Nemoc ji upoutala na vozík, děti učí dál. Je to nejkrásnější práce, říká

První školní rok v nezvyklé roli má za sebou angličtinářka Jana Weiserová z Olomouce. Učitelka se v září vrátila do práce po mateřské dovolené na kolečkovém křesle. To, že může dál učit, stálo školu velké úsilí a město spoustu peněz, i proto byla na začátku hodně nervózní. Nevěděla totiž, jestli ji nakonec přijmou děti.

Ukázalo se, že obavy byly zbytečné. "Jakmile jsem vešla mezi žáky, vzali to úplně normálně. Ve svých třídách jsem dětem vysvětlila, že na vozíku nejsem po úrazu, ale kvůli nemoci. Pokývaly hlavami a dál se nevyptávaly," vzpomíná Jana Weiserová na první školní den.
Jak potvrzuje šesťák Jan Procházka, nebylo na co se vyptávat: "Bylo trochu netradiční vidět učitelku na vozíku, ale vím, že za to nemůže. Navíc je moc hodná."
Zkušenosti ukázaly, že situace nakonec prospěla všem – nejen kantorce, která se nemusela vzdát svého zaměstnání, ale i jejím kolegům a žákům. "Mnozí se předtím s člověkem s handicapem nesetkali. Je to pro ně dobrá škola," hodnotí zástupkyně ředitele Eva Buchtová.
Jana Weiserová má roztroušenou sklerózu. Letos je to přesně deset let, co se u ní nemoc projevila. Jak už to u tohoto onemocnění bývá, přišlo bez varování.
"Jednoho dne jsem přestala vidět na oko. Bylo mi to divné, proto jsem šla k oční lékařce. Za dva dny už jsem ležela na neurologii v nemocnici s tím, že jsem učebnicový příklad roztroušené sklerózy," líčí paní Jana.
Na oddělení bylo několik dalších pacientů se stejnou diagnózou, ale v různých fázích nemoci. Jana si tak mohla udělat obrázek, co ji zhruba čeká. Viděl to i její tehdejší přítel, přesto neutekl, naopak Janu...