Podcast: Nejhorší je pro nevidomého nádraží v Liberci, říká slepý blázen Mikuláš Kopas

Podcast: Nejhorší je pro nevidomého nádraží v Liberci, říká slepý blázen Mikuláš Kopas Autobus Solaris Urbino společnosti ČSAD Střední Čechy. Autor: ROPID
Já si pana Jančury vážím, udělal tu spoustu dobrých věcí, ale vůbec se mi nelíbí, jak řeší přístupnost svých digitálních služeb nebo vozidel.
Hostem v novém dílu podcastu Cest Zdopravy.cz je mladý, prakticky nevidomý muž Mikuláš Kopas. Studuje na dopravní fakultě v Pardubicích, je nadšeným fanouškem dopravy a na internetu si říká slepý blázen. Zároveň pro Správu železnic testuje přístupnost stanic a zastávek pro nevidomé.
On sám není nevidomý od narození. Má specifickou poruchu autistického spektra, které se říká Aspergerův syndrom, a ve 14 letech se u něj projevila vrozená vada na oční sítnici. Kvůli té postupně téměř oslepl.
S Mikulášem Kopasem vás v podcastu vezmeme na cestu z Prahy do Ostravy. Jak by cestoval nevidomý z pražské zastávky Čechovo náměstí ve Vršovicích na tramvajovou zastávku Důl Jindřich v Ostravě veřejnou dopravou? Co všechno musí zvládnout? Jak se ohlašují jednotlivé dopravní prostředky člověku, který nevidí? Jak se neztratit se slepeckou holí na hlavním nádraží v Praze, jak najít správný vůz správného vlaku na správném nástupišti? Uslyšíte v podcastu, který si můžete pustit právě teď třeba zde na stránce.
"Pokud budeme mluvit o regionálních vozidlech, tam je zásadní, aby nevidomý nastoupil, dokázal si sednou, případně si odskočit a dokázal vystoupit. K tomu je potřeba vyřešit značení míst. Barevně pro slabozraké, hmatově pro nevidomé. Druhá věc je toaleta. Pokud se tam člověk nezamkne, jako nevidomý nemáte žádnou šanci zjistit, s výjimkou pár vozů, třeba multifunkční vozy na Hungarii, jestli je tam obsazeno, nebo ne, když nevidíte. A třetí je úprava hlášení. Ať už se bavíme o přípojích nebo ohlášení strany výstupu, aby vlak sám dokázal...