Host Lucie Výborné - Vladimír Beneš
19.07. 2025 - 05:18
Radiožurnál
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Posloucháte dopolední Radiožurnál. Můj dnešní host se řadí k osmdesátce nejlepších neurochirurgů světa. Od prezidenta Petra Pavla, mimochodem také budoucího hosta Radiožurnálu, dostal medaili za záslza zásluhy prvního stupně v oblasti vědy. Prof. Vladimír Beneš, neurochirurg, dobrý den.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Dobrý den.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Nervové impulsy v mozku, jak jsem si přečetla, když jsem se snažila se ochytřit, prý cestují rychlostí 400 km/h.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Ježíš, to já tu rychlost neznám.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Já jsem právě...
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Ono se to udává milisekundách metrech, jsou to tak malá čísla a tak rychle ty impulsy jako přesnou rychlost opravdu neznám.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Takže já mám, já mám v hlavě něco, co je rychlejší než Formule 1.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
To určitě, to určitě. Markantně.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Když se vrátím k tomu, čím jsem začínala, čím se dostanu do žebříčku nejlepších neurochirurgů světa? Počtem nejtěžších operací?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Ne, ne, ne, ne, ne. Spíš aktivitou na takovémto mezinárodním poli, přednášením po sjezdech, na různých těch webinářích a takhle tímhle tím způsobem. Musíte je znát ty lidi, že jo, protože tam to někdo musí z těch, to je světová akademie a akademie, tam není členství takové, že byste se tam přihlásila, tam oni vás musí pozvat. Načež vás musí odhlasovat, vy musíte něco přednést, oni to musí odsouhlasit, že jo, ty fousové staří a pak se teprve vás přijmout, když budou všichni souhlasit. A pak jsou tam čtyři druhy členství, to je mladší člen, to jsou ty, co jsou přijatý jako hned. Pak je starší člen, pak je čestnej člen, to už je ten, co je úplně v penzi a už jenom občas jezdí na výlety a pak je mrtvý člen, to je to... Já jsem u toho staršího člena zatím.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Já jsem si právě říkala, jestli to je třeba počtem nějakých těch opravdu nejtěžších operací, ale pro mě vlastně jsou všechny operace mozku nejtěžší, protože já si vůbec neumím představit...
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Pro každého toho pacienta ta nejtěžší operace je ta jeho, takže i když je to úplná maličkost, jo, tak z pohledu toho pacienta ta nejtěžší je ta jeho. A ono se to nedá říct, která je vysloveně těžká, která je lehká, takže o tohle to tak nějak ani nejde. To ukázal teďka covid, protože ten covid přinesl webináře, že jo, ohromné množství povídání na webu. A najednou se objevili lidi, který nejezdili po sjezdech, které nikdo de facto neznal a najednou se objevilo plno lidí prostě, který ten obor dělají na obrovsky vysoké úrovni, ale tím, že nějak moc nepublikuji, nepřednášejí, tak o nich nikdo nevěděl, ale teď zásluhou toho covidu prostě vystřelilo plno lidí, který opravdu jsou na neuvěřitelné úrovni.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Takže do těch, do té osmdesátky první světové by se určitě vešli?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Určitě. To je vysloveně, to je klub takovej skoro, spíš, bych řekl, ta osmdesátka, ale naslouchá jim ten zbytek, což je ta výhoda.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Existuje v práci neurochirurga něco jako tvůrčí činnost?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Určitě, určitě to je někdo z našich významných chirurgů onehdá řekl, že chirurgie není tvůrčí a já vím, že mě to tehdá hrozně naštvalo, to tvůrčí, je to předtím. Ta vlastní operace tvůrčí není, to je řemeslo obyčejný, to je jako jakýkoliv jiný opravování aut, hodinek, cokoliv, ale to předtím to vymyslet, to jo, vymyslet, kdy, kde co, proč, jak, co. Od toho očekávám, jak můžu pacienta ohrozit, takže u opravdu těžkých věcí já zdravím víc času před tím, že si ty snímky prohlížím, než-li pak tou vlastní operací, která už opravdu je, než vyvrcholení, ale to tvůrčí je předtím a druhá tvůrčí oblast, pochopitelně celá ta akademická sféra vymyslet si, co chci publikovat, že jo, jak to chci publikovat? Jak to sesbírat? Můžete jít do laboratoře dělat nazí efekt, cokoliv, a to je tvůrčí bohatě.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Mě zajímá ta tvůrčí činnost před tou složitou neurochirurgickou operací. Vy si uděláte nějaký plán, nějaký jízdní řád, který si pak vylepíte někam na sále, nebo jak funguje?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Syn si dělá jízdní řád, ten si jde po bodech a napíše si to opravdu.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Tak za prvé, nejprve otevírám lebku.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Potom takhle to asi nevede, on tam má až pak jako v těch opravdu...
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Ty důležitý věci.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Důležitý věci, ale je to opravdu velmi podobný pilotování letadla. Jo, takže tam máme taky, je to levá strana, ano, jsme na levý straně, je to ten pacient, ano, je to pan Novák, jo, tohleto to tam máme taky, protože to je opravdu předcházení maléru v každém případě. A pak ten plán, ono v případě artevirózních malformací má člověk v první polovině operace pocit, že je nejlepší neurochirurg na světě, protože se pohybuje v těch arachnoidálních, to je měkká plena vrstva...
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Pardon, jak si to má představit? Jako takový klubko prostě spletených cév.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Klubko spletených cév patologických, že jo, a teďka ten ze začátku to vypadá opravdu jako nádherná operace čisťounká, ty cévy jsou tam krásně vidět. Vy to separujete, máte ze sebe radost, jak vám to jde? Jaký je to nádherný a pak se dostanete hloubš tam, kde je to už v té bílé hmotě a tam najednou jsou patologické cévy, který praskají, nedají se pořádně zastavit, takže v tý chvíli se najednou prostě z krásný esteticky uspokojivý práce stane bitva, jo, takže ono to je jak zase v armádě...
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Takže žádný bojový plán nepřežije střet s nepřítelem.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Přesně tak. Člověk musí být připraven ho měnit a musí být připraven ho nachystat. Naopak třeba na nezhoubný nádor, který je mimo mozek, na ty meningomy, to jsou takový ty naše nejhezčí nádory, tak to je opravdu jako válka, za prvé, obklíčit nepřítele, takže já si ho musím obejít ten nádor, že jo, udělat si dobrý plán, to je předtím, obklíčit nepřítele, zbavit ho zásobovacích linií, to znamená zbavit ten nádor výživy, přetnout ty cévy, pak ho zmenšit, zmenšit sílu nepřítele, že jo, pak vyčistit ty poslední kapsy, který tam jsou, kde je ještě ten nepřítel. No, a finále je zrekonstruovat území, to znamená zavřít tvrdou plenu, zastavit krvácení, zavřít tu lebku, zašít ránu, takže to je opravdu jako Sun-c’ se vším všudy.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Ono se to asi, když mám v hlavě nádor, tak ono se to nedá vyndat, jako že bych to vzala celé a vyndala, protože... Po jak malých kouscích se ta věc vyndává?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Jak kdy, některý ty malý nádory, když jsou pěkně, tak se dají vyndat vcelku, ale většinu jich vyndáváme po částech a většinu jich vyndáváme pomocí přístroje, který se jmenuje kjuza, to je ultrazvukový aspirátor, to je...
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
To je vysávačka taková nebo...?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Taková vysávačka, ten ultrazvuk to rozdrtí tu tkáň a zároveň to odsaje to vysávání na tom. Do tohoto tam trvale chrlí trošku vody, takže je to čisté a ten nádor, když je vhodné konzistence, tak v tý kjuze opravdu mizí a de facto to okolí se ani nehne, což je ideální.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Už streamujete operace?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Jako vysloveně streamovat...
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Já bych to strašně, teď jako o tom mluvíte, já vím, že to je jako trošku řezničina asi, ale já bych to hrozně ráda viděla.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Ježíš, to stačí otevřít kterýkoliv YouTube kanál, třeba s těmi našimi webináři, protože všichni teďka nahráváme komplet všechny ty operace. Pak to všichni se stříháme, aby to nebyly ty 2-3 hodinky, že jo, ale aby to byl krátkej shot, třeba dvouminutovej, ten, samozřejmě tam vybereme ty nejlepší záběry, aby to bylo čistý, pěkný, žádnej problém, že jo, no, a to si vzájemně promítáme, takže toho je plnej net a je toho hrozně moc. A je to ale taky příčina toho, že ten obor se tím stává trošku nudnější, protože zásluhy těchhle těch videí my už všichni operujeme úplně stejně, jo, já když vidím operovat někoho meningeom, tak vím přesně, buď, kdo to je, nebo jak to je a jak to bude dělat. Když já jdu přednášet, tak on ví, co budu ukazovat, o čem budu mluvit, jo, takže svým způsobem se to velmi unifikovalo, protože vy teď už nemusíte někam jezdit složitě na stáže, vy nemusíte složitě nakukovat do rány, vy to prostě vidíte normálně na těch videích všecko a všichni už to děláme stejně, protože ty videa jsou samozřejmě z toho nejlepšího vybraná.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
/Píseň/
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Neurochirurg, prof. Vladimír Beneš je dneska hostem Radiožurnálu. Jaké to bylo operovat bez cétéčka, bez magnetické rezonance? Vy jste vlastně v té době vůbec jako nevěděli, do čeho jdete, že jo?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Ne, to jsme měli diagnózu.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Protože já mám pocit, pardon, jak už teďka všechno víte, už vás to trochu nudí.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No, to máte pravdu.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Jako fakt?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Jako fakt.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Takže už tam to dobrodružství vlastně není?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Ne, ne, ne, to dobrodružství už tam není, ale ono tam nemá bejt to dobrodružství, protože dobrodružství v sobě má inherentní riziko, takže když je operace dobrodružná, tak je riziková, ale to riziko nese ten pacient. Ne, já, že jo, já se nepořežu, to je pitomost. Ale čím jsme to začali? To byla lepší otázka.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
No, vlastně, jaké to bylo operovat bez toho, aniž byste do té hlavy viděli.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Já to zažil prvních pár let kariéry, než bylo první cétéčko, protože ty mašiny nám umožnily vidět dovnitř a vědět, co jdeme dělat, ale předtím jsme to nevěděli a jenom z nepřímých známek, třeba při nástřiku tepen mozkových jsme věděli, že ten nádor je na té straně, odkaď je ta céva tlačená, takže vrcholem operace tehdá bylo otevřít tvrdou plenu a člověk teprv přišel na to, co jde operovat, mnohdy ani to ne. A nebylo výjimečný, že tam nebylo vůbec nic, jo, takže to bylo opravdu dobrodružný, to bylo, tam to dobrodružství bylo a taky tam byly ty rizika a mělo to dva takové faktory. Jeden faktor byl ten, že ti pacienti přicházeli v daleko horším stavu než dnes, jo? Oni začali být diagnostikováni teprve v době, kdy už jim něco bylo...
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
To znamená, přestali vidět.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Jasně, přesně tak, začali ochrnovat a podobně. Dneska ne, dneska vy se bouchnete do hlavy a na prvním rohu vám udělají cétéčko. A většina pacientů k nám teď přichází, aniž by jim cokoliv bylo, a to je daleko lepší nástupní prostor. A druhý takový faktor byl, že dřív člověk měl tu určitou misi, kterou musel splnit bez ohledu na kolaterální ztráty. Jo, to jsme zase trošku v armádě, a to byla mentalita pilota bojový stíhačky, jo, zničit ten cíl v každém případě. Dneska ne, dneska tím, že je to všecko předem a dobře rozmyšlený a všecko o tom víme, tak najednou se tam mentalita, jednak máme lepší ty pacienty, to je lepší nástupní prostor, ale ta mentalita naše se změnila v tom, že jsme piloti aerolinek. Něco zaskřípe, šup na nejbližší letiště, jo, a vrátím se tam teda za týden. Dobře. Ještě si dodělám nějakou další diagnostiku. Podobně. Takže my těch posledních, já nevím, 25 let vlastně, hlavní snaha toho oboru je snížit riziko.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Je pravda, pardon, je pravda, že jste v začátcích používali vrtačky od Rotta?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No, chodili jsme to kupovat k Rottovi, opravdu.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Není možný. Já jsem si myslela, že to je jenom taková jako legenda.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No, to je vrtačka, že jo, ale to není legenda. Tam prostě se za osm stovek nebo kolik to tehdá stálo, koupila vrtačka, takovej normální kolovrátek, anebo i elektrický jsme kupovali, hlavně ty kolovrátky, že jo, a na ten návrt to bohatě stačilo.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
A dobře. A kolik stály, kdybyste si museli kupovat ty profesionální tehdy?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No tehdy.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Kolik by to stálo?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Ono to bylo za toho komunismu, kde se šetřilo, kde se mohlo, že jo, protože ty peníze nebyly na to, nakupovat si na západě prachsprostý vrtačky nebo něco takovýhleho. No, ten rozdíl je logaritmickej.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Dobře. Vyprávěl jste mi, jak jste operoval s tátou. Krásná historka, operoval jste se synem? Podotýkám, že Vladimír III je také neurochirurgem.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Asi dvakrát nebo třikrát jsme spolu na sále byli, když byl, on byl ještě študák a stážoval u nás na klinice a pak už vlastně ne.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Jak to funguje, nebo jak to fungovalo?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Fungovalo to dobře, úplně v pohodě, asistent jako asistent, že jo. Jeho hlavní činnost je neplést se. Takže to fungovalo v pohodě a teďka je to tak, že on mi občas pošle snímky a není to jako otázka, co má udělat, jo, je to takový jako, co bys udělal a víceméně než, jako, že bych chtěl, abych mu poradil, tak je to spíš chlubení. Podívej, tati, co taky dělám, jo, takže to mi dělá dobře.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Umíte chválit?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
To jsem nikdy moc neuměl, to jsem nikdy moc neuměl. Na hlášení, když jsem někoho pochválil, tak to obvykle můj zástupce musel přeložit tomu postiženýmu a řekl, to je pochvala.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Takže ani vlastního syna neumíte pochválit, když Vám, když je jasné, že Vám posílá, prostě říká, hele, tati, tohle jsem operoval, co si o tom myslíš, tak mu neumíte říct, hele, dobrý, tohle.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Jo, já mu napíšu, dobře jsi to udělal, to vypadá pěkně, protože on mi pak k tomu samozřejmě pošle kontrolní rezonanci, já na to kouknu, je to hezky udělaný, tak mu napíšu, tos udělal hezky, to je samozřejmý.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Vy říkáte, že neurochirurgie už je za svým vrcholem. Já tomu nerozumím, protože si myslím, že žijeme v době, kdy vlastně ty technologie, techniky neustále postupují, pořád se to někam hýbe. Takže váš obor už nemá kam stoupat?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Ale jo, to jo, ale je to takový, že fundamentálně se nic nového už 25 let neobjevilo. Největší změna v neurochirurgii byla na přelomu tisíciletí, devadesátá léta byl vrchol chirurgie, protože ta chirurgie neměla alternativu, jenomže pak se objevily ty endoskopický techniky, pak se objevila radiochirurgie, objevily se endovaskulární metody, objevila se vůbec nejlepší metoda, to znamená observace, nedělat nic a tím ten obor vlastně se dostal na svůj technickej určitej vrchol. Proto říkám, že těch posledních 25 let se věnujeme tomu, že snižujeme rizika a teď jde o to, kde je ta budoucnost a ta určitě není jako ve velkých operacích. Určitě se bude opravovat míň, určitě se bude operovat mnohem šetrněji, určitě budeme hledat nový alternativní metody a do úplnýho budoucna se z neurochirurga stane jenom takový člen týmu, prostě spíš skoro techniků, protože to bude otázka modulací, to bude otázka neuroprotéz, to bude otázka nějakých neurotransplantací možná a tohleto, a tam je to vlastně jenom návrt, kdy ten neurochirurg udělá díru do hlavy, zavede tam tu sondu a to ostatní vlastně už tu elektrodu a takoví budou opečovávat ti technici nebo ti neurovědci. Takže...
