Občánku, my víme lépe než ty, jak máš žít a co potřebuješ!

Mýlí se čtenář, který očekává, že se v téhle rubrice budu podivovat jen technickým vymoženostem. Žasnout se dá nejen nad pokrokem, díky němuž třeba nepohyblivý člověk ovládá počítač pouhými pohyby očí. A žasnout se dá nejen nad pozitivními zprávami. Přiznávám, že stejná emoce, ovšem negativně zabarvená, čili naštvanost, se u mě dostavuje častěji.

Nevěřícně se namíchnu, když mě třeba servírka nepustí do oblíbené hospůdky kvůli čivavě na vodítku. Ale štamgast s labradorem, nevodicím a neasistenčním, tam sedává každý týden! Vždyť můj mrňous je spíš parodií na psa než opravdovým hafanem…

Ale pojďme k novinařině. Coby redaktor Vozíčkáře se dostávám k mnoha informacím a o nepříjemná překvapení v nich rozhodně není nouze. Na konci dubna jsem se dověděl, že ministerstvo přichystalo zásadní změnu v pojetí zákona o sociálních službách, aniž by ji konzultovalo s jejich uživateli. Přičinliví experti a úředníci na takzvané velké novele zákona zapracovali natolik, že má být ještě na jaře poslána do vnějšího připomínkového řízení. A neobtěžovali se přizvat k jednání ani zástupce Národní rady osob se zdravotním postižením: organizace, která nepochybně zastupuje většinu těchto lidí.