Jak to vidí - Iva Holmerová (ředitelka Gerontologického centra, proděkanka Fakulty humanitních studií UK)
08:30 Jak to vidí
Je půl deváté, dobrý den přeje Zita Senková. Jako každý všední den, i dnes vám nabízím rozhovor o dění kolem nás. Jsem ráda, že pozvání přijala Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Paní docentko, buďte vítána. Dobrý den.
Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka Fakulty humanitních studií UK
Děkuji za pozvání, dobrý den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zaměříme se například na možnost připojištění nadstandardu, o kterém uvažuje ministr zdravotnictví, či na důvody a dopady nárůstu žadatelů o předčasný důchod. Přeji nerušený poslech. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek uvažuje vrátit do hry nadstandardy ve zdravotnictví. Ty u nás skončily v roce 2013, podle Válkova odůvodnění to přinese zkvalitnění pro všechny. Sám nicméně připustil, že zavedení nadstandardů by vedlo k rozdělení kvality péče do dvou skupin. Jaký je na tom váš názor, paní Holmerová?
Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka Fakulty humanitních studií UK
Můj názor není naprosto jednoznačný, protože ono se řekne nadstandardy nebo spoluúčast atd., ale ten problém je velmi komplexní. A zdravotnictví prostě není jednolitý blok a skládá se vlastně z mnoha různých typů služeb, skládá se z prevence, z té tzv. kurativní péče léčebné a potom je tam samozřejmě doléčení, rehabilitace a potom ještě jakýsi přídavek, který máme v České republice, bych řekla, trochu specifický, a to je taková velmi všeobjímající lázeňská péče, která je také hrazená z všeobecného zdravotního pojištění a je to takový příjemný jaksi segment péče, který je ale samozřejmě také diskutabilní. Takže já bych určitě, kdybych mohla něco navrhnout nebo říci, co bych považovala za správné, tak bych určitě diskutovala o těch jednotlivých segmentech a o eventuální spoluúčasti a eventuálním standardu nebo nadstandardu v těch jednotlivých segmentech. Zvažovala bych to, co je opravdu potřebné, to, co významně ovlivní zdravotní stav naší populace, protože nakonec o zdraví by nám mělo jít především. A když se totiž podíváme na ty jednotlivé segmenty, tak ono to není tak jednoznačné, jak se říká, že v České republice máme vlastně hodně vysoký ten podíl z těch veřejných zdrojů, čili účast zejména veřejného zdravotního pojištění a státu je relativně vysoká, nadprůměrná, ale není to tak ve všech segmentech. Třeba to, co platíme za léky z vlastní kapsy, tak je vlastně na té opačné straně, nad evropským průměrem. Čili to veřejné hrazení je nižší, na druhé straně nejenom recepty na léky jsou v životě důležité a my se teď s kolegy zabýváme třeba projektem, který vlastně nepojednává o předepisování léků, byť se jmenuje Receptas.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
A o co jde?
Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka Fakulty humanitních studií UK
Je to projekt vlastně, já už jsem o tom tady jednou hovořila, je to tzv. social prescribing, sociální předepisování, čili vlastně rada, aby lidé dělali pro své zdraví něco jiného, než jenom jedli léky.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Třeba jít do přírody?
Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka Fakulty humanitních studií UK
Třeba jít do přírody, ano. Ano a tenhleten projekt je postavený právě na různých aktivitách v přírodě, ale jsou to aktivity, které by měly být uskutečňovány v určitých skupinách, je to randomizovaná kontrolovaná studie tak, jako jsou lékové studie v podstatě, a my po Novém roce budeme zvát účastníky, lidi z Prahy, protože ten projekt se soustředí na Prahu, je to mezinárodní projekt zaměřený na velká města, a my budeme zvát vlastně starší lidi nad 65 let, aby se na tom projektu podíleli, a myslím si, že jim budeme moci nabídnout docela zajímavé aktivity právě, které jsou spojené s přírodou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jde tedy o zlepšení kvality života, kdybychom to asi takhle mohli shrnout. Vrátím se ještě v podstatě k argumentaci ministra Válka, co se týče těch nadstandardů. Říká, že pokud v současnosti stát tvrdí, že bezdomovec má stejnou péči jako miliardář, tak že je to absurdní. Co by možná, paní Holmerová, obecně, nehledě na ty nadstandardy, jestli budou, nebo nebudou, zlepšilo tu lékařskou péči u nás a možná i přivedlo více peněz do zdravotnictví?
Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka Fakulty humanitních studií UK
Já si myslím, těžko takto najednou říkat prostě takový recept, který by všechno zlepšil, to asi ne.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Promiňte, jak jste popsala i ty jednotlivé segmenty, v čem vy byste viděla právě přínos?
Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka Fakulty humanitních studií UK
Já si myslím, že právě v té akutní péči jsme skvělí, špičkoví, že tam naše akutní medicína, a nakonec i covidová epidemie to ukázala, že vlastně to, co jsme kdekoliv zanedbali, tak vlastně to zdravotnictví akutní zachránilo. Ty úžasné teda jednotky intenzivní péče a ara atd. a nesmírná obětavost zdravotníků zachránily, co mohly. Ale ono právě i přesto jsme měli právě špatné výsledky v té covidové pandemii proto, že jsme nějakým způsobem zřejmě podcenili právě tu prevenci. A ono se říká, Britové to říkají, mají to spočítané, protože na to mají takový institut, který se tím zabývá, /nesrozumitelné/ se jmenuje, centrum excelence pro vlastně zdravotní služby, a oni mají spočítáno, že 1 libra vložená do prevence je daleko efektivnější než potom 1 libra vložená už do té akutní péče. To je jeden z dalších aspektů. Takže to se vyplatí, investovat tímto směrem. A potom máme ten druhý pól, tedy prevence, akutní péče, a potom by mělo následovat ještě něco dalšího. Protože ne každý vlastně zachráněný člověk, propuštěný z nemocnice, to platí zejména pro ty naše geriatrické pacienty, je schopen ještě žít samostatně. Čili mnoho lidí potřebuje doléčení, rehabilitaci s cílem, aby ne zůstali někde prostě ležet dlouhodobě, ale aby se vrátili domů. Čím dál tím více se to zdůrazňuje, protože nám populace stárne. A mluvíme o tzv. reenabling care nebo enabling care, péči prostě, která toho člověka vrátit k těm jeho původním schopnostem. Následná péče. My tomu říkáme následná péče, což je jenom ten časový faktor, že to následuje po té akutní péči, ale měla by to být péče, která bude daleko aktivnější ještě, než jsme na to zvyklí, a která opravdu bude prostě se snažit zlepšit soběstačnost. Ale potom také potřebujeme ještě něco dalšího. Potřebujeme vlastně koordinaci těch služeb, koordinaci těch služeb jak zdravotnických, tak sociálních vlastně tak, aby bylo vždycky možné využít to nutné a potřebné. To, co tomu člověku vyhovuje. Protože často potom dochází k zbytečným a dlouhodobým hospitalizacím třeba v té následné péči anebo také k zbytečným pobytům v ústavech sociálních služeb a podobně. Takže to určitě potřebujeme. A jak jsem říkala, prostě potom je problematika ještě takových služeb, které jsou trošičku luxusní z mého pohledu, je to právě ta lázeňská péče, i když neplatí to také pro všechny typy těchhletěch letech služeb, některé opravdu už mají ten charakter té rehabilitace, doléčení, návratu k té soběstačnosti, ale někdy je to takové příjemné šplouchání ve vodičce, nechci jaksi někomu tím ublížit, ale je to vlastně možná i rezort, který bychom měli spíše zahrnout nebo alespoň zčásti zahrnout do té oblasti wellness a podobně.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
To nevím, co na to teď si řekli třeba v lázeňských domech nebo klienti těch lázní, kterým to pomohlo.
Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka Fakulty humanitních studií UK
No samozřejmě. Ono to je prospěšné, ono to je příjemné, já jako to nechci stavět demagogicky, že vše je to špatně, do určité míry je to luxusní služba, myslím si, že by bylo dobré, kdyby třeba i české lázeňství poskytlo třeba více vědeckých důkazů právě o té efektivnosti, o té účinnosti, komu to opravdu pomohlo.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Myslíte, že to není zmapováno?
Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka Fakulty humanitních studií UK
Nemyslím si, že by bylo vše tak zcela ověřeno. I když ano, jsou to trochu kacířská slova, uznávám, protože ta oblast je veliká, ale myslím si, že bychom i tam měli být kritičtí trošičku více, než jsme. Takže určitě vědecké důkazy o té účinnosti, ale také o té cost effectiveness čili i od té finanční účinnosti. Čili, kolik těch právě vložených prostředků do téhleté péče opravdu přinese ten efekt.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jsou to vaše názory, je to názorový pořad, paní Holmerová. Vracím se k té následné péči, tu šéf zdravotnických statistiků Ladislav Dušek dokonce nazval kritickou. Chybí nejenom sestry, ale i lůžka. Po roce 2030 jich bude zapotřebí 3× víc a cituji dál jeho slova: "Naroste počet chronicky nemocných lidí, to se už nedá zastavit. V roce 2040 to bude proti stavu 2020 dvojnásobný podíl seniorů na počet pracujících lidí." S tím souvisí i právě zmíněný personál, podle aktuální nové analýzy zmíněného Ústavu zdravotnických informací a statistiky nemocnice a ambulance v České republice dlouhodobě bojují s nedostatkem zdravotních sester. V Česku jich chybí až 4 000 a rezort zdravotnictví by rád situaci řešil tím, že zvýší počet míst na vysokých školách pro všeobecné sestry až o 20, 30 % možná. Jak se vám zamlouvá tato myšlenka?
Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka Fakulty humanitních studií UK
Já si myslím, že každý nápad v této oblasti je dobrý, protože mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že opravdu sester je nedostatek, sanitářů také je nedostatek. Opravdu tahleta oblast není atraktivní, takže je otázka, jakým způsobem tomu pomoci. Určitě je to zvýšení prestiže těchto oddělení a zařízení. A já si myslím, že tomu jsme ještě mnohé dlužni, že opravdu právě tu následnou doléčovací péči velmi, velmi podceňujeme. Ona je nesmírně důležitá a je to také vlastně krásná medicína z pohledu té odbornosti. Krásné ošetřovatelství, nesmírně užitečné, které musí být také prováděno odborně právě proto, aby se ti lidé, aby se ten jejich zdravotní stav zlepšil a aby se vrátili zpátky do normálního života. A my bohužel stále tu následnou péči, tu dlouhodobou péči, ty pověstné, tedy bohužel stále používané termíny jako LDN, léčebna atd., tak to máme spojené s něčím, co v sobě nese nekvalitu. A já si myslím, že to je nespravedlivé. Že mnoho těch zařízení je už skutečně kvalitních a nakonec i ta lázeňská zařízení, kterých jste se tady tak zastávala.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Říkám jenom protinázor.
Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka Fakulty humanitních studií UK
Tak vlastně mnohá z nich se opravdu třeba transformovala už do velmi moderních, efektivních zařízení následné doléčovací péče. Takže ten trend určitě by měl jít tímhletím směrem. Zkvalitnění, zefektivnění, ale také prostě zvýšení atraktivity toho oboru ze strany vlastně celé společnosti. Často slýcháme i špičkové odborníky, představitele některých jaksi odborných společností, kteří mají stále tendenci následnou a dlouhodobou péči podceňovat. Přitom to je nesmírně důležité. A vlastně tím, že vynaložíme prostředky nejenom na doléčení, ale také právě do té následné rehabilitace, doléčení, do toho enabling, zase vrácení zpátky do toho původního funkčního stavu, tak vlastně tím můžeme zamezit to vlastně, před čím ÚZIS varuje, aby nám jenom jaksi nenarůstaly kapacity té dlouhodobé nebo potom té zdravotně sociální, sociální, jak už to pojmenujeme, péče, prostě aby se vlastně ten veškerý potenciál lidí, kteří oni mají v tom nejvyšším věku, a my to vidíme z pohledu geriatrie, protože i hodně staří lidé, když se jim jaksi věnuje dostatečná péče, se mohou vrátit do svého normálního prostředí v daleko lepším stavu, tak to si myslím, že je prostě jediná prevence, aby se ten systém nějakým způsobem nezhroutil. Aby i přes to stárnutí populace byl stále funkční a ta kvalita života aby byla dobrá.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ono to vlastně, co se týče těch všeobecných sester, je velmi zajímavé v tom, že to povolání zdravotní sestry si podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky vybírá v posledních letech čím dál více zájemců, nebo dominují ženy, předpokládám, co se týče všeobecných sester, a na straně druhé je jich nedostatek. Možná s tím souvisí dvě věci nebo tři, jestli je tato profese podle vás, paní Holmerová, všeobecně doceněná, oceněná a jestli vlastně ten vyškolený personál pak zůstává v oboru, nebo dokonce v České republice.
Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka Fakulty humanitních studií UK
Těžké otázky. Já jsem teď nedávno přednášela v Irsku a mluvila jsem s irskými kolegy a oni říkali: ty vaše sestřičky jsou skvělé. My jich tady máme dost a také ti vaši pečující, kteří se starají o třeba lidi žijící s demencí doma, ti jsou také skvělí. My jsme s tím nesmírně spokojeni. A já jsme říkala, no, ale my nejsme příliš spokojeni s tím, že právě nám mnoho pečujících, mnoho sester nám odchází, odcházejí nám daleko do Evropy, neříkám, že přímo do zámoří, i když samozřejmě také, ale do těch blízkých zemí, do Německa, do Rakouska a podobně. To je bohužel, je to prostě asi ne bohužel. To není zřejmě namístě. Je to otázka vlastně volby těch lidí, kariéry těch lidí, nelze to odsuzovat, ale je to prostě tak. A je to i v tom, že doceněno, oceněno, vy jste řekla. Ano, to je svatá pravda, protože myslím si, že u nás nejsou doceněny nejsou ani zatím jaksi řádně oceněny, byť v současné době, můžeme říci, že určité platové posuny tam nastaly, že přece jenom už je to srovnatelné s jinými kvalifikovanými pracovníky, ale často to přece jenom neodpovídá té náročnosti té jejich práce. A potom, co se týká toho jaksi docenění, jestli jste to takto myslela, jako v podstatě morálního, společenského, tak to si myslím, že velký problém. Protože tady si myslím, že je opravdu nesrovnatelná pozice našich sester, i co se týká třeba jejich, oni jsou skvělé, vzdělané, ale bohužel tomu neodpovídá stávající legislativa a možnost uplatnit vlastně jejich kompetence. Kompetence, které jsou jim dány. Takže zatímco v západní Evropě, Skandinávii, Británii i nakonec blíže hranicím, Nizozemí jsou sestry považovány za experty, odborníky samostatně pracující atd., tak u nás je to stále i vlastně právě zřejmě pod vlivem jaksi názoru lékařské veřejnosti, je to stále považováno jako povolání, které je jaksi pomocným povolání lékařů. A to tak není.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pohled gerontoložky Ivy Holmerové. Česká správa sociálního zabezpečení čelí enormnímu zájmu o odchod do řádného i předčasného důchodu. Láká, paní Holmerová, dvojí mimořádná valorizace? Díky ní je totiž výhodné žádat o penzi ještě letos.
Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka Fakulty humanitních studií UK
Ano, také jsem to slyšela, že mnoho lidí, je to, jak říkám, poněkud kontraproduktivní, protože místo, abychom jaksi byli motivováni k tomu, abychom odcházeli déle do důchodu, tak se zdá, že jsme nějakým způsobem motivováni odcházet dříve. A co se týká toho prodlužováním toho důchodového věku, tak je to zase komplexní záležitost, na kterou nelze nahlížet jenom jedním pohledem toho prostého prodlužování důchodového věku. Víte, já osobně se domnívám, já jsem to i tady opakovaně říkala, že důchod je vlastně sociální konstrukt. Je to společenská smlouva. Je to vlastně smlouva mezi člověkem a společností o tom, že bude-li pracovat dobře, pilně pracovat a vydělávat nějakým způsobem, vlastně jeho prostředky se odkládají tak, aby v určitém věku získal penzi, získal důchod, částku finanční, jak tomu budeme říkat. Je pravdou, že to je v podstatě výdobytek, řekla bych, 19., ale zejména 20. století v podstatě, kdy byla některá povolání, dejme tomu za první republiky ještě, takzvaně pod důchodem. Ne všichni byli pod důchodem. Nyní jsme už si zvykli na to, že jsme všichni jakoby pod důchodem, a teď diskutujeme o tom, jaká by měla být ta hranice.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pro ten odchod.
Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka Fakulty humanitních studií UK
No, já bych neřekla právě odchod. Já bych řekla pro to, abychom získali ten důchod. Protože ten odchod, to je něco úplně jiného v podstatě. A myslím si, že u nás je dobré to, že vlastně i po získání nároku tedy na ten důchod, výplatu toho důchodu, tak že lidé vlastně nejsou motivováni k tomu odchodu. V podstatě jsou motivováni k tomu, aby dále setrvali, což si myslím, že v tom našem systému je docela dobré a docela zdravé a je to výhodnější pro pracující lidi, kteří už mají ten důchodový věk, třeba i ve srovnání s jinými zeměmi, daleko bohatšími v západní Evropě a podobně. Takže to je, myslím, jedna z věcí, které jsou u nás zase na druhou stranu pozitivní. A co se týká toho diskurzu a prodlužování důchodového věku, ono to je také nepopulární. Ono je prima mít nárok na důchod dříve. Ale je pravdou, že se dožíváme stále vyššího věku, takže si myslím, ta určitá debata o tom je namístě. Ale zase to nesmí být pouze mechanické a jaksi jednostranné, protože my se sice dožíváme vyššího věku, ta naděje dožití je kolem osmdesátky, ale naděje dožití ve zdraví je u nás bohužel daleko nižší. Bohužel ve srovnání třeba se severskými zeměmi, kde ten rozdíl není tak veliký, tak u nás je to 17 let vlastně méně u žen a 13 let méně u mužů. Ty statistiky nejsou tak přesné samozřejmě, takže je to určitý kvalifikovaný odhad. Takže se dostáváme někde pod 65 let v podstatě. A ono to znamená, že když bychom prodloužili čistě mechanicky ten důchodový věk, tak určité skupiny lidí, jejich zdravotní stav bude takový, že vlastně budou žádat dříve o důchod, anebo budou dostávat invalidní důchod. A víme, že zdraví je velmi závislé na socioekonomickém statusu. Že lidé, kteří jsou vzdělanější, bohatší, se dožívají déle, ale hlavně v lepším zdraví. A že vykonávají také povolání, která nejsou tak fyzicky náročná. A také to víme, že vlastně tito lidé přirozeně setrvávají déle v práci, že ano, samozřejmě, nakonec je i ta práce baví, což je další pozitivní faktor v mnoha aspektech, nebo alespoň pracují na částečné úvazky atd., což je také velmi pozitivní. Ale prostě ti lidé, kteří vykonávají těžká, fyzicky náročná povolání, tak si myslím, že to pouze jaksi mechanicky anebo prostě úřední prodloužení toho důchodového věku vlastně je pouze stresujícím faktorem, který vlastně nepřinese nic, protože jak jsem říkala, oni potom dosáhnou když tak na ten invalidní důchod třeba a podobně. Anebo budou pracovat za cenu v podstatě neúnosné námahy atd. Čili ono to chce skutečně zvážit, nevím, jaké by bylo univerzální řešení, od toho nakonec jsou moudré důchodové různé komise a poradní sbory, takže to je opravdu záležitost, která je komplexní, ale právě i ten zdravotní stav lidí ve vyšším věku je nepochybně důležité vzít v potaz.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Určitě s tím souvisí i dostupnost zdravotní péče. Když se vracíme vlastně i k těm návrhům, mimochodem, ministr Válek chce také posílit prevenci a právě k těm prioritám patří i zvýšit dostupnost zejména praktických lékařů, pediatrů, dětských neurologů, psychologů a psychiatrů i zubařů. Nevím, jestli vám tam chybí třeba, ale ten výčet není určitě úplný, gerontologů? Geriatrů?
Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka Fakulty humanitních studií UK
Já bych řekla, že samozřejmě, geriatři chybí vůbec. To je dlouhodobá záležitost. Já bych řekla, že geriatři chybí ještě z jiných důvodů než ostatní lékaři, protože jak zřejmě pamatujete, vlastně 2× jsme usilovali o to, aby vůbec ten obor byl zachován. Přestože populace stárne, tak najednou se ve zněních vyhlášky o dalším vzdělávání lékařů geriatrie nevyskytovala. Vlastně hrozilo to tím, že vlastně geriatrie nebude vůbec respektována jako základní kvalifikační obor. Takže to je, bych řekla, ještě ten další problém, takže geriatrů je skutečně málo a já jsem velice ráda, že teď Česká gerontologická a geriatrická společnost usiluje právě o posílení třeba geriatrických ambulancích, kterých bylo kriticky málo. 14 ambulancí v České republice nebo 14 ambulantních úvazků geriatrů v České republice nedávno. Takže to doufám, že se nyní trochu zlepšilo, ale samozřejmě těch služeb zatím je opravdu nedostatek.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem, vy po 14 letech končíte v Evropské alzheimerovské společnosti, určitě jste načerpala mnoho zkušeností, jak je to, co se týče té péče a dostupnosti péče, když zůstaneme u kategorie seniorů a možná i u konkrétně onemocnění Alzheimerem, demence, co se týče právě toho personálu odborného?
Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka Fakulty humanitních studií UK
Víte, to je vlastně krásná otázka, protože já jsem o tom mluvila právě v tom svém projevu, když jsem jaksi předávala předsednictví Evropské alzheimerovské společnosti, a říkala jsem, že jeden z faktorů, které mě stále jaksi zarážejí nebo které je třeba mít na zřeteli, je to, že stále existují rozdíly mezi zeměmi před a za železnou oponou. Tyto země už prošly dlouhodobým vývojem v rámci Evropské unie, když se podíváme na zboží, je to vlastně obdobné v našich hypermarketech na západ od nás a u nás atd. atd. V mnoha věcech jsme se sblížili, ale co se týká těch jednotlivých parametrů, jak jste říkala, různých služeb, dostupnosti, podpory, zajištění, pochopení, porozumění, prostě tak, tak zatím na tom nejsme tak dobře jako v těch zemích. A my jsme v rámci Alzheimer Europe publikovali několikrát materiál, který se jmenuje European Dementia Monitor. Monitor, situace v Evropě, co se týká lidí s demencí. A tam bohužel z té mapky zcela jednoznačně vystupuje ten rozdíl, který je markantní mezi zeměmi té centrální a východní Evropy, těch postkomunistických zemí, a mezi tou západní Evropou. Tam bohužel to je vidět. Stále to tam je vidět.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaké jsou ty důvody? Na co naráží ten celý systém, řekněme, zdravotně sociální péče?
Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka Fakulty humanitních studií UK
Ono se vlastně potýkáme s velmi podobnými problémy. Není to jenom ve financování, ale já bych řekla, že to je právě v tom jaksi porozumění a v té koordinaci služeb. A potom je to také v tom, že všechny, a jsme v Jak to vidí, je to můj názor, asi možná kolegové mohou mít i odlišný, ale že prostě tyhlety zdravotnické systémy se orientují zejména na tu akutní medicínu. My prostě, nemocnice na kraji města. Rozsvěcíme operační sály, hraje ta krásná hudba a primář Sova se připravuje k operaci. Nebo prostě další seriály, které prostě hovoří o těch službách. Vždycky je tam prostě určitá glorifikace té akutní medicíny. Nakonec i takto vychováváme naše mediky. Oni mají minimum té následné, chronické péče. Vlastně všechno se soustředí na tu akutní péči. Takže vlastně potom ty nejkřehčí skupiny lidí, jako jsou třeba lidé chronicky nemocní, s demencí, atd. nebo lidé třeba po traumatických úrazech mozku a podobně, tak jsou odsouváni na okraji zájmu, protože vlastně ta medicína neučí, co s nimi. Ono s nimi jakoby už nelze nic dělat, ale my právě v rámci Alzheimer Europe jsme se snažili a snažíme zdůrazňovat to, že přestože dosud nemáme třeba lék, tak pro ty lidi můžeme mnohé udělat. Jinými metodami, psychosociálními, podporou, porozuměním a tak dál.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pohled gerontoložky Ivy Holmerové, ředitelky Gerontologického centra, proděkanky pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Paní docentko, děkuji za váš čas i názory a přeji pevné zdraví a všechno dobré. Na shledanou.
Iva HOLMEROVÁ, ředitelka Gerontologického centra, proděkanka Fakulty humanitních studií UK
Děkuji za pozvání. Na shledanou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.