Jak to vidí: Hana Potměšilová (Revenium)
ČRo Dvojka
08:30 Jak to vidí 30
redaktor
--------------------
A teď už tu, přátelé, pro vás máme sváteční vydání pořadu jak to vidí. Dnes Zbigniew Czendlik a jeho host. Hana Potměšilová z neziskové organizace Revenium. Měli její prarodiče podíl na tom, že se začala zajímat o lidi s handicapem? S jakými předsudky se tito lidé setkávají při hledání práce a jsou přitom dostatečně sebevědomí? Daří se reveniu odstraňovat bariéry mezi lidmi se zdravotním postižením a zaměstnavateli? Co je to sociální podnikání? Dokáže si svůj život představit bez procházek lesem a má každý den důvod k úsměvu? O tom všem teď půjde řeč.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Krásné dobré ráno, milí posluchači, dvojky, se mnou ve studiu je paní Hana Potměšilová z neziskové organizace Revenium, dobré ráno.
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Krásné dobré ráno.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Nevidíme se poprvé.
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Nevidíme se poprvé, nikoliv.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Vzpomínáte na naše první setkání?
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Byli jsme trochu mladší, štíhlejší, méně vrásek jsme měli. Je tomu 6-7 let zpátky, kdy jste mě hostil.V Lanškrouně u rybníka. Byl říjen, byla zima, byly tam divoké kachny kolem nás a krásně jsme si povídali.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Řekněte mi hned v úvodu, co vás přivedlo k zájmu o lidi s handicapem?
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Ještě dva roky zpátky jsem si myslela, že to byla problematika roztroušené sklerózy, které se věnuji přes 20 let. Kdy jsem viděla, že naši mladí pacienti a pacientky se často bojí právě o roztroušené skleróze mluvit, neboť není na první pohled viditelná. Často tu svoji nemoc se snaží maskovat nějakou jinou diagnózou. A to mě přivedlo vůbec k o světě k samotnému zaměstnávání, kolegů a kolegyň se zdravotním postižením. Ale právě jsem řekla, ještě před dvěma lety jsem tohle myslela, protože jsem před dvěma lety dostala otázku, kdy jsem se poprvé potkala s člověkem se zdravotním postižením. A já jsem na ní odpověděla, že vlastně hned poté, co jsem se narodila. To je před 46 lety. Kdy mě maminka přinesla v listopadu z porodnice. Neboť moje babička, maminčina maminka prodělala v dětství nekrvavou operaci kyčlí. Kdy vlastně dva roky byla hospitalizovaná v dětské klinice. A k tomu se jí celý život vázaly aktivity nebo spíš neaktivity, které nemohla dělat. A zároveň v poměrně v mladém věku absolvovala ablaci prsu, za kterou se celý život strašně styděla. A druhý děda můj z druhé strany naopak prodělal poúrazovou epilepsii. A já jsem vlastně celé dětství nevnímala to, že se mnou babička nechce jít plavat, u nás v Hradci Králové do Labe nebo do Orlice, anebo děda na kole po brzkých lesích jako něco, co jako dítě vnímám negativně, že moje babička nebo děda jsou v něčem méněcenný. Vnímala jsem to, že každý máme nějaké potřeby, nějaká omezení a je to normální. A možná až to mě přivedlo k tomu, že jsem zjistila, že ne každý to tak vnímá. No a přirozeně jsem nějakým způsobem do toho vplula.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Ta profesní cesta, to věnovaní se lidem s handicapem, kdy to začalo, kolik to už je let?
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Je to strašně moc let. Mně k tomu přivedla paní profesorka Soňa Nevšímalová zhruba v roce 2000-2001, která vedla neurologickou kliniku ve Všeobecné fakultní nemocnici, která mně jednoho dne řekla. Hanko, my potřebujeme zviditelnit neurologické obory a potřebujeme pomoci pacientům. A já vám někoho představím. A seznámila mě s paní profesorkou Evou Kubala Havrdovou, což v tu dobu byla začínající lékařka, která se začínala věnovat roztroušené skleróze. No a my jsme se nějak dali dohromady, a to už je strašně moc let.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Vy se hlavně snažíte o to, aby lidi, kteří mají nějaký zdravotní znevýhodněni, mohli žít normální, naplněny život.
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Přesně tak.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
S jakými předsudky se potkáváte, nebo ty handicapovaní, s jakými předsudky se potkávají oni a pochopitelně ty, kteří je chtějí zaměstnávat?
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Když vezmou běžnou společnost, tak asi největší předsudek je, že člověk se zdravotním postižením je někdo, kdo nutně potřebuje jenom naší pomoc. Není to někdo, kdo by mohl běžně učit naše děti, kdo by mohl být naším lékařem, kdo by nám mohl vařit skvělé jídlo. Je to ta škatulka, zdravotně postižený člověk rovná se člověk, který potřebuje nějakým způsobem ulevit, potřebuje nějakou pomoc, potřebuje naší pomocnou ruku. A to je jedno velké mínus, které ve společnosti je a která je hodně způsobeno dobou komunismu. Kde člověk se zdravotním postižením měl šanci buďto pracovat v družstvu invalidů, nebo bral dávky a vlastně nikdo nerozvíjel jeho obrovský potenciál. Pak přišla devadesátá léta, kdy se naopak dělaly velké sbírky pro lidi s těžkým tělesním postižením. A zase tak většina, která není na první pohled viditelná, protože v České republice máme 1 300 000 lidí se zdravotním postižením. A zhruba pouze 1/3 diagnóz je viditelná. Tak vlastně ta většina, která neměla viditelné postižení, byla dána stranou. A nebylo normální, aby paní učitelka ve škole přiznala, že třeba prodělala rakovinu prsu a nebylo normální, aby ředitel nemocnice byl na vozíčku. A to teď už normální naštěstí je. Třeba pan ředitel liberecké nemocnice je na vozíku, po těžké atace roztroušené sklerózy. Paní učitelka mého syna v minulosti prodělal rakovinu prsu a chodila prostě bez epitézy a pod prsenky. A proti tomu komunita lidí se zdravotním postižením často nebo celá skupina lidí se zdravotním postižením často má pocit, že se nemůže rovnat běžné společnosti, že musí chtít méně kvalifikovanou práci, že si automaticky musí říct o menší peníze, že invalidní důchod je něco, co jim kompenzuje tu menší výkonnost. No a tím narážíme na hrany, že člověk, který je zdravý, nemá s něčím problém, tak je takovým velkým žralokem v tom světě a naopak ten člověk, který si moc nevěří a chce některé věci vyzkoušet, tak je takovým tím schovaným kapříkem, který čeká na tu příležitost, až se bude moct nadechnout na té hladině.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Vidíte, vy jste mi otevřená oči na jednu věc, kterou jsem si neuvědomoval, protože koukám z pozice toho zdravého, silného, bohatého, který je od toho, aby pomáhal. A já jsem si neuvědomil do teď, že přece lidi s handicapem můžou pomoct mně.
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Přesně tak. Vemte si, že to může být váš ošetřující lékař, který má třeba epilepsii. Může to být skvělá pekařka, která prodělal rakovinu. A může to být skvělý obuvník, který má třeba těžší formu celiakie. A jenom příprava každodenních dietních jídel může zabrat 3-4 hodiny běžného času.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Možná je to i o tom, že si neuvědomujeme, že my jsme všichni nositelé nějakýho handicapu.
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Určitě.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Jenže na některých lidech je to víc vidět, na některých méně. Protože já teď tady mám brýle, abych do poznámek viděl, tak to také svědčí.
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Určitě.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
O tom, že jsem nějakým způsobem člověkem s handicapem, protože nevidím jak zdravej člověk.
