Minaříkův týden

Petr MINAŘÍK, redaktor
Tento týden jsem se stal svědkem víceméně banálního příběhu, ale ve své podstatě naprosto unikátního, a proto bych se s vámi o něj chtěl podělit. Znáte ta videa na internetu, kdy se někdo proti všem očekáváním zachová úžasně, skvěle, hrdina všedního dne. Hrdinou všedního dne jsem potkal v tramvaji číslo 12. Bylo úterý, půl osmé ráno, a byl to řidič. Řidiči tramvaje. To jsou ti, na které běžně nadáváme, že nám zavřou dveře těsně před nosem a ujedou. Ten muž v úterý na zastávce Klusáčkova si všiml nevidomé ženy, která s ním běžně jezdí, a teď si ho nevšimla. Řidič tramvaje požádal jinou cestující, aby pro nevidomou paní šla a upozornila jí na to, že dvanáctka je tu, sám popojel se šalinou, počkal až nastoupí, a pak společně odjede. Jak jsem říkal, na začátku. Úplně obyčejný příběh, ale vlastně ta nejdůležitější věc na světě. Schopnost nemyslet jen na sebe, a být tu alespoň chvíli pro druhé. Jo, a ten řidič se jmenoval Radomír Lakomý.