Nadace Olgy Havlové
23.06. 2025 - 04:02
ČRo Dvojka
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Příjemné nedělní ráno, milí posluchači. Dnes nás čeká trochu výjimečné setkání. Pozvání totiž přijali dva hosté, kteří každý svým způsobem navazují na odkaz paní Olgy Havlové. Ve studiu vítám paítám paní Mgr. Moniku Granchu, ředitelku Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové, dobré ráno.
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Dobré ráno.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
A vítám také pana Ing. Lukáše Kroupu, zakladatele spolku Lenox a sportovce v české federaci Powerchair Hockey, letošního laureáta ceny Olgy Havlové. Dobré ráno.
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
Dobré ráno.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Nadace Olgy Havlové byla založena v roce 1990 a slaví tedy 35 let svého vzniku. Takovým hlavním mottem zakladatelky Olgy Havlové je věta nerozdáváme milosrdenství, ale pomoc, která lidi postaví na nohy. Jaké praktické projekty staví lidi na nohy?
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Naše činnost je velmi různorodá. Je to dáno tím, že vznikaly jsme v roce 1990, kdy neexistovaly žádné další neziskové organizace, takže naše nadace, původně Výbor dobré vůle takřka dělal všechno. Tenkrát byl nedostatek zdravotnických pomůcek, léků, jakékoliv další humanitární pomoci, takže paní Olga se tenkrát zaměřovala na tuhle velmi praktickou stránku pomoci, postupně vznikaly další potřebné projekty, například stipendijní program, fond vzdělání, kdy podporujeme znevýhodněné mladé lidi na jejich cesty ke vzdělání, pomáháme seniorům, podporujeme paliativní péči. Takže prošli jsme během 35 let velkou proměnou. Už některé projekty nebylo potřeba realizovat, protože postupně vznikala celá řada dalších neziskových organizací, které se cíleně zaměřovaly na nějaký jeden konkrétní problém a naše nadace krom toho, že si ponechala několik důležitých projektů, také reaguje i na tu aktuální potřebu ve společnosti.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Už 30 let nadace uděluje cenu Olgy Havlové lidem s handicapem, kteří navzdory svému handicapu sami pomáhají druhým. A jejím letošním laureátem, jste vy, pane Lukáši, co to pro vás znamená získat tuhle cenu?
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
Je to ocenění především dlouhodobé činnosti organizace Lenox a vůbec práce všech, kteří se do této činnosti zapojili a zapojují. Dodnes. Je to zhruba stovka lidí, ať už zaměstnanců nebo dobrovolníků a je to jakési i vyznamenání, řekl bych, té činnosti a té pestrosti, kterou organizace Lenox dělá.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Když jste se dověděl, že dostanete tu cenu, jaké to bylo?
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
No já jsem se to dověděl v momentě, kdy jsme vlastně dokončili velký projekt. Mezinárodní turnaj v Powerchair Hockey, florbalu na elektrických vozících. Bylo to den po tom turnaji, takže já jsem v ten moment plný jiných emocí si přečetl mail a musím říct, že v prvním momentě a několik dní i potom mi vůbec nedocházelo, co se stalo, ale samozřejmě tím, jak se blížila ta ceremonie, tak jsem si začínal uvědomovat tu váhu toho ocenění a toho, že opravdu má smysl ta činnost naše i pro někoho dalšího, i možnost nějakého srovnání třeba s ostatními.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Když se zeptám paní Moniky, kdo kandidáty na cenu navrhuje a kdo nakonec rozhoduje o tom, kdo ji získá?
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Naše nadace vždycky začátkem roku vyzývá veřejnost, aby nominovali kandidáty, ať to jsou jejich kolegové, rodinní příslušníci, anebo zástupci neziskových organizací, se kterými spolupracuje. Takže nikdy předem nevíme, kolik nominací obdržíme, každý rok je to trochu jiné, pak se schází porota, kterou jmenovala správní rada naší nadace a výsledek poroty ještě potvrzuje naše správní rada.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Je to vždycky jednoduché rozhodnutí?
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Ne, naopak, je to vždycky velmi obtížné, protože všechny nominace jsou kvalitní. Opravdu, to jsou příběhy výjimečných lidí, kteří překonávají nejrůznější překážky, takže ta porota, správní rada opravdu to nemá jednoduché, protože posuzuje životní příběhy, ale posuzuje i třeba i takové to společenské naladění, kam se ubírá ta společnost, jaké aktuálně potřeby řešíme, takže snaží se skloubit tyhlety dvě věci a vždycky z toho vznikne právě nejen laureát Ceny Olgy Havlové, ale rovněž i tři další osobnosti, které postupuje do hlasování o cenu veřejnosti.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
A čím letos zaujal příběh pana Kroupy?
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Tak zase pan Kroupa je výjimečný člověk. Neumím to jinak pojmenovat, velice činorodý, protože tady se zmiňovala jenom jedna stránka věci, ve které se angažuje, a to je sportovní, ale myslím si, že porotu zaujalo i další aktivity, a to na oblasti kulturní, benefiční věci a svým životním postojem, jakým způsobem sám nahlíží na ten svět. A když si dovolím vrátit na váš proslov na Ceně Olgy Havlové, tak tam zaznívala taková ta hlavní myšlenka, že i člověk s handicapem nemá čekat někde v koutě, než ta pomoc přijde, ale sám se musí snažit usilovat, aby byl součástí společnosti, aby mohl žít běžný život. Takže to je pozoruhodné.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Už jsme tady několikrát zmínili, ten spolek Lenox, který jste založil a udržujete v chodu a on nemá jenom sportovní část, ale i kulturní. Co spojuje sport, kulturu a lidi s handicapem?
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
Já si myslím, že je to možnost nějaké sociální rehabilitace, respektive možnost navazování sociálních kontaktů a vůbec integrace do společnosti. Zejména u toho sportu. Vnímám to, že je to takový prostředník pro to, abychom mohli obě ty skupiny, to znamená lidé s handicapem, i bez něj vnímat stejné emoce, protože já si troufnu tvrdit, že když dá někdo gól, ať je to ve florbale, na elektrických vozících neboli Powerchair Hockey nebo ve fotbale, tak jsme schopný prožívat stejné emoce a ta druhá strana si vlastně dokáže představit, jaké ty emoce to jsou a což je, myslím si, že unikátní možnost toho sportu, jak vlastně tyhle ty dva světy přiblížit a u té kultury, tak tam se můžeme společně bavit, můžeme se potkávat, můžeme zažívat tu spoustu emocí, můžeme si sdílet zážitky, stejně tak jako u toho sportu.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Pravděpodobně pak i zapomeneme, jestli někdo má vozík a nemá vozík.
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
Když se tohle povede, tak pak je to skvělý.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Sleduje vaše nadace předchozí laureáty, jak se jim daří? Potkáváte se s nimi?
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Určitě ano. S některými jsme v hodně v blízkém kontaktu, s některými se vídáme několikrát do roka a s většinou se potkáváme i na slavnostním udělení Ceny Olgy Havlové. Když si vzpomenu na pestrou škálu doposud oceněných laureátů, tak třeba jsme v hodně úzkém kontaktu s laureátkou Ditou Horochovskou. Je to mladá žena, která je zcela odkázaná na cizí pomoc, protože neovládá končetiny, ale dokázala se naučit pomoci hlasu ovládat moderní technologii, nejen počítač, ale třeba i vybavení v domácnosti a učí ostatní, jak s tím zacházet. A úplně nás nadchla, že sama k nám chodí s různými nápady a podařilo se nám realizovat několik krásných projektů. Před pár roky jsme spolu připravili benefiční koncert k nedožitým devadesátinám Olgy Havlové, a to byla ohromně obohacující zkušenost, kdy Dita honila nás, protože úplně přikypovala energii.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Dnes jsou mými hosty paní Monika Grancha, ředitelka Výboru dobré vůle a pan Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a také sportovec a laureát ceny Olgy Havlové. Když se vrátím k nadaci, tak kdy jste ve výboru dobré vůle začala pracovat, už jako studentka když jste sem přišla?
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Ne, ne, původně jsem pracovala po ukončení vysoké školy v asociaci nadací a po několika letech jsem přestoupila do Nadace Olgy Havlové. Právě jsme se domluvili s paní ředitelkou, paní Dr. Milenou Černou, se kterou jsem se znala z asociace a letos to je asi osmnáctý rok už.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Co obnáší taková práce ředitelky?
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Takováto běžná manažerská práce myslím si, že se úplně neliší od organizace jiného typu. Samozřejmě pracujeme s lidma, ať je to v kanceláři nebo s dozorčí správní radou, pracujeme s našimi externími spolupracovníky, ale zase je to zároveň i práce všeho druhu, protože pořádáme různé akce, takže to není, že pracujeme jenom v kanceláři, ale nosíme krabice na běh dobré vůle, vytyčujeme trasy pro běžce, děláme registrace. Připravujeme sami i slavnostně vyhlášení Ceny Olgy Havlové. Nemáme na to externí agenturu, ale máme dobré spolupracovníky zvenku, externisty, spravujeme nemovitosti, pořád sháníme peníze, tak jsme takové ferdy mravencové.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Pane Lukáši, vy sám jste se stal trenérem a organizátorem, co to obnášelo vést PowerChair Hockey, protože jste donedávna byl i předsedou české federace.
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
Je to tak. Já trošku navážu tady, je to velmi pestrá práce tím, že nemáme úplně specializované pozice, že bychom měli člověka na sociální sítě, že bychom měli člověka na web. Tím, jak PowerChair Hockey je poměrně drahý sport, řekl bych, jeden z nejdražších parasportů vůbec, tak samozřejmě se snažíme, aby byl co nejvíce finančně dostupný, takže se snažíme hodně podporovat právě hráče, což se trošku odráží na tom užším týmu, který se o Powerchair Hockey stará, ať už ve federaci, v české federaci. PowerChair Hockey, tak i v Lenoxu, nicméně všechny ty projekty, když se vrátím k Lenoxu, tak vlastně vyplynuly časem z toho, co bylo pro hráče PowerChair Hockey potřeba zařídit, protože my se řídíme takovým heslem, že jediným kritériem je to, že člověk má chuť, všechno ostatní se dá nějakým způsobem řešit.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Proč byste právě tenhle parasport doporučil rodičům, kteří mají dítě s handicapem? Není jednodušší nějaký levnější a individuálnější sport?