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Ono bohužel český jazyk je krásný jazyk v literatuře. Nádherně se poslouchá, ale co se týká právě různých zdravotních omezení, tak je z mého pohledu prostě hrozný. Ono říkám, když člověk je nemocný, nemá moc, nebo často ve spojení s určitou diagnózou používáme výrazy trpí něčím. A tím automaticky podprahově působíme na toho samotného člověka, kterého se týká, nebo na okolí, že je prostě méněcenný. Já vždycky, když třeba přednáším personalistům nebo různým lidem, kteří chtějí ve svých týmech mít někoho se zdravotním omezením a neví, jak na to. Tak říkám, uvědomme si, že každého z nás se to týká. A je špatně škatulkovat jenom, kdo může, nebo nemůže, nebo má viditelné nebo neviditelné zdravotní omezení.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Mě také jednou upozornili lidi s handicapem, když jsme u toho slovníku, že mluvíme o těch lidech jako lidech s handicapem, ne, že to jsou handicapovaní lidi.
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Ano, ano.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Také jsem to nevnímal a pak najednou mě na tohle to upozornili. Na webové stránce vašeho nadačního fondu Revenium uvádíte, že se snažíte měnit přístup mladých lidí s handicapem k jejich budoucí kariéře.
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Nejen mladých lidí, ale každého, kdo chce takzvaně šlápnout do pedálů.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
A jak to děláte?
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Jak to děláme? Tak, když to řeknu úplně od podlahy, už jenom tím naším názvem, protože Revenio z latiny znamená šlápnout do pedálů. A bez toho umu, který máme na konci našeho názvu, se do těch pedálů nedá šlápnout. Ale co se týká mladých lidí, tak velice úzce spolupracujeme s vysokými školami a s jejich centry pro studenty se specifickými zdravotními potřebami a snažíme se mladé studenty vysokých škol propojovat s těmi námi prověřenými a lidsky kvalitními zaměstnavateli, kteří pro ně mohou působit jako nedosažitelná meta, protože jsou to třeba zaměstnavatelé nadnárodních velkých firem, anebo významných českých rodinných firem, kde ten student s těmi specifickými potřebami si říká, no, tak tam jsou vyloženě na mě zvědaví, protože dalších 4, 5, 10 zdravých mých kolegů, kteří absolvovali Erasmy a další věci, jsou přede mnou. Tak naopak my se snažíme propojovat. A zároveň v Reveniu dáváme i prostor pro něco jako startupy mladým lidem, kteří chtějí nakopnout něco, co se týká jejich podnikání nebo rozvoji nějakých témat, která mohou třeba lidem se zdravotním omezením ulehčit život. My jim dáme projektový management. Pomůžeme jim plánovat, věnovat se účetnictví, ekonomice a hlavně mít tu skutečnou realistickou vizi. A já vždycky říkám, nebo mám životní heslo, že tisící den rozhodne, že prvních 365 dní v roce má člověk takové ty růžové brýle, do všeho je naplno ponořen. Ať už je to podnikání nebo i vztah, nebo prostě něco nového, co objeví. Pak ten další rok je takový ten stabilizační, kdy se rozhoduje, zda to má smysl, nemá smysl, má se do toho víc investovat, začít třeba společně bydlet v tom a vztahu. No, a potom ten poslední půlrok je takový, tak to zabalíme, anebo do toho jdeme pořádně. A ono to i tak vypadá, ač doba covidová nám trošičku některé věci zpomalila, ale našimi sítěmi Revenia prošlo několik kolegů a kolegyň, kteří si to u nás takzvaně vyzkoušeli. Zjistili, že to funguje a nyní své projekty a své podnikání rozvíjí dál mimo Revenium.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Když přijdete ke mně do kostela, tak máme tam sochy svatých, obrázek svatých. To by měla být inspiráce pro nás, mělo by nás to motivovat v následování těch svátků.
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Za každým svatým úžasný příběh.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Ano, je tam úžasný příběh, ale jestli i lidi s handicapem mají takové vzory v současném světě, kdo by mohl být pro ně příkladem toho, že se to dá?
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Já bych řekla, že je asi špatně škatulkovat, aby člověk s handicapem hledal vzory mezi lidmi s handicapem-. Má hledat vzor v tom, kam se chce posunout, pokud chce zdolat Kilimandžáro, nech je to ten nejlepší horolezec nebo horolezkyně a radí se s ním, jakou cestu zvolit. Proč chodit za kováříčkem, když se můžu radit s kovářem.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Dnes si povídám s paní Hanou Potměšilovou z neziskové organizace Revenium. Paní Hano, v rámci služeb spolku Revenium nabízíte také psychologické poradenství, mentoring. S čím se na vás nejvíce lidé s handicapem obrácejí, co je nejvíc trápí v současné době?
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Když vezmu opravdu současnou dobu. To znamená poslední rok a půl, tak je to často problém týkající se invalidních důchodů nebo různých příspěvků. Ať už vědomě, nebo nevědomě, lidé, kteří v minulosti pobírali třeba vyšší výplatu invalidního důchodu, měli vyšší stupeň invalidy, nebo vyšší různé příspěvky například na mobilitu. Tak v posledním roce a roce a půl, když dochází k přezkumu jejich zdravotního stavu, tak často dochází k ponížení těchto stupňů. To znamená, že na tom takzvaně tratí. Ač nemálo z nich má nevyléčitelné diagnózy, chronické diagnózy, které kdyby šly vyléčit, tak asi čeští lékaři už dávno mají Nobelovu cenu za medicínu. Takže často se potýkáme s nepochopením některých posudkových lékařů, některých úředníků. A je to velký boj s větrnými mlýny, ve kterými jsou nám obrovskými partnery lékaři z odborných lékařských společností, kteří donekonečna společně s námi píší nové posudky, nová zdůvodnění. A je to běh na dlouhou trať. Ale my vždycky každému říkáme, nevíte se tím systémem semlet. Máte na to právo. To, že máte nějaký příspěvek, tak má vám zlepšit kvalitu života. Ať už je to to, že si budete moct nakoupit lepší službu zdravotní nebo sociální, anebo třeba jednou za měsíc konečně si dojít na nějaký hezký koncept, který vám zlepší také tu kvalitu života. Tu duševní kvalitu života. Jsou to ty příspěvky různé na péči invality. Ale co je také hezké, tak musím říct, že čím dál více potýkáme s pozitivními ohlasy na to, že lidé se chtějí poradit, jak říct, že mají nějaké zdravotní omezení, či jim do života třeba přišla Crohnova nemoc, roztroušená skleróza. A vnímají to nikoliv jako nějaký svůj životní mínus, nějaký svůj neúspěch, ale vnímají to, že se chtějí konečně odkrýt nebo přiznat, že jsou normálními lidmi.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Sociální systém, to asi je velká džungle.
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
To je možná ještě slabé slovo.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
A proto je tady Revenium, kdy povstalo, jaká je historie spolku a čemu všemu se Revenium věnuje?
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Revenium vlastně začalo vznikat v době, kdy jsme se poprvé poznali, neboť nás zakladatele v tu dobu již víc než 10 let provázely projekty, které jsme společně rozvíjeli, nebo jsme se na nich podíleli. A pak jsme si řekli, hola, je nám 40 a něco přes 40 a bylo by fajn začít rozvíjet ty věci společně. Když už jsme je předtím roky rozvíjeli pod někým nebo s někým. Tak pojďme to uchopit a pojďme si říct, že si založíme primárně spolek jako neziskovou organizaci, která ty věci potáhne nikoliv na základě nějakých veřejných grantů, dotací a na základě podnětů, se kterými jsme každý z nás zakladatelů přišel. A na základě toho, co právě k nám přijde právě od lidí s nějakým zdravotním omezením. Tak jsme vznikli, na začátku jsme stáli na pevných pilířech online magazínu Inspirante, poradenské činnosti právě v tom zdravotně sociálním odvětví. A zároveň ve výrobě, ke které já mám profesně velmi blízko, neboť jsem si řekla, že něčím, co lidé pravidelně potřebují a budou nakupovat, tak potřebujeme financovat právě ty naše hlavní osvětové, poradenské a pomáhající aktivity. Čím vznikla i naše pražína výběrové kávy Naturpa 12 jako sociální podnik.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Jak se daří sociálnímu podnikání v naší zemi?
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
V České republice je sociální podnikání bohužel tak trochu v plenkách, neboť zákon o sociálním podnikání, který funguje ve všech členských státech Evropské unie v Česku, ještě bohužel není. Doufáme, že vznikne nebo bude fungovat od ledna 2025. Ale jinak o sociálním podnikání mluvíme jako o nějakých pravidlech, která jsme si jako sociální podniky v uvozovkách napsali, inspirovali jsme se v zahraničí. A snažíme se ve spolupráci s deklarací sociálního podnikání a subjekty, jako jsme my, jako je Neratov, jako je Modrý domeček, jako je Domov svaté Anežky a další. Prostě v České republice rozvíjet. Sociální podnikání je o tom, že podnikáte, opravdu vytváříte, generujete zisk, který dál věnujete na rozvoji místních aktivit, environmentálního rozvoje v lokalitě a hlavně podpoře místních komunit i místních lidí. A podporujete, ať jste třeba neziskovou organizací někoho v tom daném místě.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Jak si mám představit sociální podnik?
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Představte si sociální podnik jako jakýkoliv jiný podnik. Ať už rodinný podnik, pekárnu, farmu, ale i třeba účetní firmu. Je to o tom, že nepřemýšlíte nutně na tom, jaký budete mít zisk a k čemu ho použijete. Ale přemýšlíte na tom, jaký budete mít zisk a co se vám díky tomu zisku podaří dál rozvíjet. V tom tématu, kterému se věnujete, právě v tom místě, ve kterém jste, nezajímáte se takzvaně o vlastní blaho, ale o blaho toho místa, ve kterém to téma rozvíjíte. A na tom je právě sociální podnikání postaveno. Je lokální, nikdy nenajdete sociální podnik s celorepublikovou nebo celosvětovou působností.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Moje otázka bude velmi infantilní, omlouvám se za ni.
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Neomlouvejte.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Kolik lidí s handicapem musí být v sociálním podniku, aby se mu řeklo, je to sociální podnik?
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Klidně dva, můžou to být pouze dva lidé, kteří rozvíjí třeba malý sad. A v tom místě dávají třeba lokální nebo regionální práci, třeba sezónní místním lidem. A zároveň ví, co se děje třeba s jejich odpadem. Když mají sad, tak ví, co se děje, řepky, které spadnou, s listím. Fungují s místní kompostárnou, s biofarmou, i třeba zbytky dávají do místních školek nebo škol, třeba na štrůdle nebo další zpracování. Je to o tom, přemýšlet nad tím, co dělali vlastně naši předci. Nic nevyhazovat, nic v uvozovkách neposílat daleko po světě, ale opravdu pracovat s tím, co je místní a maximální mírou to tam vypěstovat nebo vytvořit a zároveň zpracovat.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
V letošním roce jste se stali vítězi v kategorii Inovativní podnik roku 2023 v rámci národní ceny sociálního podnikání Zlatá vážka, za které z vašich mnoha projektů to bylo a co pro vás tato cena znamená?
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Ta cena pro nás byla úplné wow. My jsme si od vzniku Revenia řekli, že nejdřív musíme něco takzvaně odmakat, abychom se mohli někam přihlásit, někde se ukázat. Takže prvních 4-5 let naší činnosti jsme se o nic nesnažili, neusilovali. A když jsme získali letos cenu za bioplynku, tak musím říct, že i pro mě ta nominace na ní byla taková, jsem říkala, já nechci, abychom se někam cpali takzvaně. Ale potom mě organizátoři právě celé ceny přesvědčili, že jsme tou dobrou ukázkou sociálního podnikání. Vlastně bioplynka, za kterou jsme za tu vážku získali, vznikla velmi spontánně. Náš kolega Vítek, který je u nás správce IT a zároveň píše na online magazín Inspirante své sloupky, které se týkají jeho diagnózy, což je paranoidní schizofrenie. Tak za mnou jednoho dne přišel a říká, Hanko, a co děláme s těmi zbytky, co vznikají při pražení kávy? Což je takový pergamen vlastně. A jám říkám, no naše Naďa si to bere domů na zátop kolegyně, která se na pražírně podílí, na aktivitách. A Vítek asi za tři, za čtyři měsíce přišel s nápadem. A nepostavíme si vlastní bioplynku, která bude zpracovávat zbytky z toho pražení? Tak jsme vytvořili pilotní projekt bioplynky, který jsme spustili loni v září. Fungoval do letošního dubna, kde jsme přestáli všechny třeskuté mrazy a sníh. A já jsem naší bioplynce říkala malý budulínek, protože jsme jí každý den chodili krmit něčím a kdykoliv jsme přišli a dostal tu svojí dávku těch slupek z mrkve nebo z brambor nebo těch zbytků z kávy. Tak tam člověk přišel a budulínek najednou začal mít velké břicho, začal vydávat různé zvuky, jako když se člověk hodně přejí. A my jsme díky tomu získali čistý plyn, který můžeme zpracovávat právě při pražení kávy. A zároveň fermentát, který se dá používat na hnojení. Úzce jsme spolupracovali se subjekty, jako jsou vysoké školy, právě na měření čistoty toho plynu, na čistoty fermentátu. A vidíme, že bioplynka je něco, co se dá postavit u každé školy, školky, která může být samostatná a třeba vařit právě na tom plynu.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Hovořím s paní Hanou Potměšilovou. Paní Hano, ty vaše některé projekty jsou velmi vtipně pojmenované.
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Myslíte?
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
No, tak biplynka, říkáte jí budulínek, pak máte další sestry v akci. Projekt integrační sociální podnik Kokořin. Natu park. To už ano, ano, to už tak vtipně nezní.
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Nezní, ale je lokální.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Ano, ano, ano, a do toho vašeho poslání humor patří.
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Určitě, já mám sice celoživotní heslo, že je lepší býti pesimistou, který je mile překvapen, než býti optimistou, který je nepříjemně zklamán. A o to víc já říkám, že mám každý den důvodů k úsměvu ve tváři, protože mě každou chvíli něco mile překvapí. A k tomu patří vlastně i ten humor.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Je to důležité v práci s lidmi s handicapem?
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Já si myslím, že to je důležité obecně v práci s lidmi, že je úplně jedno, jestli jsou v tom lidé s handicapem nebo bez handicapu. Obecně člověk musí být člověkem a musí se umět radovat z maličkostí. Už jenom to, že ráno vstane a dojde si sám na toaletu, je úplně úžasná věc, za kterou bychom měli každé ráno s pokorou vstávat a být rádi.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Mají lidi s handicapem blíž k humoru než my v uvozovkách zdraví?
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Jak kdo. Ono záleží, jak moc kdo se vyrovnal třeba se svým zdravotním omezením, ale obecně černý humor mezi lidmi se zdravotním postižením je velmi specifický a funguje jenom v té komunitě.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Jak Revenium se daří odstraňovat bariéry mezi zaměstnavateli a zájemci o práci se zdravotním zvýhodněním?
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Ano, to já už, když tuhle činnost dělám já s mými kolegyněmi a kolegy, tak to není úplně takový humor na začátku. Naopak snažím se velmi rychle otevřít budoucím zaměstnavatelům oči v tom, že to je věc nebo je to téma, které se nemá řešit jako projekt, že to primárně děláme každý kvůli sobě, protože nikdy nevíme, kdy se dostaneme do situace, kdy třeba na půl roku, na tři čtvrtě roku, na rok sami onemocníme nebo i na měsíc vypadneme z pracovního procesu a budeme těžko hledat cestu zpátky. Protože budeme mít v hlavě ten předsudek. Vyloženě na mě ten měsíc čekali. Teď mně stála práce. Já se z toho scvoknu, až se tam vrátím, že jakékoliv zdravotní omezení, často běžná zdravá populace vnímá prostě jako selhání. Takže pro mě není ani tak těžká práce s lidmi se zdravotním omezením, kteří chtějí něco dělat. Jako naopak se společností, která vnímá člověka s postižením jako někoho, kdo vlastně nemůže uspět.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Kolik lidí máte kolem sebe? Protože těch projektů máte hodně a já si myslím, že jsem nevyjmenoval všechny úplně. Kolik lidí do toho je zaangažováných?
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Náš jakoby nej, nej, nejtým Rvenia. Ten, když nevezmu kolegy, kteří třeba píší sloupky na autorské honoráře, tak nás nás je do 50. 47 kolegů a kolegyň, z nichž tři jsou kolegové a kolegyně zdraví nebo takzvaně zdraví, nemají papír na nějaké své omezení. A většinu týmu tvoří vlastně lidé, kteří mají první stupeň nebo třetí stupeň invalidity. Pro nás je důležité, že člověk chce pracovat. Pro nás není důležité řešit, jaké omezení má, ale že se nebojí o něm mluvit a hledáme ty cesty, jak to uplatnění najít.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Jak to osobně zvládáte? Protože navaz není poznat, že vás to jakýmkoliv způsobem unavuje. Já nepracuji s lidmi s handicapem a vy jste mi řekla, no pane faráři, máte takové unavené oči.
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Ale mě to prostě baví. Já nedokážu říct proč. Možná mám to štěstí, že jsem v životě si neřekla, že mám nějaký cíl, nebo nějakou metu. Mně prostě do života chodí věci, které mi buďto dávají smysl, nebo nedávají smysl, proto to prostě funguje.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Máte nějaký oblíbený způsob relaxace, masáže?
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
No, můj oblíbený způsob relaxace mám. Ono se to mění v průběhu života. Ale pro mě základ je les. Já jsem holka, která do 10 let vyrostla v lese, uprostřed lesa. A pro mě procházka lesem, ať už sama, nebo s někým blízkým, tak je asi největší relax.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Přesně za týden budeme mít Štědrý den. Jak jste na tom s přípravami na Vánoce? Myslím vás osobně a jak to vypadá v Reveniue?
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Tak já nejdřív začnu tou druhou otázkou. Revenium tím, že provozuje e-shop ještě výrobků dalších sociálních podniků. Tak u nás kolegové a kolegyně v logistice v Mělníku jedou až do 19. prosince. A každý, kdo má ruce, nohy, tak chodí v tomhle pomáhat. Takže Revenium se krásně, adventně a svátečně nadechneme 20. prosince. A já mám obrovskou výhodu, že mi život nadělil děti 10 let po sobě. Mám dospělého syna a téměř jedenáctiletou dceru. A každá ta etapa života mých dětí mi s těmi Vánoci přináší něco jiného. A pro mě Vánoce jsou spojeny a Štědrý den s něčím strašně krásným. A na druhou stranu s něčím, co mě vzalo kus života, a to bylo úmrtí mého dědečka 25. prosince před několika lety. Takže na jednu stranu 24. prosince se všichni těšíme a potom 25. prosince se jedeme pochlubit dědovi na hřbitov, jak u nás Štědrý večer proběhl, kdo k nám přijde mezi svátky. A je to pro mě doba určitě naplnění času s rodinou.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Co byste si přála od Ježíška pro váš spolek?
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Pro spolek? Tak bych si přála, aby mí kolegové a kolegyně měli každý den důvod k úsměvu ve tváři a určitě se nikdy nebáli dávat zpětnou vazbu na to, co se jim líbí a nelíbí, protože bez dobré zpětné vazby a kritiky se nikdy nemůžeme posunovat dál.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Milí posluchači, loučíme se s vámi. Dnešním naším hostem byla paní Hana Potměšilová z neziskové organizace Revenium. Děkuji, že jste přijala pozvání do nedělního Jak to vidí. Vám mi všem, milí posluchači, přejeme krásný zbytek Adventu.
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Krásný advent vám všem.
Zbigniew Czendlik, moderátor
--------------------
Na shledanou.
Hana Potměšilová, nezisková organizace Revenium
--------------------
Na shledanou.