Paratanec ukazuje, že tančit může opravdu každý

Propojuje lidi s různými typy postižení i bez nich a ukazuje, že společný rytmus dokáže překonat i zdánlivá omezení. Tanec na vozíku v České republice zažívá v posledních letech dynamický rozvoj, a to jak na poli sportovním, tak uměleckém.
Ačkoliv paoliv paratanec má ve světě tradici už od 60. let minulého století, v České republice je stále relativní novinkou. Hlavním hybatelem paratanečních aktivit je organizace Czech Para Dance Sport, která ve spolupráci se Sportovním klubem vozíčkářů Praha a dalšími partnery pořádá kurzy, workshopy a soutěže po celé republice. Na své si pod vedením profesionálních trenérů přijdou pokročilí tanečníci i úplní začátečníci. Taneční dvojice často tvoří tanečník s hendikepem a nehendikepovaný partner. A právě tato kombinace dělá z disciplíny výjimečně inkluzivní sport.
Významným milníkem pro českou parataneční scénu bylo uspořádání loňského Mistrovství Evropy v tanci na vozíku, které se konalo v pražském O2 universu. Pod heslem "Tanec je jen jeden" se na parket sjeli tanečníci z celé Evropy s pestrým programem. Češi navíc patří ke světové špičce – třeba taneční pár Jan Kohout a Karolína Anna Mockl Dvořáčková získal na Světovém poháru v Nizozemsku v roce 2023 bronzovou medaili ve standardních tancích právě v kategorii pro páry tvořené tanečníky na vozíku a jejich nehendikepovanými partnery.
Tanec na vozíku pomohla zpopularizovat také taneční soutěž StarDance, kde v rámci pravidelné benefiční spolupráce s Centrem Paraple tančí lidé na vozíku s profesionálními tanečníky. Tuto možnost dostal v roce 2024 i Petr Svoboda. A jak na tento jedinečný zážitek vzpomíná?
* Tančil jste s Martou Dancingerovou a Martinem Práglem. Jak probíhala spolupráce s tanečními partnery? Co bylo klíčové pro vaši souhru?
Spolupráce s tanečními partnery byla výborná – od začátku nás brali, chovali se k nám mile a byli příjemní a nápomocní. S mým párem jsme si myslím sedli i proto, že všichni pocházíme z Moravy, jsme veselí a máme smysl pro humor. To vše podle mě hodně přispělo k dobré náladě i společné souhře. Rovněž druhý pár, se kterým jsem byl během choreografie nejvíc v kontaktu (Tereza Prucková a Patrik Hartl), byl moc fajn a i mimo nácviky jsme si rozuměli. Pro naši souhru bylo výhodou i to, že slyším hudbu a vnímám rytmus.
* Jakožto tanečník na vozíčku, musel jste splnit nějaké speciální požadavky?
Žádné speciální požadavky pro účastníky, myslím, nejsou, snad jen aby člověk dokázal dobře ovládat svůj mechanický vozíček (na elektrickém by to nešlo). Vloni se zúčastnili na vozíčku tři muži a dvě ženy, předloni tomu bylo zase naopak. Dále se hodí, aby byly různé příčiny toho, proč se člověk na vozíček dostal, a taky aby bylo rozmanité jejich věkové složení.
* Jak probíhaly tréninky?
Tréninky probíhaly od neděle do úterý v České televizi na Kavčích horách, od čtvrtka do soboty pak na výstavišti v Holešovicích (kde probíhá samotné natáčení přenosu). První tři dny jsme si choreografii procházeli a zkoušeli po jednotlivých částech, ke konci třetího dne už jsme skladbu sjeli v celku. Choreografka si nás taky natáčela na mobil a na konci dne nám vždy poslala video – a to včetně komentářů co a jak je potřeba změnit nebo vylepšit a na co si dát v jednotlivých momentech pozor.
* Jak jste s tanečními partnery přistupovali ke skládání choreografie, která by vyhovovala vašim pohybovým možnostem?
Samotnou choreografii měla výborně připravenou choreografka Ivana Hannichová. Během tréninků ale nebyl problém cokoliv upravit – tak aby to vyhovovalo našim individuálním schopnostem a možnostem (hendikepům). Navíc každý pár měl ve skladbě několik míst, které mohl pojmout dle svého. Choreografka rovněž naslouchala názorům profíků, celebrit i nás vozíčkářů, což bylo fajn.
* V čem se liší tanec od jiných sportů na vozíku, které jste měl šanci vyzkoušet?
Různé sporty na vozíčku jsem si vyzkoušel v rámci tematického programu, který nabízí Centrum Paraple pro svoje klienty. Většina sportů je náročná na koordinaci pohybů a soustředění. Je důležité, aby člověk uvedl v soulad tělo, které třeba v mém případě od prsou dolů vůbec necítí, a invalidní vozík. Tanec k tomu všemu navíc vyžaduje, aby se člověk svými pohyby trefil do hudby a rovněž dobře spolupracoval se svým tanečním párem a ostatními na parketu.
* Plánujete se tanci či dalším sportům věnovat i nadále?
Tanec na vozíčku mě baví, ale nějak víc se mu věnovat neplánuji. Na druhou stranu, když je příležitost (při oslavách, firemních akcích, zábavách a podobně), zatancuji si rád. Jinak rád jezdím na handbiku, baví mě plavání a zastřílím si z luku nebo vzduchovky.
foto: Lukáš Klingora, Centrum Paraple