Jak je to s péčí o nesvéprávné?

Veřejné opatrovnictví funguje na obcích již desítky let. Přesto je z pohledu státu stále opomíjenou popelkou. Slibovaný zákon o veřejném opatrovnictví ani po devíti letech nezískal konkrétní podobu a stále není ani jasné, pod které ministerstvo tato agenda spadá. O to větší odpovědnost leží na obcích, které opatrovnictví vykonávají. Nejen proto, že se jedná náročnou a složitou činnost, ale také proto, že se týká jedné z nejzranitelnějších skupin obyvatel – lidí se závažným duševním onemocněním.

OPATROVNICTVÍ

Městská část Praha 8 vnímá potřebu veřejné opatrovnictví modernizovat a systematicky posilovat jeho kvalitu v souladu s probíhající reformou psychiatrické péče v ČR. Od 1. července proto dochází k vyčlenění samostatného Oddělení veřejných opatrovníků v rámci Odboru  věcí a zdravotnictví.

OBEC, NEJČASTĚJŠÍ OPATROVNÍK

Opatrovník je fyzická nebo právnická osoba, která zastupuje člověka s omezenou svéprávností. Jedná za něj všude tam, kde toho nesvéprávný sám není schopen. Například pomáhá hospodařit s financemi, uzavírá různé smlouvy (nájemní, o  službách, pracovní), spravuje majetek, řeší dluhy a další.

Nenajde-li se vhodná fyzická osoba (příbuzný, přítel), která by mohla člověku s omezenou svéprávností dělat opatrovníka, jmenuje soud opatrovníka veřejného. Tím je nejčastěji obec, kde dotyčný člověk bydlí.

Městská část Praha 8 aktuálně zastupuje bezmála 120 opatrovanců. Pověření pracovníci kromě toho vykonávají tzv.

kolizní opatrovnictví (tedy zastupují nesvéprávné osoby např. v dědických řízeních, kde hrozí střet zájmů s jejich trvalým opatrovníkem). Nedílnou součástí práce veřejných opatrovníků je také odborné  službám.

OMEZENÍ SVÉPRÁVNOSTI JAKO OCHRANA, NIKOLI TREST

Opatrovníci nejčastěji zastupují lidi, kterým byla soudem omezena svéprávnost. Ačkoli to tak na první pohled nemusí vypadat, omezení svéprávnosti je nástrojem ochrany lidí se závažným duševním onemocněním. Zároveň však představuje natolik závažný zásah do práv a svobod člověka, že by mělo být používáno jen v těch nejnutnějších případech.

Pod pojmem vážné duševní onemocnění si lze představit celou řadu diagnosticky značně odlišných chorob či postižení.

Nejčastěji se jedná o onemocnění z okruhu psychóz (např.

schizofrenie), demencí, , organických duševních onemocnění či těžkých poruch osobnosti. Často se můžeme setkat s kombinací různých duševních onemocnění. Zkrátka klienti VO mívají pořádně "naloženo".

Takto  člověku může soud omezit svéprávnost, pokud nelze jeho ochranu zajistit jinak a pokud je mu to ku prospěchu. Prakticky to znamená, že soud dotyčnému odebere právo samostatně právně jednat v určitých oblastech života a svěří toto právo třetí osobě – opatrovníkovi.

Nabízí se otázka, zda je nutné brát nemocnému člověku jeho práva. Zda by nestačilo dát opatrovníkovi právo jednat jménem klienta, ale opatrovanci zároveň ponechat možnost jednat samostatně.

Takové řešení také existuje, ale nelze použít v případě, kdy hrozí, že by si opatrovaný vlastním právním jednáním mohl uškodit. Pokud je totiž někdo snadno zneužitelný, nedokáže dobře posoudit své potřeby a možnosti, nebo je třeba velmi pasivní, mohla by mu vlastním (ne)jednáním vzniknout závažná újma.

Představme si člověka s lehkou  zcela unikne informace, že podmínkou pro získání telefonu za jednu korunu je smlouva na tarif za 1500 korun měsíčně. A nedokáže si zároveň spočítat, co bude takový každoměsíční výdaj navíc obnášet a zda vůbec zbude na jídlo a nájem. A promyslet důsledky takového závazku třeba na další dva roky je už úplně mimo možnosti dotyčného. Omezení svéprávnosti v takovém případě umožňuje označit jednání klienta za neplatné a zmírnit jeho důsledky.

ROZHODUJÍCÍ JE SKUTEČNÝ POBYT

Po malém exkurzu do problematiky omezení svéprávnosti člověka se vraťme zpět k opatrovníkům.

Tedy k těm, kteří zastupují nesvéprávné lidi při všech jednáních, kterých oni sami nejsou z důvodu vážného duševního onemocnění schopni.

Opatrovníka hledá soud nejprve mezi opatrovancovými příbuznými nebo jinými blízkými osobami. Tzv. soukromý opatrovník musí se jmenováním do funkce souhlasit, nikdo ho nemůže k opatrovnictví nutit.

Pokud se žádná vhodná osoba nenajde, jmenuje soud tzv.

veřejného opatrovníka. Tím je obec, kde opatrovaný bydlí.

Rozhodující je přitom skutečný pobyt, který se nemusí nutně shodovat s trvalým (evidenčním) pobytem uvedeným v občance. Obec nemůže (na rozdíl od soukromé osoby) opatrovnictví odmítnout. Musí se o opatrovance postarat, i když na to nemá dostatečné personální kapacity nebo materiální zabezpečení. To může být problém nejen pro malé obce (kde opatrovnictví často vykonává starosta), ale i pro ty velké, jako je městská část Praha 8.

STÁT PLATÍ MÁLO

Veřejné opatrovnictví je totiž dlouhodobě podfinancováno. Do roku 2016 stát na tuto náročnou agendu obcím vůbec nepřispíval.

Průlom nastal v souvislosti s nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. I. ÚS 2936/15, č. 153/2016 Sb. ÚS, v němž soud označil výkon funkce veřejného opatrovníka za výkon přenesené působnosti, na který musí stát obcím přispívat.

Od roku 2017 tedy obce mají možnost každoročně čerpat na veřejné opatrovnictví příspěvek na výkon státní správy. Pro rok 2023 byla výše příspěvku nastavena na 30 500 korun na opatrovance za rok. Částka přitom nezohledňuje náročnost péče o konkrétního opatrovance, která se může u různých klientů značně lišit.

Ve velkých obcích, jako je městská část Praha 8, spadá zpravidla opatrovnictví pod  odbor. Z praxe se ukazuje, že optimální počet klientů na jednoho pracovníka se pohybuje mezi 15 a 19. Při vyšším počtu opatrovanců již není možné funkci veřejného opatrovníka řádně vykonávat.

Jednoduchými počty lze zjistit, že na 19 opatrovanců získá obec od státu příspěvek ve výši 579 500 korun na rok.

Z toho by měla nést veškeré mzdové náklady na jednoho pracovníka (včetně povinných odvodů a zajištění mzdové agendy), materiálně technické vybavení (kancelář, počítač, náklady na telefon, energie), povinné vzdělávání pověřeného pracovníka a celou řadu dalších přidružených nákladů. Je zjevné, že částka 30 500 korun na opatrovance a rok náklady obce nepokryje ani zdaleka.

Někteří opatrovanci navíc mohou ze systému financování "vypadnout". Jejich počet se totiž zjišťuje vždy k jednomu konkrétnímu dni v roce (zpravidla k 31. březnu). Stačí tedy, aby rozhodnutí o ustanovení opatrovníkem nabylo právní moci následující den (1.4.) a obec po celý další rok na dotyčného opatrovance příspěvek nedostane.

CELKEM NÁROČNÁ KLIENTELA

Městská část Praha 8 má přitom z pohledu výkonu veřejného opatrovnictví klientelu poměrně náročnou. V našem obvodu se mimo jiné nachází Psychiatrická nemocnice Bohnice.

Pokud se MČ Praha 8 stane opatrovníkem pacienta Psychiatrické nemocnice Bohnice, jedná se často o klienta dlouhodobě zdravotně dekompenzovaného, bez bydlení i  zázemí, někdy bez invalidního důchodu a zpravidla silně zadluženého.

Veřejné opatrovníky v takovém případě čeká několik měsíců až let intenzivní práce s nejistým výsledkem. Někdy se bohužel přes veškeré úsilí podaří klienta pouze základně stabilizovat. Jindy však výsledky opravdu stojí za to.

Takový byl i případ paní L.

Jednalo se o 65letou dámu, která byla přijata do Psychiatrické nemocnice Bohnice s diagnózou těžké paranoidní schizofrenie. Nemocnice zjistila, že paní L. nemá nárok na invalidní ani starobní důchod, kvůli neplacení nájmu přišla o byt a je silně zadlužená. To vše zjevně v důsledku několika let rozvíjejícího se onemocnění, které znemožnilo paní L. zajistit si příjmy, hradit nájem a vedlo k zadlužení.

Nemocnice podala návrh na omezení svéprávnosti paní L.

a Městská část Praha 8 byla jmenována jejím veřejným opatrovníkem. Opatrovník nejprve požádal o uznání invalidity paní L. zpětně od doby, kdy se její onemocnění začalo prvně projevovat. To se naštěstí podařilo a paní L. byl zpětně přiznán a vyplacen invalidní důchod.

Opatrovník vyhradil část finančních prostředků na právní služby a najal advokátní kancelář, kterou pověřil řešením dluhů paní L. Advokátce se podařilo některé dluhy zcela anulovat, u zbytku významně snížit jejich výši. Po roce práce zbylo z původních několikamilionových dluhů necelých sto tisíc, které klientka prostřednictvím opatrovníka ze zpětně vyplaceného důchodu uhradila.

V mezičase se opatrovníkovi podařilo najít pro paní L. nájemní byt. Paní L. byla po dvou letech hospitalizace propuštěna z Psychiatrické nemocnice Bohnice a mohla se nastěhovat do "svého" bytu. Z předlužené ženy, která měla až do konce života žít pouze z dávek hmotné nouze a bydlet v lepším případě v domově seniorů a v horším na ubytovně, se paní L. díky veřejnému opatrovníkovi stala seniorkou se slušným měsíčním příjmem, žijící v hezky zařízeném nájemním bytě a zcela bez dluhů.

VÝZVA OBČANŮM "Jestli někdo umí v přeneseném slova smyslu vytvořit z ničeho všechno, tak jsou to veřejní opatrovníci. Jsem pyšná na svůj tým, pozitivní přístup mých kolegyň je i pro mě nesmírně motivující. Každý den jim e-mail nebo datová zpráva přinese další nálož a kolegyně mnohdy, nevím z jakých rezerv, začnou dávat s obrovským zápalem do pořádku cizí životy. A i proto spolu s nimi prosíme, pokud se zbavujete funkčního nábytku, pračky, lednice a jiných užitečností, kontaktujte mě (Facebook, e-mail, telefon), stále něco sháníme," vyzývá místostarostka Vladimíra Ludková (ODS). Nejčastější mýty o opatrovnictví * Opatrovník = pečovatel. Opatrovník má zastupovat při právních jednáních. Přímou péči zajišťují  služby (nebo někdo blízký). Opatrovník tedy nenakupuje, neohřívá jídlo, nepomáhá s hygienou, ale měl by tyto služby zajistit, pokud jsou potřeba. * Veřejný opatrovník (úřad) má větší pravomoci než "běžný občan" Nemá. Veřejné opatrovnictví je výkon soukromého práva veřejnoprávním subjektem. Veřejný opatrovník má stejné možnosti a pravomoci jako opatrovník – fyzická osoba. Na velkých obcích ale veřejné opatrovnictví vykonávají školení profesionálové, kteří si s řadou situací dokáží lépe poradit. * Opatrovník může nařídit, zakázat, zamezit Řada lidí se domnívá, že opatrovník má nějaké zvláštní nástroje či pravomoci, kterými umí nařídit nesvéprávnému člověku, aby šel k lékaři, aby přestal hromadit v bytě odpadky, nebo aby se začal chovat v jakémkoli ohledu "rozumně". Nic takového ale opatrovnictví nezaručuje. Opatrovník má možnosti jako kdokoli jiný. Může klientovi najít lékaře či zajistit úklid, ale nikoli proti jeho vůli. Pokud není ohrožen život či zdraví, musí si opatrovník vystačit s motivací a komunikačními dovednostmi. * Veřejný opatrovník má k dispozici peníze navíc Klienti či jejich příbuzní často žádají veřejné opatrovníky o "peníze navíc". Neuvědomují si, že opatrovník je pouze správcem majetku klienta. Pokud si klient přeje třeba drahou dovolenou a nemá na ni naspořeno, opatrovník peníze navíc nevykouzlí.