Nedostatek pečovatelů v Česku

20:00 90' ČT24
Vendula POKORNÁ, moderátorka

Nedostatek pečovatelů, ale i kapacit v domovech pro seniory. Jaká je aktuální situace a jak se bude vyvíjet do budoucna? Nejen na tyto otázky dnes poskytneme odpovědi. Začíná Devadesátka ČT24. Hezký večer. Česko stárne. Lidí nad 65 let žily v zemi loni 2 200 000. Na grafu vidíme, jak se počty seniorů zvýšily od začátku tisíciletí a spolu s tím se zvedá i jejich podíl na celkovém obyvatelstvu. Ten podle posledních dat statistického úřadu dosahuje bezmála 21 %. Pro porovnání, v roce 2013 tvořili senioři asi 17 % populace. A téma rozebereme s mým prvním hostem a tím je Simona Bagarová, zakladatelka neziskové organizace MILA. Hezký večer.

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka neziskové organizace MILA

Dobrý večer.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Paní Bagarová. Tak jak velký problém v Česku je nedostatek pečovatelů?

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka neziskové organizace MILA

No, problém je to poměrně velký, ale bude určitě ještě větší, protože už v roce 2060 tady bude o milion seniorů víc. A vzhledem k tomu, že stát bohužel nedělá vlastně nic pro to, aby ty lidi do oboru přivedl, tak je otázka, kdy ta časovaná bomba bouchne naplno.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Co by tedy stát podle vás mohl dělat lépe tak, aby přitáhl právě pečovatele do těchto oborů?

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka neziskové organizace MILA

Já myslím, že je velká škoda, že není vůbec zdůrazňovaná náročnost tady tý profese, není zdůrazňovaná její důležitost a podmínky pro výkon týhle práce jsou absolutně neadekvátní. My jsme si loni v rámci naší organizace dělali takový vlastní výzkum mezi 35 domovy pro seniory, ze kterýho nám vyplynulo, že zhruba 80 % pečovatelů má pocit, že ta jejich práce není doceněna, což považuju za obrovský problém a stát bohužel není schopen nastavit jak lepší podmínky, tak ani je zvyšovat prestiž tady té profese.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Bavíme se teď o všech pečovatelích, to znamená i těch, kteří pracujou terénně, i těch, kteří jsou v domovech pro seniory, je ta situace všude stejná.

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka neziskové organizace MILA

Tak ta naše práce nebo ten náš výzkum byl zaměřený na pobytový služby, ale myslím si, že ta situace bude podobná i v těch terénních.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Kdy a jak se rozhodovat, jestli nechám seniora, nebo vlastně i kohokoliv jiného doma a budu se o něj starat já nebo pečovatel a případně, jestli mu mám zajistit místo v domově pro seniory. Co o tomto všem rozhoduje?

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka neziskové organizace MILA

Já myslím, že už ta otázka, jak jste jí položila, jestli tam zaznělo, jestli se mám rozhodovat o tom, tak vlastně není úplně správná, protože primárně bychom měli přemýšlet o tom, co ten konkrétní člověk chce. On, i když je ve vysokém věku, tak je pořád dospělý a pořád je svéprávný a má nějakou vlastní představu o tom, jak to jeho stáří má vypadat. Takže tím prvním krokem je určitě, pokud možno, vést nějaký otevřený rozhovor o tom, co ten člověk chce, co potřebuje, z čeho má obavy a na takovémhle půdorysu založeném na respektu k jeho přáním a představám začít plánovat, jaký typ služeb třeba zařadit do toho našeho každodenního života a jestli to jsou služby terénní nebo pobytový, už je potom otázka spojená s tím, jak moc je ten člověk soběstačný nebo není, ale v ideálním případě by to mělo probíhat v dialogu s tím člověkem. Samozřejmě chápu, že když jsou lidi v nějaký třeba pokročilejší fázi demence, že už ten dialog není úplně možný, ale i tak se dá uvažovat s ohledem na to, jakou povahu ten člověk má, jaký životní styl žil celý život a snažit se mu ty služby přizpůsobit.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Pokud tedy se shodneme na tom, že to není v mých silách a ten konkrétní člověk řekne, že aby se o něj staral někdo, kdo to umí, což je tedy ve velké části případů právě pečovatel. Jak vybrat toho správného?

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka neziskové organizace MILA

Tak není to úplně o konkrétním pečovateli, jako spíš o té konkrétní službě. Pokud se rozhodnu, že chci, aby někdo docházel za mnou domů, tak bych měla ideálně se zorientovat v tom, jaké služby jsou dostupné v té lokalitě, kde žiju, zkusit se doptat na reference od lidí, který podobnou službu využili, dojít se poradit za sociálním pracovníkem na úřad podle místa bydliště toho danýho člověka a snažit se zjistit, jakou kvalitu služeb ta konkrétní pečovatelská služba poskytuje a podle toho vybírat potom. Ti pečovatelé samozřejmě se točí, takže nemůžete mít úplně jednoho stabilního, takže bych spíš hledala podle toho, jaké jméno má ta která konkrétní služba.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Možná obecně, pokud se budeme bavit o těch pečovatelských službách v Česku, ať už o těch terénních nebo těch pobytových, na jaké jsou úrovni, pokud to srovnáme třeba s jinými státy?

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka neziskové organizace MILA

No, já musím říct, že čím dál tím víc vlastně obdivuju tu pečovatelskou práci, čím víc zařízení v rámci naší organizace MILA ročně navštívíme, máme jich vlastně 8 vždycky na rok, kterým pomáháme s nějakým zkvalitňováním poskytované služby těm seniorům, tak čím víc těch lidí známe a čím víc do toho tématu vidíme, tak tím větší respekt a obdiv k nim máme, protože vlastně žádný domov nemá úplně stabilní tým lidí, velmi často bojují s nějakou fluktuací, bojují s přepracovaností těch lidí. Znovu zmíním ten náš výzkum, ze kterýho nám vyplynulo, že vlastně zhruba 30 % těch pečovatelů musí vzít, odpracuje více než 19 směn dvanáctihodinových v měsíci, což je obrovská zátěž, zvyšuje se vůbec náročnost péče o lidi, který v těch pobytových službách jsou, je čím dál tím víc lidí s nějakou formou demence, ta péče o ně je nepředstavitelně náročná. A mám pocit, že ti pečovatelé jako dělají, co můžou a že ten stát trošku spoléhá na tu obětavost generace pečovatelek, jsou to z 99 % ženy ve věku 50 plus a nějak se tak trochu počítá s tím, že v sobě mají nějakou potřebu pracovat na úkor sebe samých, ale myslím si, že ito časem skončí, protože až tady ta generace odejde do důchodu, tak u těch mladších lidí určitě takováhle míra obětavosti není a tím větší bude ten problém s nedostatkem lidí do přímý péče.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

SOS náramky nebo hodinky, které umí přivolat pomoc seniorům. Jihomoravský kraj je chce rozšířit mezi starší občany, předpokládá, že se pak budou cítit bezpečněji a delší dobu vydrží v přirozeném prostředí svých domovů, chce tím odlehčit přeplněným domovům pro seniory. Na volná místa tam čekají tisíce z nich.

Tereza HYSKÁ, redaktorka

Vlastimila Feniková žije ve svém bytě sama, protože je po operaci nohy a není příliš pohyblivá, pořídila si zhruba před půl rokem tyto hodinky. Těmi si může při potížích přivolat pomoc.

Vlastimila FENIKOVÁ, seniorka

Já to nosím na ruce, je to teda, můžu říct, pocit jistoty, až takové jistoty, že když to odložím, když se jdu sprchovat, tak jako si říkám, kdybych se tam jako nějak zachomejtla, nemám to na ruce, až je to takový, až do závislosti.

Tereza HYSKÁ, redaktorka

Po stisknutí tlačítka se spojí s dispečinkem, ten jí pomůže jak s psychickými, tak se zdravotními problémy. Přístroj má i automatické čidlo, které zaregistruje pád.

osoba

Pád. Volám pomoc.

Tereza HYSKÁ, redaktorka

Technologii, kterou už řada sociálních služeb v kraji využívá, chce začít víc prosazovat Jihomoravský kraj. Doufá, že díky ní zůstane víc seniorů doma a nebude muset využívat domovy důchodců.

Jitka MARTÍNKOVÁ, sociální pracovnice, Anděl strážný

Cílem zajištění jistoty a bezpečí je v krizových situacích pro lidi, kteří právě chtějí zůstat ve svém přirozeném prostředí a my se vlastně snažíme i oddálit ten odchod do těch pobytových zařízení.

Tereza HYSKÁ, redaktorka

Ty jsou totiž na jihu Moravy plné, na 7 000 obsazených lůžek v kraji totiž připadá dalších 2 500 žadatelů.

Jiří CHARVÁT, ředitel, Senior centrum Blansko

V současné době máme 144 klientů, což je plný stav našeho zařízení. A zároveň v seznamu lidí, kteří čekají na zařazení, je dalších 92.

Tereza HYSKÁ, redaktorka

Jak přesně bude výsledný projekt vypadat, bude kraj vědět za měsíc. Výši ceny kraj zatím nezná. V tuhle chvíli hledá možnosti, jak rozšíření asistivních technologií docílit. Řešení a uvedení do praxe chce ale zvládnout do konce roku. Podobné hodinky by tak do budoucna mohly pomáhat nejen seniorům, jako je paní Feniková, ale také jinak handicapovaným lidem, třeba epileptikům. Tereza Hyská, Česká televize, Brno.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Paní Bagarová, je něco, co jsme teď viděli, to, co by do budoucna mohlo pomoct i v té péči o, nejen tedy seniory, o které se starají lidé doma.

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka neziskové organizace MILA

Já myslím, že ty technologie patří do péče, určitě budou v ní čím dál tím víc. Jenom jsem hodně opatrná s tou mírou optimismu. Mám pocit, že občas až příliš spoléháme na to, že všechny problémy v péči za nás vyřeší právě technologie, ale mám pocit, že ta podstata péče je vlastně pořád stejná, odjakživa je to lidskost, laskavost, laskavej přístup, a to nikdy žádná technologie nenahradí, takže vnímám to jako něco, co může zjednodušit řadu věcí, ale určitě to nikdy nemůže nahradit tu přímou pečovatelskou práci.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Vy jste mi předtím říkala, že vlastně ve všem je nejdůležitější ten dialog, hlavně se spolu bavit. Nicméně přišlo nám i pár otázek na to, kdy se nás lidé ptali, že evidentně už jejich rodiče potřebují nějakou pomoc, ale odmítají jí, a to jak od nich samotných, tak třeba od pečovatelů nebo vůbec pomyšlení na to, že by šli do domova pro seniory, je prostě děsí. Jak se v této situaci s těmi svými rodiči či prarodiči bavit, jak jim vysvětlit, že jednoduše jim chci pomoct.

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka neziskové organizace MILA

Já myslím, že to děsí vlastně úplně každýho, že téma jako závislosti na péči je něco, z čeho máme velkej strach úplně všichni, a to stáří je potřeba vnímat jako etapu, ve který se nám tak trochu vrací všechno to, co jsme vlastně žili předtím, to, jaký jsme měli vztahy k sobě, k druhým, to všechno se nám nějakým způsobem v tom stáří jako zrcadlí. A pokud ta komunikace v rámci rodiny nebyla třeba vždycky úplně jako otevřená a fungující, tak těžko se stane najednou nějaký zázrak, ale myslím si, že takový jako jedno pravidlo, i když hrozně nerada to teda zobecňuju, může být to, zkusit si uvědomit, že pro toho mýho rodiče, prarodiče je ta situace daleko vlastně těžší než pro mě, jako pro jeho blízkýho, protože smířit se s tím, že potřebuju něčí péči, vůbec udělat ten krok k tomu, říct si, ano, já už to sám nezvládnu, je hrozně těžký. Znamená to, že přicházím o nějakou část svojí soběstačnosti, o část svýho sebevědomí, protože musím vlastně přiznat, že vstupuju do další etapy. A myslím si, že i tady jako má velký prostor maximální empatie a laskavost a vnímavost a dát těm lidem čas, aby se mohli s tou situací smířit a dělat maximum pro to, abych s nima byla v respektujícím dialogu, aby to nebylo o tom, že přiběhnu a nadiktuji jim 5 různých možností, což velmi často lidi mají tendenci dělat v dobrý víře, často to udělají proto, že chtějí rychle situaci vyřešit, rychle nastolit nějaký možnosti, ale pro toho člověka je to samozřejmě strašně stresující ve velký řadě případů. Takže dopřát mu čas, snažit se o tom mluvit s co největším pochopením, uvědomit si, že pro někoho z nás není snadný představit si, že budeme na někom závislí. Takže tak.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Já jsem v jednom rozhovoru s vámi tedy četla, že jste říkala, že vlastně, když už je někdo v té pečovatelské službě nebo v domově seniorů, takže stačí vlastně maličkosti, když třeba dostanou hrnek, respektive čaj do svého oblíbeného hrnku, opravdu to jsou tyto maličkosti, které vlastně člověku ve finále udělají to, co potřebuje ten pocit toho domova?

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka neziskové organizace MILA

Já jsem úplně šťastná, že říkáte tenhle příklad, protože já ho opakuju asi 5 let a jestli už se dostal i jako k vám, tak to je úplně skvělá zpráva. Je to samozřejmě taková trochu jako symbolika, kterou se snažíme říct, že ve chvíli, kdy jste v pobytový službě, tak nemáte s sebou všechny osobní věci, přicházíte o nějaký svoje životní rituály a vlastně tak trošku ztrácíte to, s čím jste celý život počítali, na co jste byli zvyklí a jsou to právě ty úplně vlastně banality, který vám ještě můžou dát pocit, že jste člověk, který pořád ještě žije a nejenom přežívá. To, když celý život pijete kafe, který máte rádi s dvěma kostkama cukru a mlíkem a jste schopni si ho uvařit, tak vám to přijde, že to je úplně běžný, ale ve chvíli, kdy už to kafe sama neuvaříte a čekáte, až vám ho někdo donese, tak byste dala cokoliv za to, aby bylo přesně takový, jaký jste měla ráda. Takže tady ty maličkosti jsou, myslím si, i pro rodinu jako velmi často dobrej způsob, jak pro ty své blízký udělat něco, co je potěší. Nemusí to bejt vždycky nějaká velká věc, ale zprostředkování těch drobností, který celý život měli rádi a dělala jim radost, to je strašně důležitý.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Simona Bagarová, zakladatelka neziskové organizace MILA. Moc díky a díky, že jste přišel za námi do studia.

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka neziskové organizace MILA

Děkuju za pozvání. Na shledanou.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

V domovech pro seniory chybí až 15 000 míst. V některých částech republiky se tak na umístění čeká i rok. Podle informací České televize jsou obsazeny domovy ve všech krajích. Nejvíc žadatelů o místo, přes 1 700, je ve zlínském a Jihomoravském kraji, volná místa nejsou ani v Praze, Jihočeském a Libereckém, ale také Pardubickém kraji. Přesná data o počtu čekajících tam ale nemají, naopak saturovaná je poptávka na Ústecku. Ve vyznačených regionech úředníci potvrdili, že situaci chtějí řešit rozšiřováním kapacit. Konkrétní cíl si stanovil kraj Královéhradecký. Do 3 let má zvýšit počet míst od 900. Vysočina a Zlínský kraj se zaměří na zlepšování nabídky pečovatelských služeb. A dál v tématu budeme pokračovat s Andreou Faltysovou, ředitelkou Domova pro seniory Clementas Mlékovice. Hezký večer.

Andrea FALTYSOVÁ, ředitelka domova pro seniory Clementas Mlékovice

Dobrý večer.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Paní Faltysová, tak jak velký problém je tedy podle vás ten nedostatek míst v domovech pro seniory? My jsme teď viděli ta čísla tedy statistická. Tak jak to vypadá v reálu?

Andrea FALTYSOVÁ, ředitelka domova pro seniory Clementas Mlékovice

Ta čísla statistická můžou být někdy dublovaná tím, že si žadatelé podávají žádost do více domovů pro seniory, tudíž někde se můžou rozcházet s realitou. Nicméně pravda je taková, že v domovech pro seniory se na přijetí opravdu čeká. Někdy je to na měsíce, někdy bohužel i na roky.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Jak je to třeba konkrétně u vás, kolik lidí máte teď na pořadníku?

Andrea FALTYSOVÁ, ředitelka domova pro seniory Clementas Mlékovice

Aktuálně máme v pořadníku něco přes 40 žadatelů.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

A to je tedy na jak dlouhou dobu zhruba?

Andrea FALTYSOVÁ, ředitelka domova pro seniory Clementas Mlékovice

No, ono je to těžko říct, protože my vybíráme žadatele o přijetí podle toho, jak opravdu nepříznivá je jejich sociální situace, jaká je momentální situace a okolnosti, ale dá se říct, že kolem 2-3 měsíců.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

To znamená, že to jednoduše nezáleží na tom, na jakém místě na pořadníku jsem, ale podle toho tedy, jaká je moje situace.

Andrea FALTYSOVÁ, ředitelka domova pro seniory Clementas Mlékovice

Přesně tak.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Jak dlouho dopředu tedy řešit to, když chci seniora do domova umístit, na čem všem to záleží?

Andrea FALTYSOVÁ, ředitelka domova pro seniory Clementas Mlékovice

No, především to záleží na situaci toho seniora, pokud je senior vlastně zdatný, nemá žádné závažné handicapy, tak není potřeba nějak řešit umístění do domova pro seniory, ovšem pokud se objeví nějaké handicapy a zejména, pokud se objeví nějaká náhlá nemoc nebo náhlý úraz, který opravdu znemožní tomu seniorovi být doma i s pomocí terénních nebo ambulantních sociálních služeb, tak tam je potom samozřejmě nejvyšší čas.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Vím, že se to asi špatně odhaduje, ale jak poznám, že je tedy ten správný čas, když tedy k tomu všemu budu přistupovat tak, že asi ne hned se na mě nebo na mé rodiče nebo prarodiče dostane místo.

Andrea FALTYSOVÁ, ředitelka domova pro seniory Clementas Mlékovice

Osobně bych to asi řešila tak, že ve chvíli, pokud budu pečovat doma o své rodiče a vidím, že míra péče se zvyšuje, tak bych se začala zajímat o to, jaké možnosti a domovy se v mém okolí nachází a právě třeba, jaké jsou možnosti přijetí, podmínky přijetí, jestli bych vůbec chtěla, aby ten můj rodič v tom domově pro seniory konkrétním byl a zajímala bych se o to asi v této fázi.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Obecně možná, jak poznat dobré místo, tedy dobrý domov pro seniory, na co všechno se zaměřit, na co všechno si dát pozor?

Andrea FALTYSOVÁ, ředitelka domova pro seniory Clementas Mlékovice

Tak úplně optimální je, pokud máte referenci od někoho známého, kdy vám řekne, měl jsem v domově maminku, tatínka, byl jsem nadmíru spokojený, můžu ti doporučit, to je asi ta nejlepší reference. Když neznáte to zařízení, ten domov, tak je potom dobré jít se do něj podívat a dát na první dojem, na první vlastně vstup, když vcházím do toho domova, jak se v něm cítím, jestli to v tom domově voní, jestli se tam pohybují klienti volně, jestli vypadají pokojně, jestli jsou čistí, jestli vypadají v pořádku, potom samozřejmě i na tom, jaké mi ten domov poskytne informace, co mi nabídne, jestli jsou neomezené návštěvy, to všechno jsou důležité věci. Padlo tady i to, že člověk potřebuje mít své maličkosti, tak jestli si případně do domova může vzít nějaké svoje vybavení, jestli mi to ten domov vůbec umožní, jestli s tím počítá, že už třeba i před příchodem toho klienta je dobré nějaké ty maličkosti mu do toho pokoje donést.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Je možná možnost vyzkoušet si takový domov seniorů nanečisto, nebo to je úplně uvažování tedy z říše snů?

Andrea FALTYSOVÁ, ředitelka domova pro seniory Clementas Mlékovice

Domovy pro seniory jako taková služba vlastně nejsou nastaveny na zkoušku, nicméně, pokud jste do domova pro seniory přijata, tak máte kdykoliv možnost ukončit poskytování služby. To je jedna věc. A druhá věc, že většina domovů už dneska nabízí i tzv. odlehčovací službu, která je vlastně nastavená na dočasné poskytování sociální služby. Ve chvíli, kdy třeba pečující osoba potřebuje si zajistit nějaké svoje okolnosti nebo si odpočinout od péče, odjet si na dovolenou, takže i to je vhodná možnost, jak využít a vyzkoušet, jak ten můj blízký se bude v tom domově cítit.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Pojďme se ještě podívat na ceny v domovech pro seniory. Od nového roku jsou maximální úhrady v zařízeních, jako jsou právě domovy pro seniory nebo pro osoby se zdravotním postižením, 280 Kč za pobyt a 235 Kč za jídlo na celý den. Podle zákona o sociálních službách musí seniorům po uhrazení poplatků zůstat alespoň 15 % z jejich příjmů. Paní Faltysová, co když jednoduše senioři nemají prostředky na to, aby mohli v domovech pro seniory být? Je možné jim nějak vyjít vstříc nebo řekněme, že by tam docházeli ne třeba každý den, ale je možné tam docházet třeba jen pár dní v měsíci?

Andrea FALTYSOVÁ, ředitelka domova pro seniory Clementas Mlékovice

No, domov pro seniory jako služba s tímto opravdu nepočítá, nicméně pokud senior nemá dostatečně vysoké příjmy, tak sociální služba musí podle zákona o sociálních službách snížit úhradu tak, aby mu zůstalo oněch zmiňovaných 15 % na nějaké osobní výdaje, takže vlastně by se nemělo stát, že by žádnému seniorovi, který potřebuje péči domova, nebyla poskytnuta.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Takže jednoduše tímto je to vyřešeno a nemělo by se to stávat vůbec.

Andrea FALTYSOVÁ, ředitelka domova pro seniory Clementas Mlékovice

Je to vyřešeno, nicméně samozřejmě zákon o sociálních službách dává ještě jednu možnost, že se služba může domluvit na spoluúčasti s rodinou.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Já jsem tedy tady říkala maximální částky, které jsou ze zákona určené, nicméně dá se říct, kolik pobyt v domovech pro seniory stojí v průměru v Česku? Já vím, že vy tedy vedete jen jeden domov, ale předpokládám, že možná budete mít aspoň nějaké povědomí o tom, jestli opravdu ve velké míře využívají to maximum nebo se částky pohybují třeba i níže.

Andrea FALTYSOVÁ, ředitelka domova pro seniory Clementas Mlékovice

Tak, jak mám tu zkušenost, tak domovy opravdu využívají tu maximální výši, protože cena energií, cena potravin, samozřejmě personální náklady jsou opravdu vysoké, takže je potřeba tu úhradu mít.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Vy jste na začátku už zmiňovala velice v krátkosti tedy to, že někteří senioři si žádají o ten pobyt i v několika domovech seniorů tedy najednou, jak je ta možnost otevřená? Je to jednoduše možné, že si zažádám třeba ve dvou, třech, čtyřech zařízeních a čekám, kde mě tedy vezmou jako první?

Andrea FALTYSOVÁ, ředitelka domova pro seniory Clementas Mlékovice

Ano, v současné době to systém umožňuje, můžete si podat, kolik žádostí vlastně chcete, a většinou tedy čekáte, který domov vás přijme první. Anebo si vyberete domov, ve kterém chcete pobývat, a čekáte, až se uvolní místo v něm.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Když se vrátíme zpátky k tomu personálu, jak velký je to problém v domovech pro seniory? Dá se říct, kolik chybí opravdu těch pečovatelů? Ale možná nejen pečovatelů, ale jsou tam samozřejmě i jiné profese, jako jsou třeba kuchaři a tak dál, psychoterapeuté...

Andrea FALTYSOVÁ, ředitelka domova pro seniory Clementas Mlékovice

No, ono to asi záleží možná i lokálně, možná i domov od domova, jestli ten personál chybí, nebo nechybí. Já si myslím, že se daří nějakým způsobem tu potřebu zatím saturovat, ale kvalitní personál se shání opravdu čím dál tím hůře.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

My jsme se tady předtím tedy s vaší kolegyní bavily o tom, že za pár let může být právě s personálem ještě větší potíž. Jaké jsou vyhlídky?

Andrea FALTYSOVÁ, ředitelka domova pro seniory Clementas Mlékovice

Neumím vám teď říct, protože se snažíme dělat všechno pro to, abychom se do této situace nedostali. Nicméně je pravdou, že starší generace, které teď v tuto chvíli pečují, jednou samy dosáhnou důchodového věku a mladší generace zatím využívají všech nabídek a možností toho, jak si získat životní zkušenost, získat pracovní zkušenost z více oborů, než si najdou ten, ve kterém jim bude vlastně nejlépe. Takže za mě optimálně podílet se na výchově mladých lidí k péči o seniory a nejenom o seniory, samozřejmě i o zdravotně postižené.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Ona už právě vaše předřečnice říkala, že ve velké většině případů ty pečovatelky tvoří právě ženy nebo v menší míře tedy i muži, kteří jsou ve věku 50+, to znamená, že za chvíli jednoduše začnou odcházet do důchodu. Je možné zvýšit třeba zájem o studování tohoto oboru, nebo tím, že je to finančně tak podhodnocené, tak to jednoduše moc mladých lidí neláká?

Andrea FALTYSOVÁ, ředitelka domova pro seniory Clementas Mlékovice

Já si myslím, že je nutné o tom oboru hovořit, je potřeba si uvědomit, že pečujeme my třeba v péči o seniory o naše matky, o naše otce, takže pořady vašeho typu jsou skvělé v tom, že vlastně dávají vědět o tom, že tady sociální služba je, protože většinou ji rodiny vyhledávají až ve chvíli, kdy skutečně potřebují. Takže se doma o této péči ani vlastně nemluví a mládež, která se chystá ke studiu nebo ke střednímu vzdělávání, vlastně nemá ani o těchto oborech ponětí mnohdy. Zažila jsem taky dobu, kdy péče o naše blízké nebyla příliš vyzdvihována, naopak byla někdy až pejorizována, což musím říct, že už se dneska velmi výrazně zlepšilo a už nedochází k takovému tomu podhodnocování toho, jo, ty pracuješ a pečuješ a k tomu takovému jakoby podhodnocení té profese.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Andrea Faltysová, ředitelka domova pro seniory Clementas Mlékovice. Moc díky, že jste přišla za námi do studia.

Andrea FALTYSOVÁ, ředitelka domova pro seniory Clementas Mlékovice

Děkuji za pozvání.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

A teď se podíváme na to, jaký je rozdíl mezi tím, jak žijou senioři v Dánsku a také v České republice. Judita Matyášová, novinářka a badatelka, je naším hostem. Hezký den.Dobrý den.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Paní Matyášová, tak možná pojďme říct to, jak jsem vás uvedla, jaký je rozdíl mezi životem seniorů v Dánsku a v Česku?

Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka

Já bych řekla, že ten hlavní rozdíl tak, jak tu seniorskou komunitu i celkově dánskou společnost vnímám, tak ten rozdíl je hlavně v tom, že dánská společnost dává seniorům velmi výrazně najevo, že s nimi počítají, že si váží toho, co senioři umí, a ta dánská společnost hodně motivuje seniory, aby se různým způsobem aktivně zapojovali jako dobrovolníci. Ta tradice toho dobrovolnictví v jakémkoliv věku je tam desítky let a opravdu je to, řekla bych, velký rozdíl, i co se týká médií, jak dánská média informují o seniorech.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Právě ten rozdíl ve vnímání. Já jsem četla několik rozhovorů s vámi a vy to relativně často akcentujete. Proč si myslíte, že právě rozdíl v tom, jak lidé vnímají seniory, je tak veliký mezi Českem a Dánskem?

Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka

Myslím si, že u nás, a bohužel ta pandemie to ještě zvýraznila, je to takový pohled na seniory i za nás novináře musím říct, že často si ten stereotyp nějak vytváříme sami, ať už jsou to články, které se týkají nejrůznějších problémů, že senioři mají tenhleten problém, je potřeba jim pomáhat, což samozřejmě určitě je pravda, ale málo se mluví nebo píše o aktivních seniorech, kterých rozhodně není v Česku málo, a jsou to senioři, kteří třeba ještě ani žádnou pomoc nepotřebují, naopak pomáhají ostatním. A podobně je to i se zobrazováním seniorů v našich médiích, jsou různé stereotypní snímky, že senior vypadá tak posmutněle, moc často nevídáte obrázky seniorů, kteří nějak něco dělají aktivně. A v Dánsku je to opravdu velký rozdíl, možná zas až takový druhý extrém, že spousta těch fotografií je skoro jak superakční hrdina.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Já jsem dokonce viděla někde nějakou vaši fotku z Dánska, kde senioři stojí v oblečcích supermanů, myslíte si, že se může ten pohled na seniory v Česku změnit směrem k tomu, jak to vypadá tedy v Dánsku? Na jak dlouhou trať je to v Česku běh?

Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka

Já bych řekla, že ten obraz se může změnit, když se nějak rovnoměrně zapojí ať už média, tak vrcholní politici, ale i obce. Jakým způsobem obce komunikují se seniory, jak je motivují, jak je vybízí k tomu, aby něco společně podnikli. Já bych možná zmínila, co je v Dánsku a u nás to nemáme, ze zákona každá dánská radnice má tzv. radu starších, která sice nemá volební hlas, ale má poradní hlas, a ta radnice musí zohledňovat /nesrozumitelné/ starší generace. A to je něco, co je pro Dány velmi typické, že jim opravdu hodně záleží na tom, aby ta veřejnost se vyjádřila k různým třeba strategickým rozhodnutím v plánování v té konkrétní obci.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Na druhou stranu v Česku už ale vznikají některé neziskové organizace, jako je třeba Elpida, která pořádá velice pravidelně nějaké workshopy a různé kurzy právě pro seniory, a zdá se mi, že je to v Česku čím dál víc rozšířenější. Tak myslíte si, že kdyby to tímto tempem tedy pokračovalo dál, že jednoduše v Česku můžeme někdy dosáhnout něčeho podobného? Nebo Dánové jsou opravdu v tomto tak specifičtí, že v takové úrovni, řekněme, to v Česku nemůže nikdy fungovat?

Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka

Já jsem moc ráda, že těch dánských spojek tady přibývá. Určitě bych zmínila současného dánského velvyslance, který si to vzal jako jednu ze svých priorit, zdravotní a sociální témata, a zaangažoval nejrůznější odborníky z této oblasti z Česka a zprostředkovává jim kontakty do Dánska. Vy jste zmínila Elpidu, Elpida má od loňska program, který je velmi právě inspirovaný tím dánským mobilem a snaží se o to, aby senioři nebyli jenom pasivní účastníci nějakých přednášek nebo workshopů, ale aby sami přicházeli s nápady, co by chtěli sdílet s ostatními, a víc se podíleli i na organizování takovýchto aktivit. Takže určitě to přibývá a myslím si z mých zkušeností, kdy jsem se ptala seniorů tady v Česku, jestli by měli zájem nějak se víc zapojit, tak ten zájem je, ale je to přece jenom takové pozvolnější. Ale co bych zase ráda zmínila, co v Dánsku téměř úplně chybí, jsou nejrůznější mezigenerační projekty, které u nich nemají, ale u nás už je minimálně zhruba třicetiletá tradice různých propojování od teenagerů se seniory nebo i děti školkového věku a senioři. Takže to zase v Dánsku, když jsem popisovala, jak to u nás funguje, tak to byli velmi tím ohromení.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Pokud možná zůstaneme tedy v Dánsku, jak tam jsou senioři obecně zabezpečení? Jak funguje ten jejich důchodový systém a to, jak ve finále tedy fungují potom v tom seniorském věku?

Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka

Senioři mají opravdu možnosti, hlavně ta obec jim zajišťuje spoustu nejrůznějších služeb, ať už jsou to profesionální pečovatelé, nebo dobrovolníci, a je maximální snaha o to, aby ten senior byl co nejdelší dobu v tom domácím prostředí. A v tom je třeba rozdíl oproti Česku, v Dánsku sám ten senior nemůže se úplně tak rozhodnout, že by si podal přihlášku do domova pro seniory. Je to v podstatě tak, že až když se vyčerpají všechny ty možnosti, které ta obec nabízí, a leckdy to je třeba pět různých lidí během jednoho dne, kteří dochází pravidelně za tím seniorem, a jsou to lidé, kteří průběžně sledují jeho zdravotní stav, takže až teprve, když vyhodnotí, že skutečně není schopen fungovat v tom domácím prostředí, tak můžou sepsat tu přihlášku a ze zákona ta obec musí seniorovi zajistit místo v domově do dvou měsíců, v Kodani je to dokonce do jednoho měsíce. A to je také rozdíl, to na mě dost překvapeně koukali, když jsem jim říkala, že v českých domovech je celkem běžné, že máte pokoje, kde jsou dva nebo tři senioři, kteří nijak spolu nesouvisí, tak v Dánsku tohle se v podstatě neděje, tam vždycky je to velký důraz na to soukromí, to znamená, ten senior buďto má samostatný pokoj, anebo pokud je to pár, tak je to pro ten pár.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Judita Matyášová, moc díky za váš čas a vhled na to, jak to vypadá v Dánsku.

Judita MATYÁŠOVÁ, novinářka

Děkuji /nesrozumitelné/.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Invalidní vozíky, chodítka nebo polohovací lůžka. Pomůcky, které si můžou lidé z Brna a okolí nově zdarma půjčit díky jedné z neziskových organizací. Půjčovnu otevřela v Židenicích. Sloužit by měla lidem s handicapem anebo sníženou pohyblivostí, kteří si koupi podobného vybavení nemůžou dovolit.

Helena ONDŘEJOVÁ, redaktorka

Už jen vstát ze židle je pro třiaosmdesátiletou Olgu Říhovou obtížné. Po mrtvici, kterou prodělala před devíti lety, má totiž levou stranu těla nepohyblivou.

Olga ŘÍHOVÁ, důchodkyně po mrtvici

Po bytě se jako přemisťuju jako s tím chodítkem a jinak chodím teda jako taky o berlích, v noci třeba, když jdu na záchod, ale to mi trvá dost dlouho.

Helena ONDŘEJOVÁ, redaktorka

Přesun k lékaři byl pro paní Olgu i jejího syna Martina, který se o maminku stará delší dobu, náročný. Pan Martin pak potřebu invalidního vozíku zmínil před kamarádem, který doporučil půjčovnu.

Martin ŘÍHA, syn Olgy Říhové

Ani jsem nečekal, že do dvou dnů se prostě ozvou dobří lidé. Jsem strašně vděčnej, protože nám to hodně pomůže. Jako těch peněz dneska taky není nazbyt a dostupnost tady těch prostředků je omezená.

Helena ONDŘEJOVÁ, redaktorka

Zpoplatněný je v půjčovně pomůcek Generace Care pouze dovoz a případná montáž větších kusů nábytku.

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka pečovatelské služby, Generace Care

Polohovací lůžko, chodítka, toaletní křeslo, oxygenátor, zvedák, je jako spousta věcí, který se dá půjčit, abyste mohli doma zvládnout tu pooperační péči anebo péči o toho seniora.

Helena ONDŘEJOVÁ, redaktorka

Kromě samotného zapůjčení vybavení provozuje organizace taky poradenské a výcvikové centrum. Takže zvládne člověka, který péči potřebnému poskytuje, zaškolit tak, aby pomůcky zvládl efektivně používat. Podobnou službu nabízí nejen v Brně, ale i celém kraji taky další neziskové organizace nebo třeba některé vybrané domovy pro seniory. Ve většině případů ale lidé musí za půjčení vybavení platit. Helena Ondřejová, Česká televize, Brno.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

A právě Elvíra Patáková, ředitelka Generace Care, je naším dalším hostem. Hezký večer přeji.

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka pečovatelské služby, Generace Care

Dobrý večer, děkuji za pozvání.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Paní Patáková, tak jak velký zájem je právě o tenhle projekt, o kterém jsme teď slyšeli?

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka pečovatelské služby, Generace Care

Musím říct, že po vaší reportáži je projekt rozjetý a ozývají se lidé z celé jižní Moravy, Brna i Brněnska. Řešíme s nimi tu tíživou sociální situaci, kdy si ty pomůcky můžou zapůjčit zdarma.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Proč jste se rozhodli vlastně do tohoto projektu jít?

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka pečovatelské služby, Generace Care

Já jsem nad tím hodně dlouho přemýšlela, protože půjčoven kompenzačních pomůcek, troufám si říct, že po Brně je docela hodně, ale když byl covid, kdy opravdu ti lidé nemohli nikam, viděli jsme zavřené restaurace, byli ti lidé někteří bez práce, tak jsme říkali, že pojďme to zkusit těm rodinám pomoct, ti, kteří se starají o toho seniora a nemají vlastně na to finance. A hlavně je to i tím, že vyřízení třeba příspěvku na péči trvá delší dobu, než je obvyklé. Takže proto jsme do toho chtěli jít.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Vy jste v té první odpovědi říkala, že řešíte právě s lidmi, kteří mají zájem o to, půjčit si u vás tedy nějaké ty kompenzační pomůcky, co všechno vlastně s nimi musíte řešit? Komu je můžete půjčit, musí splňovat nějaké konkrétní podmínky?

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka pečovatelské služby, Generace Care

Při půjčení té kompenzační pomůcky tak, aby byla zdarma, se snažíme udělat sociální šetření a zjišťujeme, jak na tom ten klient je. Popřípadě ta rodina, kde pobývá. Což znamená, že uděláme sociální šetření, zjistíme třeba, jakou mají výši důchodů, jestli mají příspěvek na péči, pokud nemají, tak pomůžeme s vyřízením, snažíme se, aby ty pomůcky měli třeba, dejme tomu, na kratší dobu, pokud mají nárok třeba na předepsání od praktického lékaře, anebo jim zkusíme vyřídit příspěvek na zvláštní pomůcku.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Nakolik obecně vyjde tedy pořízení těch nejběžnějších kompenzačních pomůcek, které lidi, kteří jsou jednoduše nepohybliví, potřebují?

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka pečovatelské služby, Generace Care

Například polohovací postel se dá koupit i od 20 000 nová, repasovaná, dejme tomu, od 10 000, invalidní vozík od 3 500, zvedák, který jsme viděli v reportáži, od 20, 25 000. Jsou to tisícové položky, například třeba ale chodítko pořídíte od 800 Kč. Je to spíš ale i výrobce od výrobce, není to o tom, že by ta cena byla jednotná. Musí se hledat.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Možná tedy pro představu, jaké kompenzační pomůcky jsou právě ty základní, bez kterých se jednoduše ten nepohyblivý člověk neobejde? Jsou to ty, co jste teď vyjmenovala, nebo do toho patří ještě něco, co by bylo dobré jednoduše mít doma?

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka pečovatelské služby, Generace Care

Za mě záleží individuálně na každém tom klientovi. Pokud klient se vrací z nemocnice, je nepohyblivý, za mě stoprocentně polohovací lůžko, které pomůže s tou obsluhou, třeba s podáním jídla, s podáním pití, s hygienou, pokud už třeba chce se dostat ven, invalidní vozík, a pokud už rehabilitace začíná, je chodící, takže nějaké chodítko nízké, vysoké tak, aby se s tím člověkem dalo manipulovat a dostal se i ven a nebyl zavřený jenom mezi čtyřma stěnama.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Jaké vy máte jednoduše kapacity na to, kolika lidem může vaše půjčovna pomoci? Protože předpokládám, že vaše zásoby asi taky nejsou nekonečné.

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka pečovatelské služby, Generace Care

Nejsou, ale budeme se snažit je rozšiřovat. Takže my, pokud máme klienta, který náhle zemřel nebo už ty pomůcky nepotřebuje, snažíme se je odkoupit a mít jako třeba další v zásobě. Ale momentálně máme ještě ve skladech co nabídnout.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Jestli se nemýlím, tak vy jste v tom rozhovoru říkala, že ta doba, na kterou se to nejdéle dá půjčit, je jeden rok, ale v průměru čekáte jaké vytížení?

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka pečovatelské služby, Generace Care

Nedokážu odhadnout. Opravdu my jsme s tím v začátcích, takže nedokážu vám na tohle moc odpovědět. Ale budeme se snažit, aby ten projekt pokračoval i po tom roce.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Možná, když se podíváme obecně na tu péči právě o nepohyblivé seniory, jaké je potřeba udělat možná doma i úpravy bytu tak, aby jednoduše ten člověk měl co nejjednodušší život?

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka pečovatelské služby, Generace Care

První, co mě napadá, prahy. Pokud máte doma prahy, s invalidním vozíkem je to velmi špatná manipulace. Pak například můžete zažádat o úpravu koupelny a třeba z vany udělat sprchový kout, dále jsou to schodolezy, různé rampy na invalidní vozíky, je toho poměrně hodně.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Dá se možná takhle jedním výpočtem říct, na kolik to vyjde, taková přestavba bytu i se všemi tedy těmi pomůckami?

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka pečovatelské služby, Generace Care

Popravdě, v životě jsem to nepočítala, ale v desítkách tisíc.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Vy jste říkala, že těm klientům, kteří se přihlásí o to, že u vás chtějí tedy půjčit nějakou tu kompenzační pomůcku, se snažíte udělat různé šetření, snažíte se třeba i vyřídit jim nějaké příspěvky, na jaké příspěvky senioři v takovémto stavu anebo možná i ti pečující dosáhnou?

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka pečovatelské služby, Generace Care

Pečující na příspěvky nárok nemají. Vždycky je to o tom klientovi. Klient má nárok na příspěvek na péči, který se vyřizuje na úřadě práce, pak má možnost si vyřídit příspěvek na zvláštní pomůcku, což jsou třeba schodolezy, rampa, různě úpravy bytu, to je příspěvek na zvláštní pomůcku taky na úřadě práce a dále může od praktického ortopeda nebo neurologa si zažádat o polohovací postel, invalidní vozík, ale je to opravdu vždycky individuálně na tom klientovi a snažíme se poradit a pomoct, popřípadě ty žádosti i podat.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Vy jste už několikrát zmínila tedy ten schodolez, tak já možná přejdu na jednu diváckou otázku: Dobrý den, zaslechla jsem u lékaře, že je možnost získat příspěvek na schodolez. Teď zvažujeme, že rodičům něco takového koupíme. Je to tedy pravda? Kde můžeme o peníze zažádat a co je pak lepší, schodolez, anebo plošina?

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka pečovatelské služby, Generace Care

Nedokážu říct, jak to u nich vypadá, jestli tam mají jako více schodů, bydlí v paneláku bez výtahu nebo mají třeba jenom čtyři schody k rodinnému domu. Tam je na to se podívat trošku z hlediska i toho stavebního, jak to tam je uzpůsobené. O tyhle pomůcky můžou zažádat, je to příspěvek na zvláštní pomůcku, žádá se na úřadě práce, záleží ještě, jak je ta pomůcka drahá, pokud je to do 10 000, tam si myslím, že to úřad práce proplatí všechno, nad 10 000 je tam spoluúčast.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Jak obecně náročné je právě tyto příspěvky vyřídit? Protože vy jste jich vyjmenovala hned několik, tak jak velké je s tím v uvozovkách papírování? Zvládne to možná každý člověk sám?

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka pečovatelské služby, Generace Care

Příspěvek na péči, troufám si říct, že to zvládnou, pokud ne, tak se můžou obrátit na sociálního pracovníka, ať už ve svém městě, ve své obci, nebo na jakoukoliv neziskovou organizaci. Je to poradenství, který se poskytuje. Příspěvek na zvláštní pomůcku, tam je dobré se obrátit na úřad práce, kde s tím mají větší zkušenosti a řeknou, co je ještě třeba potřeba dodat, ale není problém se obrátit i na nás, a příspěvek nebo napsání toho lůžka či invalidního vozíku od praktického lékaře, tam s tím dokážeme taky poradit. Jako opravdu záleží na tom, s čím se ten člověk léčí a co zrovna teď bude potřebovat.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Elvíra Patáková. Moc díky a přejeme hezký večer do Brna.

Elvíra PATÁKOVÁ, ředitelka pečovatelské služby, Generace Care

Děkuju za pozvání, krásný večer.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Současně s tím, jak Česko stárne, přibývá také lidí, kteří si kvůli péči o blízké berou dlouhodobější volno. Těm se pak z nemocenského pojištění vyplácí ošetřovné. V tuzemsku se zavedlo v červnu roku 2018. O rok později ho už pobíralo skoro 11 000 lidí, loni jich pak bylo bezmála 18 000. Platí přitom, že většinou si toto volno berou ženy, tvoří 3/4 pečujících. Dohromady se na této dávce loni vyplatilo 210 000 000 Kč. A více o tématu s Ivou Merhautovou za KDU-ČSL, náměstkyní ministra práce a sociálních věcí. Hezký večer.

Iva MERHAUTOVÁ, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí /KDU-ČSL/

Hezký večer.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Paní Merhautová, tak lidí, kteří se starají nebo chtějí starat o své rodiče nebo prarodiče ve vyšším věku, přibývá. Jak s tím stát pracuje a bude pracovat do budoucna?

Iva MERHAUTOVÁ, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí /KDU-ČSL/

Tak konkrétně u tohoto dlouhodobého ošetřovného jsme se inspirovali v minulosti v Rakousku, kde podobná dávka existuje. Ty pravidla jsou známá, po čtyřech dnech hospitalizace anebo u osob, které potřebují paliativní péči, tak na základě doporučení ošetřujícího lékaře může rodina pečující, kteří se mohou i střídat v průběhu tří měsíců, tak může pečovat. Tato dávka je brána tak, že vlastně, když člověk náhle onemocní, zůstane v nemocnici, má být propuštěn a nemůže už zůstat sám, tak je umožněno tedy širší rodině, protože zde to není vázáno jenom na společnou domácnost, se takto o tohoto člověka postarat do té doby, než tedy se rozhodne o nějakém dalším postupu nebo než se třeba, může to být i po úraze, než se ten člověk uzdraví a pak už je třeba soběstačný, ale pokud ne, tak samozřejmě pak nastupují buď tedy pečovatelská služba, domácí zdravotní péče, tísňová péče anebo pobytové služby. Takže to byl cíl této dávky a myslím, že se naplňuje, na druhou stranu samozřejmě Ministerstvo práce a sociálních věcí teď chystá novelu zákona o sociálních službách a velmi se bavíme právě o postavení osob pečujících.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

My už jsme to před chvílí lehce nakousli s paní Patákovou, nicméně na co všechno mají tedy lidé, kteří se rozhodnou starat o svého blízkého, nárok? Pojďme to vzít, řekněme, z takového toho úředního hlediska. Kde zažádat, jakým způsobem, na čem všem je to závislé?

Iva MERHAUTOVÁ, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí /KDU-ČSL/

Ano, tak se žádá na úřadu práce na krajské pobočce nebo nejbližším kontaktním pracovišti, kde je možné buď osobně v papírové podobě, nebo v elektronické podobě podat žádost o celou tedy škálu, jak už tedy asi bylo řečeno, průkazky, mobilitu, příspěvek na péči a podobně, a následně tedy poté, co se zahájí správní řízení o příspěvku na péči, ještě probíhá sociální šetření přímo na místě v rodinách tedy těch žadatelů a pak tedy probíhá posouzení lékařem Lékařské posudkové služby, to spadá pod Českou správu sociálního zabezpečení. Ani s tímto nejsme příliš spokojeni, že tedy aktuálně rozhodují dva úřady, tak také připravujeme nějaké změny do budoucnosti. No a následně, pokud je tedy rozhodnuto nebo navrženo tím lékařem přiznání/nepřiznání nebo v jaké výši té dávky, tak potom dokončuje řízení úřad práce, vydává rozhodnutí a u příspěvku na péči bych zdůraznila, že i když někdy to řízení může být i několikaměsíční, tak se vyplácí zpětně ode dne podání žádosti.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Pojďme teď, prosím, na jeden divácký dotaz: Starám se o dospělého syna ve čtvrtém stupni péče, domnívám se, že příspěvek na péči není dostačující, a to z důvodů: 1) nelze u takto postižené osoby chodit do zaměstnání ani na zkrácený úvazek, jelikož nemocný vyžaduje 24hodinovou péči. 2) odměna pečující osoby je zhruba 30 Kč na hodinu péče při měsíční 24hodinové péči. Kdy dojde k navýšení příspěvku na péči na úroveň, aby zdravotně postižení a jejich pečující si mohli dovolit zaplatit nezbytné služby? Děkuji, že se věnujete tomuto tématu, podepsán Aviko.

Iva MERHAUTOVÁ, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí /KDU-ČSL/

Tak já vždycky obdivuju všechny, kteří se rozhodnou takto 24 hodin 7 dní v týdnu pečovat. Těmto lidem jsou nabízeny tzv. odlehčovací služby, ale zpět tedy k tomu dotazu. Pokud je tedy ten syn ve čtvrtém stupni příspěvku na péči, tak tam je příspěvek ve výši 19 200. Předpokládám, že má i ten opečovávaný také invalidní důchod a já neznám tu sociální situaci té tazatelky, ale pokud by třeba byla se synem sama, tak bych jí doporučila, aby třeba žádala ještě o další dávky, například o příspěvek na bydlení. Jinak, jak už jsem zmiňovala, chystáme novelu zákona o sociálních službách a i tam se tedy tím postavením pečujících i té náročnější péče, než je tedy taková ta jiná péče, kde právě je to vyjádřeno tím čtvrtým stupněm, tak se o ní jedná, jak tuto péči financovat.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

My jsme se tady před chvílí ale bavily o kompenzačních pomůckách, jaké všechny existují podpory právě tady? Protože jak už jsme zmínili, ono pořízení těch kompenzačních pomůcek je velice často finančně nákladné. Tak o co tady právě mohou lidé žádat?

Iva MERHAUTOVÁ, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí /KDU-ČSL/

Tak mohou žádat lidé, kteří mají nějaké pohybové potíže, kteří mají zrakové potíže, mentální, třeba i lidé, kteří mají děti s poruchou autistického spektra, a je to od opravdu jednoduchých pomůcek třeba do výše 10 000, kde zkoumáme tu příjmovou situaci, naopak potom pomůcky nad 10 000, zvláštní pomůcky nad 10 000, tam už se nezkoumá, tam se připlácí 10 %, například u toho schodolezu můžeme jít až na částku příspěvku 350 000 Kč, může se žádat třeba i o automobil, vždy je tam i nějaká věková hranice, u automobilu to může být až 200 000 Kč, anebo také můžeme žádat o živou pomůcku a to je například vodicí pes, kde ta věková hranice je až 15 let.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Vy už jste zmínila i některé ty ještě tedy nákladnější kompenzační pomůcky, kde se tedy velice často bavíme i o přestavbě bytu, předpokládám, že i tam... jsou tedy nějaké příspěvky. Jak tam to funguje? Je třeba možné zažádat o tento příspěvek i vícekrát? Pokud tu úpravu bytu jednoduše chci udělat na víc etap.

Iva MERHAUTOVÁ, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí /KDU-ČSL/

Tak u všech těch pomůcek je vždycky nějaká, nějaká časová lhůta. Kdy je možné opakovaně znovu žádat, nebo naopak, kdyby se stalo, že ta nákladná, kompenzační nebo zvláštní pomůcka nebude využívána. Tak potom se bohužel zase třeba i část toho příspěvku musí vracet. Je to u každého toho, té zvláštní pomůcky jinak.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Ministerstvo práce a sociálních věcí připravilo i novelu, ve které by se tedy mělo zaměřit na terénní služby, o kterých se tady dnes také bavíme. A taky na postavení takzvané pečující osoby. Jak by to mělo vypadat, prosím?

Iva MERHAUTOVÁ, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí /KDU-ČSL/

Tak rozhodně bychom chtěli posílit, posílit i je jejich postavením, pravděpodobně i nějakým, nějakým finančním ohodnocením. A už například nyní pečující osoby, pokud pečují po několik let po sobě, tak mohou potom požádat Úřad práce o potvrzení. A mají, mohou potom při žádosti o starobní důchod žádat o započtení této doby do takzvaných náhradních dob. A tím se jim to počítá i do důchodu.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

My jsme se tady tedy na začátku bavili o tom, že lidí ve vyšším věku bude velice pravděpodobně přibývat. S tím asi tedy i právě vyplácení takzvaného ošetřovného. V jaké míře podle vás je únosné, aby ho stát mohl platit?

Iva MERHAUTOVÁ, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí /KDU-ČSL/

Tak samozřejmě všechny dávky, ať už tedy pojistné, nebo nepojistné, kam do těch pojistných samozřejmě zahrnujeme i starobní důchody, tak jejich objem poroste. Takže naším úkolem je, abychom nějakým způsobem vyvažovali tu míru podpory. Jak tedy pro seniory, tak třeba pro rodiče. Protože my zvažujeme i úpravu v případě rodičovského příspěvku. Tak třeba pro lidi, kteří jsou absolutně v nouzi, nemají žádný majetek. Tak i tam vlastně se snažíme, aby mohli tedy ještě důstojně žít.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Iva Merhautová, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí za KDU-ČSL. Moc díky za váš čas.

Iva MERHAUTOVÁ, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí /KDU-ČSL/

Děkuji, dobrou noc, nebo na shledanou.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

A pojďme se tedy teď podívat na stejné téma ale trochu z jiného úhlu. Martina Chmelová, psychoterapeutka ze společnosti Alfa Human Service, je se mnou ve studiu, hezký večer.

Martina CHMELOVÁ, psychoterapeutka, Alfa

Dobrý večer.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Paní Chmelová, kolik lidí v současnosti pečuje o své blízké v Česku? Existují takové odhady?

Martina CHMELOVÁ, psychoterapeutka, Alfa

No, to je dost těžká otázka, protože podle toho, jak se na to díváte, je to velmi široké spektrum. Dnešní večer je věnovaný hodně péči o seniory. Ale v podstatě statistiky uvádí, že až 1,5 milionu lidí pečuje o někoho svého blízkého. To znamená, to spektrum je dost široké. Spadá tam samozřejmě i péče o seniory. Ale spadá tam i péče třeba o nemocné partnery nebo jiné blízké a péče samozřejmě o děti mladistvé a dospělé se zdravotním postižením.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Jak k těmto lidem, kteří pečují o některého ze svých blízkých, podle vás stát ale i společnost jako taková přistupují?

Martina CHMELOVÁ, psychoterapeutka, Alfa

To je velké téma. A myslím si, že na to bychom tady mohli být opravdu jako celý pořad. Ale já opravdu vítám, že v posledním roce dvou, tří začíná se opravdu tohle to téma dostávat do povědomí jak laické tak odborné veřejnosti. A myslím si, že vlastně je to téma, které se týká každého z nás v nějaké míře. Nebavíme se o tom, jestli dojdeme babičce jednou za týden nakoupit. Ale bavíme se opravdu o nějakém jako objemu péče, která je jaksi trošku jako nad rámec vlastně té běžné sousedské rodinné pomoci a tak dále. A myslím si, že opravdu začíná být jako dobrý čas a dobré podhoubí, že si společnost uvědomuje, že vlastně toto téma potřebujeme řešit.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Vy s těmi lidmi ve velkém tedy hovoříte. Co je pro ně nejhorší právě pro ty, kteří o někoho pečují?

Martina CHMELOVÁ, psychoterapeutka, Alfa

Já jsem z organizace, která nabízí své psychoterapeutické služby primárně pro dlouhodobě pečující osoby. Musím se přiznat, že my převážně pracujeme s rodiči, kteří se starají o děti a mladistvé se zdravotním postižením. Ale máme takových 15-20 % klientů, kteří se starají o dospělé, buď seniorní rodiče nebo nemocné partnery. Myslím si, že úplný základ je. Taky záleží, takhle záleží na tom, v jaké fázi péče se vyskytují. Protože je rozdíl, pokud o někoho začnete pečovat jako akutně. To znamená, zvládáte vlastně tu krizi a stres, nastavení celý tý péče, k tomu je opravdu výborný nástroj krátkodobého ošetřovného, když se budeme dívat opravdu na péči o dospělého člověka. Kdy se stane buď úraz nebo nemoc, nebo opravdu jako už ten můj starý rodič prostě nemůže. Tak si můžu vlastně opravdu jako vzít dobrý čas a rozmyslet si, jak tu péči nastavím, zařídím, abych, abych vlastně mohla dobře pečovat a vést taky dobře svůj život. U těch rodičů, kteří pečují odmalička o děti s opožděným vývojem nebo nějakým druhem a stupněm postižení. Tak tam ta zátěž vzniká postupně. A myslím si, že obě ty skupiny mají trošku jiné potřeby. U těch rodičů ty potřeby přicházejí opravdu vlastně prostřednictvím zkušenosti prožitku. Nejdřív máte miminko. Pak najednou to dítě roste a ty nůžky se rozvírají. Až máte třeba školáka nebo mladýho doma pána nebo paní. Tak tam ty potřeby opravdu jako jsou jiný jak u těch dětí, tak u těch rodičů. Ale vlastně je to dlouhodobá péče. To znamená, je to věc skutečně jako dlouhodobé zátěže. To znamená pečující, rodinný pečující, je jednou z předních skupin ohrožen syndromem vyhoření. To znamená, tam my apelujeme a díváme se na nastavení takzvaných kruhů pomoci. Aby opravdu jako si nastavili nějakou externí pomoc. Ať třeba z hlediska rodinných příslušníků nebo využívání nějaké pomoci. Aby si dělali čas pro sebe, aby žili jako dobrý kvalitní život. U akutní péče, když já nevím, budete mít třeba babičku po mrtvici a budete si rozmýšlet opravdu v tom, jestli si tu babičku vezmete, anebo pečujete o svého seniorního partnera třeba. Tak tam se samozřejmě jako díváme, jaká je prognóza. Jestli to je nadlouho, pořád, nebo jestli opravdu ta prognóza se horší. To znamená, že se připravujeme třeba i na odchod ze života. Tak tam ty lidi kotvíme opravdu v tom zase, aby v tom nebyli sami. Aby měli nějaké svoje zdroje v tom, kudy dobíjí vlastně energii, baterky. Aby třeba na chviličku jako odešli z té domácnosti, aby si mohli odejít k holiči, nakoupit k lékaři a tak dále. A my to nezajišťujeme, protože nejsme pečovatelská služba. Ale my ty pečující vlastně s nima pracujeme na tom, jako že to je normální si říct o pomoc. Protože velmi často se setkáváme u pečujících s tím, že třeba nebudeme obtěžovat, nebo neumím si říct o pomoc, nebo nevím, kde si mám říct o pomoc. A my terapeuticky nebo psychologicky se díváme na to, jaký ty služby jsou vlastně k dispozici, jak můžou o tom komunikovat, jak o tom můžou komunikovat. Taky jakou pomoc potřebují i v rámci kruhu rodiny. A to si myslím, že je hodně důležité.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Na koho a kam se tedy obrátit? Vy jste několikrát zmínila tu rodinu, což je teda asi logické. Možná je potom ale asi potřeba říct, že když už tam někdo tedy, kdo pečuje o někoho, ať už tedy o dítě nebo svojí rodinu. Trpí tím syndromem vyhoření. Tak možná právě i to potom graduje do nějakých rodinných hádek.

Martina CHMELOVÁ, psychoterapeutka, Alfa

Určitě, určitě.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Tak jak pracovat s tímto a možná kam se tedy obrátit? Vy jste jedna z těch organizací. A může ten pečující jednoduše zavolat jakémukoliv psychologovi?

Martina CHMELOVÁ, psychoterapeutka, Alfa

No, myslím si, že ťukáte hřebíček na hlavičku, že v současné době jsou terapeutické služby a psychologické poradenství úplně jako maximálně přitíženy. A dostat se, dostat se vlastně do nějaké odborné péče, není vůbec jednoduché. Ale neznamená to, že to není možné. Myslím si, že v okamžiku, kdy ten pečující opravdu mu není dobře. A je to akutní nějaká fáze. Tak máme vlastně po celé České republice síť takzvaných krizových center. To znamená, v každém kraji je krizové centrum, které funguje jak na telefon, tak funguje opravdu i v ambulanci. Je to služba, která je hrazená ze zdravotního pojištění. Ve většině krizových center je vlastně multidisciplinární tým. To znamená, je tam psychoterapeut, psychiatr a psycholog. To znamená jako tam může dojít k takovým jako základnímu ošetření v okamžiku, kdy prostě tomu člověku opravdu dlouhodobě není dobře a hrozí nějaký psychický kolaps. Tak to je úplně takový základ. A pak bych řekla, že je hodně důležité se porozhlídnout a podívat se prostě ve svém okolí. I jsem si vědoma toho, že je asi jiná situace ve velkých městech a v menších městech nebo na vesnici. Toho jsem si vědoma. Dneska ale celá řada služeb kteří, které nabízí psychoterapii, pracují i online. To znamená, i tak je možné najít vlastně nějaké služby. A pak je tady ještě jeden nástroj, to je moc důležité zmínit. Já třeba pracuju pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, která má systém takzvaných benefitů. Myslím si, že i OZP a ještě Oborová pojišťovna. Tak je potřeba se podívat na svojí zdravotní pojišťovnu. A vyptat se na svojí zdravotní pojišťovně, jestli nepřispívají na psychoterapii, protože některé pojišťovny prostě hradí třeba polovinu té komerční částky. A to pak samozřejmě pro ty pečující už je velmi významná pomoc, že se aspoň takto mohou dostat k psychoterapii.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Jestli to správně chápu, tak vlastně i tady asi platí taková ta základní krizová poučka. Nejprve se postarat o sebe, o své zdraví, a to jak psychické tak fyzické, a pak až tedy o ostatní?

Martina CHMELOVÁ, psychoterapeutka, Alfa

Říkáte to absolutně dobře, protože v jakékoliv blízké péči je úplně jedno, jestli pečujete doma o své zdravý dítě nebo o seniora nebo třeba jste zdravotní sestra nebo učitelka. To znamená tam, kde nedílnou součástí vlastně tý profese nebo toho úkonu je ten lidskej vztah. Tak přesně funguje tahle ta poučka. Nejdřív musím mít sílu já pro sebe, a pak jí můžu dávat těm druhým.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Martina Chmelová, moc díky, že jste přišel za námi do studia.

Martina CHMELOVÁ, psychoterapeutka, Alfa

Děkuji za pozvání, na shledanou.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Pečovatelky v domovech pro seniory a dalších sociálních zařízeních občas pracují na hranici zákona. Řeší nejen běžnou péči o klienty, ale i o jejich zdraví. Veškeré medicínské úkony přitom mohou provádět výhradně zdravotní sestry. Těch je ale málo i kvůli nízkým výdělkům v sociální sféře.

Klára JEŠINOVÁ, redaktorka ČT

Na starost má aktivizaci klientů. Většinu pracovní doby proto Petra Navečeřalová tráví v ateliéru, kde společně se seniory tvoří. Dlouho ale pracovala i jako pečovatelka.

Petra NEVEČEŘALOVÁ, aktivizační pracovnice, Diakonie ČCE - Krabčice

Klienta oblékáte, pomáháte mu s hygienou, někdy i podávání stravy, servírování, úklid.

Klára JEŠINOVÁ, redaktorka ČT

Veškeré zdravotní úkony, jako třeba měření tlaku už mají na starost zdravotní sestry. V tomto zařízení pracuje sedm zdravotních sester. Potřebují tady ale ještě další dvě. Shánějí je asi tři roky.

Aleš GABRYSZ, ředitel domova pro seniory, Diakonie ČCE - Krabičce

Absence zdravotních sester nás vede k tomu, že jsme museli zrušit noční směny, protože jich nemáme tolik, abychom byli schopni obsadit.

Klára JEŠINOVÁ, redaktorka ČT

Když se někomu z klientů v noci přitíží, musí pečovatelky vyhodnotit, kdy je třeba zavolat sanitku. Samy léky podat nemohou. V zařízeních, kde zdravotní sestry vůbec nemají, je situace o to komplikovanější.

Barbora MĚCHUROVÁ, redaktorka

Třeba tady v brněnském stacionáři Efeta se starají o padesátku klientů. Někteří z nich potřebují pomoc třeba s podáním léků nebo měřením tlaku.

Jana LEVOVÁ, ředitelka, Diecézní charita Brno - Služby Brno

Domlouváme se s rodinou podle toho, jak moc potřebují. Tak si to vlastně musí přijít tady zařídit sami. Málokdo chápe, že to sociální pracovník udělat nemůže.

Klára JEŠINOVÁ, redaktorka ČT

Rozšíření kompetencí sociálních pracovníků o některé zdravotní výkony ale ve hře není. Oba rezorty sociálních věcí i zdravotnictví chtějí raději zajistit dostatek sester.

Václav PLÁTENÍK, náměstek ministra zdravotnictví /KDU-ČSL/

Tam, kde se ministerstvo bude snažit hledat další kapacity, například v lepší organizaci vzdělávání nebo případně v přesunu některých kompetencí ze všeobecných sester na praktické sestry.

Klára JEŠINOVÁ, redaktorka ČT

Zároveň se diskutuje i o možnostech vzniku nové zdravotně sociální dlouhodobé služby. Právě integraci obou těchto oblastí si vláda vytyčila v programovém prohlášení. Barbora Měchurová a Klára Ješinová, Česká televize.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Pojďme se ještě podívat, jak se bude do konce století měnit struktura populace v Česku. Obyvatel má postupně ubývat. Celkové počty znázorňují ty modré sloupce. Červené potom představují lidi nad 65 let a zelené nad 80. Největší úbytek čekají demografové v polovině šedesátých let, s odchodem takzvaných Husákových dětí. Početných ročníků ze sedmdesátých let minulého století. Zároveň se bude zvyšovat podíl seniorů. Zatímco teď tvoří pětinu obyvatel, na začátku čtyřicátých let by to měla být zhruba čtvrtina a později bude už každý třetí starší 65 let. No a téma dál probereme s Jiřím Holickým, prezidentem Asociace poskytovatelů sociálních služeb. Moc díky, že jste přišel za námi do studia.

Jiří HORECKÝ, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR

Hezký večer.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Pane Holický, tak jak velký toto může být problém?

Jiří HORECKÝ, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR

Je to problém, který není jenom v České republice. A opravdu se na to připravují všechny evropské nebo vyspělé země. A bude to představovat výrazné kapacity sociálních služeb. Ať už těch terénních, ambulantních anebo pobytových. Pakliže by se některý stát nebo země nerozhodlo to břímě té péče přesunout výhradně na rodiny, což by mělo zase ještě hospodářské dopady, nehledě na to. A zaznívalo to i během dnešního pořadu. Ta péče je psychicky i fyzicky velmi náročná. A ti neformální pečovatelé potřebují podporu a součinnost a pomoc těch profesionálů.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Pokud bychom to měli vyčíslit, tedy alespoň plus, mínus. Nežádám po vás žádná přesná čísla. Kolik tedy teď v Česku chybí pečovatelů ve srovnání třeba i s jinými státy Evropy?

Jiří HORECKÝ, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR

My jsme na tom porovnání se západní Evropou hlavně docela dobře. Chybí něco přes tisíc pracovníků obecně v sociálních službách. Což je zhruba jedno procento. Nejsme na tom tak špatně jako například ve Francii nebo v Rakousku, kde jsou celá třeba patra v domovech pro seniory prázdná. Nikoliv, že by tam nebyl zájem, být tam, nebo dostat tam tu péči. Ale protože nemají zaměstnance. Protože nemají, kdo by tam pracoval. V České republice je to dáno tím, že ta úroveň nebo ta míra kvalifikačních předpokladů je nižší. A také se to trošku stabilizovalo v posledních 5-6 letech, kdy výrazněji stoupaly mzdy a platy, ale stále to ještě není dostatečné.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Je ta situace tedy stejná i v takzvaných terénních službách?

Jiří HORECKÝ, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR

Je to, je to velmi podobné. Není tam moc rozdíl. Někde je spíše regionálně odlišnost. Tam, kde jsou velká města, tak je složitější za ty platové podmínky někoho sehnat. Tam, kde jsou spíše rurální oblasti nebo méně osídlené regiony, tak tam třeba takový problém sehnat toho pracovníka není. Ale je tam vysoká fluktuace, takže sehnat toho zaměstnance je jedna věc. A udržet ho tam aspoň nějakou dobu je druhá věc. A také jsou tam ti zaměstnanci starší než obecně zaměstnanci v České republice. Ona to na začátku zmiňovala i paní Bagárová, právě to finanční podhodnocení právě zaměstnanců v této sféře. Co se s tím dá dělat?

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Tak musí to být politická priorita proto, aby šlo více peněz do dlouhodobé péče a do sociálních služeb obecně. Je opravdu potřeba říct, že nejhorší situaci jsme měli v roce 2016 a 17. Kdy jsme se trošku přibližovali tomu Rakousku, Francii nebo jiným zemím. Kdy jsme také měli prázdná oddělení, kde jsme pečovatelské služby musely odmítat klienty. A tenkrát bylo rozhodnuto, že se navýší základní platy o 33 %. A to pak průběžně pokračovalo. Takže se ty platy, mzdy navýšily za 6 let zhruba o 66 %, což je poměrně výrazný skok. Ale stále to nestačí. Stále ta platová a zejména mzdová úroveň je pod průměrem České republiky. A samozřejmě tím, že máme dlouhodobě nejnižší nezaměstnanost v Evropě, tak to znamená, že bojujeme o zaměstnance i v sociálním sektoru.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Vy jste v několika rozhovorech, které jste dával v uplynulých měsících řekl, že kvůli nastavení financování sociálních služeb není možný rozvoj právě té terénní péče. Proč tomu tak je? Je to právě to, o čem se tady teď bavíme, že jednoduše ti lidé, kteří pracují v sociálních službách, jsou finančně podhodnocení? Nebo tam je ještě něco jiného, na co narážíte?

Jiří HORECKÝ, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR

Ten důvod není, že bysme měli málo pečovatelek, které by se mohly starat. Od roku 2009 nám soustavně klesá počet klientů pečovatelské služby s výjimkou dvou let. A viděli jsme i ty prognózy ve stárnutí obyvatel. Čili to není, že by v České republice bylo menší zájem o tuto službu. Problém je, že ta služba je závislá na státních dotacích. Ten klient si platí 25 % těch nákladů a 75 % je placeno prostřednictvím zejména státní dotace. A ty státní dotace jsou od roku stejné, respektive pokud se navyšují, tak jenom proto, aby se zvýšily platy a mzdy. A nenavyšují se nebo velmi mírně se zvyšují ty kapacity. Takže ty kapacity, které máme, tak jsou nějakým způsobem historické. Občas se někde zvýší půl úvazek, úvazek pečovatelky. Ale ta potřeba by byla daleko vyšší. Těch klientů je nějakých 104, 105 000, kteří tedy dostávají pečovatelskou službu, ale ta potřeba je větší. A v řadu případech, v řadě případech jsou třeba lidé, kteří odcházejí do toho domova a ještě by mohli zůstat doma, kdyby bylo víc pečovatelek a mohli tam chodit ráno, večer, o víkendu. Tak jak bude potřebovat ten klient.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Já předpokládám, že ta potíž, o které teď mluvíte, bude tedy hlavně na menších obcích a městech. Protože ta velká města asi logicky budou více saturovaná. Dá se toto nějak změnit, zapojit více obce a města do toho, nebo se s tím jednoduše podle vás nedá hnout?

Jiří HORECKÝ, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR

Určitě se s tím dá něco dělat. Není to předmětem té novely, která tady byla dnes skloňována. Ale předmětem jiné novely, která se teprve připravuje a ty změny mají platit od 1. ledna 2025. To znamená změny zásadním financování. Ten stát a ty kraje by také měly mít nějaký plán a představu, jak chtějí navyšovat ty kapacity. A to nejenom v souvislosti, jaká je potřeba teď. Ale opravdu plán dopředu v souvislosti s tím, jak se budou zvyšovat počet lidí hlavně starších 80 let nebo i počet lidí žijící s demencí. Protože tam ta péče je velmi náročná. Takže to je jedna změna. Druhá změna která, kterou také jsme navrhovali a navrhujeme. Aby se zavedla například povinnost, že každá, každé město nebo každá obec bude ze zákona mít povinnost tu pečovatelskou službu zajistit. Samozřejmě může na to dostat prostřednictvím rozpočtové určení daní finance. Něco podobného jako ty města a obce mají povinnost zajistit školu dostupnou nebo školku tak, aby to byla i ta terénní služba. Buď svými silami, anebo se domluví s nějakou charitou, diakonií a neziskovým poskytovatelem nebo jinými městy.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Jak moc právě v tomto v poslední dobou pomáhají soukromé subjekty? Protože vzniká, nebo aspoň mi to tedy přijde čím dál více soukromých různých společností, které dělají pečovatelskou službu nebo i domovů pro seniory. Přijde mi, že možná ty soukromé subjekty na sebe trochu berou tu roli toho státu, protože jednoduše to dělají rychleji.

Jiří HORECKÝ, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR

Je to přesně tak, jak říkáte a není to jenom v České republice. Od roku 2009 prakticky veškeré nové kapacity máme v České republice díky neziskovému sektoru nebo soukromého sektoru. Krajské kapacity se snižovaly, městské kapacity rostly jenom, jenom drobně, za těch 10 let asi o 500, 600 lůžek. A je to právě neziskový sektor a ten soukromý, který buduje ty kapacity právě z toho důvodu, který jste uvedli. A to znamená, reaguje pružněji, rychle na tu poptávku. Takové porovnání, když máte soukromou společnost, která se rozhodne postavit třeba Alzheimer home nebo domov pro osoby s demencí. Tak od toho rozhodnutí do toho provozování uplyne 2,5 roku až 3 roky. Pokud se takto rozhodne veřejná správa, tak je to 10 let, když všechno jde dobře.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Čím to je, že je tam takto velký časový rozdíl? Je to, řekněme tou byrokracií větší?

Jiří HORECKÝ, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR

Je tou byrokracií. Je to tím politickým cyklem. Jedno zastupitelstvo rozhodne, že chce domov. Začne projektovat nebo soutěžit teprve projekt. Druhé zastupitelstvo to shodí, protože to řekne, že to je celé špatně, že to vlastně nepotřebuje to město nebo obec nebo potřebuje něco jiného. Pak se to musí samozřejmě soutěžit a ten soukromý sektor ví, že každý rok té stavby je dražší a dražší. Nemusí, nepodléhá zákonu o veřejných zakázkách. A nepodléhá právě tím politickým rozhodováním a rozhodnutím, proto je to rychlejší.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

My jsme se tady před chvílí s Juditou Matyášovou bavili o tom, jak to funguje v Dánsku. Nevím, jestli jste slyšel ten rozhovor. Zkusím to nějak velice ve stručnosti shrnout. Jednoduše tam senioři odchází do domova pro seniory, opravdu až když už je nejhůř a nedokážou se o sebe postarat. Na druhou stranu se jim tam vytváří spoustu aktivit tak, aby opravdu zůstali aktivní. Myslíte si, že je to model, který by šel zavést i v Česku?

Jiří HORECKÝ, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR

Určitě ano a není to jenom ten dánský model. Prakticky, řekněme, ty všechny skandinávské země fungujou velmi podobně. A je ten dánský model známa. Ono je to také dané tou dostupností jiných služeb. Je to také dané těmi, tou informovaností, co všechno je možné, protože ti lidé, když se dostanou do situace, že je potřeba tu péči zajistit, tak neví, jaké všechny dávky a tak dále. A i z toho důvodu vlastně Česká televize, předpokládám zavedla to téma, aby se ta informovanost šířila. Ale je to dané také systémem úhrad. V České republice ten domov v nějaký moment může být relativně levné řešení, protože se tam platí úhrady za stravu a za ubytování. A když na to někdo nemá, tak se ta úhrada sníží. Ale v západní Evropě je to ta nejdražší varianta. A pak opravdu ta rodina a to okolí dělá všechno pro to, aby zajistili tu péči jinak, než dojde tady na to. Ale musí být ještě, musí být dostupné ty jiné služby, které, které předcházejí případnému pobytu v tom domově pro seniory například.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb České republiky. Moc díky za váš komentář.

Jiří HORECKÝ, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR

Já děkuji za pozvání, na shledanou.

Vendula POKORNÁ, moderátorka

A zpřísnění podmínek pro předčasný důchod a zmírnění pravidelného růstu penzí. Tyto změny by měl obsahovat návrh novely, který se chystá předložit ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Pojďme si poslechnout, co zaznělo v dnešních Otázkách Václava Moravce.

Marian JUREČKA, ministr práce a sociálních věcí, vicepremiér /KDU-ČSL/

Ta tehdejší vláda Petra Nečase si myslím, že vlastně udělala to, že sice zavedli druhý pilíř, ale vlastně pominuli udělat dobré změny v tom průběžném pilíři. Když říkám dobré změny, tak za mě to jsou věci, které nejsou spojeno s otázkou, jak dlouho člověk je aktivní na pracovním trhu, jak dlouho odvádí pojištění. Ale jsou to třeba důležité změny třeba proto, abychom položili zpátky důraz na to, co je základem těch průběžných systémů. A to je rodina, rodiče, děti, dobrá zdravá demografie té společnosti. A to se nám tady za ty roky vytratilo. A třeba toto je jednou z věcí, kterou já jako předseda lidovců považuju za důležitou. Aby i tento princip v té důchodové reformě byl otisknut. Nemůže být jenom zásluhou za to, jak jsem vydělával a jak dlouho. Já tam musím propojit to, že prostě tím, kdo v budoucnu bude po nás nést ten náklad toho odvodu proto, abychom my měli vyplácet nějaké důchody, zase budou ty děti, ti budoucí poplatníci. A to je to, na čem jsem si dal opravdu záležet, aby toto tam promítnuto bylo a promítnuto také bude.

Václav MORAVEC, moderátor

V té první změně toho průběžného systému. Chápu tedy správně, že předčasně do penze bude odcházet ten, kdo dnes má odpracovaných 35 let, tak si bude muset počkat na těch 40, protože tam se to zpřísní to pravidlo. Je to tak?

Marian JUREČKA, ministr práce a sociálních věcí, vicepremiér /KDU-ČSL/

Já ta pravidla přesně oznámím opravdu ve velmi brzké době. Já jenom chci říct, že prostě.

Václav MORAVEC, moderátor

Toto mi můžete potvrdit?

Marian JUREČKA, ministr práce a sociálních věcí, vicepremiér /KDU-ČSL/

Nechci potvrzovat ani vyvracet, prosím.

Václav MORAVEC, moderátor

Ale vy mi ho nevyvracíme, takže mi ho potvrzujete.

Marian JUREČKA, ministr práce a sociálních věcí, vicepremiér /KDU-ČSL/

Rozhodně má platit to, že ten Institut předčasného odchodu do důchodu má být využíván v okamžiku, kdy ti lidé, kteří odchází touto formou. Jsou lidé, kteří odpracovali opravdu významnou část svého života. Už nejsou schopni fyzicky nebo psychicky dál na tom pracovním trhu být. A proto využívají tohoto institutu. Ale u nás se to dostalo do podoby, kdy značná část, kteří takto odchází z toho pracovního trhu, nejsou ti lidé, kteří opravdu by byli fyzicky, psychicky opotřebovaní. Ale jsou to třeba lidé, kteří  shodou okolností, tak jak ten zákon byl v minulosti nastaven, prožili loňský rok, kdy se ukázalo, že čistě matematicky a finančně je výhodnější, si o to požádat a jít do toho předčasného odchodu dříve. A já si myslím, že tohle není fér, protože to břímě, potom ty náklady nesou všichni. A není to fér vůči těm, kteří tu možnost neměli třeba v roce 2021 a dříve. Ani to není fér vůči těm, kteří přijdou poté. Takže proto se soustředím na to, abychom tyto parametrické změny udělali.

Václav MORAVEC, moderátor

Když vás ve čtvrtek seznamoval Marian Jurečka s těmi plány jako SPD. Tak tento plán zvýšit tu hranici pro předčasný odchod do důchodu z dnešních 35 na 40 vám oznámil?

Radim FIALA, předseda poslaneckého klubu /SPD/

My jsme se tam bavili o asi čtyřech parametrech.

Václav MORAVEC, moderátor

A budete ho krýt, nebo ne?

Marian JUREČKA, ministr práce a sociálních věcí, vicepremiér /KDU-ČSL/

Jdete na to ale dobře.

Radim FIALA, předseda poslaneckého klubu /SPD/

Mluvili jsme tam asi o čtyřech parametrech, ale my jsme přesvědčeni, že všechny ty čtyři parametry toho odchodu do předčasného důchodu prostě nejsou možné, protože potom opravdu ti lidé, kteří začali pracovat dlouho, nebo začali pracovat už například před dvacátým rokem svého života, pracovali v těžkých profesích. Tak je opravdu pro ně už těžko pracovat prostě do 65 nebo dál a odešli by včas. Ale to, co jsme vytkli panu ministru Jurečkovi je to, že dneska vlastně, když odchází v 63 letech do důchodu, tak má stejný důchod jako ten, kdo odchází v 65 letech. A tam by určitě měl být, měla být nějaká diverzifikace. Protože jinak budou všichni prostě odcházet v 63, pokud mají.

Václav MORAVEC, moderátor

Tento parametr, posunutí toho jednoho parametru z těch čtyř, ten vám dává smysl?

Radim FIALA, předseda poslaneckého klubu /SPD/

Ne, my jsme ty parametry si všechny vzali. Řekli jsme, že celá ta kumulace těch parametrů je příliš tvrdá na ten odchod do důchodu. A domluvili jsme se, že to posoudíme a že panu ministrovi dáme za SPD nějakou jasnou odpověď na příští schůzce, která by se měla konat do konce dubna. Je to tak?

Marian JUREČKA, ministr práce a sociálních věcí, vicepremiér /KDU-ČSL/

Ano.

Václav MORAVEC, moderátor

Je tím dalším parametrem to, že pan ministr chce místo mimořádné valorizace při zdražování, že to chce nahradit dočasnou dávkou? To byl jeden z těch parametrů, který jste diskutovali?

Radim FIALA, předseda poslaneckého klubu /SPD/

No, samozřejmě se tam diskutovalo spoustu věcí, ale zeptejte se.

Václav MORAVEC, moderátor

No, on mi to nechce říct. Tak očekávám, že když jste v opozici, že ho nebudete krýt. Vladimíre Bezděku, zkusím to s vámi. Vy jste rozumný člověk. Čtyři parametry, které byste měnil. No ne, pane ministře.

Marian JUREČKA, ministr práce a sociálních věcí, vicepremiér /KDU-ČSL/

Děkuju, děkuju.

Václav MORAVEC, moderátor

Je to tak, že ono to stejně unikne do médií. Já se tady na to ptám, vy hrajete se mnou betla, že říkáte, že stále to ještě není rozhodnuto, nebo to oznámíte brzy a mezitím už je to v novinách. Nahradit mimořádnou valorizaci penzí dávkou, mimořádnou dávkou. Dává vám to smysl? Když u nás lidé se o ty dávky nehlásí a administrace dávek je složitá.

Vladimír BEZDĚK, ekonom

To já myslím, že na to chce zareagovat.

Radim FIALA, předseda poslaneckého klubu /SPD/

A já taky bych na to teda.

Václav MORAVEC, moderátor

Pane předsedo, vy už jste svojí šanci promarnil.  Mohl jste pojmenovat ty čtyři parametry. Pane vicepremiére, ta dávka, o níž psal Deník N.

Marian JUREČKA, ministr práce a sociálních věcí, vicepremiér /KDU-ČSL/

Já opravdu nechci, abysme to tady v této debatě takto zjednodušovali. Já kam mířím, tak mířím na to, že dneska za ten loňský a letošní rok se ukázala jedna věc. A proč toto dělám, že vlastně vám ta mimořádná valorizace přispívá k tomu, že trvale zvyšujete důchody těch, kteří mají nadprůměrné a vysoké důchody. Je to neférové vůči těm, co mají průměrné a podprůměrné důchody. Je to ten princip sněhové koule, která se takhle nabaluje, proto říkám, kdyby v budoucnu došlo k tomu, že je nutné použít mimořádnou valorizaci, tak aby toto nemělo tento charakter. A tam míří ta má úprava, kterou potom v detailu představím. Prosím pěkně, to se fakt nedá tady říci jednoduše v jedné minutě, protože to je potřeba uvést i na těch příkladech a já se na to chystám.

Václav MORAVEC, moderátor

Já vám klidně dám pět minut, pane ministře, teď jste si o to řekl. Tak mi řekněte, když to.

Marian JUREČKA, ministr práce a sociálních věcí, vicepremiér /KDU-ČSL/

V příštích dnech, ale je to, ne, že si někdo půjde někam žádat. On to dostane automaticky, automaticky dopočítáno do té měsíční výše důchodu, která mu o to bude zvýšena.