Janův příběh

ČT 1
-
Anna ZDRÁHALOVÁ, redaktorka:
Uzavření ve svém světě a okolím často nepochopeni. Lidem s poruchou autistického spektra. V Česku jich žije zhruba 100 tisíc, jejich intelekt v mnoha případech není nijak postižený, přesto jsou už od začátku svého života pro svoji jinakost odmítáni, stejně jako před pár lety Jan z Milešovic. Základní školu, která při přijala chlapce s autismem, hledali rodiče půldruhého roku. Jeho případ skončil až u soudu a ten rozhodl jednoznačně.

Aleš VYLAM, soudce, Okresní soud Vyškov:
To zdravotní postižení bylo jedním z důvodů, pro které tedy škola rozhodla o nepřijetí malého Jeníka. Ta obec neprokázala, že vyvinula veškeré úsilí k tomu, aby to vzdělávání malého Jeníka zajistila.

Anna ZDRÁHALOVÁ, redaktorka:
Dneska je Janovi 15 let, chodí do základní školy v Šaraticích. Musí do ní dojíždět, i když přímo v jeho obci je taky škola, jenže tam ho nechtěli.

Lenka KRAJČOVIČOVÁ, Janova matka:
Mě nejvíc šokoval odstavec, kde paní ředitelka uvádí, že dále musí přihlédnout k reakci některých rodičů. "Po jejich zjištění, že do naší školy bude chodit váš syn, již teď mě někteří ujistili, že pokud k integraci dojde, jejich dítě bude určitě chodit jinam."

Anna ZDRÁHALOVÁ, redaktorka:
Tak zdůvodnila před 4 lety ředitelka milešovické malotřídky to, že Jana nepřijme. Jeho mámu Lenku Krajčovičovou rozhodnutí šokovalo. Pro svého syna chtěla to nejlepší. Pochopení našla až v patnácté škole.

Lenka KRAJČOVIČOVÁ, Janova matka:
Telefonování s řediteli, schůzky s řediteli s tím, že samozřejmě jsem brala svého syna, i když máte doporučení k integraci, i když všichni ví, máte na to doklad od lékařů, ze speciálního pedagogického centra.

Anna ZDRÁHALOVÁ, redaktorka:
Naprosto nepochopitelná a traumatizující zkušenost ji přivedla až k tomu, že se obrátila na soud a ten jí dal zapravdu.

Lenka KRAJČOVIČOVÁ, Janova matka:
Tak pro nás to byla ohromná výhra. Po 4 letech, kdy bydlím v Milešovicích a spousta lidí se na mě dívá skrz prsty, hele, to je ta paní, která chtěla toho syna dát do školy a on na to nemá, on je jinej, tak takový zadostiučinění. Konečně prostě se ukázalo, ano, měla jsme pravdu. Je to příjemný, je to hrozně fajn pocit, pro mě a hlavně pro Jeníka, ten z toho měl možná větší radost, než já.

Anna ZDRÁHALOVÁ, redaktorka:
Verdikt soudu, že se musí zřizovatel školy Janově rodině omluvit a zaplatit odškodné 50 tisíc ale nechává i dnes ředitelku milešovické školy chladnou. Jednala by prý stejně. Na kameru to říct ale nechce, a tak nám vyjádření poslala jen písemně.

redaktorka /citace: Lenka FILLOVÁ; ředitelka, ZŠ Milešovice/:
"Za stávajících podmínek naší malotřídní základní školy by bylo moje rozhodnutí stejné, neboť nejsem schopná zajistit podmínky pro řádné, plnohodnotné vzdělávání integrovanému žákovi a stávajícím žákům naší školy."

Anna ZDRÁHALOVÁ, redaktorka:
I tenhle způsob něco napověděl starostovi Milešovic, který teď musí za ředitelku problém řešit a radnice platit.

