Příběh nevidové Martiny: v obchodním centru

Radiožurnál
-
Jiří CHUM, moderátor:
Otázka na tělo - vyšli byste si na rande do kavárny se slepou dívkou nebo nevidomým mužem? Proč to nezkusit hned nezávazně a bez rizika trapasu. My vás teď zveme na jednu takovou schůzku. Stále sledujeme osudy 27leté Martiny, dívky, která se už 2 roky vyrovnává se ztrátou zraku. Reportér Ivan Studený ji v dnešním dalším díle pozval na společnou vycházku po Praze. Jestli chcete zažít podobný příběh, přijďte do naší Kavárny Potmě, která je stále až do 23. června na náměstí Republiky v centru Prahy.

Martina, nevidomá:
Já si myslím, že k tomu letišti jezdí 191 a 119 možná taky.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Ne 119 určitě. Tam je další zastávka.

Martina, nevidomá:
Jo a to je tam, ne, tam trefíte.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Tudy jsem přišel, tudy trefím.

Martina, nevidomá:
Dobrý, dobrý, dobrý.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Pro výlet do obchodního centra jsme díky Martině nepotřebovali ani jízdenku. Průvodce nevidomého totiž v městské hromadné dopravě neplatí. Tak a před námi je obrubník poněkud vyšší.

Martina, nevidomá:
Jo, jo, jasně.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Dobrý. Když nasajete teď nosem, cítíte něco?

Martina, nevidomá:
Jo, jo, šeřík nebo ...

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Vůbec netuším, co to je za strom.

Martina, nevidomá:
To by asi voněl ...

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Ale jenom mě to zaujalo, protože to je taková dominanta té ulice, kterou jsme přišli, růžovobílé květy. Ten strom je obalený těmihle bambulemi, to osaháváte ...

Martina, nevidomá:
Jo, to je krása.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
... to jsou přesně takové bambule květů, a ještě jak to osaháváme, tak se z toho sypou ty okvětní plátky.

Martina, nevidomá:
Já myslím, jestli to nejsou ty sakurity okrasný.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Teď mi řeknete, jestli poznáte, jestli je červená na přechodu nebo zelená. Já vždycky uvažuju, jestli to ten člověk fakt slyší.

Martina, nevidomá:
Ono to potom začne cvakat rychlejš, ale je pravda, že občas, jak jsou za sebou semafory, jeden cvaká, že už se jako může přecházet, druhej ne, teď už máme zelenou.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Jo.

Martina, nevidomá:
Jo.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Můžeme zůstat tady.

Martina, nevidomá:
Možná jestli, já bych se někde chytla.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Ruku můžu?

Martina, nevidomá:
Hmm. Tak my bysme asi mohli vystoupit teďka.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
My vystupujeme. Dobrý, tak zase ten schůdek.

Martina, nevidomá:
Tak a já si myslím, že hned tady vlevo.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Vypravila byste se, Martino, i sama takhle někam na kafe nebo projít se?

Martina, nevidomá:
Vypravila, ale samozřejmě to znamená, že vás někdo musí tu trasu naučit, takže to není, že já bych si teďka usmyslela tak a dneska půjdu tady do C6, aniž bych tam předtím někdy v životě byla, jo, to ...

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Kdybyste si chtěla zablbnout, jdeme kolem dětského hřiště.

Martina, nevidomá:
Co tam mají hezkýho děti? Nějakou skluzavku.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Jo. Prolézačka ve tvaru havarovaného letadla.

Martina, nevidomá:
To je trochu zvláštní, no.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Daleko překvapivější než design dětské prolézačky bylo ovšem pro Martinu setkání se dveřmi do nákupního centra. Robustní, stále se točící, hůlkou těžko prozkoumatelný turniketový vchod je pro nevidomého bez doprovodu opravdu komplikovanou překážkou.

Martina, nevidomá:
No jako točící takovejch těch částí, jo?

Ivan STUDENÝ, redaktor:
No taková velikánská vrtule se tam točí vevnitř.

Martina, nevidomá:
Jo takhle, takhle. Jsem s nimi nikdy ještě nešla.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Přiblížíme se k okraji k tomu vchodu, až řeknu teď, tak musíme vyrazit svižně a provedu vás tím prostorem, jo.

Martina, nevidomá:
Jasný, jasný, uvidíme co to udělá.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Teď jdeme dopředu, dobrý.

Martina, nevidomá:
A vlastně jakoby jdeme zároveň s tím, že se to točí.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
A teď se před námi otevírá prostor a my do něj vkročíme.

Martina, nevidomá:
Já přemýšlím, jestli třeba nejsou ještě tady jakoby jiný dveře?

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Jsou tu, ale jsou zamčené teda.

Martina, nevidomá:
Jsou zamčený, hmm, hmm.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
A nabídka je přímo před námi, vytištěná ...

Martina, nevidomá:
Já si dám asi kafe, no to je ...

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Uvnitř obchodního centra už šlo vše hladce a mohli jsme si tak s Martinou popovídat o její představě budoucího uplatnění.

Martina, nevidomá:
Jestli ze mě teda bude masérka, uvidím, jaký budou možnosti dál.

Ivan STUDENÝ, redaktor:
Martina totiž už 3 měsíce studuje v rekvalifikačním středisku Dědina velmi intenzivní masérský kurz. Co všechno musí slepý masér zvládnout, to si poslechneme zítra v pokračování Příběhů Radiožurnálu. Na ranní masáž po třičtvrtě na devět zve Ivan Studený.