Psáno od srdce, chybuje se i při sdělování špatných zpráv

Už je to dlouho, co jsme se dozvěděli špatnou zprávu o zdravotním stavu mém, ale i bratra. Nejdříve to začínalo sluchovým hendikepem, o pár let později to skončilo u Usherovýho syndromu. Podstoupili jsme i několik koleček různých vyšetření a už jako dítě jsem vnímala, jak jsou rodiče ve stresu, s čím přijdou páni doktoři.

Ono vlastně v praxi je asi jedno, čeho se to týká. Jakého odvětví ve zdravotnictví. Bohužel náš případ při sdělování špatné zprávy nebyl ojedinělý a v mém životě jediný. Myslím si, že to, jak lékař podá zprávu pacientovi nebo rodiči dítěte s nemocí nebo hendikepem, tak se to odrazí na dalších krocích pacienta a rodičů. Pokud je ta zpráva podána špatně, tak se proces smiřování prodlouží i o několik desítek měsíců i let.

Prvotní šok je vždycky velký. Je to obrovský nápor na psychiku člověka. Mé mamince naše konečná diagnóza byla sdělena v přijímací neosobní místnosti očního oddělení v nemocnici, kde jsme na primářku ještě čekali. Byli jsme rádi, že jdeme po 14 dnech domů. Hned v prvních větách paní primářka sdělila mamince, že...

 

Klíčová slova: