo se chovat k lidem s postižením, a já naprosto nechápu, že u této příručky za prvé byl vytržen z kontextu pouze ten slovník, který kdybych četla samotný, tak se také řeknu, co tam na tom ombudsmanství dělají a co to je za podivný jako materiál.
Vladimír KROC, moderátor
Teď jste si možná, odpověděla na to, proč se na to ptáme, ale nemáte pocit, že by ta příručka měla být určena široké veřejnosti? Protože sama asi víte, že často se stává, že tělesně postižený pro někoho je zároveň mentálně retardovaný, někdy to lidé nerozlišují, což člověk těžko chápe.
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
No samozřejmě, široká veřejnost si ji může přečíst. Já myslím, že už byla teď natolik popularizována, v uvozovkách, že k ní má široká veřejnost přístup a může se na to podívat, co je tam razeno třeba v kontaktu s lidmi s jakýmkoliv druhem nebo typem postižení.
Vladimír KROC, moderátor
Jak lidi s postižením postihla koronavirová krize. Obraceli se vás někteří v té souvislosti?
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Určitě, pane redaktore, myslím si, že toto je možná daleko důležitější než vydání té příručky, protože si myslím, že ty konkrétní věci, které trápí lidi s postižením by měly být komunikovány víc. Já bych chtěla říci, že na nás se obraceli mnozí stěžovatelé, například lidé, kterým vadilo, že děti se zdravotním postižením nemůžou chodit do školy, a to ani v okamžiku, kdy už se začalo rozhodovat o tom, že by děti šly znovu po koronavirové krizi do škol a ta školní docházka se jim umožnila. Dlouho ministerstvo školství váhalo s tím, zda toto umožnit i dětem se speciálními vzdělávacími potřebami. My jsme napsali panu ministru školství, že vnímáme toto jako zásadní věc, že i tyto děti a zvláště jejich rodiny, které o ně pečovaly mnoho měsíců a chtěly mít také tu možnost tyto děti už poslat třeba do školy, pokud by se tak rozhodly, tak aby měli mít možnost volby jako ostatní rodiče, takže to byla věc, kterou se nakonec podařilo prosadit, a i děti nějak zdravotně postižené tak vlastně mohly jít do školy od 1. července. Další věc, že jsem upozorňovala paní ministryni práce a sociálních věcí na to, aby neomezovala nadále, a tak dlouho takzvané sociální služby, sociální aktivizační služby, které pomáhají právě těm ohroženým rodinám třeba právě s dětmi, které jim mají pomáhat, a právě v té době koronavirové si myslím, že o to víc byly potřebné a nebylo namístě je natolik omezovat, protože ty rodiny, které je opravdu potřebují v tom normálním čase, tak je o to víc potřebují právě v tom nouzovém stavu. Pak jsme řešili poměrně zásadní věc, která se týká třeba týdenních a denních stacionářů, kam dávají rodiny své blízké, o které nemohou pečovat, kdy tyto byly zavřeny, a o tyto lidi se vlastně teď museli v té době nouzového stavu starat jejich příbuzní, leč přesto museli stále platit úhradu za ubytování v těch stacionářích, to jest najednou měli daleko vyšší náklady, protože i oni sami se teď museli starat o toho člověka, který tedy vyžaduje tu zvýšenou péči, a nadto hradit ještě za něco, co vlastně nevyužívali.
Vladimír KROC, moderátor
A to se vám podařilo vyřešit?
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Zatím ne, zatím ne. Já jsem psala paní ministryni práce a sociálních věcí, abychom řešili...
Vladimír KROC, moderátor
Už máte odpověď.
Vladimír KROC, moderátor
Zatím mám odpověď, která ale mě neuspokojila, takže o tom budu jednat dále.
Vladimír KROC, moderátor
Na přelomu března a dubna jste se s ombudsmanem Stanislavem Křečkem střetla kvůli přitomnosti otců u porodu v době karantény. Bylo to poprvé, něco takového, když jste se veřejně vlastně střetli?
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Já myslím, že ano, my s panem ombudsmanem víme, že máme na některé věci různé názory, to bylo jasné od začátku. V té chvíli, kdy se začali šetřit takzvaní otcové u porodu neboli přítomnost jejich, tak bych řekla, že bohužel tedy to došlo do toho, že to bylo i nějak mediálně viděno, ale já bych se možná k tomu teď už úplně nevracela, protože byly mnohá jiná témata. Měli jsme na to rozdílné názory a pan ombudsman v souladu se svými pravomocemi mi tu kompetenci v tomto případě odňal a postupoval tak, jak on si myslel, že je dobře, zatímco já jsem si myslela, že by bylo dobré postupovat jinak.
Vladimír KROC, moderátor
No vy jste se vyjadřovala i v tom smyslu, že lže o vaší práci, že on tvrdil, že vám to odebral, tu agendu, protože jste v té věci nic neudělala, a vy jste to popřela, takže to bylo docela vyhrocené, proto se na ten spor ptám, protože ono to může že působit i tak, že to snižuje vlastně vážnost úřadu, co myslíte?
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Tak samozřejmě jakákoliv neshoda mezi čelnými představiteli úřadu není dobrá navenek a já si to uvědomuji, ale zase na druhou stranu jsem v tu chvíli nemohla mlčet, protože zkrátka a dobře já jsem dělala svoji agendu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a hlavně podle zákona o veřejném ochránci práv. Chtěla jsem šetřit v tu chvíli, protože mi přišlo adekvátní právě to šetření, nepřišlo mi, že bychom měli ten podnět, a bylo jich více ze strany stěžovatelů, že bychom měli ten podnět odložit, to v žádném případě, naopak v době nouzového stavu si myslím, že naše instituce by měla daleko více hlídat jakékoliv omezování práv a svobod, takže jsem se domnívala, že bychom měli postupovat takhle, a pan ombudsman s tím nesouhlasil, a proto došlo k tomu, k čemu došlo.
Vladimír KROC, moderátor
V tuto chvíli jsou na tom otcové u porodu jak, už nejsou nějak omezováni?
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Ne.
Vladimír KROC, moderátor
Ten problém se tedy vyřešil?
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Ano, krátce poté.
Vladimír KROC, moderátor
A k jakému došli závěru? Byl ten zákaz adekvátní v tu chvíli?
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
My jsme nedošli k závěru, tam neproběhlo šetření a já nevím, jakým způsobem to pan ombudsman ukončil.
Vladimír KROC, moderátor
Je to tak, že tedy se lišíte vůbec v tom, jak pojímáte ten úřad, nebo jak hledíte na jeho smysl, že ombudsman Stanislav Křeček tvrdí, že nechce pokračovat v linii svojí předchůdkyně Anny Šabatové, a vás opakovaně označil za aktivistku.
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
No, tak to mě mrzí, že mě označuje za aktivistku. Já se pokouším hledat shodu a konsensus na tom, abychom mohli samozřejmě stát v čele toho úřadu, protože jak asi všichni vidí, ta pozice toho zástupce je zde trochu jiná než u jiných úřadů, zástupce ombudsmana je volen úplně stejným způsobem jako ombudsman, to jest Poslaneckou sněmovnou, na dobu šesti let a v podstatě ty 2 pozice jsou na sobě poměrně nezávislé, proto se už delší dobu hovoří o tom, že by určitým způsobem ty osoby měly být názorově na tom stejně, abych to řekla tak laicky, názorově podobně, aby vlastně dovedly ten úřad vést ke stejným směrem. Já pořád doufám, že se nám to s panem doktorem podaří, a snažíme se o těch věcech hodně diskutovat, ne vždy na všechno máme stejný názor, ale zatím to nějak jde.
Vladimír KROC, moderátor
Jak vůbec koronavirová krize ovlivnila chod celého úřadu?
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
No, tak samozřejmě určitým způsobem ano. Za prvé nám začaly chodit specifické typy stížností právě na tu dobu koronavirovou, my jsme se ale snažili pracovat jako v maximální možné míře, abychom zachovali chod úřadu, i když samozřejmě přístup stěžovatelů byl v určité míře omezený v důsledku tedy těch opatření vlády, ale my s panem doktorem jsme jezdili každý týden do Brna, pracovali jsme, samozřejmě zaměstnanci v rámci možností, tedy pokud měli malé děti, tak měli určité úlevy v rámci home officu a tak dále, ale jsem pyšná na to, že se nám podařilo zvládnout tu koronavirovou krizi a vyřizovat ty stížnosti poměrně rychle a bylo jich poměrně dost.
Vladimír KROC, moderátor
Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková za ANO představila vizi dětského ombudsmana, návrh zákona by měla co nevidět dostat vláda. Vám se ten nápad prý nelíbí, proč?
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Prosím vás, za prvé bych chtěla říci, že s myšlenkou dětského ombudsmana, v podstatě tu myšlenku podporuji už 15 let, neboť stejnou dobu se pohybuji v oblasti ochrany práv dětí, od roku 2004, takže jsem vždy říkala: ano, potřebujeme dětského ombudsmana, aby zde byla 1 osoba, na kterou by se mohly děti obracet a která by chránila práva dětí. Vždy se uvažovalo o dvou možných variantách. Jedna z toho byla samostatná instituce dětského ombudsmana, druhá varianta byla pod stávajícím veřejným ochráncem práv. Zvažovalo se to, která z těch variant je efektivnější, také levnější samozřejmě, dozpívalo se k různým závěrům, nikdy vlastně z toho nic nebylo, až teď se připravil, protože to chce pan premiér, paní prof. Válková připravila zákon o dětském ombudsmanovi, který má velmi široké kompetence, je pojat velmi maximalisticky, což je na jednu stranu dobře je to ve prospěch dětí. Na druhou stranu tam nejsou zcela dobře rozděleny kompetence mezi toho dětského ombudsmana a mezi nás, v tom zákoně, jak je předložen, se hovoří o tom, že vlastně veškerá dětská agenda by přešla z našeho úřadu právě, na tu novou instituci toho dětského ombudsmana.
Vladimír KROC, moderátor
A to vám vadí?
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Což my si nemyslíme, že úplně v pořádku. Myslí si to i pan ombudsman.
Vladimír KROC, moderátor
A proč?
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Protože v podstatě my děláme 20 let už tu dětskou agendu, řekla bych, že tak 70 % toho, co by měl dělat ten dětský ombudsman, už pokrýváme.
Vladimír KROC, moderátor
Dobře, ale promiňte že zřízení postu dětský ombudsman předpokládá Úmluva o právech dítěte. My jsme jedni z posledních států, který ho nemá. Proč se tedy brání přijetí něčeho, k čemu jsme se zavázali před skoro 30 lety?
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Nene, dětský ombudsman by měl vzniknout, měl by komplementární doplňovat právě ombudsmana obecného v tom, jako co by v podstatě dělal ten dětský ombudsman, zejména by monitoroval Úmluvu o právech dítěte, kterou jste zmínil. Vlastně naplňoval by participační práva dětí, to znamená komunikoval by velmi dobře s dětmi. Měl by i jejich poradní orgán, dále by vstupoval do jistých řízení týkajících se dětí, těch kompetencí je poměrně hodně, přijímal stížnosti od dětí a tak dále a tak dále.
Vladimír KROC, moderátor
On je možná relativně rozsáhlý i ten aparát, protože Úřad ochránce dětských práv by měl mít 3 pobočky, v Praze, Brně, Ostravě a asi 50 zaměstnanců. Vy disponujete takovými aparátem pro vlastně tuto oblast?
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
No u nás se ta dětská agenta prolíná všemi kompetencemi, to není jenom sociálně-právní ochrany dětí, ale je to i přestupkové právo, sociální zabezpečení, cizinecká agenda, jsou to naše návštěvy zařízení, kde chodíme do zařízení, kde jsou děti, takže u nás se v podstatě s tím zaobírá minimálně polovina právníků, kteří jsou u nás. A já bych chtěla říci, že jsme se domluvili s paní profesorkou Válkovou, že o tom budeme jednat i s panem ombudsmanem a taky.
Vladimír KROC, moderátor
A tak můžu se zeptat konkrétně? Jestli máte představu, jak by tedy s takovou instituci, která by měla začít fungovat od 1. září 2021, jak byste spolupracovali jako úřad veřejného ochránce práv.
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
No, poté, co bude jasné, jak budou nastaveny kompetence, tak v tom okamžiku...
Vladimír KROC, moderátor
Na to se ptám, jakou máte vy představu, jak by měly být nastaveny?
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
No, to jsem řekla, pane redaktore, u nás, to jest u veřejného ochránce práv, by měly být zachovány agendy a kompetence, které máme teď na základě zákona o veřejném ochránci práv. A dětský ombudsman, to jest nový ochránce práv dětí, by měl mít všechny další kompetence, které dnes jsou v tom zákoně, ty už jsem také částečně jmenovala, plus by mohl mít některé kompetence podobné, které máme i my, a vzájemná spolupráce, to by mělo být všechno řešeno v tom zákoně, tam to zatím řešeno není, ale je otázka toho...
Vladimír KROC, moderátor
Já vím, ale až půjdete na to jednání, tak půjdete s nějakým návrhem, a já nevím, jestli jsem vám dobře rozuměl, možná teď jsem to špatně zaznamenal, ale /nesrozumitelné/, že jste říkala, že asi ze 70 % pokrývá tu agendu.
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Ano.
Vladimír KROC, moderátor
Čili vy byste si rádi nechali 70 % agendy a 30 % by tedy řešil ten nový dětský ombudsman?
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Ne, ten toho má ještě víc, jako když vezmeme tedy dohromady 100 %, tak dá se říci, že on má dneska daleko rozsáhlejší kompetence, podle toho nového zákona on by měl na rozdíl od nás vstupovat i do samostatné působnosti obcí, měl vystupovat i do některých soukromoprávních vztahů, to my nemůžeme, takže těch kompetencí, které by měl ten dětský ombudsman navíc, které dneska nikdo nedělá, je daleko více.
Vladimír KROC, moderátor
Co tedy považujete v oblasti práv dítěte jako nejvážnější problém v Česku?
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Ústavní výchova, počet dětí v ústavní výchově, to znamená počet dětí v dětských domovech, v kojeneckých ústavech, dosud stále Česká republika dává děti do kojeneckých ústavů, i ty, které tam v žádném případě nepatří. Nemáme moratorium na to, aby děti nebyly dávány do těch zařízení, a s tím souvisí i to, že není dostatečně pracováno s rodinami, které jsou nějak ohrožené, to znamená, rodiny, které se ocitnou na té hraně, kdy třeba vypadá, že to dítě bude muset z té rodiny býti odebráno, tak s tou rodinou se nedostatečně pracuje, chybí ty terénní podpůrné služby, které by dokázaly s tou rodinou pracovat tak, aby to dítě právě nemuselo jít do ústavu.
Vladimír KROC, moderátor
Jak si vysvětlujete vysoký počet dětí v ústavech? To právě dlouhodobě kritizují i mezinárodní instituce.
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Já bych řekla, že je to jistá tradice v České republice.
Vladimír KROC, moderátor
A proč se ta tradice nedaří nějakým způsobem zlomit, když to asi není správně?
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Tak je to povědomí lidí, a samozřejmě tímto nechci odsuzovat práci lidí v dětských domovech a v těch zařízeních kojeneckých. Já jsem i v mnoha byla a viděla jsem, že tam jako ti lidé vykonávají dobrou práci, ale jsou přesvědčeni o tom, že možná toto je to nejlepší prostředí pro děti. Ono je samozřejmě těžké systémově měnit některé věci, stejně tak, jako že máme stále 3 ministerstva, která se starají o ohrožené děti, a nejsme schopni už roky to zcentralizovat na jedno ministerstvo,
Vladimír KROC, moderátor
Které by to mělo být podle vás?
Vladimír KROC, moderátor
No mělo by to být buď ministerstvo práce a sociálních věcí, anebo teď určitým způsobem ten dětský ombudsman by k tomu přispíval, že by trošičku ty věci v podstatě dával dohromady.
Vladimír KROC, moderátor
A co v tom teď momentálně dělá úřad ombudsmana?
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Myslíte v čem?
Vladimír KROC, moderátor
No k té otázce vůbec jednak těch dvou problémů, o kterých jsme mluvili, jednak roztříštěnosti péče mezi několik resortů a potom i to, že stále zůstává vysoký počet dětí v ústavech.
Monika ŠIMŮNKOVÁ, zástupkyně veřejného ochránce práv
Tak my se snažíme samozřejmě na ty věci upozorňovat, my máme jistá oprávnění, která spočívají v tom, že můžeme doporučovat změnu, zrušení nebo přijetí nového zákona, jednat s ministry, jednat s poslanci, že bychom měli přímo nějaké větší tvrdší pravomoce, tak to nemáme, ale určitě smyslem i našeho úřadu je to, poukazovat na ty věci, právě například na vysoký počet dětí ústavních zařízeních, protože my do nich chodíme, do těch dětských domovů, to je jedna z našich kompetencí, a zkoumáme, jak je tam s těmi dětmi zacházeno, a často zjišťujeme, že jsou tam porušována jejich práva, takže na to se snažíme poukazovat, a po tom ta zařízení samozřejmě zpravíme o tom, že by měla přijmout opatření k tomu, aby se tak nedělo. To je ta 1 část té naší práce. A druhá je samozřejmě poukazovat na to, že těch zařízení je u nás pořád moc a že bychom měli přejít pomalu k tomu, aby ubyly a aby s těmi dětmi bylo pracováno tak, jak jsem zmínila.
Vladimír KROC, moderátor
Dobře. Hostem Dvaceti minut byla zástupkyně veřejného ochránce práv Monika Šimůnková, děkuju vám za rozhovor, na shledanou.Média by namísto výrazu vozíčkář mohla používat spíše označení člověk, který je na vozíčku. Taková i jiná doporučení přináší příručka pro novináře, jak by měli označovat lidi s postižením. "Lidé s postižením měli sami tento požadavek. Chtějí být chápání na prvním místě jako lidé, až pak teprve jako postižení," vysvětluje zástupkyně veřejného ochránce práv Moniky Šimůnkové v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu.
Manuál rovněž doporučuje médiím používat bílá místo slepecká hůl, Braillovo písmo místo slepecké......