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
Powerchair Hockey má jedno specifikum a unikum, a to, že umožňuje sportovat lidem, kteří vzhledem k svému omezení zdravotnímu vlastně nemohou fyzicky sportovat. Právě ten elektrický vozík jim dává možnost pohybu, který by jinak pro ně zůstal zapovězen a zároveň je to kolektivní sport právě pro lidi s nejtěžším tělesným postižením vlastně jediný svého druhu, je to jediný kolektivní sport pro osoby na elektrickém vozíku. Právě ten pohyb, jednak je to něco nového a zároveň právě ten kolektivní sport umožňuje prožívat společně nějaké prožitky, navazovat kontakty, a to si myslím, že je důležité. Zároveň to pomáhá k osamostatnění se právě hráčům, protože konkrétně v naší organizaci Lenox, tak se snažíme pomocí asistentů, dobrovolníků, aby ti hráči mohli být v tom klubu sami, aby třeba i rodiče mohli odjet třeba na půlden si něco zařídit tak, aby nebyli právě hráči pořád odkázáni jenom na rodinu a rodinné zázemí.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Už jsem lehce zmínila, že jste přišla do Čech, přišla jste jako studentka z Litvy, to znamená, že jste se ocitla v nějakém cizím prostředí. Jaké to je prožívat jinakost? A co je na tom těžké a kdo pomůže.
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Přijela jsem do České republiky, když mně bylo, do Československa, když mi bylo 18, takže v takovém věku myslím si, že člověk neuvažuje, že to bude výzva, že tam bude právě nějaká jinakost, se kterou bude muset nějak jako sžít, ale já jsem se hrozně těšila. Pro mě to byla první cesta mimo Sovětský svaz, takže Československo to byl pro nás velký Západ. Tak byla to výzva v tom, že samozřejmě musela jsem se naučit jazyk, protože jsem chtěla studovat v češtině a češtinu jsem neznala, takže rok jsem studovala český jazyk v Poděbradech. A pak výzva byla udělat přijímací zkoušky v tom novém cizím jazyku na právnickou fakultu. Ale jinak co se týká samotného života a přátel, bylo to nové, ale to bylo hezké, bylo to krásné období.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Život na vozíku je taky taková jinakost, tak s čím se potýká člověk na vozíku?
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
Já bych to asi rozdělil na takové dvě kategorie bariér, jednak jsou to ty bariéry, které vidíme, ty fyzické bariéry, a pak jsou to bariéry, řekněme, společenské nebo sociální, možná i ve formě nějakých předsudků a já vlastně za svých 35 let života, tak vnímám ten vývoj, který vlastně nastal, porevoluční vývoj, ať už je to v přístupnosti MHD, ať už je to v přístupnosti budov, ale nebo i třeba přístupnost ke vzdělání. A můžu jenom tak na okraji říct to srovnání. Já díky mým rodičům, tak jsem mohl studovat jako integrovaný žák a vlastně být i v mateřské školce mezi zdravými dětmi, mohl jsem studovat základní školu mezi zdravými dětmi střední, vysokou a na počátku těch devadesátých let, tak mám takovou historku, co zažila mamka moje, když jsem nastupoval do mateřské školky, tak tenkrát nebyli žádní asistenti pedagoga nebo osobní asistenti a musela tam být moje mamka se mnou v té třídě a já jsem ji tam nechtěl, jo, protože ostatní děti ji tam přece taky neměly, tak proč bych ji tam měl mít já? Tak ona tomuhle mému přání vyhověla, a to tak, že čekala vlastně v šatně, kde nebylo světlo, takže tam byla potmě a přišla jenom, když jsem potřeboval na toaletu a tohle vydržela půl roku každý den a poté vlastně se rozhodla, že to takhle dlouhodobě jako nejde, takže potom vlastně z vlastní vůle se snažila s provozovatelem školky vlastně domluvit nějakou další paní učitelku do třídy, která byla vlastně pro mě jako asistentka, dneska, by se dalo říct, takže to už dneska není, to je jeden z velkých příkladů toho posunu a pak jsou to ty sociální a řekněme, také ty předsudky, které pořád v české společnosti jsou, ale i tohle se posouvá.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
V tom dnešním rozhovoru si povídáme s paní Monikou Granchou a s panem Lukášem Kroupou. Oba dva pomáhají každý trochu jinak, ale s podobným cílem postavit někoho na nohy nebo na vozík. Vy jste ve vedení nadace od roku 2016. Už jsme tady slyšeli o těch změnách bariér, aspoň trochu posunu. Mění se i nějak povaha solidarity? Mají lidé stále chuť pomáhat, protože potřebujete sehnat peníze.
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Já si myslím, že ano, jenom možná je potřeba oddělit takovou tu dlouhodobou pomoc od krátkodobé jednorázové, ta jednorázová pomoc v nějakých nečekaných situacích, ať jsou povodně nebo začátek války na Ukrajině nebo tornádo, tak tam ti lidé v České republice se dokážou semknout. A nejenom vybrat potřebné peníze, ale zapojit se jako dobrovolníci, prostě hledat jakoukoliv cestu, jak přiložit ruku k dílu. Ale pak je druhá taková ta kolej, která pro neziskové organizace ještě víc důležité. To je dlouhodobá pomoc, protože to je to, co nám pomáhá financovat naše každoroční projekty. Je to taková jistota, že budeme mít na pomoc potřebným za půl roku, za rok, za dva roky, takže snažíme se vést naše i jednorázové dárce, aby pochopili i tu potřebnost, dlouhodobě podporovat projekty neziskových organizací i malými částkami, tedy už ty částky není tak důležité, jestli to je 100 nebo 500 Kč, ale důležité je ta jistota, že ti dárci jsou a že můžeme se o něj opřít.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
35 let trvání, určitě všechno nejde úplně hladce. Tak co vám pomáhá ve chvílích, kdy se něco zadrhává? Je to obtížné? O co se opíráte?
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Tak samozřejmě v první řadě i rodina, přítel a dcera bez nich by to určitě nešlo. Myslím si, že kolikrát člověk se chytal za hlavu, že už něco nezvládne a vždycky přišla ta opora. Náš pes, který je takový ostrý, dokáže zlobit, takže člověk řeší víc psa než sám sebe. Kolegyně z práce, to myslím, že to je takové strašně důležité opřít se o ten tým, že prožívají ty věci společně, to hodně pomůže a pak samozřejmě různé volnočasové aktivity, někam vyrazit do přírody na procházku, za kulturu sem tam.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Ráda taky cestujete, máte i porovnání, jak třeba vypadají takové sociální nebo fyzické bariéry v zahraničí a u nás.
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Mám to štěstí, že můžu cestovat zejména proto, že mám celou rodinu roztříštěnou po celé Evropě. A ano, tak to vnímám jak v jednotlivých městech se přistupuje i k lidem se znevýhodněním. Třeba mě hodně potěšilo, že v Litvě, kam rádi jezdíme k moři, k Baltskému moři, že máme pláž, která je bezbariérově přístupná, tak to jsem hodně kvitovala. Jsem si říkala, že to je úžasné, že jsme se tak jako posunuli. Byť i Litevci mají co ještě, co se učí třeba ze severských zemí. Moje sestra žije v Norsku, tak zase tam je to úplně o něčem jiném. Ta integrace probíhá vlastně od nejmenších dětí ve školkách, kdy děti s handicapem jsou zapojovány do běžného provozu školek, kdy děti odmalička jsou učeny, co to jsou neziskové organizace, vedeny k tomu, že mají pomáhat. To byl takový malý zázrak, když jsem to viděla nebo zjistila poprvé, ale třeba jsme teďka byli nedávno v Barceloně a také mě hodně překvapilo, jak to město je otevřené bezbariérově, aspoň to, co jsem vnímala já. Samozřejmě, když je někdo na vozíku a zaživa tu realitu, tak třeba zažívá bariéru tam, kde třeba my jako nemusíme to vidět, ale jako na první pohled mi přišlo to město hodně, hodně vstřícné i lidem s různým znevýhodněním.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
A co pomáhá panu Lukášovi, když věci nejdou jako po másle?
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
Asi to uvědomění si, proč to člověk dělá, že na něj spoléhá spoustu lidí a že těm spoustě lidem to dává nějaký smysl a zároveň každá překážka je vnímám jako nějakou zkušenost, ze které si můžou něco vzít a třeba i poučení, protože já říkám i ve svém týmu jednu takovou věc, že není úplně klíčové, jestli člověk dělá chyby nebo ne, důležitější je z těch chyb se poučit, a to snažím držet a pak samozřejmě přátelé, rodina, třeba i jiná, jiná aktivita, zase nejčastěji sport, pasivně, jezdím často na hokej, fandím plzeňským hokejistům, sleduju fotbal, takže pořád u toho sportu.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
A také jsem se dočetla, že hudbu konzumujete všude, kde to nebrzdí motory vozíku. Kterou hudbu nejradši.
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
Já jsem takový mainstreamový posluchač. Přiznám se, že úplně, že bych měl vyhraněný styl, to nemám, já to mám hodně od písničky, takže je to pestré, je to od, já nevím, skupiny Dymitry až po Chinaski atd., takže opravdu je to pestré, mám rád pestrost ve všech oblastech života, včetně hudby.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Já jsem právě přemýšlela, která hudba by mohla ty motory vozíku brzdit.
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
Já si myslím, že v tomhle ohledu žádná.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
A je něco, co jste se díky tomu, že jste na vozíku, naučil se třeba rychleji nebo vůbec se naučil a co my zdraví nemáme šanci se naučit?
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
Tak to se přiznám, že úplně jsem nad tím takhle nepřemýšlel, ale možná první věc, která mě napadá, já jsem takový člověk a myslím si, že to má jako hodně vozíčkářů. Člověk chce hodně věcí zvládat sám přirozeně, ale samozřejmě má nějaké fyzické limity a ty fyzické limity se snaží překonávat vytrvalostí. A to si myslím, že asi první odpověď, která mě napadne, je trpělivost, že člověk, neříkám, že by se to nedalo naučit, dá se to naučit, ale co se týče jako lidských vlastností, tak ta trpělivost pro řadu lidí, kteří prostě nemají ty překážky, tak zároveň tu trpělivost mají nižší. Mám takový jako vjem, což je taky jedna z důležitých vlastností. I třeba při té práci.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
To máte určitě pravdu, zvlášť v dnešním uspěchaném světě. Opravdu vám oběma moc děkuji za dnešní rozhovor. Mými hosty byli, milí posluchači, paní Monika Grangcha, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové, děkuju vám.
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Děkuji za pozvání.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
A také pan Lukáš Kroupa, laureát letošní ceny Olgy Havlové. Děkuji i vám.
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
Děkuju moc za pozvání.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Loučí se s vámi také boromejka, sestra Angelika, přeji vám všem klidnou a požehnanou neděli.
