Poskytování hiporehabilitace a dalších terapií
10:30 Nedej se 35
Na začátku jsme pouze hledali místo pro založení rodiny, tedy relativně velký pozemek, kam krátce po nás jsme si přistěhovali naše koně. Postupně se nám narodily a žijí tady s námi naše tři děti a během let se přihodilo, že jsme se rozhodli, že tu naší činnost okolo koní chceme trošku někam posunout. Dlouho jsme o tom mluvili, co by jsme mohli, jak by jsme to mohli dělat.
MUDr. Markéta Janatová, zakladatelka spolku Kamenitý vrch, koordinátorka aktivit a lektorka programů s koňmi
Hipoterapie mě vždycky zajímala i jsem studovala medicínu, takže obecně pomáhání nemocným lidem mě zajímalo, a to propojení přišlo až ve chvíli, kdy se narodil syn s postižením, který měl koně strašně rád a zjistila jsem, že je to pro něj vlastně ta nejlepší rehabilitace.
Ing. Erik Onoda, předseda spolku Kamenitý vrch, vodič koní a lektor
Najednou jsme byli v situaci, že jsme si roky říkali, hele, tohle by jsme třeba mohli dělat a najednou jsme měli prostě doma.. řízením osudu skutečně prostě jako teď a tady důvod, proč to skutečně jako začít dělat.
MUDr. Markéta Janatová, zakladatelka spolku Kamenitý vrch, koordinátorka aktivit a lektorka programů s koňmi
Kamenitý vrch jsme založili před několika lety s otcem Davídka a přizvali jsme si k založení Báru Voltrovou, která je profesionální sportovkyně, abychom měli tu odbornost zajištěnou ze všech stran a z různých úhlů pohledu.
Mgr. Barbora Voltrová, olympijská reprezentantka v moderním pětiboji, trenérka jezdců a lektorka hiporehabilitace
S hiporehabilitací jsem měla vlastně osobní zkušenost. Díky tragické události v rodině, kdy mi zemřel bratr. A v té době jsem se ještě aktivně o hiporehabilitaci nezajímala, ale nějak přirozeně jsem vyhledávala ten kontext s koňmi. Kamarádka mě oslovila, abych jim jeden den pomohla s dětmi na nějaké akci právě tady u Markéty, a tak jsem říkala, jo, proč ne. Mám volno, tak jsem sem zašla. A vlastně tady jsme se poprvé potkali a 3 roky na to mi Markéta volala, jestli bych s ní nechtěla založit vlastně středisko hiporehabilitace.
MUDr. Markéta Janatová, zakladatelka spolku Kamenitý vrch, koordinátorka aktivit a lektorka programů s koňmi
Nejprve jsem se byla se synem podívat ve Středisku praktické výuky České hiporehabilitační společnosti. Zjistila jsem, že tam mají stejný typ koně, že tam dělají vlastně podobné věci jako my a tím, že syn nepotřeboval přítomnost fyzioterapeuta vzhledem ke svému postižení, tak jsme zjistili, že můžeme vlastně vycvičit své koně a můžeme provozovat hiporehabilitaci u nás.
Mgr. Barbora Voltrová, olympijská reprezentantka v moderním pětiboji, trenérka jezdců a lektorka hiporehabilitace
Vlastně všechno, co jsem s těmi koňmi dělala do té doby, byla taková jako zábava, sport a nemělo to ten přesah, ale ta hiporehabilitace je opravdu něco, co vidím jako obrovskou pomoc pro velký množství problémů, nejenom u lidí teda.
MUDr. Markéta Janatová, zakladatelka spolku Kamenitý vrch, koordinátorka aktivit a lektorka programů s koňmi
Syn byl odmalička velmi úzkostný, nespolupracoval s fyzioterapeuty ani ergoterapeuty. Nedaly se s ním v podstatě provádět žádné terapie. Kdežto když byl u koně, tak se vždycky uvolnil a ten kůň mu vlastně svým pohybem i svým chováním a multisenzorickou stimulací poskytoval vjemy, které mu pomáhaly k rozvoji. My se věnujeme hiporehabilitaci v pedagogické a sociální praxi a rozvíjíme ty děti komplexně. Nejde nám tolik o perfektní kvalitu pohybu, ale opravdu o celkovou stimulaci. Rozvíjíme řeč, komunikaci s jemnou, hrubou motoriku, rytmický pohyb koňského hřbetu pomáhá dětem naučit se chodit. Věnujeme se hipoterapii, jak u dětí, tak u dospělých a rádi bychom šířili osvětu o tom, že by se mělo s koňmi zacházet tak, aby byli i koně spokojeni.
Mgr. Barbora Voltrová, olympijská reprezentantka v moderním pětiboji, trenérka jezdců a lektorka hiporehabilitace
Začala jsem se vzdělávat vlastně víc v tom, co oni potřebují. O jejich psychologii, biologii, ekologii, najednou jsem na to měla mnohem víc času, protože jsem nemusela tolik času věnovat sportu a zjistila jsem, že všechno, co mě učili, nebo všechno úplně ne, ale hodně toho, co jsem se naučila a jak přistupuju ke koním, potřebuju změnit. Najednou jsem objevila svět jiných přístupů, ať už ve výcviku, anebo i v jezdectví obecně.
RNDr. Xenia Svobodová, CSc., MBA, lektorka hipoterapie v psychologii
Nechceme toho koně donutit, aby něco udělal, ale chceme se s ním domluvit, aby něco udělal. Požádáme ho. Požádáme ho o pozornost. Požádáme ho o cvik. Požádáme ho, aby nás svezl. A když nechce, tak hledáme důvod, proč nechce. Nemůže, nechce, bolí ho něco.
MUDr. Markéta Janatová, zakladatelka spolku Kamenitý vrch, koordinátorka aktivit a lektorka programů s koňmi
Pokud vhodně zvolíme metodu, jak komunikujeme s koněm, pokud tu zátěž neděláme příliš vysokou, tak může mít, si myslím, ten kůň z té práce i radost. Naši koně mají splněné specializační zkoušky. Při těch zkouškách se zkouší především, jestli ta hiporehabilitace je pro toho klienta bezpečná. Pro hiporehabilitaci v pedagogické a sociální praxi je potřeba, aby ten kůň zvládl různé náročné úkoly, aby ti klienti s ním mohli třeba dělat práci ze země, což znamená, že ho vodí přes různé překážky a ten kůň následuje. Musí zvládnout i to, když ten klient třeba se začne bát, začne mít nějaký záchvat paniky a ten kůň to musí ustát. U Fergiho občas potřebujeme větší názornou pobídku, aby si všimla, co po ní chceme, aby to ochotně splnila, což může vypadat jako nevýhoda, ale je tam velmi výhodné to, že pokud bychom měli třeba větší shluk dětí nebo děti, které by se něčeho lekly, například děti s poruchami autistického spektra, občas se dostanou do situace, kdy ze sebe potřebují ventilovat emoce, jak pohybem, tak zvuky. V tu chvíli tenhle kůň většinou zůstane klidný na rozdíl od Matyldy, které by to třeba mohlo vadit, a proto jí těmto situacím raději nevystavujeme. A u koní v hipoterapii v psychologii a v psychiatrii je trošičku jiná situace. Tam někdy dáváme zpětnou vazbu tomu klientovi takovou, aby si uvědomil vlastně svůj psychický stav a svoje vzorce chování. Tam pak někdy může být vlastně i žádoucí, když třeba ten kůň neposlechne.
RNDr. Xenia Svobodová, CSc., MBA, lektorka hipoterapie v psychologii
Třeba chodí klienti s posttraumatickou stresovou poruchou po covidový epidemii. Měli jsme klienty ze zdravotnictví, který prošli traumaty v oblasti toho, že byli přítomní mnoha úmrtím, prožívali bezmoc a z toho se jim vyvinula teda posttraumatická stresová porucha. Ta se projevuje tím, že ty lidi nemůžou spát, pořád na to myslí, nemůžou se soustředit na práci, a tak dál. Takže tady jsme hodně pracovali s nějakým jakoby vynořením toho pocitu bezmoci. Takže my začínáme s tímhle tím, umírali lidi a bylo to strašný. A končíme tím, jsou věci, které nemám ve své moci a přijímám to, a to je proces, který nám pomůže projít spolu ten kůň, protože i s tím koněm zažíváme situace, kde jsme bezmocní. Venku nám může utéct, může nám šlápnout na nohu, může se různě projevit podle toho, jak my, co my tam vnášíme. A všechny tyhle věci se tam zpracují a zpracují se takhle podvědomě prostě na 80 % a na 20 % vědomě.
moderátor
Spolek Kamenitého vrchu chová koně s respektem k přírodě a k jejich přirozeným potřebám. Koně jsou celoročně venku v malém stádě a v rozmanitém terénu, kde jsou louky a stromy. A jak říkají sami zakladatelé spolku, nejvíce se toho člověk o koních naučí, když je v tichosti pozoruje v jejich přirozeném prostředí.