Osm nejrozšířenějších mýtů o lidech s autismem

Autisté mezi námi byli vždy. Byli zavíráni do ústavů a do pomocných škol. Na stále rozšířených mýtech je vidět, jak moc tito lidé potřebují pomoc, potřebují včasnou a správnou diagnostiku, aby se s nimi mohlo pracovat, učit je sociálním dovednostem a nenechat je na pospas nepochopení, posměchu a šikaně.

Vy nemůžete být autistka, to byste nestudovala vysokou školu. Vaše dítě krásně navazuje oční kontakt, tak to nebude autismus. Vaše dcera s ničím nehází, tak to nebude autistka. Nemůže být autista, když vás bez problémů obejme, autisté nesnášejí dotek. Stejné nebo podobné věty si vyslechlo mnoho lidí s poruchou autistického spektra a ještě více rodičů těchto dětí, když přišli k nějakému odborníkovi s podezřením na autismus.

"Mýty o lidech s poruchami autistického spektra komplikují celý diagnostický proces. Nesprávná diagnóza pak znemožňuje rodině lépe pochopit své dítě, znemožňuje zahájení účinné terapie i poskytnutí podpory, kterou rodina velmi potřebuje. Problémy se neřeší a často se s věkem prohlubují," říká psycholožka Veronika Šporclová z Národního ústavu pro autismus. Zajít k jakémukoliv psychologovi, když máte podezření na autismus, vás může zavést na scestí. Vždy si zjistěte dopředu, zda daný lékař zná nejnovější poznatky 21. století o poruchách autistického spektra. Budete se asi divit, ale stále mnoho pediatrů, psychologů, neurologů a psychiatrů má povědomí o autismu na základě pověr, podobně jako široká veřejnost.