Host Lucie Výborné - Pavel Kolář
10:05 Host Radiožurnálu
Host Lucie Výborné - Pavel Kolář
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Posloucháte dopolední Radiožurnál, který dneska hostí fyzioterapeuta, taky pedagoga a autora Pavla Koláře. Já říkám záměrně autora, protože známé jsou knížky Labyrint pohybu, Posilování stresem, to je ta poslední. Ovšem v té úplně poslední, která se jmenuje Řeka pod hladinou, se nám Pavel Kolář představuje jako autor románu. Tak děkuju, že jste si na nás udělal čas, dobrý den.
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
Dobrý den, děkuji za pozvání.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
S vlastní kůží na trh v úplně jiném oboru, s tou strašlivou možností kritiky, že teda každý si má dělat jenom to, k čemu je povolán. Nebál jste se?
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
No, bál jsem se hodně, no, je to odvaha, to psaní v tomhle tom žánru vás nějakým způsobem rozvíjí a obohacuje a je to prostě vstup do nějaké fantazie, takže odvaha to je, ale bylo to pro mě takový osvěžující a je to i fajn pocit, když to vyšlo.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Já budu citovat už, cituji, z knihy Řeka pod hladinou. "Dopoledne mívám většinou přednášky a odpoledne probíhají tzv. Anonymní vyšetřování. Při nich mi kolegové předvádějí pacienty, které vidím poprvé v životě a o jejichž problémech předem nic nevím, ani z dokumentace. Já pak musím na základě klinického vyšetření před plným sálem odhadnout, jaké mají obtíže." Jak to děláte?
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
No, tak je to určitá forma představení určitého uvažování, klinického uvažování, že člověk vlastně vyšetřuje symptomatologie, vyšetřuje ty projevy různých onemocnění. Každé onemocnění od neurologického i přes to interní má určitý projev a my vlastně v rámci té naší školy ukazujeme, jak je možné číst například z posturálních funkcí, tak, jak jsem já začínal, tak vlastně mě významně oslovila paní Mojžíšová, která byla schopná prostě si takhle postavit deset žen a řekla, ty a ty máš gynekologickou poruchu a poznala to právě z určité symptomatologie, hlavně posturální symptomatologie, napětí svalstva, změn ve fascích, na kůži atd. A bylo to bráno jako šarlatánství. No a my se to snažíme nějakým způsobem pojmenovat, poukázat na význam klinického vyšetřování i v dnešní medicíně, protože dnešní medicína tak nějak je hodně opřená o technologie, ale ta klinická symptomatologie je pořád strašně důležitá pro to, abyste věděla, co vyšetřit a jaký dát význam tomu nálezu, protože vlastně, když byste se nechala teďka vyšetřit třeba magnetickou rezonancí, rentgenem, sonografií a dalšími zobrazovacími metodami, tak určitě najdeme celou řadu patologií, ke kterým je potřeba také dát určitý význam. Není pacient, co by prakticky nebyl indikován k operačnímu řešení na základě určité abnormality morfologické. Ale to, jestli ta abnormalita má nebo nemá klinický význam, je také důležité poznat, co tomu pacientovi může být.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Tahle scéna, kterou jsem citovala, se odehrála v Kanadě, kde vám v románu přivedli Josefa. Ptám se, opravdu se tahle scéna odehrála v Kanadě a opravdu vám přivedli Josefa.
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
Celý ten příběh je do určité míry dekorativně zobrazen, ale určitou pravdou to je. Já jsem zažil při těchto vyšetřováních spoustu prostě adrenalinových situací, dokonce jednou jsem měl pacientku asi osmnáctiletou, která přišla s rodiči a ona sama nechtěla mluvit. Ale teď si představte, že tam je 350 lidí. Promítalo se to ještě asi do čtyř nebo pěti měst a rodiče mi říkají, že byla vlastně nejdříve operována na rameno, protože si ho vykloubila, pak podruhé na to samé rameno, na druhé rameno, dvakrát, pak jí operovali kotník, pak jí operovali koleno, pak ji operovali kyčel. A teď má jít znovu na operaci toho ramenního kloubu. Mezitím měla ještě indikované takové ty anesteziologické pumpy, morfinovou pumpu do oblasti krční páteře kvůli bolestem a všecko bylo v pořádku i neurologicky, a když jsem jí chtěl vyšetřit, tak jsem jí takhle zvedal horní končetinu. Kam až vlastně se dostanu do té bariéry pohybu, a v tom najednou ona si začala to rameno páčit a před všema těma lidma si ho vykloubila. A já jsem jí vlastně držel za to rameno a teďka scéna, začala obrovsky plakat a teď rodiče do toho, tak já už viděl ty /nesrozumitelné/, jak mě odváží, že už se z té Ameriky nikdy nedostanu, takže byla tam nakonec tzv. /nesrozumitelné/ syndrom, sebepoškozování děcka, které vychází z určité formy chování, že jo, je to porucha chování, bolestivé chování, které vlastně nahrazuje určitou komunikaci s rodiči a s okolím, takže se jednalo vlastně o psychiatrickou poruchu, která se projevuje v rovině nebo projevovala v rovině ortopedické, toto je právě něco, co neodhalíte tou magnetickou rezonancí, neodhalíte to tím sonografem, anebo vyšetření krve, ale to musíte vyšetřit do určité míry klinicky, takže bylo to určitý potvrzení významu té kliniky. Na druhé straně to byl obrovský stres. A nakonec ona skončila tedy dlouhodobě na psychiatrii, ale toto je důležité odhalit hned na začátku a naučit se s tím pracovat i terapeuticky.
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
/hudba/
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Já se vrátím k Josefovi, kterého vám v uvozovkách v románu teda přivádějí v té Kanadě, cituji: "Josef se na mě nepřítomně dívá a mě zničehonic obestírá práce, prázdnota, ne bílo, ale tma." Řekněte mi, prosím, co vidí Pavel Kolář? A teď se bavme o energii, o jemnosti, o razanci, jak vnímáte lidi?
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
Člověk je vnímá projevy, které ne úplně racionálně kontroluje. Když zůstanu třeba u jenom otázky postury, to znamená vašeho držení těla, jo, tak to držení těla vlastně do něho se odráží spousta informací, to je četba. Úplná četba románu je to. Takže, když máte cokoliv neurologického, včetně psychologických problémů, tak se vám projeví v určitém typu /nesrozumitelné/ chování, držení těla, určitých projevů, ještě je potřeba, poznáme, ta postura, není jenom to, že bych stál nebo seděl, postura jaksi držení je součástí pohybu, jakýhokoliv pohybu. A vy, když máte jakoukoliv neurologickou poruchu, tak se vám, nebo i psychiatrickou, psychologickou, tak se vám projeví v tom posturálním chování. Stejně tak, když máte cokoliv v rámci nějaký periferní léze nebo nějakého i třeba viscerálního onemocnění, tak se odráží zase do postury, to je ta paní Mojžíšová, o které jsem hovořil, že prostě, když budete mít gynekologickou poruchu, tak na ní ten systém reaguje určitým způsobem napětí svalstva, které se promítá nikoliv jenom do toho segmentu, ale promítá se vlastně vždycky do celého těla, proto i ten vaječník najdete na třeba noze nebo najdete i v oblasti třeba horní končetiny. Protože je to vždy globální vzor. Neexistuje, abyste... Si jaksi představte, že máte třeba kolo u auta, a to kolo se nějakým způsobem decentruje, tak se nedecentruje nikdy to kolo, ale decentruje se celý ten systém, celý to auto, prostě neexistuje izolovaný segment, a proto izolovaný segment a jeho porucha se vám promítne do vlastně oblastí, které by člověk ani třeba nečekal, že jo. Takže když budete mít problém se zubem, tak to neznamená, že nemůže vyvolávat třeba problémy s kolenem nebo opačně. Takže to je druhý. Třetí je i vaše anatomie, tak, jako máte vlastně karosérii, že jo, u toho auta, jak se vám promítne do určitého typu chození, držení atd. Takže když ten člověk jde, tak už byste měla poznat, jaký má typ kyčlí, jaký má typ kolen, ramenních kloubů, a to samozřejmě hraje velkou roli při vzniku celé řady ortopedických poruch a je potřeba to také zohlednit třeba při výběru sportu, že jo. Takže ta postura už je určitou řečí, ze které můžeme klinicky významně čerpat. Také, a to je zásadní, že ta změna postury je nejenom obraz, ale je také příčina, to znamená celá řada obtíží, které máme jak ortopedické, tak i viscerální, vyplývají z chybného typu držení nebo z patologie držení, takže dneska vidíme, že i viscerální poruchy jako /nesrozumitelné/ poruchy, některé kontinentní poruchy, refluxi, polykání atd., významně souvisí s postuálníma funkcema i třeba ortopedie.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Omlouvám se, že vstoupím do vaší řeči, ale mně šlo spíš o to, co se nedá pojmenovat při vnímání toho člověka. Vy to máte perfektně zmáknuté, protože se na nás podíváte a vidíte to, ale potom je ještě něco, co se vlastně velmi těžko dává do slov, já to v tom románu třeba v nějakých momentech čtu a cítím to, ale fakt mě zajímá, jak to máte v tomhle ohledu, v tom jako viditelném, nepojmenovatelném, nevědeckém světě.
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
Teď já jsem hovořil o tom, co jde pojmenovat a my se o to snažíme i nějakým způsobem jaksi vědeckým, takže prokazatelným, takže se snažíme i tu vědu orientovat exaktně do této oblasti, ale pak je tam něco, co je těžko i pro mě vysvětlitelnýho a je to určitý pocit, je to nějaká empatie, nějaký vnitřní napětí, který vám najednou nesouhlas s tím, co znáte. Je to prostě něco, co na vás někdo vyzařuje a vy to nedokážete pořádně pojmenovat, nedokážete říct, co to je, je to ta tma, je to někdy prostě něco, co si říkáte, pozor. Tady sice je to tohle, ale šestej smysl mi říká, že by bylo dobrý ještě něco dovyšetřit nebo nějakým způsobem je za tím něco spíš třeba psychosociálního také, takže je potřeba potom se snažit to jako detektivku rozlousknout, ale ne vždycky se nám to prostě podaří. Ta medicína je natolik, a ten člověk je natolik komplikovaný a jeho integrace do toho světa je natolik komplikovaná, že to vnímáte pocitem, ale prostě zatím nemáme k tomu prostředky, jak to definovat, pojmenovat. Ale vždyť to vidíme v té biologii. U těch zvířat vidíte, jak oni komunikují, nedokážeme to pojmenovat, že jo, nedokážeme jaksi pochopit jejich sociální nebo ty kmenové tlupové vztahy. A my je máme v sobě taky, akorát, že je máme překryty tou kůrou, ale v tom pozadí prostě oni existují a někdo je má víc empaticky vyjádřený a někdo méně, někdo je nečte, někdo je prostě má jaksi zamčený. Takže ta kůra nám vlastně zamyká to povědomí, o kterém já teďka hovořím, a jaksi dávat prostor tomu podkoží, dávat prostor těm biologickým vlastnostem, které máme, ať je to... Ať jsou to i naše smysly, náš čich, náš sluch, naše chuť, oči. To nám dává spoustu informací, které jsme se odnaučili používat, jo, máme je hrozně otupělé, neumíme je využívat v těch procesech, ke kterým jsou určeny, jako jaksi třeba zachování druhu. K tomu máme chuť, máme, čich, máme k naše oči, abychom si vybrali partnera třeba, který k nám jaksi biologicky ladí, tak k tomu máme naše smysly a my ty smysly deformujeme, takže ten náš racionální život nás vlastně tímhle tím zbavuje i takové jakoby trošku sebereflexe a tý přirozený sociální integrace, no.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Já jsem chtěla vědět, kde jsem ještě v reálu a kde jsem ještě ve fikci. Vracím se zpátky k hlavní postavě Josefa, tak jsem si vygooglovala ten jeho vodácký spolek a z téhle strany ten začátek je pro mě překvapivě hmatatelný. S tou vodou i s její sílou jste si v tom románu docela dobře dokázal poradit, vy jste vodák.
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
Tak já jsem na vodu jezdil, když jsem byl hodně na škole, ale jako divokou vodu nejsem žádný vodák, Josef je vodák, je to součást toho románu a ta voda vlastně představuje i takovou trošku filozofii, kterou se snažím říct na konci, že vlastně tu řeku sjet znamená prostě v životě nebo v rámci té vody, to je spousta překážek při peřeji, různých prostě jezů a špatného počasí. Takže, aby člověk sjel tu vodu a mělo to nějaký smysl, tak musíte překonávat ty překážky, a to je i v životě. Ty překážky, prostě vám ty břemena, prostě vám ten život nastavuje a pro ten smysl toho života je důležité ty překážky překonávat. Za druhé, když sjíždíte tu vodu, tak nejste tam většinou sám, anebo když chcete slézt horu, tak prostě musíte taky myslet na druhé, a i když nedokončíte tu cestu, tak stejně má smysl... Pro toho druhého musíte mít nějakou oběť, něco, co věnujete tomu přežití, i toho druhého, je to prostě něco, co také s tou vodou velmi souvisí. A třetí je to, že nemůžete, když chcete jít do tý vody, tak nemůžete ji obcházet tu řeku a naskočit tam na poslední chvíli a prostě tvářit se, že jste slezla tu horu, jo. Je to součást prostě celoživotního smyslu, a tak je to taková vlastně symbolika, která je potom vyústěním toho, co taky chtěla ta kniha trošku říct. I když v některých fázích se může zdát i kontroverzní z pohledu té otázky víry a otázky... Ale je to záměrné, aby prostě si lidi uvědomili ten vztah mezi dvěma institucema, a to je to dogma, církev a víra a Bůh jako takový, takže je to kniha, která chce nějakým tím příběhem sdělit i nějakou symboliku, nějakou filozofii.
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
/hudba/
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
/zprávy/
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
S prof. Pavlem Kolářem, známým fyzioterapeutem, mluvím o jeho poslední knize, která se jmenuje Řeka pod hladinou, je to román. Josef a jeho fam fatal procházejí minulými životy. A vy jste vsadil teda na poměrně silné karty, na Hitlera, na inkvizici Ježíše, na Alexandra Velikého a jakousi vlastní interpretaci všech těch příběhů. Nešlo by to hrát bez těch velkých es? Nebo co vás na tom tak přitahovalo?
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
Byly to období, které byly velmi silné v tom životě a většina těch příběhů je skutečně reálných, i v reálném prostředí se odehrávala, ten příběh toho Hitlera je vlastně láska s tou Marií, kterou on měl vlastně v době první světové války, dokonce se říká, že s ním měl dítě, které potom bojovalo, ten chlapec bojoval proti Hitlerovi za francouzskou armádu za druhé světové války, tak je to takový příběh, který moc lidé neznají, ale je silný a je to do určité míry i možnost takového snu, co by se stalo, kdyby prostě ten Hitler byl zabit a neexistoval, jak by se ty dějiny odvíjely a i to období Alexandra Velikého atd. ukazují na určitý význam těch osobností v té naší historii a v tom, kam by se asi osudově pak ty dějiny vlastně vedly, když by neexistovaly tyto historické postavy a historická období.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
A podle čeho jste si stanovil, kolik těch minulých životů s tím Josefem chcete projít? Protože vy jste se dostal skutečně do dob hluboce před kristovských. A jak si minulé životy vykládáte vy? Jako analogii našeho mozku, která vypráví víc o nás nebo jako něco, na co se můžeme těšit, protože vy jste věřící?
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
Je to tajemství. Je to něco, o čem už jsme se bavili, že to těžko člověk může definovat a tady je prostor pro to tajemství a pro tu víru také. Člověk vlastně nikdy nebude mít hmatatelného Ježíše, nikdy nebude mít hmatatelnou jistotu. Víra tady vždy bude a tam je i to téma, které mě hodně zajímá, a to je právě ta míra toho našeho poznání a hranice toho poznání. A kde je ten prostor právě pro to, kdy musíme mít tu víru, kdy musíme dát prostor pro to tajemství. A ani jedna strana jaksi není... Že je důležité, aby byly ve vyváženosti, aby neexistovalo jenom to, co někdy známe, že prostě to, co je hmatné, co znám, co je poznatelné mými smysly a matematikou a statistikou a fyzikou, tak je prostě pravda. Ale za tím je pořád to tajemství a myslím si, že jsme v tom vesmíru zatím mravenci a ty naše znalosti jsou velmi omezené, a když jenom se podíváme na funkci mozku, tak pořád tam je obrovské množství nevysvětlitelných funkcí. Takže to, jestli je život po životě, nebo jak to bylo v minulosti, bude vždy, anebo je zatím výrok. Že kdyby to tak nebylo, tak by se Bůh stal faktem.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
A jak vy říkáte, svému Bohu?
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
No, Bůh, no. Je to Bůh, ten Bůh není jenom pro mě, ale je pro to, aby prostě jsme přežili tady v komunitě, že jo. Je to něco, co právě je tou druhou větou, o které jsem hovořil, že musíme myslet na to, že nejsme tady sami. Člověk nežije sám pro sebe, proto ta současná psychologie, takový ten trend jako mít se rád a dívat se do toho zrcadla a být sám se sebou nadšený a mít teda ten zdravý životní styl je velmi důležité, ale svým způsobem je to o vás, je to o sobě, je to sebestředný a my musíme počítat také s tím, že prostě nejsme tady jenom já, ale je tady celá komunita. Musíte také něco dávat, obětovat, a to dává tomu životu pak také smysl, a to je podle mě to jedno z poselstvích.
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
/hudba/
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Jeden z těch příběhů v něm je ISA, tedy v podstatě Ježíš a uzdravuje nemocné, a to jsou teda kejkle pouťového typu v podání celého tohoto příběhu. Tak jsem si říkala, no, to se pan prof. Kolář pustil teda na docela odvážnou půdu, protože vím, že někteří katolíci tohle neponesou úplně dobře. Myslel jste na to?
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
No, určitě jsem o tom myslel. Vím, že to tak může být vnímáno, ale když si člověk přečte celou tu knížku, tak to vůbec není o tom, je to knížka, která má spíš křesťanský poselství a toto je určitá symbolika. Za druhé je to... Ono to tam totiž ukazuje ta knížka trošku na jednu věc, a to je to, že existuje jaksi odpor vůči víře a Bohu. Často vzniká tím, že je spousta poctivých lidí, kteří mají vnitřní poctivost, jsou autentičtí, ale ta smlouva s bohem je k něčemu zavazuje, je to prostě smlouva, kdy musíte plnit nějaké podmínky toho života, a ne každej je schopen je splnit. A když je hodně poctivý, tak se toho obává hodně, tak mu to vlastně vytváří určitou bariéru a někdy i ten odpor. A tu víru jakoby trochu přenáší na tu přírodu a na ten vesmír a dává si toho Boha v těchto intencích, protože to nezavazuje mravně. Jestli rozumíte, ta smlouva je příliš pro někoho zavazující, někdo ji podepíše a nedělá si s tím žádný vrásky, jestli jí plní nebo neplní, ale jsou lidé, že jo, kteří jsou poctiví uvnitř a dělá jim to velký problém, že by nebyli schopni prostě tu smlouvu naplnit. A také je tam ještě jedna věc, že samozřejmě každý máme nějakou i zkušenost, že jo, z minula třeba s církví a podobně, a to také je něco, co někdy vlastně u těch lidí vyvolává potom ten odpor. A já se snažím ukázat na to, že to jsou dvě instituce, tady je Bůh a tady je zprostředkovatel, ta církev. A jsou to lidé jako všichni a neznamená to, že ta církev bude stejně čistá jako ten Bůh.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
To jsem se chtěla zeptat, jestli je důležité, kdo je prostředníkem té smlouvy.
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
Tak určitě je důležité dbát na to, aby ten prostředník té smlouvy, což je církev, byla co nejvíce jaksi mravně a etické pro mě, ale nemůžete to očekávat, jestli mi rozumíte, to prostě je nemožné, protože jsou to lidé a jsou pouze těmi, kdo vytváří tu interpretaci toho dogmatu a vytváří tu smlouvu prostě, kterou vy uzavíráte s tím Bohem.
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
/hudba/
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Náš známý fyzioterapeut prof. Pavel Kolář, napsal román. Jmenuje se Řeka pod hladinou. Teď vyšel, bavíme se o něm. Četla jsem bedlivě a pochopila jsem, že ženy mají ve vašem životě velmi zvláštní pozici, že jsou velmi respektovány, co máte na ženách rád?
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
Já mám na ženách rád to, co je právě ženské, no, a žena je vlastně součástí biologického, ale i sociálně určitého vztahu, který je prostě nenahraditelný, ale mně trochu vadí, že jo, ten dnešní trend stírání prostě tý ženskosti a té možnosti nebo toho muže, že je to něco, co patří jak biologicky, tak patří to prostě k životu a my bychom si s tím zase tolik neměli úplně pohrávat, protože zase je to to racio, ta naše kůra, která dělá určité sociální konstrukty, vytváří určité představy a formy uvažování, které se někdy vzdalují prostě té biologické podstatě. A na ženě se mi líbí, že je žena, no, všechno, co k ní patří.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
My bychom si s tím neměli pohrávat nebo?
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
Myslím si, že to je v určitém nebezpečím takové jakoby přežití té komunity, no, jako my musíme žít, musíme vidět, že nejsme tady, jak jsem říkal, jako červenka obecná nebo žába, která žije separátně, ale žijeme v nějakém sociální komunitě, v nějakým sociálním stavu a.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Pardon, že vstupuju do vaší řeči ale já a Červenka obecná jedno jsme, a to vnímám, jako že jsme jako úplně jedna parta i s čápem černým a s dalšími, jo.
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
Jasně, ale Červenka obecná nežije tolik v komunitě, v tlupě, jako žijeme my a vlastně od počátku věku jsme byli pro tu tlupu geneticky utvářeni, máme v sobě spoustu genetických informací, které jsou na to v té vazbě na přežití té sociální komunity, a to máme k tomu obrovské množství dat, informací, které bychom měli také prostě v životě respektovat.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Já budu ještě citovat, protože tam je mnoho zajímavých momentů, když vlastně přechází hlavní hrdina z jednoho života do druhého. "Chtěl jsem jí podat ruku, alespoň na chvíli se jí dotknout, i ona otvírá dlaň. Teplo jejich prstů mě hřeje jako aureo a snů. Náhlé zima. Krok do neznáma jí v okamžiku pohltí. Stal jsem sám se svým strachem na rozhraní věků. Sbohem, kamaráde, šeptám a vykročím do tmy. "Některé ty přechody, to je fikce, nebo jste o tom mluvil se svými pacienty, nebo jste četl Raymonda Moodyho?
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
Je to přepis určitého vyprávění, komunikace, je to něco, co je určitá intuice, částečně literární, zpracovaný, takže je to něco, co tak vám nastavuje určitou i fantazii.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
No, a co bude, až to skončí? Zhasnou a bude tma? Anebo nás čeká život věčný?
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
No, já si myslím, že nás čeká život věčný, no. Ale záleží na tom, jak ho uchopíme, také nemusí. Dnešní život v řadě konfliktů a v řadě pohledů by zasloužil víc si uvědomit, že jsem teďka na té smrtelné posteli, nebo že jsem teďka nějak onemocněl nevyléčitelně. A tam si toto poselství nebo tento způsob uvažování nějakým způsobem nastavit, protože když vidíme ten vývoj těch vztahů mezi lidmi a jak funguje dneska manželství a jak funguje, jak fungují vztahy, tak je to něco, co si myslím, že zaslouží otázku každodenní, ráno, jestli to má smysl ve vztahu ke konci té řeky.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Hlavní hrdina Josef žije?
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
Hlavní hrdina žije, je to člověk, se kterým jsme prožili to vyprávění té knihy a hodně času jsme spolu strávili kolem té knihy, strávili jsme hodně času vyprávěním, strávili jsme hodně času. Je to někdo, kdo je v té knížce zapsán, stejně jako já.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
A on souhlasil s tím, že se toho námětu tak zdatně, literárně chopíte?
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
Určitě. No.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Říkala jsem si, že člověk jako vy, má těch témat kolem sebe hodně, protože pracujete s lidmi, kteří jsou nemocní nebo hledají nějakou pomoc. A ta témata jsou silná, tak jsem si říkala, proč zrovna on?
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
Protože je to silné téma, co prožil. Je to silné téma, je to jeho vyprávění, je to silné téma, já si myslím, že z mé strany, co člověk prožil, prožívá, že v životě, já jsem měl to štěstí, že ten život byl hodně rozmanitý. A to, jak dlouho bude trvat, je otázka, nicméně jsem šťastný za to, že jsem měl možnost vidět široký spektrum prostě v tom životě a prostě já vidím i třeba v tom psaní... Je pro mě důležité to, že se člověk neuzavírá jenom do jednoho způsobu myšlení, že potřebujete mít jakoby širší rozměr, já to vidím právě v té medicíně a jak člověk dělal hodně tu exaktní vědu a píšete ty vědecký články a jste zaměřený na určitou oblast, tak na jednu stranu je to něco, co je jaksi vědecky významný, ale svým způsobem vás to strašně zužuje v tom myšlení a ztrácíte jinou dimenzi a ztrácíte... To bylo vidět velmi dobře i kolem toho covidu, jak člověk vlastně, jak je hrozně důležité vidět ten svět nejenom prostě z perspektivy té buňky nebo z perspektivy toho lockdownu, ale z perspektivy širší. A to si myslím, že dneska v medicíně, a ten trend, jak je trochu nastaven, tak vás vede k určitému způsobu myšlení atomizujícího, a myslím si, že člověk by měl dělat i věci, který nesou s sebou určitý přesah do jiných oblastí toho života, protože bez toho pak ztrácíte tu holistiku, no, tu propojenost, tu vazebnost, to vidíte ten svět izolovaně.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Prof. Pavel Kolář, dneska host Radiožurnálu, děkuju, že jste si na nás udělal čas a ať se vám daří.
Pavel Kolář, fyzioterapeut, přednosta Kliniky rehabilitace a tel. lékařství 2. LF UK
--------------------
Já mockrát děkuju za pozvání a budu se těšit zase, že se někdy potkáme.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------