,,Paralympiáda 2028 v USA je skvělou motivací," hlásí Tomáš Vrzal
09.08. 2025 - 04:55
Kopřivnické noviny
07.08.2025
Kopřivnice – Jako na divoké horské dráze se v posledních měsících vyvíjí sportovní kariéra a vlastně i život kopřivnického paralukostřelce Tomáše Vrzala. Na jaře roku 2024 ještě v Dubaji bojoval o místo na paralympiádě v Paříži, což nakonec nevyšlo, když , když skončil na děleném 17. místě. Horší však bylo, že se u Tomáše Vrzala objevily nepříjemné zdravotní komplikace, které se musely urychleně řešit a znamenaly operaci obratlů (duben 2024) a následnou velmi dlouhou rekonvalescenci. Ta proběhla úspěšně a po spoustě práce a dřiny při rehabilitaci přišla odměna v podobě návratu jak do života, tak k lukostřelbě. Momentálně, rok a něco po operaci, má 49letý sportovec z Kopřivnice za sebou již několik letošních závodů včetně dvou medailí z mistrovství republiky či 9. místa na evropském šampionátu v Římě. Hlavní cíle se Tomáš Vrzal snaží mít nastavené co nejvýše, takže s touhou uspět teď vyhlíží světové šampionáty a dívá se už i do vzdálenější budoucnosti. "Od operace v dubnu 2024 to byl extrémně těžký rok. Chvílemi to vypadalo, že hrozí i ochrnutí horní poloviny těla, což se naštěstí nestalo a můžu sportovat dál. Nyní jdu po postupných krůčcích a jako jeden z hlavních cílů, které mě motivují v práci, mám paralympiádu 2028 v Los Angeles," říká ve velkém letním rozhovoru pro Kopřivnické noviny Tomáš Vrzal.
* Tomáši, poměrně dlouhou dobu jste byl mimo sportovní prostředí, v dubnu 2024 krátce po světovém šampionátu v Dubaji jste musel na operaci a dlouhé měsíce jste byl mimo hru. O co konkrétně šlo?
Jednalo se o závažnou operaci krční páteře. Podle doktorů to chvílemi vypadalo, že už nebudu moci střílet a že mi možná ochrne i horní polovina těla. Po operaci to hodně bolelo, právě přes tu bolest se nešlo dlouho dostat k jakémukoliv náznaku tréninku. Tady mi bylo nejhůře a přiznávám, že jsem to chtěl vzdát. Nicméně postupem času se to naštěstí začalo zlepšovat a o něco později (podzim 2024) po konzultaci s lékaři v Brně mi dovolili postupnou zátěž a tréninky. Takto jsem se postupnými kroky vracel zpátky.
* Operace tedy konkrétně řešila jaký problém?
Jednalo se o 5., 6. a 7. krční obratel, které se mi zhroutily a nepřijatelně mi tlačily na míchu. Byly tam i nějaké úlomky kostí, které zasahovaly do nervových zakončení, celkově tam toho bylo bohužel víc. Muselo se tam vše tzv. vyčistit, lékaři mi tam mimo jiné vložili titanové podložky a celé to obsahovalo množství dalších podpůrných kroků. Jsem specialistům z Brna moc vděčný, že to takhle zvládli a já se pak mohl začít pomalu vracet do života.
* Pauza od závodění a vlastně i od života byla poměrně dlouhá, od operace k prvním tréninkům skoro půl roku. Co na tom bylo nejhorší?
Asi ten pocit, nebo lépe řečeno ten stav, kdy toho moc dělat nemůžete. Jen opatrně cvičit dané cviky a posilovat meziobratlové a krční svalstvo, odpočívat a čekat, až se to zahojí a zlepší. Hrozně moc mi chyběl sport a celkově pohyb. Naštěstí se postupně dalo začít rehabilitovat a cvičit, k čemuž jsem se na podzim upnul a dával jsem tomu maximum. Postupně jsem zatížení přidával, cvičil jsem i 2– 3× denně a vše se začalo zlepšovat.
* Přechod z podzimu na zimu už tedy byl pro vás lepším obdobím …
Je to tak. Na podzim jsem si mohl po dlouhé době zastřílet. Museli jsme upravit sílu v nátahu, neboť mé ruce byly slabé. Moc to sice nešlo, ale byl jsem rád, že jsem u toho zpátky. V zimě jsem se pak klasicky "přestěhoval" do sklepa, kde jsem trénoval a snažil se přiblížit předchozí formě. Dlouho to bylo takové nemastné neslané, moc mi to nešlo a ze střílení jsem vůbec neměl dobrý pocit. Navíc mi po operaci prakticky přestala fungovat pravá ruka, což byla a stále je další velká komplikace. Nakonec jsem se postupně propracoval k tomu, že jsem se vrátil do závodního kolotoče.
* V roce 2025 už přišly konečně i závody – a hned také dvě medaile na březnovém MČR v Plzni (stříbro v kategorii open kladkový luk a zlato v kategorii reflexní luk) a také účast na květnovém evropském šampionátu v Římě a parádní 9. místo v kategorii open…
Za ty závody jsem byl moc rád, protože to potvrdilo, že jsem zpátky. Hlavně za Řím jsem vděčný, protože do reprezentace jsem se musel zpátky prostřílet přes dané limity, které jsem zvládl a jel jsem do Itálie. Tam to mohlo být i trochu lepší. Příprava a tréninky v místě konání mi vyšly dobře, ale v samotném závodě byly určitě rezervy, prostě jsem ze sebe nevydal to nejlepší, co jsem měl nastříleno a natrénováno. Ale i tak mohu být částečně výsledkově spokojen, například s celkovým vítězem z Indie jsem prohrál jen o dva body, takže je to i takové povzbuzení do budoucna, do další přípravy a do dalších soubojů.
* Když jsme u těch dalších bojů, tak jaké jsou nejbližší závody, na které se chystáte?
Na konci srpna je Evropský pohár v Novém Městě nad Metují, na který už jsem přihlášen. Další velkou akcí pak je mistrovství světa ve městě Gwangju v Koreji, které bude koncem září a na kterém bych měl reprezentovat.
* Na minulou paralympiádu do Paříže 2024 jste se těsně nedostal, další paralympiáda je v roce 2028 v Los Angeles. Myslíte už i takhle daleko nebo je to ještě předčasné?
Předčasné to není. A přiznávám, že to mám v hlavě jako dlouhodobý cíl. A ono to zase tak daleko není. Co mám informace, tak s kvalifikacemi o místa na paralympiádě v USA se začíná už příští rok na mistrovství světa, které je v Austrálii. Takže ano, je na místě na to myslet a musím říct, že paralympiáda pro mě je velkou výzvou i motivací.
* Jak reálné, případně jak těžké bude dostat se na paralympiádu 2028?
Mohlo by to být podobně těžké jako při minulé paralympiádě. Soupeře z velké většiny znám a střílel jsem s nimi. Nedlouho před loňskou operací jsem byl ve světovém žebříčku paralukostřelby na 11. pozici, pak jsem se po operaci propadl na 68. místo a po návratu po operaci jsem aktuálně na pozici č. 53. Takže musím dál stoupat a dostat se zpět tam, kde jsem už jednou byl. Určitě je to pro mě další motivací, když před sebou mám velké závody jako MS v Koreji nebo právě výzvu kvalifikovat se na paralympiádu do Los Angeles.
FOTO: ARCHIV SPORTOVCE
Kopřivnický paralukostřelec Tomáš Vrzal byl dlouhé měsíce mimo závodění, Po těžké operaci je nyní zpátky a má před sebou velké závody i velké cíle.
* Tomáši, poměrně dlouhou dobu jste byl mimo sportovní prostředí, v dubnu 2024 krátce po světovém šampionátu v Dubaji jste musel na operaci a dlouhé měsíce jste byl mimo hru. O co konkrétně šlo?
Jednalo se o závažnou operaci krční páteře. Podle doktorů to chvílemi vypadalo, že už nebudu moci střílet a že mi možná ochrne i horní polovina těla. Po operaci to hodně bolelo, právě přes tu bolest se nešlo dlouho dostat k jakémukoliv náznaku tréninku. Tady mi bylo nejhůře a přiznávám, že jsem to chtěl vzdát. Nicméně postupem času se to naštěstí začalo zlepšovat a o něco později (podzim 2024) po konzultaci s lékaři v Brně mi dovolili postupnou zátěž a tréninky. Takto jsem se postupnými kroky vracel zpátky.
* Operace tedy konkrétně řešila jaký problém?
Jednalo se o 5., 6. a 7. krční obratel, které se mi zhroutily a nepřijatelně mi tlačily na míchu. Byly tam i nějaké úlomky kostí, které zasahovaly do nervových zakončení, celkově tam toho bylo bohužel víc. Muselo se tam vše tzv. vyčistit, lékaři mi tam mimo jiné vložili titanové podložky a celé to obsahovalo množství dalších podpůrných kroků. Jsem specialistům z Brna moc vděčný, že to takhle zvládli a já se pak mohl začít pomalu vracet do života.
* Pauza od závodění a vlastně i od života byla poměrně dlouhá, od operace k prvním tréninkům skoro půl roku. Co na tom bylo nejhorší?
Asi ten pocit, nebo lépe řečeno ten stav, kdy toho moc dělat nemůžete. Jen opatrně cvičit dané cviky a posilovat meziobratlové a krční svalstvo, odpočívat a čekat, až se to zahojí a zlepší. Hrozně moc mi chyběl sport a celkově pohyb. Naštěstí se postupně dalo začít rehabilitovat a cvičit, k čemuž jsem se na podzim upnul a dával jsem tomu maximum. Postupně jsem zatížení přidával, cvičil jsem i 2– 3× denně a vše se začalo zlepšovat.
* Přechod z podzimu na zimu už tedy byl pro vás lepším obdobím …
Je to tak. Na podzim jsem si mohl po dlouhé době zastřílet. Museli jsme upravit sílu v nátahu, neboť mé ruce byly slabé. Moc to sice nešlo, ale byl jsem rád, že jsem u toho zpátky. V zimě jsem se pak klasicky "přestěhoval" do sklepa, kde jsem trénoval a snažil se přiblížit předchozí formě. Dlouho to bylo takové nemastné neslané, moc mi to nešlo a ze střílení jsem vůbec neměl dobrý pocit. Navíc mi po operaci prakticky přestala fungovat pravá ruka, což byla a stále je další velká komplikace. Nakonec jsem se postupně propracoval k tomu, že jsem se vrátil do závodního kolotoče.
* V roce 2025 už přišly konečně i závody – a hned také dvě medaile na březnovém MČR v Plzni (stříbro v kategorii open kladkový luk a zlato v kategorii reflexní luk) a také účast na květnovém evropském šampionátu v Římě a parádní 9. místo v kategorii open…
Za ty závody jsem byl moc rád, protože to potvrdilo, že jsem zpátky. Hlavně za Řím jsem vděčný, protože do reprezentace jsem se musel zpátky prostřílet přes dané limity, které jsem zvládl a jel jsem do Itálie. Tam to mohlo být i trochu lepší. Příprava a tréninky v místě konání mi vyšly dobře, ale v samotném závodě byly určitě rezervy, prostě jsem ze sebe nevydal to nejlepší, co jsem měl nastříleno a natrénováno. Ale i tak mohu být částečně výsledkově spokojen, například s celkovým vítězem z Indie jsem prohrál jen o dva body, takže je to i takové povzbuzení do budoucna, do další přípravy a do dalších soubojů.
* Když jsme u těch dalších bojů, tak jaké jsou nejbližší závody, na které se chystáte?
Na konci srpna je Evropský pohár v Novém Městě nad Metují, na který už jsem přihlášen. Další velkou akcí pak je mistrovství světa ve městě Gwangju v Koreji, které bude koncem září a na kterém bych měl reprezentovat.
* Na minulou paralympiádu do Paříže 2024 jste se těsně nedostal, další paralympiáda je v roce 2028 v Los Angeles. Myslíte už i takhle daleko nebo je to ještě předčasné?
Předčasné to není. A přiznávám, že to mám v hlavě jako dlouhodobý cíl. A ono to zase tak daleko není. Co mám informace, tak s kvalifikacemi o místa na paralympiádě v USA se začíná už příští rok na mistrovství světa, které je v Austrálii. Takže ano, je na místě na to myslet a musím říct, že paralympiáda pro mě je velkou výzvou i motivací.
* Jak reálné, případně jak těžké bude dostat se na paralympiádu 2028?
Mohlo by to být podobně těžké jako při minulé paralympiádě. Soupeře z velké většiny znám a střílel jsem s nimi. Nedlouho před loňskou operací jsem byl ve světovém žebříčku paralukostřelby na 11. pozici, pak jsem se po operaci propadl na 68. místo a po návratu po operaci jsem aktuálně na pozici č. 53. Takže musím dál stoupat a dostat se zpět tam, kde jsem už jednou byl. Určitě je to pro mě další motivací, když před sebou mám velké závody jako MS v Koreji nebo právě výzvu kvalifikovat se na paralympiádu do Los Angeles.
FOTO: ARCHIV SPORTOVCE
Kopřivnický paralukostřelec Tomáš Vrzal byl dlouhé měsíce mimo závodění, Po těžké operaci je nyní zpátky a má před sebou velké závody i velké cíle.
Klíčová slova: