Host: Pomahač Bohdan; plastický chirurg

ČT 24
02.01.2015 18:28:46 Zuzana TVARŮŽKOVÁ Bohdan POMAHAČ Interview ČT24 001 00:30:15 Televize BMI

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Dokáže provádět výkony, o kterých tvrdí, že jsou jako tisíc jiných operací. Ne každý s ním ale souhlasí. Do Česka si přijel, mimo jiné pro cenu za přínos světové vědě. Jak se liší přístup ke zdravotnictví ve spojených státech, od toho českého? Podle čeho se vybírají pacienti, kterým dokáže transplantovat obličeje nebo končetinu, a na co myslí, když vidí umírat lidi ve válečných konfliktech? Zeptáme se plastického chirurga Bohdana Pomahače, který je hostem dnešního Interview. Dobrý večer.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Dobrý večer.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Vy třeba transplantaci obličeje označujete za výkon, který je pro vás normální. Já rozumím, že to je samozřejmě bráno z hlediska profese. Na druhou stranu, pořád vás baví pozorovat ten údiv laické veřejnosti, která to nechápe a je z toho udivena? Jste na sebe hrdý?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak, já samozřejmě dělám ty úkony hlavně pro své pacienty a z čeho mám největší radost je, že jsem schopen jim pomoct z tak neuvěřitelného znetvoření se víceméně proměnit v člověka, který vypadá a funguje téměř normálně. To ostatní, to je možná bylo a je momentálně součástí toho, třeba ten mediální ohlas, ale jsem si jistý, že do budoucna tomu tak nebude.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
S vašimi operacemi jsou spojeny poměrně neuvěřitelné proměny, a to třeba v době, kdy neustále stále úrazů a hodně různých poškození končí trvalými následky a není možné to vrátit. Jak je to možné, že vám se to daří dělat?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak, já myslím, že právě v letech své brzké kariéry jsem byl exponován celé řadě tady těchto, těmto pacientům, kteří trpěli z opravdu hrůzostrašných poranění obličeje a mě motivovalo vymyslet něco, co by jim mohlo pomoct mimo konvenční rámec rekonstrukcí, jak jste možná viděli i řadu pacientů, kteří jsou teď mediálně známí. Ten výsledek opravdu konvenční rekonstrukční chirurgie je hrozný. A paradoxně se výsledky až tak dramaticky za posledních 100 let nezměnily, takže transplantace nám vlastně umožnila dát pacientům víc, než co jsme byli schopni do dnešní doby a jak teď vidíme i na těch výsledcích, tak to asi překonává i naše očekávání.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Vaše očekávání jsou ještě třeba vyšší, kde jsou ty hranice v tom našem oboru, čeho ještě můžete dosáhnout?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Je vždycky něco, co se dá vylepšit. Je vždycky něco víc, co můžeme udělat. Je zcela jistě se člověk nemůže spokojit s tím, že tak teď jsme to zvládli, je konec. Takže neustále se snažíme zlepšovat chirurgickou techniku, provádět operace více efektivně, monitorovat a snižovat množství léků, aby pacienti neměli problémy právě v souvislosti s potlačením imunity a tak dal a tak dál. Takže těch cílů, úkolů a možných vylepšení je celá řada.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Vy jste teď v Česku poodhalil příběh muže, který podstoupil transplantaci rukou na začátku října. Za jak dlouho budete vědět, že ty výsledky právě ta vaše očekávání splňují?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak, já bych řekl, že jsou určité intervaly po operaci, které nás jiným způsobem znervózňují. Zpočátku je to vlastní krevní oběh, kdy se opravdu monitorujeme pacienty velice, velice intenzivně, abychom se ujistili, že k narušení krevního oběhu nedojde a tedy neodejde ta končetina v podstatě neodemře, neodumře. A potom jsou období, kdy jsou časté infekce díky tomu, že potlačení imunity musí být velice silné, zejména na začátku po operaci. No a pak je to čekání na vlastní návrat funkcí a ten pravděpodobně začne během tří až šesti měsíců, ale takový ten maximální návrat uvidíme možná až za rok, až dva.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Jak prožíváte tohle to mezidobí od první operace do nějakých prvních viditelných výsledků, jak často myslíte na takový případ?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak, v té době už tak nějak víme, že čekáme vlastně, kdy se objeví první známky hybnosti třeba prstů nebo zápěstí. Takže se spíš soustředíme na ty imunologické a jiné celkově zdravotní stránky pacienta a snažíme se podporovat, aby se cítil dobře. Plus samozřejmě nezbytná rehabilitační péče, ale rozhodně je největší radost, když za ty tři, čtyři měsíce lidi začnou hýbat a vidíte jejich nadšení, že po mnoha, mnohdy mnoha, mnoha letech jsou schopni opět hnout prstem, uchopit předmět a tak dál. Základní věci z počátku.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Býváte ještě někdy nervózní?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak, určitě jsou momenty během operace, kdy člověk malinko znervózní nebo zintenzivní svoji koncentraci, ale já si myslím, že pokud člověk má pocit kontroly, tak nemusí být nervózní.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Vy jste také naznačil, že čekáte na vhodného pacienta pro transplantaci nohou. Řekněte mi, čím je ta vhodnost dána? Čím je určena?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Je to celá řada vlastně faktorů, které hrají roli. Jednak je to celkový zdravotní stav, je to příznivost anatomická, tedy úrovně amputace a stav nervů, svalů a kostí. Je to dáno psychickým, psychologickým stavem pacienta a taky sociálním zázemím a stejně tak jejich schopností vlastně chápat, čemu se opravdu vydávaj. Je celá řada pacientů, které jsme viděli, kteří opravdu by do toho slepě šli, ale v podstatě zjistíte, že si úplně nejsou schopni představit, co to obnáší. Takže není to tak úplně jednoduché najít toho ideálního pacienta. Zejména pro první transplantace, ale právě o to je to důležitější, aby právě ta první se stala na tom správném pacientovi.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
A už máte nějaký okruh pacientů, ze kterých byste mohli případně vybírat?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
No, už se na nás obrátilo zhruba 50 - 60 pacientů. Většina z nich hned od začátku bohužel nebyli vhodnými kandidáty, ale vybrali jsme několik, ale nemáme ani jednoho tedy na čekací listině. Takže ještě stále svým způsobem hledáme.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Vy si pamatujete, kolik operací máte za sebou? My se podíváme potom na výsledky některých z nich, hned vzápětí.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak, operací, jako celkově operací, to budou tisíce, jestli asi zcela jistě tisíce. Ale takové, které si člověk pamatuje, tak těch je samozřejmě daleko, daleko míň.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Když se podíváme právě i s obrazovou přílohou na některé fotografie vašich pacientů, tak vidíme například příběh ženy jménem Carmen. Čím je pro vás ten příběh výjimečný?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak, Carmen je neuvěřitelně silná žena, která byla vlastně poškozena, popálena svým manželem, který ji jednak surově zbil a pak vlastně poleptal, poleptal louhem, takže byla přijata, možná před sedmi lety s 80 % popáleného těla. Já sám jsem na ní operoval asi padesátkrát a přesto všechno, co jsem se snažil, tak měla obrovský problém, měla nesmírně poleptanej obličej, měla obrovské kontraktury, bolestivé. Takže byla na velkých dávkách právě medikací pro bolest, nebyla schopná hýbat obličejem. Nebyla schopná kontrolovat vlastně sliny a jídlo v ústech. A ztratila zrak na pravém oku a měla zbytkový zrak na levém, kde bohužel ale víčka nefungovaly. Takže tady z toho hlediska byla ideální kandidát, protože měla ten správnej přístupu. Shodou okolností pracovala jako zdravotní sestra na transplantační jednotce, kdysi před zhruba 15 lety, takže si dovedla tak nějak představit, co všechno se může stát. Zároveň díky právě tady rozsáhlosti poranění, byla z hlediska imunologického nesmírně těžký pacient. Věděli jsme, že bude obtížné najít vhodného dárce, protože byla v podstatě, už její organismus byl připraven odmítnout 98 % běžných dárců. A taky jsme opravdu ideálního dárce nenašli. A možná by ho nikdy nenašla ve svém životě, takže jsme po dohodě a dlouhodobých konzultací právě s Carmen před operací se rozhodli, že tedy půjdeme kupředu s dárcem, který byl v tu chvíli k dispozici, zhruba po tři čtvrtě ročním čekání. No a viděli jsme u ní tedy tady tu reekci nebo odhojovací reakci do míry, jakou nikdo v životě a v historii medicíny nikdy neviděl. Podařilo se nám to dostat pod kontrolu, ale byli to opravdu dramatické chvíle, kdy už jsme byli na pokraji zoufalství, že dál už nejsme ochotni víc medikací jí dát, protože jsme měli strach, že prostě zemře z náhodné infekce. A zároveň to byla doba, kdy ona vlastně nás překvapila, řekla, já už nechci jít zpátky, dejte mi co potřebujete, já vemu jakékoliv riziko, ale už zpět do toho znetvořeného stavu nechci jít. Přestože před operací jsme tady tuto situaci a tady tento scénář probírali a já jsem ji ujistil, že budeme schopni ji vlastně navrátit ke stejnému nebo možná i malinko lepšímu stavu, než před transplantací, takže člověk si uvědomí, jak obrovský význam pro ní ta nová tvář, přesto, že jí měla jenom pár týdnů, pro ní znamenala a jak obrovskou změnu, okamžitá redukce bolesti, okamžité vlastně schopnost poznat ty lidské rysy, mít víčka a tak dále.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Podstupují tito lidé i s tak těžkými osobními příběhy třeba nějakou formu jiné terapie, psychoterapie?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Samozřejmě pacienti, co potřebujou, tak dostanou. Řada z nich prochází po traumatickém šokem a mají dlouhodobou péči psychiatrů nebo psychologů, ale řada z nich se neuvěřitelně dobře s poraněním vyrovná a vlastně nepotřebují až tak zvlášť péči, pokud o ni sami nepožádají.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Ještě se podíváme na další případ. Pan jménem Dalas, protože to je člověk, kterého jste také operoval vy.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak, tady u toho pacienta, když se na něho podíváte, tak v podstatě vypadá úplně normálně na fotce a je těžké si představit, že vlastně po úraze na jeho obličeji nebylo na lebce vůbec nic. To byla holá lebka bez jakýchkoliv zbytků lidské obličejové tkáně. Takže to byla vlastně první transplantace celkového obličeje ve Spojených státech a bylo to poprvé, kdy vlastně jsme byli schopni někomu navrátit kompletně funkci nosu, horních, dolních rtů a celého obličeje, jejich hybnosti a citlivosti, která nakonec vedla k tomu, že Dalas je zhruba rok po svém úrazu, tedy po transplantaci byl schopen znovu zamilovat a oženit. A to jsou právě ty případy, které dodávají další dimenzi naší práci, že ti lidé nejenom ztratí různé vývody, žaludeční sondy a tak dále, vyústění dýchacích trubic na krku a jsou schopni žít, co nám připadá, téměř normální život, co se týče funkčnosti, ale zároveň jsou schopni vlastně najít úplně nový životní cíl, nové partnery a opravdu žít plnohodnotný život.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Jaký je váš vztah s těmi pacienty poté, po operaci? Roky, které plynou, ještě se s nimi vídáte, jsou to vaši pacienti napořád a nebo ne?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Zcela jistě budou pacienti na celý život. Vídáme se s nimi pravidelně, i když ti, kteří žijí daleko od Bostonu, tak přiletí většinou za 6 až 12 měsíců, ale jsme v kontaktu s lokálními lékaři a samozřejmě každý z nich má ke mě přístup kdykoliv a já jim sem tam taky zavolám, jak se daří.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Je to možná otázka, na kterou vy nemusíte znát odpověď, ale zajímalo by mě, kdy budou, podle vás, pakliže vůbec podobné transplantace možné i třeba v českém prostředí?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak, já myslím, že expertů je tady celá řada. Jde spíš o to vytvořit tým a tak nějak najít někoho, kdo by se ujal vedení, aby podobné operace začal provádět. Je otázka na kolik, v poměrně malé republice je třeba takových, takových center a nebo jestli v rámci Evropy by stačilo pár. V každém případě je to vlastně nový horizont rekonstrukční plastické chirurgie a pokud bychom chtěli hrát roli v tom, jak se vlastně budoucnost bude vyvíjet a formovat historii, tak by asi bylo vhodné, abychom se účastnili právě tady těchto nových postupů a nezůstali mezi těmi, kteří jenom adaptují osvědčené postupy.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
A je to jen tedy o chirurzích a jejich schopnostech nebo vy říkáte, vytvořit zázemí, to znamená je to zase asi i o penězích, ale na druhou stranu v tak malé republice nemusí být tolik lidí, kteří by to dokázali.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak, já myslím, že to, co jsem řekl by víceméně bylo aplikovatelné na jakýkoliv, na jakýkoliv nový směr v medicíně a možná i obecně. Vlastně vést inovaci, být první v něčem znamená, že budou spousta následníků a znamená to zároveň výhodnou pozici z hlediska získávání finančních prostředků, ať už jsou to granty v rámci republiky nebo v rámci Evropské unie a světových organizací.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
A vy třeba s inovacemi českým lékařům pomáháte? Obracejí se na vás s radami?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Zatím, zatím nějak formálně rozhodně ne. Máme, já sám mám přes, momentálně přes 14 milionů dolarů vlastního výzkumu a peněz na výzkum, takže na výzkumné projekty, takže je to spíš tak, že mám asi toho co dělat víc, než co jsem pořádně schopen zvládnout, ale určitě bych byl ochoten poradit, nějakým způsobem podpořit.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Česká televize se nedávno ptala přednosty kliniky transplantační chirurgie v IKEMu na to, jestli jste třeba jeho vzorem. Bylo to samozřejmě velmi osobní otázka. A pan Jiří Froněk na to odpověděl, že jste významný světový transplantolog, děláte krásnou práci, na druhou stranu významně odlišnou od našich typů transplantací a některé vzory možná má asi každý z nás, ale ne že by je chtěl úplně kopírovat, pochopitelně bylo z toho znát, že si vaší práce cení, ale mě by zajímalo, jestli mezi vámi takto úzce profilovanými experty panuje konkurence, rivalita, jak velká?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Já bych řekl, že vůbec ne. Pan Froněk, pokud si pamatuju, tak provádí transplantace vlastně jater, ledvin a vnitřních orgánů, což já samozřejmě nikdy v životě dělat nebudu, takže pokud by někdy mohlo dojít k nějaké rivalitě, tak by to možná bylo na území, kde se naše tak nějak disciplíny prolínají, a to je v oblasti imunologie, ale tam si myslím, že my máme celou řadu spolupracovníků a já bych si to rozhodně v žádném případě nebral nějak osobně.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Ale když říká, že vaše práce je podstatně odlišná, tak v tom má pravdu, v tom souhlasíte.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Určitě a je to právě, myslím, že se vyjadřuje o tom, že my vlastně děláme transplantace tkání jako je obličej, horní, dolní končetiny. Do budoucna břišní stěna a tak dál. Zatímco on se specializuje na klasickou transplantační medicínu.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Pro koho je vlastně ta vaše léčba a vaše transplantace, pro koho jsou dostupné ve Spojených státech?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Prakticky pro kohokoliv. Jde jenom o to, aby pacient měl právě vlastně vhodnou indikaci chirurgickou k operaci a pak všecky ty faktory, o kterých jsme už mluvili, aby byl schopen to ze zdravotního hlediska zvládnout, měl dostatečné zázemí a silnou psychiku.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
A když jsme mluvili třeba o tom sociálním faktoru, to znamená je to i o penězích a nebo v případě závažných případů, ano a je to v případě závažných případů možno hradit prostřednictvím pojištění ve Spojených státech?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Ano, takže bohužel tedy pojišťovny přímo samotné operace zatím neplatí. Ty jsou placené z grantů a z kontraktů, které máme.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
To znamená, pacienti samotní si nemusí hradit tu operaci jako takovou.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Ne. Pacienti neplatí. My jim dokonce zaplatíme i cestu do Bostonu, pokud bydlí daleko. Zaplatíme jim i hotel. To všechno je v rámci grantu právě zařízeno tak, aby ta dostupnost byla opravdu po celém USA a taky dva pacienti vlastně byli transplantováni z Texasu, dva z Indiany, takže to není nějaká lokální pobočka pro lokální pacienty, ale prakticky kdokoliv může. A co jsem myslel z hlediska sociální zázemí, tak jde hlavně o podporu rodiny, aby nežili v osamění a měli ...

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Prostředí stabilní, kam se mohou vrátit.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Přesně tak.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Řekněte mi, jestli to dokážete odhadnout, na kolik přijde jedna taková operace nebo celý ten ucelený proces?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak, samozřejmě to je jedna ze součástí našeho výzkumu. Snažíme se objektivně hodnotit náhrady nebo náklady na jednak předoperační vyšetření, operaci a pooperační péči a vychází nám to momentálně v průměru zhruba na 250 tisíc dolarů.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
V zemi, kde žijte, ve Spojených státech amerických je teď hodně probíraným tématem Obamova zdravotnická reforma. Vy se samozřejmě v tom systému pohybujete. Jeho úřad ji prezentuje tak, že nezměnil cestu, jak získat pojištění, ale změnil možná způsoby, systém plateb jako takových, na druhou stranu hned po zavedení několik Američanů, několik tisíců, statisíců lidí přišlo o to zázemí, které mělo, pak jim byly smlouvy prodlouženy, protože Obama uznal, že by to mohlo některé lidi z toho systému vyřadit. Teď se brání tím, že naopak do toho systému přivedl několik milionů lidí. Tak, jak vy hodnotíte přístup Obamovy administrativy?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak, já myslím, že člověk nejdříve musí si uvědomit takovou tu podstatu té skutečné americké svobody, kdy vlastně člověk má zodpovědnost sám za sebe, ať už je to šetření na důchod nebo si zařízení vlastního zdravotního pojištění. A tady to byl právě hlavní protiargument republikánů, kteří se proti Obamově reformě stavěli a považovali to stejně tak, jako za posledních 200 let Spojené státy to považovaly za osobní věc, jestli si pořídíte zdravotní pojištění nebo ne. Zároveň samozřejmě je těžké si představit v dnešní době a vyspělé společnosti, že by člověk až do takového extrému nechával věci náhodě a zejména lidi, kteří jsou mladí, zdraví. Samozřejmě často nedocenili důležitost zdravotního pojištění, takže můj osobní názor je, že všeobecné zdravotní pojištění by mělo být k dispozici a dostupné pro pacienty v každé vyspělé zemi. Obamův, Obamova reforma vlastně spustila kaskádu věcí. On trošičku slíbil některé věci, které nemohou úplně splnit, nicméně asi z globálního hlediska přibývá zcela jistě po statisících lidí, kteří získávají zdravotní pojištění, které nikdy neměli. Ve státě Massachusetts to tak nějak moc nevnímáme, protože popravdě řečeno už /nesrozumitelné/ před zhruba 10 lety zavedl všeobecné zdravotní pojištění a takže ta změna nebyla nějaká radikální. A nicméně celá řada, řekl bych, asi většina států ve Spojených státech procházely a stále prochází poměrně výraznými změnami.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
A i s těmi výhradami, bylo to lepší než nedělat vůbec nic?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Já myslím, že každý takový globální systém, který se má dotknout 350 milionů lidí nelze zavést bez toho, že by to bylo naprosto bez chyby a nedá se čekat, že se to dá zvládnout jednorázově a 100%, ale myslím si, že za 20 let se všichni podívají zpátky a bude jim to připadat jako jednak zbytečný spor a jednak něco, co proběhlo poměrně hladce.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
České zdravotnictví také prochází neustálými změnami. Na co si stěžují vaši čeští kolegové, když přijedete, pokud vůbec na něco?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Já myslím, že obecně to téma je právě kolem peněz, kolem diktatury vlastně Všeobecné zdravotní pojišťovny, jakým způsobem hradí výkony a jak rozhodují. Samozřejmě je to dáno historií a jakým způsobem se systém tady vlastně od roku 89 vyvíjel. Já zase neznám a nemám tak detailní poznatky o tom, co se tady přesně děje, nicméně vždycky, když je jeden dominantní plátce, tak systém je poněkud tak nějak nachýlen právě tomu, kdo ten ranec těch peněz drží.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Nápady o privatizaci pojišťoven jako takových vám byly blízké nebo ne?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Já myslím, že vždycky je dobré mít víc než jeden monopolní úřad, ať už je to v čemkoliv, takže zcela jistě soukromé nebo nápad soukromých pojišťoven mi připadá obecně velice zdraví.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Vidíte velký rozdíl mezi systémem zdravotnictví ve Spojených státech a v České republice, například i v tom, jaký je přístup ke zdravotní péči?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Určitě je to diametrálně rozdílný systém. Na rozdíl od třeba Čechů, Němců a Angličanů, možná i Kanady, kde je více sociální zdravotnictví, tak v Americe to právě nikdy vlastně nebylo. Dokonce do doby zhruba před 25 lety si lékaři účtovali přímo peníze od pacientů a nějaké silné pojišťovny v podstatě neexistovaly. I do teď je zajímavé, že celá řada zdravotních pojišťoven ve Spojených státech vlastně jenom zprostředkovává pojištění, které si velké firmy vlastně vytváří sami, takže velké firmy v podstatě si vytvoří uvnitř své struktury svoji vlastní pojišťovnu a nějaká formální pojišťovna jenom vám pomáhá tady tyto peníze přerozdělit lékařům a pacientům. V České republice samozřejmě byl jediný systém, který se přetransformoval po revoluci v Všeobecnou zdravotní pojišťovnu a má to výhodu v tom, že ta dostupnost tady vždycky byla, ale regulace zároveň je stále ještě poměrně centrální.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Co se týče regulace, tak tady se také vedou nekonečné spory o zavádění a rušení poplatků, tentokrát vláda současná většinu těch poplatků zrušila. Jsou v systému nadbytečné?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
No, tak já zase osobní můj názor by byl, že dokud člověk nemá osobní zodpovědnost trošičku za to, co dělá, tak nemá zájem to dělat lépe. Takže do jisté míry spoluúčast je asi zdravá, ale musí to být v míře, která běžného člověka tak nějak nezrujnuje. Takže asi poplatky bych si myslel já, nejsou až tak nerozumné, aby člověk trošičku se zamyslel nad tím, co dělá, jakým způsobem vede svůj život, jestli může žít zdravěji a tak dále, ale nesmí to být nějaké, nějaké obrovské sumy.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Kritici poměrů ve Spojených státech říkají, že právě v Americe je všechno o penězích a právě proto jsou ty rozdíly tak velké. Je to pravda?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
No, hodně věcí v Americe je o penězích. Ale to si myslím, že je víceméně na celém světě. Nejsem si jistý.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Nejste si jistý, to znamená, že to může být částečně například možná někde viditelné a nebo vůbec si myslíte, že to neexistuje? Setkal jste se s tím někdy?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Že by zdravotní péče byla čistě jenom o penězích?

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
No, že by třeba některý pacient měl skutečně nevýhodu, nemohl si něco dovolit?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Ne, tak to jsem opravdu neviděl. U nás jsme se vždycky postarali o jakéhokoliv pacienta, ať měl nebo neměl pojištění. Já sám to v době, kdy se o něho starám, ani nevím, takže není to rozhodně, že by to eliminovalo lidi. Spíš ty následky, pokud člověk pojištění nemá, tak samozřejmě pak může být vystaven nějakým tlakům, aby ty peníze nějakým způsobem hradil zpátky, ale i tady tato alternativa nebo, pokud by se toto stalo, tak vesměs se dluhy odpouští, popravdě řečeno.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
U nás je obecně zdravotnictví spojováno také s korupčním prostředím. Teď se proti tomu ohradil premiér Bohuslav Sobotka, protože říká, že to v podstatě uráží i ty čestné a slušné, že to může působit v zásadě jako klišé. Vás to překvapuje a myslíte si, že v tomto Česko má ještě co dohánět?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
No, z hlediska co se týče korupce, tak já myslím, že v Čechách je to asi daleko větší problém, než ve Spojených státech obecně. Do jisté míry je to problém všude na světě, ale asi je to tady malinko ve větším měřítku, než by mělo být. No a to si právě myslím, že je věc vlády, aby dostali pod kontrolu a už se tady angažuje celá řada jednotlivců, kteří by samozřejmě rádi dostali tady tyto negativní faktory pod kontrolu, protože to nejen se odráží na celkově negativní náladě spoluobčanů, ale i samozřejmě na negativní jménu České republiky v zahraničí.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Stíháte vnímat, co se kolem vás děje v Bostonu kromě vaší práce jako takové? Já třeba narážím na to, že Spojené státy teď zasáhly na některých místech protesty kvůli posuzování zákroků policie. Má to a nese si to samo sebou i v podstatě rasovou rovinu, kdy vyvstávají konflikty a otázky mezi zásahem policistů bělošských vůči černošskému obyvatelstvu. Je to vážný střet a nebo je to možná nějaký výraz frustrace, která v té společnosti je už delší dobu?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Je to nesmírně komplikovaný problém. Jednak, jednak já sám jsem samozřejmě viděl řadu zraněných policistů, kteří nereagovali včas, takže si dovedu představit tu druhou stránku věci, kdy člověk, který v té situaci je opravdu, mu ty nervy tak nějak povolí a udělá něco, co by v podstatě nebo čeho později lituje. A samozřejmě ten rasový rozdíl je to, co to ještě zveličí tady tyhle problémy. Asi by nikoho tady toto až tolik nezajímalo, kdyby to byl černý policista na černého občana nebo bílý policista na bílého. A já si myslím, že to je otázka velice tak nějak opatrná diplomacie a vyrovnávání vlastně rasové integrace, aby bylo více afroamerických policistů, aby bylo možné tady tyto konflikty řešit tak nějak v rovinách bez pistole a nejsem si jistý, že je to jednoduché nějak tak posoudit a rozřešit.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Svět se snaží také vypořádat s mnohem většími globálnějšími konflikty. Mě by zajímalo, když vy víte, jakou práci vám dá a jak náročné je, vrátit někomu normální život a zároveň sledujete, čeho jsou lidé schopni. Schopni se zabíjet kvůli moci, kvůli touze po moci. Co to s vámi dělá?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak, já se snažím zůstat profesionálem v tom, co dělám. A přesto, že samozřejmě politické motivy vedou k různým konfliktům na celém světě, tak mě zajímá ten konkrétní pacient a ten konkrétní případ a jak jim můžu konkrétně pomoct. Takže nějak tak se netrápím nad tím, jestli teda ten konflikt byl oprávněný nebo ne nebo jestli měli být tam, kde byli, ale spíš se snažím už vlastně řešit problém, který teďka tito lidé mají a myslím si, že člověk má omezené množství jak svých vlivů a moci, tak se soustředím na to, co jsem schopen vlastně nějakým způsobem změnit a ovlivnit.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Vás to někdy lákalo, podívat se do válečné zóny jako zdravotník, jako lékař?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Popravdě řečeno si myslím, že z toho, co vím, je válečná zóna nebo medicína ve válečné zóně v podstatě kontrola katastrof. Jedná se o jednoduché úkony, aby pacienti nebo vojáci přežili a pak se v podstatě převáží do specializovanějších pracovišť, takže z toho hlediska já jako expert v určité oblasti, já bych asi nebyl dobře využitý na nějaké frontě, ale naopak pacienti, kteří pak jsou sekundárně převezeni ať už nejdříve do Německa nebo pak do Spojených států, zcela jistě bych je uvítal, pokud bych jim mohl pomoct.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Časopis Time vybral osobnost roku 2014. Je to více osobností. Jsou to lékaři, kteří bojovali a bojují s epidemií eboly. Co na to říkáte a je dobře, že takovíto lidé existují? Potřebujete ve vašem oboru podobné experty a lidi, kteří se nebojí?

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Tak, samotný problém eboly vlastně je o nedostatečné infrastruktuře v afrických státech, kde se k rozšíření viru vlastně dostalo a nejsem si jistý, že jednotlivci, ať se snaží jak se snaží, jsou schopni změnit radikálně kompletně celou situaci, pokud nedojde k nějakým globálnějším zásahům. Je to samozřejmě, je to samozřejmě důležité a samozřejmě oceňuju odvahu lidí, kteří se vydají prostě jenom tak pomoct co nejvíc pomoci mohou, ale myslím si, že ten problém je daleko hlubší a širší.

Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Říká plastický chirurg Bohdan Pomahač, který byl hostem dnešního Interview. A já vám za to děkuji. A na shledanou.

Bohdan POMAHAČ, plastický chirurg:
Děkuji.