Po nehodě mu amputovali nohu. "Nevěřím, že je konec mého aktivního života," tvrdí

Pokud pominu bolesti, operace, hojení a rehabilitace, tak nejvíce času člověk zaměstnává svou hlavu právě touto myšlenkou. Co půjde? Co nepůjde? A šlo by to nějak udělat, aby to přece jen šlo? A to je, dle mého, strašně důležité. Pokud se totiž někdo v takovéhle životní situaci nedovede na něco těšit, tak to pak stojí opravdu hodně námahy pro něj a pro jeho okolí, aby se z apatie nebo rezignace vytáhl a postavil se (obrazně i doslovně) na nohy...