Michal Krapinec: "I zdánlivé drobnosti mají v každodenním životě význam"
02.07. 2025 - 04:52
Mosty
Cenu MOSTY za rok 2024 v kategorii instituce veřejné správy obdržely České dráhy. Národní rada osob se zdravotním postižením ČR tak ocenila jejich pozitivní přístup a dlouholetou aktivní činnost při řešení bezbariérovosti v železniční dopravě. Cenu za nár za národního dopravce převzali při slavnostním předávání v kulturním domě v Kopřivnici Roman Tesař, zástupce ředitele odboru osobní dopravy, a Ivo Toman, analytik úseku obchodu. V souvislosti s udělením ceny jsme položili několik otázek předsedovi představenstva a generálnímu řediteli Českých drah Michalu Krapincovi.
* Pane generální řediteli, udělalo vám udělení ceny MOSTY radost?
Určitě, a obrovskou. Bohužel jsem cenu kvůli pracovním povinnostem nemohl převzít osobně, ale naše zastoupení bylo víc než důstojné. O odstraňování bariér se u nás starají celé týmy napříč firmou. Ať už jde o technická řešení, o provozní záležitosti nebo přímo o kontakt se zákazníky, všechno směřuje k jedinému cíli, a to zpřístupnit cestování opravdu všem. Tuto cenu proto nevnímám jen jako ocenění pro sebe osobně, ale především jako uznání práce mnoha kolegů a kolegyň napříč Českými drahami, od vedení až po personál ve vlacích a ve stanicích.
* Říkáte, že je to týmová práce. Můžete nám přiblížit, kdo všechno se podílí na odstraňování bariér?
My jsme dopravce, a tak začnu u vlaků. Ty je potřeba nakoupit a připravit pro ně technické podmínky. I když je v současnosti otázka přístupnosti řešena v mnoha normách, konečný výsledek záleží na tom, zda je budeme jen slepě aplikovat, nebo zda se zamyslíme nad tím, aby všechno fungovalo co nejlépe, a případně aby tam bylo něco navíc. Kromě techniků, kteří se starají o parametry vozidel, je tu jejich pravidelná údržba a provoz. Dále tu máme kolegy, kteří se starají o odbavení cestujících a chystají prodejní a informační systémy. Také zde máme cíl nastavit co nejlepší prostředí, následuje programování a pak přichází každodenní používání. A v neposlední řadě se na úspěchu podílejí tisíce našich zaměstnanců v provozu od zákaznické linky, kde vyřizují objednávky a radí při plánování cesty, přes servis ve stanicích až po péči o zákazníky se zdravotním postižením ve vlaku. Bez nich se další vylepšování podmínek pro cestování osob s handicapem neobejde.
* Národní rada uvedla, že cena je za dlouhodobé zpřístupňování železniční dopravy lidem s handicapem. Co se vám v tomto směru povedlo?
Předně musím říci, že jsme nastavili velmi těsnou spolupráci s Národní radou osob se zdravotním postižením. Už před mnoha lety jsme si uvědomili, že pokud chceme cestování vlakem skutečně zpřístupnit všem, nestačí jen splnit předepsané normy, musíme jít mnohem dál. Například při modernizaci vozů pro cestující na vozíku jsme sice původně postupovali podle všech platných pravidel, ale reakce našich zákazníků ukázaly, že to samo o sobě nestačí. Zpětná vazba nám pomohla pochopit, jak důležité je zapojit přímo lidi s různými druhy postižení do procesu navrhování i testování. Od té doby spolupracujeme nejen s NRZP, ale také s dalšími organizacemi, třeba se Sdruženími nevidomých a slabozrakých. Každý typ postižení má svá specifika, a dokonce i potřeby lidí se stejnou diagnózou se liší. Ne všechno lze ve vlaku zařídit, ale díky dialogu a zkušenostem konkrétních lidí se nám podařilo řadu věcí vylepšit. Moderní vlaky tak dnes nabízejí nápisy v Braillově písmu, hmatové orientační prvky, ovládání dveří přes slepecké vysílačky, vybavení pro vozíčkáře i vizuální a zvukové informace pro neslyšící. Přístup k těmto úpravám není ve veřejné dopravě samozřejmostí. O to víc si vážíme toho, že naše snaha byla oceněna.
Máte i nějaký konkrétní příklad?
Zmíním jeden. Nedávno začalo víc dopravců v Česku provozovat nové regionální vlaky. My jsme je vybavili výsuvným schůdkem v úrovni podlahy, který překlene mezeru mezi vlakem a nástupištěm. Díky tomu lidé na vozíku či s jiným pohybovým omezením mohou nastupovat pohodlně a bez cizí pomoci. Jiný dopravce se tohoto řešení vzdal, a přestože formálně splnil normy, jeho zákazníci zůstávají závislí na asistenci a na rampách. Přitom právě takové zdánlivé drobnosti mají v každodenním životě zásadní význam. Doufám, že lidé budou tyto rozdíly vnímat a že naše snaha zlepšovat podmínky pro všechny cestující bude i nadále nacházet kladnou odezvu, podobně jako Národní rada osob se zdravotním postižením naši práci ocenila cenou MOSTY.
FOTO: Jitka Dušková a archiv ČD
* Pane generální řediteli, udělalo vám udělení ceny MOSTY radost?
Určitě, a obrovskou. Bohužel jsem cenu kvůli pracovním povinnostem nemohl převzít osobně, ale naše zastoupení bylo víc než důstojné. O odstraňování bariér se u nás starají celé týmy napříč firmou. Ať už jde o technická řešení, o provozní záležitosti nebo přímo o kontakt se zákazníky, všechno směřuje k jedinému cíli, a to zpřístupnit cestování opravdu všem. Tuto cenu proto nevnímám jen jako ocenění pro sebe osobně, ale především jako uznání práce mnoha kolegů a kolegyň napříč Českými drahami, od vedení až po personál ve vlacích a ve stanicích.
* Říkáte, že je to týmová práce. Můžete nám přiblížit, kdo všechno se podílí na odstraňování bariér?
My jsme dopravce, a tak začnu u vlaků. Ty je potřeba nakoupit a připravit pro ně technické podmínky. I když je v současnosti otázka přístupnosti řešena v mnoha normách, konečný výsledek záleží na tom, zda je budeme jen slepě aplikovat, nebo zda se zamyslíme nad tím, aby všechno fungovalo co nejlépe, a případně aby tam bylo něco navíc. Kromě techniků, kteří se starají o parametry vozidel, je tu jejich pravidelná údržba a provoz. Dále tu máme kolegy, kteří se starají o odbavení cestujících a chystají prodejní a informační systémy. Také zde máme cíl nastavit co nejlepší prostředí, následuje programování a pak přichází každodenní používání. A v neposlední řadě se na úspěchu podílejí tisíce našich zaměstnanců v provozu od zákaznické linky, kde vyřizují objednávky a radí při plánování cesty, přes servis ve stanicích až po péči o zákazníky se zdravotním postižením ve vlaku. Bez nich se další vylepšování podmínek pro cestování osob s handicapem neobejde.
* Národní rada uvedla, že cena je za dlouhodobé zpřístupňování železniční dopravy lidem s handicapem. Co se vám v tomto směru povedlo?
Předně musím říci, že jsme nastavili velmi těsnou spolupráci s Národní radou osob se zdravotním postižením. Už před mnoha lety jsme si uvědomili, že pokud chceme cestování vlakem skutečně zpřístupnit všem, nestačí jen splnit předepsané normy, musíme jít mnohem dál. Například při modernizaci vozů pro cestující na vozíku jsme sice původně postupovali podle všech platných pravidel, ale reakce našich zákazníků ukázaly, že to samo o sobě nestačí. Zpětná vazba nám pomohla pochopit, jak důležité je zapojit přímo lidi s různými druhy postižení do procesu navrhování i testování. Od té doby spolupracujeme nejen s NRZP, ale také s dalšími organizacemi, třeba se Sdruženími nevidomých a slabozrakých. Každý typ postižení má svá specifika, a dokonce i potřeby lidí se stejnou diagnózou se liší. Ne všechno lze ve vlaku zařídit, ale díky dialogu a zkušenostem konkrétních lidí se nám podařilo řadu věcí vylepšit. Moderní vlaky tak dnes nabízejí nápisy v Braillově písmu, hmatové orientační prvky, ovládání dveří přes slepecké vysílačky, vybavení pro vozíčkáře i vizuální a zvukové informace pro neslyšící. Přístup k těmto úpravám není ve veřejné dopravě samozřejmostí. O to víc si vážíme toho, že naše snaha byla oceněna.
Máte i nějaký konkrétní příklad?
Zmíním jeden. Nedávno začalo víc dopravců v Česku provozovat nové regionální vlaky. My jsme je vybavili výsuvným schůdkem v úrovni podlahy, který překlene mezeru mezi vlakem a nástupištěm. Díky tomu lidé na vozíku či s jiným pohybovým omezením mohou nastupovat pohodlně a bez cizí pomoci. Jiný dopravce se tohoto řešení vzdal, a přestože formálně splnil normy, jeho zákazníci zůstávají závislí na asistenci a na rampách. Přitom právě takové zdánlivé drobnosti mají v každodenním životě zásadní význam. Doufám, že lidé budou tyto rozdíly vnímat a že naše snaha zlepšovat podmínky pro všechny cestující bude i nadále nacházet kladnou odezvu, podobně jako Národní rada osob se zdravotním postižením naši práci ocenila cenou MOSTY.
FOTO: Jitka Dušková a archiv ČD
Klíčová slova: