I pacienti na onkologii dokážou nabít energií, říkají zdravotní sestry

Devětapadesátiletou Jindru Thálovou a sedmadvacetiletou Janu Tůmovou spojuje povolání i zájem o práci. Obě jsou zdravotními sestrami na onkologickém oddělení jihlavské nemocnice. Jedna půjde příští rok do penze, druhá má za sebou první měsíce. Liší se jejich pohled na svět?

  Jak jste se dostaly k této práci?  
 Jana Tůmová:  Už od dětství jsem si hrála na sestřičku, milovala jsem nemocnici, voněla mi dezinfekce. Chtěla jsem všechny ošetřovat, všem pomáhat. Mám pocit, že onkologie je mi nejbližší ze všech oborů, protože je tady potřeba vysoká míra empatie. Hodně se zde klade důraz na komunikaci, setkáváme se s pacienty delší dobu. Ke každému je potřeba mít jiný přístup. Za první tři měsíce tady jsem se pořádně zaškolila. Jednou jsem si spočítala, že jsem za tu dobu píchla asi dvanáct stovek kapaček plus časté odběry krve. Vzhledem k tomu, že tady pacienti mívají špatné žíly po chemoterapiích, tak to byla opravdu dobrá škola.  
 Jindra Thálová:  Já vystudovala gymnázium a pak jsem byla doma s dětmi. Ve dvaatřiceti letech jsem se rozhodla, že chci dělat v práci něco užitečného a smysluplného. Tak jsem si udělala zdravotní nástavbu.