--------------------
Příjemné nedělní ráno, milí posluchači. Dnes nás čeká trochu výjimečné setkání. Pozvání totiž přijali dva hosté, kteří každý svým způsobem navazují na odkaz paní Olgy Havlové. Ve studiu vítám paítám paní Mgr. Moniku Granchu, ředitelku Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové, dobré ráno.
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Dobré ráno.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
A vítám také pana Ing. Lukáše Kroupu, zakladatele spolku Lenox a sportovce v české federaci Powerchair Hockey, letošního laureáta ceny Olgy Havlové. Dobré ráno.
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
Dobré ráno.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Nadace Olgy Havlové byla založena v roce 1990 a slaví tedy 35 let svého vzniku. Takovým hlavním mottem zakladatelky Olgy Havlové je věta nerozdáváme milosrdenství, ale pomoc, která lidi postaví na nohy. Jaké praktické projekty staví lidi na nohy?
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Naše činnost je velmi různorodá. Je to dáno tím, že vznikaly jsme v roce 1990, kdy neexistovaly žádné další neziskové organizace, takže naše nadace, původně Výbor dobré vůle takřka dělal všechno. Tenkrát byl nedostatek zdravotnických pomůcek, léků, jakékoliv další humanitární pomoci, takže paní Olga se tenkrát zaměřovala na tuhle velmi praktickou stránku pomoci, postupně vznikaly další potřebné projekty, například stipendijní program, fond vzdělání, kdy podporujeme znevýhodněné mladé lidi na jejich cesty ke vzdělání, pomáháme seniorům, podporujeme paliativní péči. Takže prošli jsme během 35 let velkou proměnou. Už některé projekty nebylo potřeba realizovat, protože postupně vznikala celá řada dalších neziskových organizací, které se cíleně zaměřovaly na nějaký jeden konkrétní problém a naše nadace krom toho, že si ponechala několik důležitých projektů, také reaguje i na tu aktuální potřebu ve společnosti.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Už 30 let nadace uděluje cenu Olgy Havlové lidem s handicapem, kteří navzdory svému handicapu sami pomáhají druhým. A jejím letošním laureátem, jste vy, pane Lukáši, co to pro vás znamená získat tuhle cenu?
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
Je to ocenění především dlouhodobé činnosti organizace Lenox a vůbec práce všech, kteří se do této činnosti zapojili a zapojují. Dodnes. Je to zhruba stovka lidí, ať už zaměstnanců nebo dobrovolníků a je to jakési i vyznamenání, řekl bych, té činnosti a té pestrosti, kterou organizace Lenox dělá.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Když jste se dověděl, že dostanete tu cenu, jaké to bylo?
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
No já jsem se to dověděl v momentě, kdy jsme vlastně dokončili velký projekt. Mezinárodní turnaj v Powerchair Hockey, florbalu na elektrických vozících. Bylo to den po tom turnaji, takže já jsem v ten moment plný jiných emocí si přečetl mail a musím říct, že v prvním momentě a několik dní i potom mi vůbec nedocházelo, co se stalo, ale samozřejmě tím, jak se blížila ta ceremonie, tak jsem si začínal uvědomovat tu váhu toho ocenění a toho, že opravdu má smysl ta činnost naše i pro někoho dalšího, i možnost nějakého srovnání třeba s ostatními.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Když se zeptám paní Moniky, kdo kandidáty na cenu navrhuje a kdo nakonec rozhoduje o tom, kdo ji získá?
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Naše nadace vždycky začátkem roku vyzývá veřejnost, aby nominovali kandidáty, ať to jsou jejich kolegové, rodinní příslušníci, anebo zástupci neziskových organizací, se kterými spolupracuje. Takže nikdy předem nevíme, kolik nominací obdržíme, každý rok je to trochu jiné, pak se schází porota, kterou jmenovala správní rada naší nadace a výsledek poroty ještě potvrzuje naše správní rada.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Je to vždycky jednoduché rozhodnutí?
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Ne, naopak, je to vždycky velmi obtížné, protože všechny nominace jsou kvalitní. Opravdu, to jsou příběhy výjimečných lidí, kteří překonávají nejrůznější překážky, takže ta porota, správní rada opravdu to nemá jednoduché, protože posuzuje životní příběhy, ale posuzuje i třeba i takové to společenské naladění, kam se ubírá ta společnost, jaké aktuálně potřeby řešíme, takže snaží se skloubit tyhlety dvě věci a vždycky z toho vznikne právě nejen laureát Ceny Olgy Havlové, ale rovněž i tři další osobnosti, které postupuje do hlasování o cenu veřejnosti.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
A čím letos zaujal příběh pana Kroupy?
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Tak zase pan Kroupa je výjimečný člověk. Neumím to jinak pojmenovat, velice činorodý, protože tady se zmiňovala jenom jedna stránka věci, ve které se angažuje, a to je sportovní, ale myslím si, že porotu zaujalo i další aktivity, a to na oblasti kulturní, benefiční věci a svým životním postojem, jakým způsobem sám nahlíží na ten svět. A když si dovolím vrátit na váš proslov na Ceně Olgy Havlové, tak tam zaznívala taková ta hlavní myšlenka, že i člověk s handicapem nemá čekat někde v koutě, než ta pomoc přijde, ale sám se musí snažit usilovat, aby byl součástí společnosti, aby mohl žít běžný život. Takže to je pozoruhodné.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Už jsme tady několikrát zmínili, ten spolek Lenox, který jste založil a udržujete v chodu a on nemá jenom sportovní část, ale i kulturní. Co spojuje sport, kulturu a lidi s handicapem?