Michal POLANSKÝ, starosta, Milešovice /ČSSD/:
Já vás žádám, abyste sem na těch pět minut došla. Dobře. Na shle. V dnešní době, možná i v tý době to bylo reálný, ale musel bych o tom vědět. Nejde tady o peníze, jde tady o ten přístup. Zvažuju postih pro paní ředitelku.

Anna ZDRÁHALOVÁ, redaktorka:
Nad rozhodnutím ředitelky zůstává rozum stát. Odvolávat se na přání či nátlak rodičů je totiž protizákonné.

Anna ŠABATOVÁ, ombudsmanka:
Ředitelka je významná osoba ve svém okolí, v obci, ve škole. Chápu, že rodiče mohou mí obavy, ale ředitelka se má řídit zákonem a její vlastně odbornou a profesní povinností je pokusit se těm rodičům vysvětlit, že z toho žádné nebezpečí nehrozí.

Kateřina VALACHOVÁ, ministryně školství, mládeže a tělovýchovy:
Velmi často k těmto nešťastným krokům se ředitelé škol, a já je tedy podotýkám, odmítám, uchylují z toho důvodu, že nemají jistotu, že vzdělávací potřeby dětí, například dětí s poruchou autistického spektra budou skutečně schopni, schopni uspokojit a budou na to mít dostatek finančních prostředků, a to je hlavní úkol, který mám, který já mám jako ministryně školství, mládeže a tělovýchovy.

Anna ZDRÁHALOVÁ, redaktorka:
Ani do budoucna se tak paní ředitelka nemůže zbavit odpovědnosti za vzdělávání všech dětí, které mají do základní školy právo chodit. Ta její to ale odnesla jako jediná. Všechny ostatní, které Lenka Krajčovičová objela a byla se synem odmítnuta, přitom udělaly to stejné a nebyly ochotné dělat něco navíc. Třeba zajistit a sehnat peníze na asistenta, ti jsou doslova nedostatkovým zbožím, ne, že by jich bylo málo. Jsou ale tak mizerně zaplacení, že je školy hledají jen těžko. Na jižní Moravě je to běžně kolem 4,5 tisíce korun. Tak malé peníze neberou jako sociální dávky ani lidé nezaměstnaní, to už ale padá na bedra ministerstva školství, které, pokud chce, aby děti se speciálními potřebami do běžných škol chodily, musí jim plnohodnotné asistenty zajistit.

Kateřina VALACHOVÁ, ministryně školství, mládeže a tělovýchovy:
To, že praxe je taková, že asistenti pedagoga za stejnou práci jsou placeni zcela rozdílně v našich školách nebo dokonce, že dostávají plat, který vůbec neodpovídá té činnosti, kterou vykonávají. To je dlouhodobé porušování Zákoníku práce. Z hlediska toho asistenta pedagoga, který je spojen tedy s konkrétním dítětem, tam bychom rádi, aby byli ohodnocováni osmou platovou třídou. Takto budeme i rozpočtovat.

Anna ZDRÁHALOVÁ, redaktorka:
Stále ale zůstává otázkou, proč se o to, s čím si poradila ředitelka šaratické školy, v těch ostatních ani pokusili. Přitom právě Jan je živým důkazem toho, že když se chce, tak to jde.

Zdeňka ČERNÁ, třídní učitelka, ZŠ Šaratice:
Potřebujete mít zázemí k tomu, je fajn, když máte k ruce asistenta, protože když máte poměrně živou třídu, je potřeba, aby ještě někdo další vysvětlil to tomu chlapci.

Jan, žák ZŠ Šaratice:
Normální člověk má, chováte jako vy, no, autistický člověk to chová trošku jinak nebo hodně jinak, než, než normální člověk. Jsem rád, že chci být normální, rozumný.

Anna ZDRÁHALOVÁ, redaktorka:
Milešovickým tak zůstane jen pachuť jejich vlastních předsudků a kasa chudší o 50 tisíc.