Rizikem společného vzdělávání je zpomalení výuky i šikana, tvrdí Pavel Bártl

Rožmitál – Učitelé základních škol budou zřejmě brzy řešit, jak vyučovat děti bez poruch pozornosti společně s dětmi, které některými trpí. Někteří změnu chválí, někteří ji kritizují. Jaký výsledek od společného vzdělávání očekávat? O tom jsme hovořili s ředitelem speciální školy v Rožmitále Pavlem Bártlem.

"

Jaká rizika souvisí s inkluzí ve vzdělávání?
Tak především bych řekl, že MŠMT již "takticky" pojem inkluze, který se stával i pro širokou veřejnost, řekněme málo přijatelným, nahradilo pojmem společné vzdělávání". Podle mého názoru jsou dvě zásadní rizika společného vzdělávání tak, jak si ho představuje MŠMT. Jedním je méně kvalitní výchovně vzdělávací proces ve vztahu ke zdravotně postiženým dětem, protože na ně nebude jednoduše řečeno čas. Zhorší se nejen jejich vzdělávání, ale zvýší se výchovné problémy na školách, kde nezvládnutí požadavků povede k neurotizaci dětí, snaze se prosadit jiným způsobem, což povede ke kázeňským deliktům, zejména mentálně postižené děti mohou být obětmi šikany. Druhé riziko je ve vztahu k dětem v běžných školách. Tam, kde se bude brát ohled na děti, které nezvládnou tempo výuky, se bude výuka zpomalovat, nebude tolik času na dnes průměrné a podprůměrné žáky, kteří potřebují zvýšenou péči a celý pomyslný vláček pojede podle nejpomalejších vagonků.