Od pádu z balkonu k athénské medaili. Handicapovaný Šperk: Díky sportu si věřím

Když mu bylo šestnáct, mladická nerozvážnost, jak sám nazývá příčinu svého úrazu, ho posadila na vozík. Miroslavu Šperkovi trvalo, než zase našel ztracené sebevědomí.
Nakonec se mu to podařilo díky sportu. Dnes má devětatřicetiletý sportovec ve sbírce řadu úspěchů a navíc pomáhá těm, které potkal podobný osud.  
"V roce 2000 se mi stal úraz pádem z výšky, když jsem lezl po balkonech a dělal klasické mladické nerozvážnosti. Spadl jsem z pěti nebo šesti metrů na záda a pohmoždil si dva obratle v hrudní oblasti, Th11 a Th12, s následnou takzvanou chabou paraplegií, což znamená, že jsem od pasu ochrnutý tak na devadesát procent," ohlíží se Miroslav Šperk po čtyřiadvaceti letech za chvílemi, které jej ve velmi mladém věku potkaly.  
Tři týdny strávil v nemocnici, pak ho čekal pobyt v rehabilitačním centru v Košumberku. "Nejtěžší nebylo to, že člověk najednou nechodil, ale spíš že se musel znovu naučit soběstačnosti. S tím jsem nějakou dobu bojoval," přiznává.  
Půl roku trvalo, než se dostal domů. Místo aby mu to ale pomohlo, všechno na něj padlo. "V rehabiliťáku to člověk tolik nevnímal, protože tam byl mezi lidmi se stejnými problémy. Doma ne," vysvětluje s tím, že zatím ani nechodil do školy kvůli bariérovosti budovy.  
Zlom přišel díky Miroslavovu tatínkovi, který býval atletem, věnoval se hodu diskem. "Jednoho dne mě vzal ven a řekl, že to zkusíme. Já jsem v té době ani nevěděl, proč to dělám, ale poslechl...