Pohřeb amputované nohy byl bizarní zážitek, vzpomíná primář z Homolky

Občas v noci nemůže spát a přemýšlí nad svými pacienty, kteří leží na jeho oddělení na hranici života a smrti. V hlavě přemítá, jak je zachránit. Zbyněk Fuksa (63), primář anesteziologicko-resuscitačního oddělení a také náměstek pro léčebnou a preventivní péči pražské nemocnice na Homolce, se snaží kriticky nemocné vrátit zpátky do života.

Pane primáři, věříte na zázraky?

Nevěřím. Za celý svůj život jsem se nikdy se zázrakem nesetkal. Pokud bylo něco nadstandardně navíc, byla to po prozkoumání všech okolností náhoda nebo souběh příznivých situací.

Na oddělení vám vozí pacienty v bezprostředním ohrožení života, každý den je pro vás novým bojem o lidské životy. Co vám dává sílu?

Když jsem začínal jako mladý lékař, dělalo mi to obrovský problém. Hlavně v situaci, která neměla řešení, protože medicína ještě nebyla na takové úrovni, aby různá onemocnění nebo zranění dokázala léčit či posunout, aby kvalita života nemocného člověka byla následně alespoň ucházející. Po určité době si na to ale zvyknete. Nechci říct, že vyhoříte, i když i to se to stává. Většina z nás totiž...