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Jinými slovy, já tady mám totiž tři slova, která jsem s Vámi chtěla probrat a ta slova zní přesně: neurotransplantace, neuroprotézy a neuromodulace.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No, já o tom furt mluvím.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
No jasně, ale pojďte nám v tom udělat trochu pořádek. Neurotransplantace.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Neurotransplantace, tak samozřejmě, že transplantace orgánová je pitomost, to by byla transplantace těla, že, protože mozek by byl příjemce, ale orgánová transplantace. To byl ohromný hit v osmdesátých letech v laboratořích a jedním z takových nejsledovanějších cílů bylo parkinsonské onemocnění, protože to je způsobeno tím, že určitá populace v hloubi mozku přestane vyrábět dopamin, to je jenom fabrika chemická a ten nedostatek dopaminu vede k tomu parkinsonskému onemocnění. Je samozřejmě logická úvaha, ta, že si seženu embryonální nervovou tkáň, která produkuje ten dopamin, anebo kmenový buňky, který mi ho budou produkovat a ty na transplantuji do toho místa, kde se normálně to chybí, opravdu tubí trus. A u krys to fungovalo výborně. O něco hůř to fungovalo u opic v experimentu a pak to na konci zhruba osmdesátých let přeskočilo do kliniky. Nějaká Kubánka publikovala 30 pacientů. Krásný výsledky. Američani Kubáncům věří pochopitelně, tak to začli taky dělat. Asi dva se udělali u nás v republice někdy na začátku devadesátých let a hele ono to u toho člověka najednou nefungovalo, tak jsme to potichu opustili a dneska ty transplantace jsou v gardu pořád experimentálním, jako poranění michy a takovýhle, na to zapomeňme, to, to nejde a hned tak nepůjde, ale je zajímavý, že ty kmenový buňky dokáží produkovat neuvěřitelně potentní růstové faktory a když se na, transplantují do okolí mrtvice, ta mrtvice, že jo, nedostatek krve způsobí to, že centrum je opravdu mrtvá tkáň, s tím nikdo nic neudělá, ale pak je tam tzv. penambra, což je oblast, kde ta tkáň, ty buňky nervový jsou živý, ale nefungují, jo. Nemají funkci.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Jasně a pomůže to?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Pomůže a když jim dám ty kmenový buňky do okolí těma růstovýma faktorama, oni je donutí znovu k akci, takže běží asi dva klinické pokusy někde v Americe. Jsou nádherný experimentální studie, kde ta velikost tý mrtvice po tý transplantaci je poloviční než bez tý transplantace, takže tam někde by člověk viděl cestu.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
/Píseň/
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
/Zprávy/
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
/Píseň/
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Prof. Vladimír Beneš je neurochirurg, dneska host Radiožurnálu, vysíláme pro vás živě z festivalu Colours of Ostrava. Neuroprotézy.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Neuroprotézy. Logická úvaha když něco nefunguje, tak použiju nějakou, nějaký elektronický zařízení, že jo, nějaký počítač, který to nahradí. První samozřejmě na ráně je pohyb, ale dělalo se to u sluchu, to byly ty sluchový implantáty, ne ty kochleární, který jsou relativně běžný, ale dávalo se to až na mozkový kmen, a to bylo podobný osud jako s těma dobama nervníma neuronama, že nádherně to funguje, já viděl video, kde se dva hluchoslepý bavěj o Shakespearově na lavičce v parku. A pak jsme si všichni řekli, jak je to fantastický. A ono to zase ve skutečnosti v klinický praxi moc nefungovalo. Další, který by byl na ráně ještě před tím pohybem by byl zrak. A tam jsem viděl už kdysi dávno video, jak slepý jede autem, zacouvá do garáže. To já neumím a vidím dobře, že jo. A to byl furt ten samej pacient. Teďka jeden můj kamarád s Alicante, s Američanama dělají, že tam, kde je poškozená dráha, ne ta kůra zraková, tak oni na /nesrozumitelné/ té kamery, pak je počítač, který to všecko zpracuje, to, co tam vidí a pomocí asi 400 elektrod to zavedou do té zrakové kůry a teď měli třetího pacienta a ten člověk byl schopen se naučit, že dokázal přečíst čísla na obrazovce, písmena, dokázal se orientovat v prostoru prostě, opravdu objektivně viděl, takže tam je nějaká možná taková zajímavá budoucnost. No, a třetí je pochopitelně pohyb, protože první cíl je vždycky poranění míchy u těchhle věcí, tak jsou, já vezmu jenom Elona Muska, ten je zajímavej, že jo. No, je to vizionář.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Já nevím, já nevím, já nevím, jestli je vizionář, já myslím, že to je blázen ten člověk.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Já si myslím taky, ale on každý vizionář byl blázen nebo naopak, jo, to jako normální člověk těžko může být a on má ten projekt Neuralink. Udělali prvního pacienta loni ve Phoenixu /nesrozumitelné/, já tam byl a my jsme tam loni byli a my jsme ho viděli toho pacienta. To je ochrnutý na všecky čtyři při úplném poranění horní krční míchy, což je hrůzostrašná záležitost, že jo, prostě někteří z těch lidí ani nedýchají, že musí mít podporu dechu. On zavede pomocí nějakého robota asi 400 elektrot do motorické kůry a do té kůry, která je zatím, to je ta, která je senzitivní, jde opačně zezdola nahoru a pak to celý převede do ohromných dat, do ohromnýho počítačovýho programu. A teď se učí ten pacient, jak má myslet o tom pohybu, který chce provést, a učí se ten počítač a toho prvního, kterýho udělali, tak se zrovna ptal kamarád, jaký to bylo, a on říkal, no, výborný. První tejden každý den něco novýho. Po týdnu to skončilo, protože po tejdnu on se naučil pohybovat myší počítače těma myšlenkama jakoby a dost a teďka pochopitelně oni přišli nebo ten Elon Musk, to já nevím, jestli to vymyslel on nebo někdo z jeho lidí, že ten pohyb ne převést na toho pacienta ale převést ho na nějaký zevní zařízení, to znamená jakéhosi robota, takže on najal asi 60 lidí, kterejm dal helmy, který s nima je evokovaný potenciály, dal jim na všechny končetiny různý čidla, takže mu vzniká ohromný data těch pohybových vzorců, který pak zase zpětně jdou k tomu pacientovi a ten pacient bude mít vlastně svýho kovovýho náhradníka, kterej za něj všecko udělá.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
On nikam nedojde fyzicky, ale náhradník půjde.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Ale náhradník může jít hrát tenis nebo může jet na vejlet. Cokoliv, že jo, takže to je nesmírně zajímavý. Samozřejmě, že ten Musk za tím vidí taky ty dělníky v těch Tesla faktory, že jo.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Já si myslím, že ten Musk, omlouvám se, že vstupuju do Vaší řeči, ale já si myslím, že on zatím vidí možnost vlastně ovládat lidskou mysl.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No to je /nesrozumitelné/ Homo Deus.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Jo, a to je Homo Deus, a to je Nexus prostě Yuvala Noaha Harari a myslím si, myslím si, že tam to jde tímhle směrem a že to není úplně žádoucí.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No, od Gutenberga po Zuckerberga. To děsí.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Dobře a jak to tam dopadne? No, mě to děsí, jak to dopadne v té Americe?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
On si tím nepochybně vyrobí dělníky do všech fabrik, že jo, ti mu nebudou stávkovat, ti mu nebudou zakládat odbory. Oni budou makat 24 hodin, to je ideální. Co lepšího si může přát, ale samozřejmě, že tam spíš to jde přes tu umělou inteligenci, že jo, a přestože oni o nás všechno ví. Vy si pustíte na YouTube muziku a ono už vám ty nabízí furt, že jo, tu muziku, takže ten provoz je obousměrnej v těch data centrech. A přesto si myslím, že nás ta maličká skupina, ne ta umělá inteligence, ale ty lidi, kteří jsou za ní, právě tyhle ty Zuckerbergové, Bezosové, Muskové, můžou ovládat a to budou, ti budou ten Homo Deus, ten největší výtvor.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Vlastně ten Homo Deus vlastně implikuje taky to, že jednou mi někdo dá čip do mozku a já budu moct ovládat svůj počítač, svůj mobilní telefon, ovšem bude to asi něco za něco.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No, bude, no, jako já vždycky u tohohle říkám, kde si dovedu už, jak si představit, ne jako úplný scifi, že přijde továrník, objedná si 10 raketových vědců, já pochytám 10 pasáčků krav, nastrkám jim čipy do hlavy a druhý den dodám 10 raketových vědců. Tam je ten problém Huxleyho, Konec civilizace. Kdo bude chtít bejt ten pasáček krav, že jo?
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Brave new world.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Přesně tohle to je opravdu nebezpečný, to je nebezpečný.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
/Píseň/
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Neurochirurg prof. Vladimír Beneš je dneska hostem Radiožurnálu. Já se ještě vrátím k těm lidem, co jsou na vozíku. Proč vlastně ta centrální nervová soustava mozek a mícha neregeneruje? Proč tuhle schopnost nemáme?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No, to je dobrá otázka, protože ono to přesně nevíme, proč neregeneruje takovej jako jednoduchej popis a vysvětlení, že za tu, za tu ohromnou specializaci se platí ta cena tý neregenerace, jo, což je to nejvíc limitující pro nás, že jo, a pro lidi ta nejhorší morbidita. A tam byly před pár lety zajímavý články, to dělal nějakej Martin Schwab z Lausanne, kdy tvrdil, že ta schopnost regenerace není ztracená, ale je potlačena a je potlačena působky té glie, to je ta podpůrná hmota, který je 0,9 mozku, která něco produkuje a to inhibuje, tlumí tu schopnost regenerace, která je tam zachovaná, tak vyrobil protilátky proti těmhle těm působkům, který označil jako IN1, IN2 a hle ono mu to začlo regenerovat ta nervová na Petriho miskách, tak se s tím dostali dál jako někam ke krysám s nějakou Barborou Bragmannovou z Washingtonu a najednou jim ty krysy, podle toho, co psali, chodily po míšním poranění a najednou to fungovalo, tak jsem si říkal dobře, no, tak tyhle dva lidi dostanou Nobelovu cenu. To není jinak možný, a tak dále. Jenomže došlo bohužel k tomu, k čemu v tý experimentální medicíně dochází dost často. Najednou se to všecko utlo, najednou to zmizelo. Nikdo nebyl schopen reprodukovat ty jejich výsledky, takže to je celý zpochybněný. To už je 20 let, jo, ale ten základní fakt toho, že možná ta nervová tkáň je schopná regenerace, tak to bych tam z toho ještě pořád jako si nechal a doufal v to, ale nemá to praktické využití. Nic z toho zatím.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Přečetla jsem si, že v hlavě máme 12 párů hlavových nervů, které vycházejí přímo z mozku. Poškození mívá fatální následky, který z těch nervů pro neurochirurga je jaksi nejobávanější?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No, on jich je 12, první dva.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
A mám si představit jako něco jako kabel, co mi vede takhle jako přes krk někam?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Ono je to Analogon pak těch spinálních nervů, jo, akorát že jsou vejš. První dva nejsou nervy, ale výchlipky centrálního nervového systému, to je optický nerv a čichový nerv, ty dva neregenerují, když se přetne optický nerv, tak je to slepota stejná jako po poranění míšní, trvalá a nevyhnutelná, pak jsou okohybné 3–6. Ty hýbou okem, takže to se přežít dá. Není to nic příjemnýho, je to těžký postižení, ale dá se s tím žít, pak jdeme na sedmej, osmej, to je lícní a sluchový, mimika obličeje a sluch, s tím se taky zase žít dá, když je to jednostranné pochopitelně. A pak jsou ty, který jsou průšvih. 9, 10, 11, 12, tam je svým způsobem jejich zásadní funkce je polykání, a když ten pacient nepolyká, tak je zle, jo, buď zemře na pneumonii aspirační, že nepolkne, anebo je třeba mu provést tracheotomy a gastrostomy a s tím může přežívat s určitými limity a se vším. Takže tyhlety 9–12, který jsou dole v zadní jámě, to je v oblasti mozečku až z toho pontu varoli a s prodloužené míchy vystupují, tak to jsou takový, kde člověk začne být hodně, hodně, hodně opatrnej.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
A když tam operujete v té oblasti, tak prostě můžu si laicky představit, že to vezmete a jemně to někam posunete, nebo jak to funguje?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Ne. Oni mají každý takový obal z té měkké pleny.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Takže kabel na žehličku, jako jo?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Jo. Takovou jakoby, ono to moc není vidět, ale je to tam, a to člověk se musí naučit tohle nepoškodit, stejně tak nepoškodit ty malinkaté cévy, které ho živí ten nerv, a když si představíte, tak on je rozpláclej třeba přes ten nádor, tak to bejvá takový jako vyndat dlažební kostku z jogurtu, aniž by se ten jogurt hejbnul.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Někdy je to svízel, no.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
To si teda vůbec neumím představit.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Tak tam necháte kousek toho nádoru.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Jasně.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Jo, necháte tam kousek a dozáří to radiochirurgicky, to je to, co mi umožňujou ty alternativní metody, to je vynikající.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Míváte v práci někdy den blbec?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No určitě. To je jako v každý činnosti, kdy vám to jde a kdy vám to nejde. Pak je lepší nic nedělat.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
No, dobře, ale když máte naplánovány čtyři operace a teď při té první zjistíte, že je den blbec, tak co?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Tak ty tři nechám bejt.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Fakt to uděláte?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
To víte, že jo, to je jako ve sportu, máte formu, nemáte formu. Starej můj, bejvalej šéf první, že jo, ten říkal, že má kášu, když se něco nepovedlo, tak bylo období a káše radši jsme nedělali nic a pak přišla nirvána, na co šáh, to mu vyšlo, jo, a ono to něco do sebe má tohle.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Jaké operace mozku se v dnešní době považují za těžké?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Za těžké? Ty v oblasti mozkového kmene zhruba bych řekl, na té bazi, jo, takový ten vrchol neurochirurgie, když o sobě ten neurochirurg řekne, že dělá chirurgii bazelební, jo, a to jsou právě zásluhou těch hlavových nervů, který tam jsou, zásluhou toho mozkového kmene, který má opravdu v sobě ten život. A všecky dráhy nahoru a všecky dráhy dolů. Takže tam z těch nádorů jsou to většinou ty nezhoubné, ty, co jsou mimo, to jsou ty meningiomy, pak jsou to samozřejmě nějaký ty arteriovenózní malformace, dřív to bývala aneurizma a výdutě, to už ne. To tím, že endovaskulární techniky jsou velmi schopné, tak to už není vrchol v oboru. A no, asi tak tyhle ty dvě oblasti.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Celou tu dobu, co Vás poslouchám, tak si říkám, tady se mnou sedí člověk, který ví, jak jsme strašně křehcí, úplně jako extrémě, jak málo stačí a zároveň tady sedí člověk, který vlastně sám k sobě vůbec jako ke křehké osobě nepřistupuje. Jezdí na výpravy, spí pod širákem, loví brouky, kdoví kde.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No, ale to se nevylučuje.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Ne, já právě si říkám, jestli to je vlastně nějaká protiváha zvláštní nebo.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Já nevím. Protiváha to nebude. Já si myslím, že to jsou věci, který mě baví, a tudíž jako věnuju většinu času toho, abych nedělal ty věci, který mě nebaví, a když se mi podaří v tomhle uspět, tak mi zbudou ty, který mě baví, a to jsou ty brouci a to cestování, hlavně ten lov, že jo, to ostatní už není tak důležitý a pak je to ta medicína, která dost pořád mě ještě jako zajímá a baví a pořád mě těší přednášet a pořád mě těší jezdit někam támhle operovat třeba do Keni a podobně. No, to se nevylučuje.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Můžu vytáhnout pojem duše a duch? Anebo to nemáte rád?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
To nemám rád, protože já jsem ji nikdy neviděl, takže nevím, o čem bychom mluvili.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Teď jsem si vzpomněla na slavnou hlášku z jednoho známého filmu. Ale no, ono se totiž vlastně možná duše ne, ale duch vlastně je něco, co umožňuje člověku přemýšlet, tak to asi v té hlavě někde jako máme, ne?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No to je, když bych už já vzal duši, tak bych jí řekl vědomí, a to je termín, který je neuvěřitelně svízelný a ošidný, protože my ho neumíme ani definovat, to vědomí. Fajn, máme nějakou medicínskou definici, ale to je o něčem jiným. Ale z takového toho filozofického hlediska to vůbec nedokážeme. A teď se objevujou různý ty diskuse, že vědomí vlastně není vázáno na ten mozek, ale že je to kvantová fyzika, že vlastně když člověk zemře, tak to vědomí se někde v těch kvantech pořád objevuje, ale mně tohleto připadá furt takové trošku moc mystické a teoretizující, protože napřed bych opravdu chtěl nějakou jasnou a přesnou definici toho vědomí, a tu nemáme nějaké anglickej filozof napsal, že cokoliv, co bylo napsáno o vědomí, nestojí za čtení. A on měl svým způsobem pravdu.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
No, to je zvláštní, že tuhle definici nemáme, ale vlastně už se bavíme o singularitě, tedy o momentu, kdy AI, neboli umělá inteligence to vědomí získá.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No, to si právě nemyslím. Umělá inteligence je založená na křemíku, my na uhlíku, to je první základní rozdíl. Jo, nejsem si jist, že ten křemík umí to, co ten uhlík a celá ta umělá inteligence, kterou máme dneska, to jsou sice ohromný datasety, ohromná data, ale ta věc nemá ani vědomí, ani emoce, ani individualitu, ani není schopna generalizace, takže ona nemá vlastně kreativitu v sobě ta umělá inteligence, jestli něco z tohohle tomu půjde do budoucna naimplantovat nějak, to nevím. Byť je stavěná už ve stylu, že jo, neuronálních sítí, ty systémy, ale ta reativita, ty emoce a to všecko, to jsou ty zatím, to jsou ty Zuckerbergové právě, takže ta vlastní jako, to bych se jí nebál tý umělý inteligence, protože ona sama nic nevymyslí.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Já se jí nebojím, ale ta otázka singularity se jako hodně probírá. Tak mě zajímalo, co si o tom myslíte Vy? Nic se nestane.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Nic se nestane, podle mě, nic se nestane, dokavaď se neusmyslí ti dobří muži v pozadí, no.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Prof. Vladimír Beneš dneska byl hostem Radiožurnálu. Děkuju za to, že jste si na nás udělal čas. Jen tak mimochodem, jaké je to tady, je na Colours of Ostrava. Baví Vás to tady?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Jo, jo, jo. Já to tu mám rád, protože je tu plno lidí, pořád se něco děje, ten meltingpot tady má plno zajímavých povídání, že jo, nějaká muzika do toho, která buď mi sedí nebo nesedí, takže je to takové živé, dynamické. Moc se mi tu líbí.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Děkuju za rozhovor a ať se Vám daří.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Já taky děkuju mockrát.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Lucie Výborná přeje od mikrofonu dobrý den, ať se dneska daří i vám.
--------------------
Posloucháte dopolední Radiožurnál. Můj dnešní host se řadí k osmdesátce nejlepších neurochirurgů světa. Od prezidenta Petra Pavla, mimochodem také budoucího hosta Radiožurnálu, dostal medaili za záslza zásluhy prvního stupně v oblasti vědy. Prof. Vladimír Beneš, neurochirurg, dobrý den.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Dobrý den.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Nervové impulsy v mozku, jak jsem si přečetla, když jsem se snažila se ochytřit, prý cestují rychlostí 400 km/h.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Ježíš, to já tu rychlost neznám.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Já jsem právě...
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Ono se to udává milisekundách metrech, jsou to tak malá čísla a tak rychle ty impulsy jako přesnou rychlost opravdu neznám.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Takže já mám, já mám v hlavě něco, co je rychlejší než Formule 1.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
To určitě, to určitě. Markantně.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Když se vrátím k tomu, čím jsem začínala, čím se dostanu do žebříčku nejlepších neurochirurgů světa? Počtem nejtěžších operací?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Ne, ne, ne, ne, ne. Spíš aktivitou na takovémto mezinárodním poli, přednášením po sjezdech, na různých těch webinářích a takhle tímhle tím způsobem. Musíte je znát ty lidi, že jo, protože tam to někdo musí z těch, to je světová akademie a akademie, tam není členství takové, že byste se tam přihlásila, tam oni vás musí pozvat. Načež vás musí odhlasovat, vy musíte něco přednést, oni to musí odsouhlasit, že jo, ty fousové staří a pak se teprve vás přijmout, když budou všichni souhlasit. A pak jsou tam čtyři druhy členství, to je mladší člen, to jsou ty, co jsou přijatý jako hned. Pak je starší člen, pak je čestnej člen, to už je ten, co je úplně v penzi a už jenom občas jezdí na výlety a pak je mrtvý člen, to je to... Já jsem u toho staršího člena zatím.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Já jsem si právě říkala, jestli to je třeba počtem nějakých těch opravdu nejtěžších operací, ale pro mě vlastně jsou všechny operace mozku nejtěžší, protože já si vůbec neumím představit...
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Pro každého toho pacienta ta nejtěžší operace je ta jeho, takže i když je to úplná maličkost, jo, tak z pohledu toho pacienta ta nejtěžší je ta jeho. A ono se to nedá říct, která je vysloveně těžká, která je lehká, takže o tohle to tak nějak ani nejde. To ukázal teďka covid, protože ten covid přinesl webináře, že jo, ohromné množství povídání na webu. A najednou se objevili lidi, který nejezdili po sjezdech, které nikdo de facto neznal a najednou se objevilo plno lidí prostě, který ten obor dělají na obrovsky vysoké úrovni, ale tím, že nějak moc nepublikuji, nepřednášejí, tak o nich nikdo nevěděl, ale teď zásluhou toho covidu prostě vystřelilo plno lidí, který opravdu jsou na neuvěřitelné úrovni.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Takže do těch, do té osmdesátky první světové by se určitě vešli?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Určitě. To je vysloveně, to je klub takovej skoro, spíš, bych řekl, ta osmdesátka, ale naslouchá jim ten zbytek, což je ta výhoda.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Existuje v práci neurochirurga něco jako tvůrčí činnost?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Určitě, určitě to je někdo z našich významných chirurgů onehdá řekl, že chirurgie není tvůrčí a já vím, že mě to tehdá hrozně naštvalo, to tvůrčí, je to předtím. Ta vlastní operace tvůrčí není, to je řemeslo obyčejný, to je jako jakýkoliv jiný opravování aut, hodinek, cokoliv, ale to předtím to vymyslet, to jo, vymyslet, kdy, kde co, proč, jak, co. Od toho očekávám, jak můžu pacienta ohrozit, takže u opravdu těžkých věcí já zdravím víc času před tím, že si ty snímky prohlížím, než-li pak tou vlastní operací, která už opravdu je, než vyvrcholení, ale to tvůrčí je předtím a druhá tvůrčí oblast, pochopitelně celá ta akademická sféra vymyslet si, co chci publikovat, že jo, jak to chci publikovat? Jak to sesbírat? Můžete jít do laboratoře dělat nazí efekt, cokoliv, a to je tvůrčí bohatě.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Mě zajímá ta tvůrčí činnost před tou složitou neurochirurgickou operací. Vy si uděláte nějaký plán, nějaký jízdní řád, který si pak vylepíte někam na sále, nebo jak funguje?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Syn si dělá jízdní řád, ten si jde po bodech a napíše si to opravdu.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Tak za prvé, nejprve otevírám lebku.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Potom takhle to asi nevede, on tam má až pak jako v těch opravdu...
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Ty důležitý věci.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Důležitý věci, ale je to opravdu velmi podobný pilotování letadla. Jo, takže tam máme taky, je to levá strana, ano, jsme na levý straně, je to ten pacient, ano, je to pan Novák, jo, tohleto to tam máme taky, protože to je opravdu předcházení maléru v každém případě. A pak ten plán, ono v případě artevirózních malformací má člověk v první polovině operace pocit, že je nejlepší neurochirurg na světě, protože se pohybuje v těch arachnoidálních, to je měkká plena vrstva...
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Pardon, jak si to má představit? Jako takový klubko prostě spletených cév.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Klubko spletených cév patologických, že jo, a teďka ten ze začátku to vypadá opravdu jako nádherná operace čisťounká, ty cévy jsou tam krásně vidět. Vy to separujete, máte ze sebe radost, jak vám to jde? Jaký je to nádherný a pak se dostanete hloubš tam, kde je to už v té bílé hmotě a tam najednou jsou patologické cévy, který praskají, nedají se pořádně zastavit, takže v tý chvíli se najednou prostě z krásný esteticky uspokojivý práce stane bitva, jo, takže ono to je jak zase v armádě...
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Takže žádný bojový plán nepřežije střet s nepřítelem.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Přesně tak. Člověk musí být připraven ho měnit a musí být připraven ho nachystat. Naopak třeba na nezhoubný nádor, který je mimo mozek, na ty meningomy, to jsou takový ty naše nejhezčí nádory, tak to je opravdu jako válka, za prvé, obklíčit nepřítele, takže já si ho musím obejít ten nádor, že jo, udělat si dobrý plán, to je předtím, obklíčit nepřítele, zbavit ho zásobovacích linií, to znamená zbavit ten nádor výživy, přetnout ty cévy, pak ho zmenšit, zmenšit sílu nepřítele, že jo, pak vyčistit ty poslední kapsy, který tam jsou, kde je ještě ten nepřítel. No, a finále je zrekonstruovat území, to znamená zavřít tvrdou plenu, zastavit krvácení, zavřít tu lebku, zašít ránu, takže to je opravdu jako Sun-c’ se vším všudy.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Ono se to asi, když mám v hlavě nádor, tak ono se to nedá vyndat, jako že bych to vzala celé a vyndala, protože... Po jak malých kouscích se ta věc vyndává?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Jak kdy, některý ty malý nádory, když jsou pěkně, tak se dají vyndat vcelku, ale většinu jich vyndáváme po částech a většinu jich vyndáváme pomocí přístroje, který se jmenuje kjuza, to je ultrazvukový aspirátor, to je...
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
To je vysávačka taková nebo...?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Taková vysávačka, ten ultrazvuk to rozdrtí tu tkáň a zároveň to odsaje to vysávání na tom. Do tohoto tam trvale chrlí trošku vody, takže je to čisté a ten nádor, když je vhodné konzistence, tak v tý kjuze opravdu mizí a de facto to okolí se ani nehne, což je ideální.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Už streamujete operace?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Jako vysloveně streamovat...
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Já bych to strašně, teď jako o tom mluvíte, já vím, že to je jako trošku řezničina asi, ale já bych to hrozně ráda viděla.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Ježíš, to stačí otevřít kterýkoliv YouTube kanál, třeba s těmi našimi webináři, protože všichni teďka nahráváme komplet všechny ty operace. Pak to všichni se stříháme, aby to nebyly ty 2-3 hodinky, že jo, ale aby to byl krátkej shot, třeba dvouminutovej, ten, samozřejmě tam vybereme ty nejlepší záběry, aby to bylo čistý, pěkný, žádnej problém, že jo, no, a to si vzájemně promítáme, takže toho je plnej net a je toho hrozně moc. A je to ale taky příčina toho, že ten obor se tím stává trošku nudnější, protože zásluhy těchhle těch videí my už všichni operujeme úplně stejně, jo, já když vidím operovat někoho meningeom, tak vím přesně, buď, kdo to je, nebo jak to je a jak to bude dělat. Když já jdu přednášet, tak on ví, co budu ukazovat, o čem budu mluvit, jo, takže svým způsobem se to velmi unifikovalo, protože vy teď už nemusíte někam jezdit složitě na stáže, vy nemusíte složitě nakukovat do rány, vy to prostě vidíte normálně na těch videích všecko a všichni už to děláme stejně, protože ty videa jsou samozřejmě z toho nejlepšího vybraná.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
/Píseň/
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Neurochirurg, prof. Vladimír Beneš je dneska hostem Radiožurnálu. Jaké to bylo operovat bez cétéčka, bez magnetické rezonance? Vy jste vlastně v té době vůbec jako nevěděli, do čeho jdete, že jo?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Ne, to jsme měli diagnózu.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Protože já mám pocit, pardon, jak už teďka všechno víte, už vás to trochu nudí.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No, to máte pravdu.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Jako fakt?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Jako fakt.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Takže už tam to dobrodružství vlastně není?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Ne, ne, ne, to dobrodružství už tam není, ale ono tam nemá bejt to dobrodružství, protože dobrodružství v sobě má inherentní riziko, takže když je operace dobrodružná, tak je riziková, ale to riziko nese ten pacient. Ne, já, že jo, já se nepořežu, to je pitomost. Ale čím jsme to začali? To byla lepší otázka.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
No, vlastně, jaké to bylo operovat bez toho, aniž byste do té hlavy viděli.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Já to zažil prvních pár let kariéry, než bylo první cétéčko, protože ty mašiny nám umožnily vidět dovnitř a vědět, co jdeme dělat, ale předtím jsme to nevěděli a jenom z nepřímých známek, třeba při nástřiku tepen mozkových jsme věděli, že ten nádor je na té straně, odkaď je ta céva tlačená, takže vrcholem operace tehdá bylo otevřít tvrdou plenu a člověk teprv přišel na to, co jde operovat, mnohdy ani to ne. A nebylo výjimečný, že tam nebylo vůbec nic, jo, takže to bylo opravdu dobrodružný, to bylo, tam to dobrodružství bylo a taky tam byly ty rizika a mělo to dva takové faktory. Jeden faktor byl ten, že ti pacienti přicházeli v daleko horším stavu než dnes, jo? Oni začali být diagnostikováni teprve v době, kdy už jim něco bylo...
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
To znamená, přestali vidět.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Jasně, přesně tak, začali ochrnovat a podobně. Dneska ne, dneska vy se bouchnete do hlavy a na prvním rohu vám udělají cétéčko. A většina pacientů k nám teď přichází, aniž by jim cokoliv bylo, a to je daleko lepší nástupní prostor. A druhý takový faktor byl, že dřív člověk měl tu určitou misi, kterou musel splnit bez ohledu na kolaterální ztráty. Jo, to jsme zase trošku v armádě, a to byla mentalita pilota bojový stíhačky, jo, zničit ten cíl v každém případě. Dneska ne, dneska tím, že je to všecko předem a dobře rozmyšlený a všecko o tom víme, tak najednou se tam mentalita, jednak máme lepší ty pacienty, to je lepší nástupní prostor, ale ta mentalita naše se změnila v tom, že jsme piloti aerolinek. Něco zaskřípe, šup na nejbližší letiště, jo, a vrátím se tam teda za týden. Dobře. Ještě si dodělám nějakou další diagnostiku. Podobně. Takže my těch posledních, já nevím, 25 let vlastně, hlavní snaha toho oboru je snížit riziko.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Je pravda, pardon, je pravda, že jste v začátcích používali vrtačky od Rotta?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No, chodili jsme to kupovat k Rottovi, opravdu.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Není možný. Já jsem si myslela, že to je jenom taková jako legenda.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No, to je vrtačka, že jo, ale to není legenda. Tam prostě se za osm stovek nebo kolik to tehdá stálo, koupila vrtačka, takovej normální kolovrátek, anebo i elektrický jsme kupovali, hlavně ty kolovrátky, že jo, a na ten návrt to bohatě stačilo.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
A dobře. A kolik stály, kdybyste si museli kupovat ty profesionální tehdy?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No tehdy.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Kolik by to stálo?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Ono to bylo za toho komunismu, kde se šetřilo, kde se mohlo, že jo, protože ty peníze nebyly na to, nakupovat si na západě prachsprostý vrtačky nebo něco takovýhleho. No, ten rozdíl je logaritmickej.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Dobře. Vyprávěl jste mi, jak jste operoval s tátou. Krásná historka, operoval jste se synem? Podotýkám, že Vladimír III je také neurochirurgem.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Asi dvakrát nebo třikrát jsme spolu na sále byli, když byl, on byl ještě študák a stážoval u nás na klinice a pak už vlastně ne.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Jak to funguje, nebo jak to fungovalo?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Fungovalo to dobře, úplně v pohodě, asistent jako asistent, že jo. Jeho hlavní činnost je neplést se. Takže to fungovalo v pohodě a teďka je to tak, že on mi občas pošle snímky a není to jako otázka, co má udělat, jo, je to takový jako, co bys udělal a víceméně než, jako, že bych chtěl, abych mu poradil, tak je to spíš chlubení. Podívej, tati, co taky dělám, jo, takže to mi dělá dobře.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Umíte chválit?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
To jsem nikdy moc neuměl, to jsem nikdy moc neuměl. Na hlášení, když jsem někoho pochválil, tak to obvykle můj zástupce musel přeložit tomu postiženýmu a řekl, to je pochvala.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Takže ani vlastního syna neumíte pochválit, když Vám, když je jasné, že Vám posílá, prostě říká, hele, tati, tohle jsem operoval, co si o tom myslíš, tak mu neumíte říct, hele, dobrý, tohle.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Jo, já mu napíšu, dobře jsi to udělal, to vypadá pěkně, protože on mi pak k tomu samozřejmě pošle kontrolní rezonanci, já na to kouknu, je to hezky udělaný, tak mu napíšu, tos udělal hezky, to je samozřejmý.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Vy říkáte, že neurochirurgie už je za svým vrcholem. Já tomu nerozumím, protože si myslím, že žijeme v době, kdy vlastně ty technologie, techniky neustále postupují, pořád se to někam hýbe. Takže váš obor už nemá kam stoupat?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Ale jo, to jo, ale je to takový, že fundamentálně se nic nového už 25 let neobjevilo. Největší změna v neurochirurgii byla na přelomu tisíciletí, devadesátá léta byl vrchol chirurgie, protože ta chirurgie neměla alternativu, jenomže pak se objevily ty endoskopický techniky, pak se objevila radiochirurgie, objevily se endovaskulární metody, objevila se vůbec nejlepší metoda, to znamená observace, nedělat nic a tím ten obor vlastně se dostal na svůj technickej určitej vrchol. Proto říkám, že těch posledních 25 let se věnujeme tomu, že snižujeme rizika a teď jde o to, kde je ta budoucnost a ta určitě není jako ve velkých operacích. Určitě se bude opravovat míň, určitě se bude operovat mnohem šetrněji, určitě budeme hledat nový alternativní metody a do úplnýho budoucna se z neurochirurga stane jenom takový člen týmu, prostě spíš skoro techniků, protože to bude otázka modulací, to bude otázka neuroprotéz, to bude otázka nějakých neurotransplantací možná a tohleto, a tam je to vlastně jenom návrt, kdy ten neurochirurg udělá díru do hlavy, zavede tam tu sondu a to ostatní vlastně už tu elektrodu a takoví budou opečovávat ti technici nebo ti neurovědci. Takže...
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Jinými slovy, já tady mám totiž tři slova, která jsem s Vámi chtěla probrat a ta slova zní přesně: neurotransplantace, neuroprotézy a neuromodulace.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No, já o tom furt mluvím.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
No jasně, ale pojďte nám v tom udělat trochu pořádek. Neurotransplantace.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Neurotransplantace, tak samozřejmě, že transplantace orgánová je pitomost, to by byla transplantace těla, že, protože mozek by byl příjemce, ale orgánová transplantace. To byl ohromný hit v osmdesátých letech v laboratořích a jedním z takových nejsledovanějších cílů bylo parkinsonské onemocnění, protože to je způsobeno tím, že určitá populace v hloubi mozku přestane vyrábět dopamin, to je jenom fabrika chemická a ten nedostatek dopaminu vede k tomu parkinsonskému onemocnění. Je samozřejmě logická úvaha, ta, že si seženu embryonální nervovou tkáň, která produkuje ten dopamin, anebo kmenový buňky, který mi ho budou produkovat a ty na transplantuji do toho místa, kde se normálně to chybí, opravdu tubí trus. A u krys to fungovalo výborně. O něco hůř to fungovalo u opic v experimentu a pak to na konci zhruba osmdesátých let přeskočilo do kliniky. Nějaká Kubánka publikovala 30 pacientů. Krásný výsledky. Američani Kubáncům věří pochopitelně, tak to začli taky dělat. Asi dva se udělali u nás v republice někdy na začátku devadesátých let a hele ono to u toho člověka najednou nefungovalo, tak jsme to potichu opustili a dneska ty transplantace jsou v gardu pořád experimentálním, jako poranění michy a takovýhle, na to zapomeňme, to, to nejde a hned tak nepůjde, ale je zajímavý, že ty kmenový buňky dokáží produkovat neuvěřitelně potentní růstové faktory a když se na, transplantují do okolí mrtvice, ta mrtvice, že jo, nedostatek krve způsobí to, že centrum je opravdu mrtvá tkáň, s tím nikdo nic neudělá, ale pak je tam tzv. penambra, což je oblast, kde ta tkáň, ty buňky nervový jsou živý, ale nefungují, jo. Nemají funkci.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Jasně a pomůže to?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Pomůže a když jim dám ty kmenový buňky do okolí těma růstovýma faktorama, oni je donutí znovu k akci, takže běží asi dva klinické pokusy někde v Americe. Jsou nádherný experimentální studie, kde ta velikost tý mrtvice po tý transplantaci je poloviční než bez tý transplantace, takže tam někde by člověk viděl cestu.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
/Píseň/
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
/Zprávy/
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
/Píseň/
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Prof. Vladimír Beneš je neurochirurg, dneska host Radiožurnálu, vysíláme pro vás živě z festivalu Colours of Ostrava. Neuroprotézy.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Neuroprotézy. Logická úvaha když něco nefunguje, tak použiju nějakou, nějaký elektronický zařízení, že jo, nějaký počítač, který to nahradí. První samozřejmě na ráně je pohyb, ale dělalo se to u sluchu, to byly ty sluchový implantáty, ne ty kochleární, který jsou relativně běžný, ale dávalo se to až na mozkový kmen, a to bylo podobný osud jako s těma dobama nervníma neuronama, že nádherně to funguje, já viděl video, kde se dva hluchoslepý bavěj o Shakespearově na lavičce v parku. A pak jsme si všichni řekli, jak je to fantastický. A ono to zase ve skutečnosti v klinický praxi moc nefungovalo. Další, který by byl na ráně ještě před tím pohybem by byl zrak. A tam jsem viděl už kdysi dávno video, jak slepý jede autem, zacouvá do garáže. To já neumím a vidím dobře, že jo. A to byl furt ten samej pacient. Teďka jeden můj kamarád s Alicante, s Američanama dělají, že tam, kde je poškozená dráha, ne ta kůra zraková, tak oni na /nesrozumitelné/ té kamery, pak je počítač, který to všecko zpracuje, to, co tam vidí a pomocí asi 400 elektrod to zavedou do té zrakové kůry a teď měli třetího pacienta a ten člověk byl schopen se naučit, že dokázal přečíst čísla na obrazovce, písmena, dokázal se orientovat v prostoru prostě, opravdu objektivně viděl, takže tam je nějaká možná taková zajímavá budoucnost. No, a třetí je pochopitelně pohyb, protože první cíl je vždycky poranění míchy u těchhle věcí, tak jsou, já vezmu jenom Elona Muska, ten je zajímavej, že jo. No, je to vizionář.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Já nevím, já nevím, já nevím, jestli je vizionář, já myslím, že to je blázen ten člověk.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Já si myslím taky, ale on každý vizionář byl blázen nebo naopak, jo, to jako normální člověk těžko může být a on má ten projekt Neuralink. Udělali prvního pacienta loni ve Phoenixu /nesrozumitelné/, já tam byl a my jsme tam loni byli a my jsme ho viděli toho pacienta. To je ochrnutý na všecky čtyři při úplném poranění horní krční míchy, což je hrůzostrašná záležitost, že jo, prostě někteří z těch lidí ani nedýchají, že musí mít podporu dechu. On zavede pomocí nějakého robota asi 400 elektrot do motorické kůry a do té kůry, která je zatím, to je ta, která je senzitivní, jde opačně zezdola nahoru a pak to celý převede do ohromných dat, do ohromnýho počítačovýho programu. A teď se učí ten pacient, jak má myslet o tom pohybu, který chce provést, a učí se ten počítač a toho prvního, kterýho udělali, tak se zrovna ptal kamarád, jaký to bylo, a on říkal, no, výborný. První tejden každý den něco novýho. Po týdnu to skončilo, protože po tejdnu on se naučil pohybovat myší počítače těma myšlenkama jakoby a dost a teďka pochopitelně oni přišli nebo ten Elon Musk, to já nevím, jestli to vymyslel on nebo někdo z jeho lidí, že ten pohyb ne převést na toho pacienta ale převést ho na nějaký zevní zařízení, to znamená jakéhosi robota, takže on najal asi 60 lidí, kterejm dal helmy, který s nima je evokovaný potenciály, dal jim na všechny končetiny různý čidla, takže mu vzniká ohromný data těch pohybových vzorců, který pak zase zpětně jdou k tomu pacientovi a ten pacient bude mít vlastně svýho kovovýho náhradníka, kterej za něj všecko udělá.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
On nikam nedojde fyzicky, ale náhradník půjde.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Ale náhradník může jít hrát tenis nebo může jet na vejlet. Cokoliv, že jo, takže to je nesmírně zajímavý. Samozřejmě, že ten Musk za tím vidí taky ty dělníky v těch Tesla faktory, že jo.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Já si myslím, že ten Musk, omlouvám se, že vstupuju do Vaší řeči, ale já si myslím, že on zatím vidí možnost vlastně ovládat lidskou mysl.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No to je /nesrozumitelné/ Homo Deus.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Jo, a to je Homo Deus, a to je Nexus prostě Yuvala Noaha Harari a myslím si, myslím si, že tam to jde tímhle směrem a že to není úplně žádoucí.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No, od Gutenberga po Zuckerberga. To děsí.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Dobře a jak to tam dopadne? No, mě to děsí, jak to dopadne v té Americe?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
On si tím nepochybně vyrobí dělníky do všech fabrik, že jo, ti mu nebudou stávkovat, ti mu nebudou zakládat odbory. Oni budou makat 24 hodin, to je ideální. Co lepšího si může přát, ale samozřejmě, že tam spíš to jde přes tu umělou inteligenci, že jo, a přestože oni o nás všechno ví. Vy si pustíte na YouTube muziku a ono už vám ty nabízí furt, že jo, tu muziku, takže ten provoz je obousměrnej v těch data centrech. A přesto si myslím, že nás ta maličká skupina, ne ta umělá inteligence, ale ty lidi, kteří jsou za ní, právě tyhle ty Zuckerbergové, Bezosové, Muskové, můžou ovládat a to budou, ti budou ten Homo Deus, ten největší výtvor.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Vlastně ten Homo Deus vlastně implikuje taky to, že jednou mi někdo dá čip do mozku a já budu moct ovládat svůj počítač, svůj mobilní telefon, ovšem bude to asi něco za něco.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No, bude, no, jako já vždycky u tohohle říkám, kde si dovedu už, jak si představit, ne jako úplný scifi, že přijde továrník, objedná si 10 raketových vědců, já pochytám 10 pasáčků krav, nastrkám jim čipy do hlavy a druhý den dodám 10 raketových vědců. Tam je ten problém Huxleyho, Konec civilizace. Kdo bude chtít bejt ten pasáček krav, že jo?
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Brave new world.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Přesně tohle to je opravdu nebezpečný, to je nebezpečný.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
/Píseň/
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Neurochirurg prof. Vladimír Beneš je dneska hostem Radiožurnálu. Já se ještě vrátím k těm lidem, co jsou na vozíku. Proč vlastně ta centrální nervová soustava mozek a mícha neregeneruje? Proč tuhle schopnost nemáme?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No, to je dobrá otázka, protože ono to přesně nevíme, proč neregeneruje takovej jako jednoduchej popis a vysvětlení, že za tu, za tu ohromnou specializaci se platí ta cena tý neregenerace, jo, což je to nejvíc limitující pro nás, že jo, a pro lidi ta nejhorší morbidita. A tam byly před pár lety zajímavý články, to dělal nějakej Martin Schwab z Lausanne, kdy tvrdil, že ta schopnost regenerace není ztracená, ale je potlačena a je potlačena působky té glie, to je ta podpůrná hmota, který je 0,9 mozku, která něco produkuje a to inhibuje, tlumí tu schopnost regenerace, která je tam zachovaná, tak vyrobil protilátky proti těmhle těm působkům, který označil jako IN1, IN2 a hle ono mu to začlo regenerovat ta nervová na Petriho miskách, tak se s tím dostali dál jako někam ke krysám s nějakou Barborou Bragmannovou z Washingtonu a najednou jim ty krysy, podle toho, co psali, chodily po míšním poranění a najednou to fungovalo, tak jsem si říkal dobře, no, tak tyhle dva lidi dostanou Nobelovu cenu. To není jinak možný, a tak dále. Jenomže došlo bohužel k tomu, k čemu v tý experimentální medicíně dochází dost často. Najednou se to všecko utlo, najednou to zmizelo. Nikdo nebyl schopen reprodukovat ty jejich výsledky, takže to je celý zpochybněný. To už je 20 let, jo, ale ten základní fakt toho, že možná ta nervová tkáň je schopná regenerace, tak to bych tam z toho ještě pořád jako si nechal a doufal v to, ale nemá to praktické využití. Nic z toho zatím.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Přečetla jsem si, že v hlavě máme 12 párů hlavových nervů, které vycházejí přímo z mozku. Poškození mívá fatální následky, který z těch nervů pro neurochirurga je jaksi nejobávanější?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No, on jich je 12, první dva.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
A mám si představit jako něco jako kabel, co mi vede takhle jako přes krk někam?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Ono je to Analogon pak těch spinálních nervů, jo, akorát že jsou vejš. První dva nejsou nervy, ale výchlipky centrálního nervového systému, to je optický nerv a čichový nerv, ty dva neregenerují, když se přetne optický nerv, tak je to slepota stejná jako po poranění míšní, trvalá a nevyhnutelná, pak jsou okohybné 3–6. Ty hýbou okem, takže to se přežít dá. Není to nic příjemnýho, je to těžký postižení, ale dá se s tím žít, pak jdeme na sedmej, osmej, to je lícní a sluchový, mimika obličeje a sluch, s tím se taky zase žít dá, když je to jednostranné pochopitelně. A pak jsou ty, který jsou průšvih. 9, 10, 11, 12, tam je svým způsobem jejich zásadní funkce je polykání, a když ten pacient nepolyká, tak je zle, jo, buď zemře na pneumonii aspirační, že nepolkne, anebo je třeba mu provést tracheotomy a gastrostomy a s tím může přežívat s určitými limity a se vším. Takže tyhlety 9–12, který jsou dole v zadní jámě, to je v oblasti mozečku až z toho pontu varoli a s prodloužené míchy vystupují, tak to jsou takový, kde člověk začne být hodně, hodně, hodně opatrnej.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
A když tam operujete v té oblasti, tak prostě můžu si laicky představit, že to vezmete a jemně to někam posunete, nebo jak to funguje?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Ne. Oni mají každý takový obal z té měkké pleny.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Takže kabel na žehličku, jako jo?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Jo. Takovou jakoby, ono to moc není vidět, ale je to tam, a to člověk se musí naučit tohle nepoškodit, stejně tak nepoškodit ty malinkaté cévy, které ho živí ten nerv, a když si představíte, tak on je rozpláclej třeba přes ten nádor, tak to bejvá takový jako vyndat dlažební kostku z jogurtu, aniž by se ten jogurt hejbnul.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Někdy je to svízel, no.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
To si teda vůbec neumím představit.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Tak tam necháte kousek toho nádoru.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Jasně.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Jo, necháte tam kousek a dozáří to radiochirurgicky, to je to, co mi umožňujou ty alternativní metody, to je vynikající.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Míváte v práci někdy den blbec?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No určitě. To je jako v každý činnosti, kdy vám to jde a kdy vám to nejde. Pak je lepší nic nedělat.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
No, dobře, ale když máte naplánovány čtyři operace a teď při té první zjistíte, že je den blbec, tak co?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Tak ty tři nechám bejt.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Fakt to uděláte?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
To víte, že jo, to je jako ve sportu, máte formu, nemáte formu. Starej můj, bejvalej šéf první, že jo, ten říkal, že má kášu, když se něco nepovedlo, tak bylo období a káše radši jsme nedělali nic a pak přišla nirvána, na co šáh, to mu vyšlo, jo, a ono to něco do sebe má tohle.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Jaké operace mozku se v dnešní době považují za těžké?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Za těžké? Ty v oblasti mozkového kmene zhruba bych řekl, na té bazi, jo, takový ten vrchol neurochirurgie, když o sobě ten neurochirurg řekne, že dělá chirurgii bazelební, jo, a to jsou právě zásluhou těch hlavových nervů, který tam jsou, zásluhou toho mozkového kmene, který má opravdu v sobě ten život. A všecky dráhy nahoru a všecky dráhy dolů. Takže tam z těch nádorů jsou to většinou ty nezhoubné, ty, co jsou mimo, to jsou ty meningiomy, pak jsou to samozřejmě nějaký ty arteriovenózní malformace, dřív to bývala aneurizma a výdutě, to už ne. To tím, že endovaskulární techniky jsou velmi schopné, tak to už není vrchol v oboru. A no, asi tak tyhle ty dvě oblasti.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Celou tu dobu, co Vás poslouchám, tak si říkám, tady se mnou sedí člověk, který ví, jak jsme strašně křehcí, úplně jako extrémě, jak málo stačí a zároveň tady sedí člověk, který vlastně sám k sobě vůbec jako ke křehké osobě nepřistupuje. Jezdí na výpravy, spí pod širákem, loví brouky, kdoví kde.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No, ale to se nevylučuje.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Ne, já právě si říkám, jestli to je vlastně nějaká protiváha zvláštní nebo.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Já nevím. Protiváha to nebude. Já si myslím, že to jsou věci, který mě baví, a tudíž jako věnuju většinu času toho, abych nedělal ty věci, který mě nebaví, a když se mi podaří v tomhle uspět, tak mi zbudou ty, který mě baví, a to jsou ty brouci a to cestování, hlavně ten lov, že jo, to ostatní už není tak důležitý a pak je to ta medicína, která dost pořád mě ještě jako zajímá a baví a pořád mě těší přednášet a pořád mě těší jezdit někam támhle operovat třeba do Keni a podobně. No, to se nevylučuje.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Můžu vytáhnout pojem duše a duch? Anebo to nemáte rád?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
To nemám rád, protože já jsem ji nikdy neviděl, takže nevím, o čem bychom mluvili.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Teď jsem si vzpomněla na slavnou hlášku z jednoho známého filmu. Ale no, ono se totiž vlastně možná duše ne, ale duch vlastně je něco, co umožňuje člověku přemýšlet, tak to asi v té hlavě někde jako máme, ne?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No to je, když bych už já vzal duši, tak bych jí řekl vědomí, a to je termín, který je neuvěřitelně svízelný a ošidný, protože my ho neumíme ani definovat, to vědomí. Fajn, máme nějakou medicínskou definici, ale to je o něčem jiným. Ale z takového toho filozofického hlediska to vůbec nedokážeme. A teď se objevujou různý ty diskuse, že vědomí vlastně není vázáno na ten mozek, ale že je to kvantová fyzika, že vlastně když člověk zemře, tak to vědomí se někde v těch kvantech pořád objevuje, ale mně tohleto připadá furt takové trošku moc mystické a teoretizující, protože napřed bych opravdu chtěl nějakou jasnou a přesnou definici toho vědomí, a tu nemáme nějaké anglickej filozof napsal, že cokoliv, co bylo napsáno o vědomí, nestojí za čtení. A on měl svým způsobem pravdu.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
No, to je zvláštní, že tuhle definici nemáme, ale vlastně už se bavíme o singularitě, tedy o momentu, kdy AI, neboli umělá inteligence to vědomí získá.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
No, to si právě nemyslím. Umělá inteligence je založená na křemíku, my na uhlíku, to je první základní rozdíl. Jo, nejsem si jist, že ten křemík umí to, co ten uhlík a celá ta umělá inteligence, kterou máme dneska, to jsou sice ohromný datasety, ohromná data, ale ta věc nemá ani vědomí, ani emoce, ani individualitu, ani není schopna generalizace, takže ona nemá vlastně kreativitu v sobě ta umělá inteligence, jestli něco z tohohle tomu půjde do budoucna naimplantovat nějak, to nevím. Byť je stavěná už ve stylu, že jo, neuronálních sítí, ty systémy, ale ta reativita, ty emoce a to všecko, to jsou ty zatím, to jsou ty Zuckerbergové právě, takže ta vlastní jako, to bych se jí nebál tý umělý inteligence, protože ona sama nic nevymyslí.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Já se jí nebojím, ale ta otázka singularity se jako hodně probírá. Tak mě zajímalo, co si o tom myslíte Vy? Nic se nestane.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Nic se nestane, podle mě, nic se nestane, dokavaď se neusmyslí ti dobří muži v pozadí, no.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Prof. Vladimír Beneš dneska byl hostem Radiožurnálu. Děkuju za to, že jste si na nás udělal čas. Jen tak mimochodem, jaké je to tady, je na Colours of Ostrava. Baví Vás to tady?
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Jo, jo, jo. Já to tu mám rád, protože je tu plno lidí, pořád se něco děje, ten meltingpot tady má plno zajímavých povídání, že jo, nějaká muzika do toho, která buď mi sedí nebo nesedí, takže je to takové živé, dynamické. Moc se mi tu líbí.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Děkuju za rozhovor a ať se Vám daří.
Vladimír Beneš, neurochirurg, Ústřední vojenská nemocnice, Praha
--------------------
Já taky děkuju mockrát.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Lucie Výborná přeje od mikrofonu dobrý den, ať se dneska daří i vám.
Klíčová slova: