"Přál jsem si měnit věci," říká ředitel Ligy vozíčkářů

"Hned v prvních dnech po 17. listopadu 1989 jsem věděl, že se nám všem teď změní život a přál jsem si měnit věci i já sám," vzpomíná ředitel Ligy vozíčkářů Zdeněk Škaroupka. "S partou vysokoškoláků jsme mapovali situaci v brněnských dětských domovech, zvlášť nás zaujal Ústav pro tělesně postiženou mládež na Kociánce (dnes Centrum Kociánka). Situace tam byla špatná. Společnost držela hendikepované děti stranou, ven se skoro nedostaly, znaly jen chladný odtažitý personál. A teď za nimi přišli téměř vrstevníci, aktivní, veselí, kamarádští. A ty děti se nám otevřely a svěřovaly věci, o kterých se dřív mlčelo. A já jsem si pomyslel – buď odsud vypadneš a nechceš o těch hrůzách nic vědět, anebo tady zůstaneš a budeš pro to něco dělat. A protože jsem byl zrovna ten princ na bílém koni, který mění svět, tak jsem zůstal. A za pár dní už jsme na Kociánce hráli vánoční divadlo, což zde byla do té doby věc nevídaná neslýchaná. Uvedli jsme tenkrát Červenou Karkulku, zahrál jsem si vlka." Od tělesné výchovy k tělesně postiženým Pan Zdeněk Škaroupka se narodil v roce 1966 v Brně. Od malička byl aktivní, vynalézavý, vyráběl oštěpy, meče, luky, šípy, hrál basketbal, hokej, pěstoval vodácký sport, turistiku, od útlého věku se vždy a všude věnoval dětem. Chtěl se stát učitelem, ale lákala jej také práce u koní, a tak vystudoval Střední zemědělskou školu ve Vyškově a vedl dětský vodácký oddíl a pionýrský oddíl. Po vojně se dostal na pedagogickou fakultu v Brně, kde studoval biologii a tělesnou výchovu. Právě tam ho zastihl listopad 1989, postavil před volbu co dál a nasměroval k dětem na Kociánku.  

Zpočátku jako dobrovolníka, jenž se zde věnoval aktivitám pro volný čas a stál u vzniku první posilovny pro tělesně postižené, hipoterapie (léčba koněm) a Dětské ligy, jež všechny aktivity zastřešovala a brzy se propojila s Ligou vozíčkářů, založenou v roce 1990 v Praze. Brněnská Liga vozíčkářů se začala rychle profesionalizovat, záhy se osamostatnila, Zdeněk Škaroupka se vzdal studia na vysoké škole, absolvoval řadu kurzů v oblasti rozvoje osobnostního, sociálního, manažerského, fundraisingového (získávání prostředků na obecně prospěšnou činnost) i stáží v Rakousku a Německu a stal se jejím ředitelem.  

Sociální poradenství i divadlo "Liga vozíčkářů Brno, původně občanské sdružení, dnes zapsaný ústav a poskytovatel sociálních služeb zdravotně postiženým osobám, byla v počátku zamýšlena jako protiváha bývalého Svazu invalidů, který ukončil svoji činnost v roce 1992," vysvětluje Zdeněk Škaroupka. "Dnes svým klientům zajišťujeme odborné sociální poradenství, sociální rehabilitaci, osobní asistenci, podporu samostatného chráněného bydlení, dopravy a provozujeme Centrum denních služeb – tato služba je určena i těm, které dlouhodobá nemoc, úraz či mozková příhoda vyřadily z běžného života a chtějí se pomocí intenzivní práce a rehabilitace posunout dopředu," uvádí.  

"Vedle toho připravujeme různé zájmové, společenské, výchovné a vzdělávací aktivity, a to rovněž pro pečující osoby. Zaměstnáváme čtyřicet pět lidí, v přepočtu na pracovní úvazky se však jedná o téměř stovku osob. Sídlo máme v městské části Brno-Vinohrady. V Králově Poli volně spolupracujeme s Centrem Kociánka, kde nabízíme odcházejícím klientům navazující služby, na Rybníčku máme ve vlastnictví jeden byt chráněného bydlení a od roku 1994 zde provozujeme v budově Církve československé husitské na ul. Svatopluka Čecha 35a Divadlo Barka."  

Divadlo Barka, otevřený kulturní prostor vozíčkářů, komorní divadelní scéna s bezbariérovým přístupem do hlediště i na jeviště, je motivačním prostorem pro menšinové, integrované, amatérské, studentské a jiné kulturní aktivity. Zaměřuje se především na představení integrovaných souborů, taneční představení, cizojazyčná představení a festivaly (na některé cizojazyčné festivaly se sem sjíždějí lidé z celé Evropy), cestovatelské přednášky a další aktivity.  

Produkcí se lidé s různými typy hendikepu mohou účastnit jako diváci a dle svých možností i jako účinkující. V posledních letech Barka pořádá také integrované dětské příměstské tábory s divadelní tematikou. Divadlo v Králově Poli už zdomácnělo natolik, že se stává orientačním bodem pro schůzky, hlavně mladých lidí ("A kde si dáme sraz?" – "No u tý Barky.").  

"Ve volném čase si rád něco přečtu, poslechnu si hudbu, spíš klidnější, melodičtější, folklór či country," říká Zdeněk Škaroupka. "Po většinu aktivního života jsem pracoval pro basketbal vozíčkářů, a to ve funkcích od mechanika až po trenéra národního družstva; projel jsem s touto disciplínou celou Evropu, teď už ale zůstávám nejraději ve vlastním prostoru. Mám rád přírodu, těší mě být co nejvíce její součástí, a tak jsem se v soukromém životě vrátil ke svému někdejšímu záměru – s rodinou žiji v Bohuslavicích u Kyjova, na samotě u lesa.  

Obhospodařujeme pět hektarů půdy a chováme koně, kozy, ovce, prasata, slepice. A protože jako společnost stojíme na prahu společenské proměny, opět se mění svět, přál bych si, aby nás to posílilo a posunulo a Liga vozíčkářů aby zůstala jistotou pro své klienty i zaměstnance."  

Foto: Jana Novotná