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
Já si myslím, že je to možnost nějaké sociální rehabilitace, respektive možnost navazování sociálních kontaktů a vůbec integrace do společnosti. Zejména u toho sportu. Vnímám to, že je to takový prostředník pro to, abychom mohli obě ty skupiny, to znamená lidé s handicapem, i bez něj vnímat stejné emoce, protože já si troufnu tvrdit, že když dá někdo gól, ať je to ve florbale, na elektrických vozících neboli Powerchair Hockey nebo ve fotbale, tak jsme schopný prožívat stejné emoce a ta druhá strana si vlastně dokáže představit, jaké ty emoce to jsou a což je, myslím si, že unikátní možnost toho sportu, jak vlastně tyhle ty dva světy přiblížit a u té kultury, tak tam se můžeme společně bavit, můžeme se potkávat, můžeme zažívat tu spoustu emocí, můžeme si sdílet zážitky, stejně tak jako u toho sportu.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Pravděpodobně pak i zapomeneme, jestli někdo má vozík a nemá vozík.
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
Když se tohle povede, tak pak je to skvělý.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Sleduje vaše nadace předchozí laureáty, jak se jim daří? Potkáváte se s nimi?
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Určitě ano. S některými jsme v hodně v blízkém kontaktu, s některými se vídáme několikrát do roka a s většinou se potkáváme i na slavnostním udělení Ceny Olgy Havlové. Když si vzpomenu na pestrou škálu doposud oceněných laureátů, tak třeba jsme v hodně úzkém kontaktu s laureátkou Ditou Horochovskou. Je to mladá žena, která je zcela odkázaná na cizí pomoc, protože neovládá končetiny, ale dokázala se naučit pomoci hlasu ovládat moderní technologii, nejen počítač, ale třeba i vybavení v domácnosti a učí ostatní, jak s tím zacházet. A úplně nás nadchla, že sama k nám chodí s různými nápady a podařilo se nám realizovat několik krásných projektů. Před pár roky jsme spolu připravili benefiční koncert k nedožitým devadesátinám Olgy Havlové, a to byla ohromně obohacující zkušenost, kdy Dita honila nás, protože úplně přikypovala energii.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Dnes jsou mými hosty paní Monika Grancha, ředitelka Výboru dobré vůle a pan Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a také sportovec a laureát ceny Olgy Havlové. Když se vrátím k nadaci, tak kdy jste ve výboru dobré vůle začala pracovat, už jako studentka když jste sem přišla?
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Ne, ne, původně jsem pracovala po ukončení vysoké školy v asociaci nadací a po několika letech jsem přestoupila do Nadace Olgy Havlové. Právě jsme se domluvili s paní ředitelkou, paní Dr. Milenou Černou, se kterou jsem se znala z asociace a letos to je asi osmnáctý rok už.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Co obnáší taková práce ředitelky?
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Takováto běžná manažerská práce myslím si, že se úplně neliší od organizace jiného typu. Samozřejmě pracujeme s lidma, ať je to v kanceláři nebo s dozorčí správní radou, pracujeme s našimi externími spolupracovníky, ale zase je to zároveň i práce všeho druhu, protože pořádáme různé akce, takže to není, že pracujeme jenom v kanceláři, ale nosíme krabice na běh dobré vůle, vytyčujeme trasy pro běžce, děláme registrace. Připravujeme sami i slavnostně vyhlášení Ceny Olgy Havlové. Nemáme na to externí agenturu, ale máme dobré spolupracovníky zvenku, externisty, spravujeme nemovitosti, pořád sháníme peníze, tak jsme takové ferdy mravencové.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Pane Lukáši, vy sám jste se stal trenérem a organizátorem, co to obnášelo vést PowerChair Hockey, protože jste donedávna byl i předsedou české federace.
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
Je to tak. Já trošku navážu tady, je to velmi pestrá práce tím, že nemáme úplně specializované pozice, že bychom měli člověka na sociální sítě, že bychom měli člověka na web. Tím, jak PowerChair Hockey je poměrně drahý sport, řekl bych, jeden z nejdražších parasportů vůbec, tak samozřejmě se snažíme, aby byl co nejvíce finančně dostupný, takže se snažíme hodně podporovat právě hráče, což se trošku odráží na tom užším týmu, který se o Powerchair Hockey stará, ať už ve federaci, v české federaci. PowerChair Hockey, tak i v Lenoxu, nicméně všechny ty projekty, když se vrátím k Lenoxu, tak vlastně vyplynuly časem z toho, co bylo pro hráče PowerChair Hockey potřeba zařídit, protože my se řídíme takovým heslem, že jediným kritériem je to, že člověk má chuť, všechno ostatní se dá nějakým způsobem řešit.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Proč byste právě tenhle parasport doporučil rodičům, kteří mají dítě s handicapem? Není jednodušší nějaký levnější a individuálnější sport?
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
Powerchair Hockey má jedno specifikum a unikum, a to, že umožňuje sportovat lidem, kteří vzhledem k svému omezení zdravotnímu vlastně nemohou fyzicky sportovat. Právě ten elektrický vozík jim dává možnost pohybu, který by jinak pro ně zůstal zapovězen a zároveň je to kolektivní sport právě pro lidi s nejtěžším tělesným postižením vlastně jediný svého druhu, je to jediný kolektivní sport pro osoby na elektrickém vozíku. Právě ten pohyb, jednak je to něco nového a zároveň právě ten kolektivní sport umožňuje prožívat společně nějaké prožitky, navazovat kontakty, a to si myslím, že je důležité. Zároveň to pomáhá k osamostatnění se právě hráčům, protože konkrétně v naší organizaci Lenox, tak se snažíme pomocí asistentů, dobrovolníků, aby ti hráči mohli být v tom klubu sami, aby třeba i rodiče mohli odjet třeba na půlden si něco zařídit tak, aby nebyli právě hráči pořád odkázáni jenom na rodinu a rodinné zázemí.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Už jsem lehce zmínila, že jste přišla do Čech, přišla jste jako studentka z Litvy, to znamená, že jste se ocitla v nějakém cizím prostředí. Jaké to je prožívat jinakost? A co je na tom těžké a kdo pomůže.
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Přijela jsem do České republiky, když mně bylo, do Československa, když mi bylo 18, takže v takovém věku myslím si, že člověk neuvažuje, že to bude výzva, že tam bude právě nějaká jinakost, se kterou bude muset nějak jako sžít, ale já jsem se hrozně těšila. Pro mě to byla první cesta mimo Sovětský svaz, takže Československo to byl pro nás velký Západ. Tak byla to výzva v tom, že samozřejmě musela jsem se naučit jazyk, protože jsem chtěla studovat v češtině a češtinu jsem neznala, takže rok jsem studovala český jazyk v Poděbradech. A pak výzva byla udělat přijímací zkoušky v tom novém cizím jazyku na právnickou fakultu. Ale jinak co se týká samotného života a přátel, bylo to nové, ale to bylo hezké, bylo to krásné období.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Život na vozíku je taky taková jinakost, tak s čím se potýká člověk na vozíku?
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
Já bych to asi rozdělil na takové dvě kategorie bariér, jednak jsou to ty bariéry, které vidíme, ty fyzické bariéry, a pak jsou to bariéry, řekněme, společenské nebo sociální, možná i ve formě nějakých předsudků a já vlastně za svých 35 let života, tak vnímám ten vývoj, který vlastně nastal, porevoluční vývoj, ať už je to v přístupnosti MHD, ať už je to v přístupnosti budov, ale nebo i třeba přístupnost ke vzdělání. A můžu jenom tak na okraji říct to srovnání. Já díky mým rodičům, tak jsem mohl studovat jako integrovaný žák a vlastně být i v mateřské školce mezi zdravými dětmi, mohl jsem studovat základní školu mezi zdravými dětmi střední, vysokou a na počátku těch devadesátých let, tak mám takovou historku, co zažila mamka moje, když jsem nastupoval do mateřské školky, tak tenkrát nebyli žádní asistenti pedagoga nebo osobní asistenti a musela tam být moje mamka se mnou v té třídě a já jsem ji tam nechtěl, jo, protože ostatní děti ji tam přece taky neměly, tak proč bych ji tam měl mít já? Tak ona tomuhle mému přání vyhověla, a to tak, že čekala vlastně v šatně, kde nebylo světlo, takže tam byla potmě a přišla jenom, když jsem potřeboval na toaletu a tohle vydržela půl roku každý den a poté vlastně se rozhodla, že to takhle dlouhodobě jako nejde, takže potom vlastně z vlastní vůle se snažila s provozovatelem školky vlastně domluvit nějakou další paní učitelku do třídy, která byla vlastně pro mě jako asistentka, dneska, by se dalo říct, takže to už dneska není, to je jeden z velkých příkladů toho posunu a pak jsou to ty sociální a řekněme, také ty předsudky, které pořád v české společnosti jsou, ale i tohle se posouvá.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
V tom dnešním rozhovoru si povídáme s paní Monikou Granchou a s panem Lukášem Kroupou. Oba dva pomáhají každý trochu jinak, ale s podobným cílem postavit někoho na nohy nebo na vozík. Vy jste ve vedení nadace od roku 2016. Už jsme tady slyšeli o těch změnách bariér, aspoň trochu posunu. Mění se i nějak povaha solidarity? Mají lidé stále chuť pomáhat, protože potřebujete sehnat peníze.
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Já si myslím, že ano, jenom možná je potřeba oddělit takovou tu dlouhodobou pomoc od krátkodobé jednorázové, ta jednorázová pomoc v nějakých nečekaných situacích, ať jsou povodně nebo začátek války na Ukrajině nebo tornádo, tak tam ti lidé v České republice se dokážou semknout. A nejenom vybrat potřebné peníze, ale zapojit se jako dobrovolníci, prostě hledat jakoukoliv cestu, jak přiložit ruku k dílu. Ale pak je druhá taková ta kolej, která pro neziskové organizace ještě víc důležité. To je dlouhodobá pomoc, protože to je to, co nám pomáhá financovat naše každoroční projekty. Je to taková jistota, že budeme mít na pomoc potřebným za půl roku, za rok, za dva roky, takže snažíme se vést naše i jednorázové dárce, aby pochopili i tu potřebnost, dlouhodobě podporovat projekty neziskových organizací i malými částkami, tedy už ty částky není tak důležité, jestli to je 100 nebo 500 Kč, ale důležité je ta jistota, že ti dárci jsou a že můžeme se o něj opřít.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
35 let trvání, určitě všechno nejde úplně hladce. Tak co vám pomáhá ve chvílích, kdy se něco zadrhává? Je to obtížné? O co se opíráte?
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Tak samozřejmě v první řadě i rodina, přítel a dcera bez nich by to určitě nešlo. Myslím si, že kolikrát člověk se chytal za hlavu, že už něco nezvládne a vždycky přišla ta opora. Náš pes, který je takový ostrý, dokáže zlobit, takže člověk řeší víc psa než sám sebe. Kolegyně z práce, to myslím, že to je takové strašně důležité opřít se o ten tým, že prožívají ty věci společně, to hodně pomůže a pak samozřejmě různé volnočasové aktivity, někam vyrazit do přírody na procházku, za kulturu sem tam.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Ráda taky cestujete, máte i porovnání, jak třeba vypadají takové sociální nebo fyzické bariéry v zahraničí a u nás.
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Mám to štěstí, že můžu cestovat zejména proto, že mám celou rodinu roztříštěnou po celé Evropě. A ano, tak to vnímám jak v jednotlivých městech se přistupuje i k lidem se znevýhodněním. Třeba mě hodně potěšilo, že v Litvě, kam rádi jezdíme k moři, k Baltskému moři, že máme pláž, která je bezbariérově přístupná, tak to jsem hodně kvitovala. Jsem si říkala, že to je úžasné, že jsme se tak jako posunuli. Byť i Litevci mají co ještě, co se učí třeba ze severských zemí. Moje sestra žije v Norsku, tak zase tam je to úplně o něčem jiném. Ta integrace probíhá vlastně od nejmenších dětí ve školkách, kdy děti s handicapem jsou zapojovány do běžného provozu školek, kdy děti odmalička jsou učeny, co to jsou neziskové organizace, vedeny k tomu, že mají pomáhat. To byl takový malý zázrak, když jsem to viděla nebo zjistila poprvé, ale třeba jsme teďka byli nedávno v Barceloně a také mě hodně překvapilo, jak to město je otevřené bezbariérově, aspoň to, co jsem vnímala já. Samozřejmě, když je někdo na vozíku a zaživa tu realitu, tak třeba zažívá bariéru tam, kde třeba my jako nemusíme to vidět, ale jako na první pohled mi přišlo to město hodně, hodně vstřícné i lidem s různým znevýhodněním.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
A co pomáhá panu Lukášovi, když věci nejdou jako po másle?
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
Asi to uvědomění si, proč to člověk dělá, že na něj spoléhá spoustu lidí a že těm spoustě lidem to dává nějaký smysl a zároveň každá překážka je vnímám jako nějakou zkušenost, ze které si můžou něco vzít a třeba i poučení, protože já říkám i ve svém týmu jednu takovou věc, že není úplně klíčové, jestli člověk dělá chyby nebo ne, důležitější je z těch chyb se poučit, a to snažím držet a pak samozřejmě přátelé, rodina, třeba i jiná, jiná aktivita, zase nejčastěji sport, pasivně, jezdím často na hokej, fandím plzeňským hokejistům, sleduju fotbal, takže pořád u toho sportu.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
A také jsem se dočetla, že hudbu konzumujete všude, kde to nebrzdí motory vozíku. Kterou hudbu nejradši.
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
Já jsem takový mainstreamový posluchač. Přiznám se, že úplně, že bych měl vyhraněný styl, to nemám, já to mám hodně od písničky, takže je to pestré, je to od, já nevím, skupiny Dymitry až po Chinaski atd., takže opravdu je to pestré, mám rád pestrost ve všech oblastech života, včetně hudby.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Já jsem právě přemýšlela, která hudba by mohla ty motory vozíku brzdit.
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
Já si myslím, že v tomhle ohledu žádná.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
A je něco, co jste se díky tomu, že jste na vozíku, naučil se třeba rychleji nebo vůbec se naučil a co my zdraví nemáme šanci se naučit?
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
Tak to se přiznám, že úplně jsem nad tím takhle nepřemýšlel, ale možná první věc, která mě napadá, já jsem takový člověk a myslím si, že to má jako hodně vozíčkářů. Člověk chce hodně věcí zvládat sám přirozeně, ale samozřejmě má nějaké fyzické limity a ty fyzické limity se snaží překonávat vytrvalostí. A to si myslím, že asi první odpověď, která mě napadne, je trpělivost, že člověk, neříkám, že by se to nedalo naučit, dá se to naučit, ale co se týče jako lidských vlastností, tak ta trpělivost pro řadu lidí, kteří prostě nemají ty překážky, tak zároveň tu trpělivost mají nižší. Mám takový jako vjem, což je taky jedna z důležitých vlastností. I třeba při té práci.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
To máte určitě pravdu, zvlášť v dnešním uspěchaném světě. Opravdu vám oběma moc děkuji za dnešní rozhovor. Mými hosty byli, milí posluchači, paní Monika Grangcha, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové, děkuju vám.
Mgr. Monika Granchu, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové
--------------------
Děkuji za pozvání.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
A také pan Lukáš Kroupa, laureát letošní ceny Olgy Havlové. Děkuji i vám.
Ing. Lukáš Kroupa, zakladatel spolku Lenox a sportovec v české federaci Powerchair Hockey, letošní laureát Ceny Olgy Havlové
--------------------
Děkuju moc za pozvání.
Angelika Pintířová, moderátorka
--------------------
Loučí se s vámi také boromejka, sestra Angelika, přeji vám všem klidnou a požehnanou neděli.
Klíčová slova: