'Informace č.: 52 - 2016 (byty zvláštního určení)

Vážení přátelé,

minulý týden jsme jednali s předsedou Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny panem poslancem Jaromírem Tejcem o bytech zvláštního určení (bezbariérové byty). Současné znění občanského zákoníku vytváří zcela nerovné postavení osob se zdravotním postižením a jejich rodinných příslušníků ve vztahu k bydlení v bytě zvláštního určení. Zatímco u nájmu běžného bytu dochází smrtí nájemce k přechodu nájmu na člena nájemcovy domácnosti, a to až po dobu dvou let. V případě, že osoba, na kterou nájem přešel, dosáhla ke dni přechodu nájmu věku 70 let, časové omezení nájmů dobou dvou let neplatí. Pokud jde o uživatele bytu zvláštního určení, kde dochází smrtí nájemce k zániku nájmu bytu a osoby, které bydlely v bytě společně s nájemcem, jsou povinny byt vyklidit nejpozději do 3 měsíců. V tomto směru se jedná o zcela zjevnou diskriminaci z důvodu zdravotního postižení, neboť za diskriminaci z důvodu zdravotního postižení se považuje i skutečnost, kdy diskriminační důvod dopadá na jiné osoby, které s osobou se zdravotním postižením spojuje příbuzenský, či jiný obdobný vztah.

Stávající ustanovení § 2301 dělá z osob pečujících o nejtíže postižené lidi, které žijí v bytech zvláštního určení s osobami se zdravotním postižením, po jejich smrti bezdomovce. Jde často o jejich rodiny či rodinné příslušníky. K zániku nájmu dochází přímo ze zákona, a to dnem smrti nájemce, což má za následek, že z právního hlediska pozůstalí užívají byt neoprávněně a mohou být z bytu násilně vystěhováni.