Host Jana Pokorného - Jiří Švihálek

Jan POKORNÝ, moderátor
Dobré dopoledne. Hostem je Jiří Švihálek, který my tady před chvílí v závěru zpráv zamával svou protézou, Jiří, která ale začala pípat. Proč začala pípat?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Dobrý den.

Jan POKORNÝ, moderátor
Dobrý den.

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Protéza, kterou mám, tak začala pípat. Když je vzhůru nohama, tak se jí to nějakým způsobem nelíbí, tak se ozve, asi proto, sám nevím moc důvod.

Jan POKORNÝ, moderátor
Tak je to možné, že potom, když jste si jí dal zpátky, máte tady nohu přes nohu, respektive protézu přes nohu. Jenom připomenu stručně ten váš příběh. Vy pracujete v marketingu jedné firmy. 27. července loňského roku, bylo to tak? 27. srpna.

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
26. srpna.

Jan POKORNÝ, moderátor
Šestého jste měl těžkou havárii, kterou jste nezavinil. Jeli jste se svou manželkou na motorce. Pak vám museli část nohy amputovat, nejprve pod kolenem, potom nad kolenem. No a to, že se vám změnil život, je asi nabíledni. Psal jste a píšete blog, takový osobní deník, zejména o tom, jak se z té nastalé situace nezbláznit. Když se na vás takhle podívám, vám se to povedlo?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Tak nevím jestli se mi podařilo se nezbláznit, ale myslím si, že jsem zůstal stejný jako před nehodou, takže stav nezměněn.

Jan POKORNÝ, moderátor
Čím jste dnes přijel?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Vlakem.

Jan POKORNÝ, moderátor
Vlakem z Pardubic do Prahy.

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Ano.

Jan POKORNÝ, moderátor
To znamená, že tou protézou už můžete, normálně chodíte po schodech, jako by se nechumelilo.

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Chodím, chodím po schodech, asi se u toho spíš chumelí, protože je to taková důchodcovská protéza, neumožňuje mi takovou tu klasickou střídavou chůzi, takže jdu krok levou a přísun, takže takový pomaloučku to je. Takže když vidím výtah, tak jdu radši do výtahu, abych nezdržoval ostatní za sebou. Ale jo, díky protéze, kterou mám, tak mám zapůjčenou, tak jsem schopný chodit.

Jan POKORNÝ, moderátor
My tady máme v rádiu pořád takovou historickou památku - páternoster. Troufl byste si?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Už mě do něj jeden z vašich kolegů vzal, takže...

Jan POKORNÝ, moderátor
Fakt? Vy už jste si dal...

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Projel jsem si i stropem.

Jan POKORNÝ, moderátor
V tom případě jste potvrzením toho, že jste se z toho nezbláznil. Jiří Švihálek je hostem Radiožurnálu. V rozhovoru budeme pokračovat za chvíli.

Jan POKORNÝ, moderátor
Posloucháte Radiožurnál, naším hostem je Jiří Švihálek. O té havárii, při které jste vy a vaše manželka utrpěli vážná zranění, jste mluvil bezpočtukrát. Je to pro vás pořád traumatizující, kdybych se na to zeptal, jak to bylo z vašeho pohledu? Anebo máme jí od toho pryč, ať si to lidi přečtou.

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
No, spíš takhle, ono to asi nebilo traumatizující nikdy jako o tom mluvit. Nemám k tomu nějakou takové, jakože špatnou vzpomínku, že prostě se to stalo. Myslím si, že... Opravdu jsem o tom mluvil už tolikrát, a i když jsem o tom mluvil poprvý, tak jsem s tím asi neměl žádný větší problém.

Jan POKORNÝ, moderátor
Mě by zajímala 1 věc. On už to bude skoro rok. Vy už jste se snažil v těch vzpomínkách to celé zrekonstruovat, anebo tam máte pořád ještě bílá místa, která nevíte a možná byste ani radši nevěděl?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Měl jsem tam nějaký prázdný místa, o kterých jsem nevěděl, jak se přesně odehrály, ale díky tomu, že už je kompletní zpráva od Policie České republiky, takže už vím, jak se to odehrálo. Jsou na to analýzy, a tak, takže všechny místa jsou doplněný a už tady není prostor pro pochybnost.

Jan POKORNÝ, moderátor
Už je ten případ uzavřený i soudně, tak že je označený viník nehody?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
To bohužel ještě není. Označený viník je, ale ještě neproběhl žádné soud, takže.

Jan POKORNÝ, moderátor
Na to taky asi čekáte, i pragmaticky.

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Určitě, určitě. Tady to uzavření nám ještě pořád chybí.

Jan POKORNÝ, moderátor
Dalším krutý momentem byly asi ty 2 amputace, které jste prožil. Já jsem řekl krutým, a vy se na mě tak díváte, o čem ten chlap mluví, vždyť neví, o čem mluví.

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Těžko říct. První amputace, tam nebyla žádný žádná možnost volby. To prostě, to jsme přijeli, přijeli jsme hned z nehody do nemocnice a primář řekl, že ta noha musí pryč, že to nezachrání, že to je bez debat. A šel jsem okamžitě uspanej na sál.

Jan POKORNÝ, moderátor
On to řekl docela přímočaře.

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Řekl to přímočaře, já to tady nebudu zmiňovat, ale kdo chce, tak si to určitě dokáže najít. Je to tam během prvních dvou dnů určitě napsaný na blogu. Co opravdu bolelo, tak byla druhá amputace, když jsem se dozvěděl, že koleno nezachrán. To bylo těžký, no, tahle ta informace, to zpracovat. Víceméně jsem k tý amputaci musel dá souhlas svůj. Ale zase to bylo, kdybych souhlas nedal, tak umřu na nějakou infekci nebo něco takovýho, takže to vlastně taky nebylo moc jako se na co ptát.

Jan POKORNÝ, moderátor
Jiří, to, že jste před tou operací řekl, "Tak koleno ahoj." To je pravda, nebo historka pro deník jednorožce.

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
To je pravda. Pohladil jsem si ho a rozloučil jsem se s ním, než jsem usnul.

Jan POKORNÝ, moderátor
Potom nastala ta doba, řekněme, nějakého vzpamatovávání. A dá se říct, že určitým terapeutickým milníkem bylo, když k vám kamarádka přišla do nemocnice nebo už domů a přinesla vám ten bloček s vyobrazením toho bájného jednorožce a tužku. A vy jste napřed si říkal, k čemu to je dobré, na co já to tady budu mít. Pak jste vzal tu tužku do ruky a zkusil jste napsat pár řádků. Které byly ty první? Máte je ještě schované?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Deníček mám pořád schovanej. Je naštěstí tak strašně naškrábanej, že ho nikomu nedávám přečíst, že prostě to je jenom moje šifra a nikdo to nerozluští. A přinesla mi ho snad druhý den hned po nehodě, takže opravdu od začátku, kdy jsem byl ještě v deliriích na opiátech. A dal jsem ho do šuplíku s tím, že si jako teď psát opravdu nic nebudou, ale pak se přihodila nějaká situace, ať už to bylo třeba s cévkou nebo mě tam někdo rozčílil na pokoji, že se tam hloupě bavil nebo, já nevím, nějaká situace, co tam vznikala běžně, tak jsem si to napsal a potom...

Jan POKORNÝ, moderátor
Počkejte, vy přijdete o nohu a vás rozčílí, že se na pokoji někdo hloupě baví?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
No, tam totiž byla jedna návštěva u kolegy a strašně špatně vyslovovali furt nějaký jméno jednoduchýcho prášku, já si teď bohužel nepamatuju jakej to byl, ale já jsou z toho byl úplně vytočenej, že asi 7× to řekli špatně a pokaždé trochu jinak, takže...

Jan POKORNÝ, moderátor
Takže to byla další kapitola v deníčku. Je to tak.

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Jo, to byla jedna z těch světlejch chvil.

Jan POKORNÝ, moderátor
Vy jste ještě předtím, než jste začal psát Deník jednorožce, vy jste něco psal, anebo spíš jako z titulu vaší profese to byla jenom ta marketingová sdělení, slogany claimy?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
No, jak říkáte, nepsal jsem nic a myslím si, že ani slohovky mi nikdy moc nešly, takže, takže nevím, kde se ta nakonec ve mně vzalo, ale baví mě psát. Baví mě psát zábavné texty, když víceméně mi nikdo nediktuje, co přesně mám napsat, tak jsem se v tom nějak našel a začlo mě to bavit, no.

Jan POKORNÝ, moderátor
Vy jste se vypsal až k ocenění Křišťálová Lupa. Jak jste to přijal loni?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
No to bylo, to bylo úplně úžasný, když mi napsali, že jsem nominovanej na to. Tak jsem si začal zjišťovat, jak se vlastně člověk do té nominace dostane a. No úplně skvělý, byl jsem z toho nadšenej.

Jan POKORNÝ, moderátor
Kdy nastalo to rozhodnutí, že to zkusíte, že z toho deníku v tom bločku s tím jednorožcem půjdete do toho bezbřehého nekonečného světa internetu a dáte vlastně svoje nitro všanc?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
To se stalo asi měsíc od nehody, kdy jsem byl doma, v tu dobu v bolestech a neměl jsem moc co dělat, tak abych si zkrátil nějak ty chvíle svý agónie, tak jsem si začal přepisovat ten deník trochu do digitální formy, digitální podoby, aby si to někdo dokázal i přečíst. A byl ten hlavní pohnutek ten, že spousta našich kamarádů z Facebooku a širokýho okolí třeba nevědělo vůbec, co se nám stalo a jak se to, jak se nám děje dál, co se nám děje dál. Takže jsem napsal tady ten příspěvek. Napsal jsem první den s tím, že pak napíšu už jenom, že jako žijeme a je to v pohodě a dobrý. A ten první den se začal neuvěřitelně sdílet, tam okamžitě bylo strašně moc přístupů, to byly desetitisíce během prvního dne a pak už jsem asi nemohl přestat no.

Jan POKORNÝ, moderátor
Přemýšlel jste někdy o tom, proč se to tak sdílelo, proč to lidi tolik lajkovali, co je na tom tak jako bavilo?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Tak přemýšlet jsem o tom samozřejmě spoustu krát a i ty lidi, ty lidi to píšou, proč je to baví. Baví je to protože, protože si nehraju na gramatiku, protože je to psaný lidsky, je to s nadhledem obrovským a snad i vtipně. A prostě lidi mají rádi prostě příběhy, kde se lidi neukopávají v nějakým smutku a depresích, a tak, ale že se z toho vyhrabou. To prostě svět takovýhle příběhy potřebuje, takže jsem rád, že jsem třeba jeden takovej poskytl.

Jan POKORNÝ, moderátor
Jiří Švihálek, host Radiožurnálu.

Jan POKORNÝ, moderátor
Posloucháte Radiožurnál s hostem Jiřím Švihálkem. Vážná dopravní nehoda, trvalé následky, amputace, deník. Jak jsme to říkali, oni jsou lidé, kteří soudí, že se z takovýhle traumatických zážitků může člověk vypsat. Jste toho živoucím důkazem?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Tak řekl bych, že ano.

Jan POKORNÝ, moderátor
Vracíte se k těm prvním textům ještě, téměř rok starým, na to ne, tak třičtvrtě roku starým?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Tak díky tomu, že se vlastně ten deník, který jsem napsal na web teďko /nesrozumitelné/ do knihy, která už má i datum, takže určitě jsem se k tomu vrátil několikrát. Četl jsem to znovu, revidoval jsem to maličko. A jo, takže, takže četl jsem to po sobě. Připadám si tam trochu jinej jako, ale to asi každý, když po sobě čte nějakej starej text.

Jan POKORNÝ, moderátor
Tady ta knížka Deník jednorožce spatří světlo světa, teda ona už je v předprodeji, ale oficiálně vyjde 15. června.

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Ano.

Jan POKORNÝ, moderátor
V čem bude jiná? To bude Ctrl C - Ctrl V?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Ne, to od začátku jsem věděl, už když byly první zmínky od čtenářů, že by chtěly knížku, tak jsem si říkal, že proboha proč bych dělal knížku něčeho, co je na internetu, že jo, to je nesmysl. Ale pak jsem o tom začal přemýšlet, vymejšlet, co, čím by se to dalo vylepšit, co by se dalo přidat. Takže knížka samozřejmě obsahuje nějakej další bonusovej obsah, kterej na webu nikde není a nikdy nebude, takže určitě tam bude přidaná hodnota. Nejenom to, co je na webu.

Jan POKORNÝ, moderátor
Vám se podařilo shromáždit dostatek peněz pomocí krautfundingu, tedy takové, řekněme, "veřejné sbírky," kde si lidé kupovali ale i další věci, nejenom tu knížku. Co jim budete muset splnit, Jiří?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
No, přesně tak. Takže díky naší kampani, která byla velmi úspěšná, tak se prodaly věci, takový ty jednodušší, typu přívěšek, hrníček, tričko, batůžek, tak tam byly i věci jakože kurz pletení v parku nebo kurz běhání...

Jan POKORNÝ, moderátor
Počkejte, ale kurz pletení v parku, který povedete vy?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Ano, ano. Bude /nesrozumitelné/.

Jan POKORNÝ, moderátor
Vy jste se v rámci terapie dokázal naučit plést?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Já jsem to jako malý dítě už uměl. Já jsem byl hodně nemocnej jako malý dítě, takže jsem byl často nechaný u babičky a ta mě naučil plíst.

Jan POKORNÝ, moderátor
Takže máte, taky vám v hlavě zní takové to, když babička plete a teď řekne, 2× hladce, jednou obrace nahodit?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Ne, já jsem to už. Babička to neříkala, babička už jenom cinkala, to tam letělo, takže tam už žádný mluvení nebylo. Nicméně já umím jenom hladce, musím se naučit ještě obrace, aby ten kurz byl aspoň o něčem a musím se naučit začínat a končit ty řady, no, to taky neumím. To mi dělá maminka doteďka. Takže mě čeká, vlastně musím se sám naučit, abych mohl někoho něco naučit.

Jan POKORNÝ, moderátor
Takže kurz pletení v parku musíte ještě absolvovat.

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Jo, a ne jednou. Myslím, že to tam je víckrát zakoupený.

Jan POKORNÝ, moderátor
Dobře. Ještě něco takového pozoruhodného? Mluvil jste o běhání.

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Mám tam ještě běhání. Tak to si koupila čtenářka, která běhá OCR, překážkový běhy. Tak na to se těším, ta slíbila, že mě vezme na nějakou svoji dráhu, že si zacvičíme hezky. Tak na to se těším. Akorát teda potřebuju mít k tomu tu běhací protézu. A pak tam byl ještě kurz jógy a ten naštěstí si nikdo nekoupil. Všichni byli dost rozumní, dost na to, aby to přehlídli.

Jan POKORNÝ, moderátor
Hostem Radiožurnálu je a i v další půlhodině bude Jiří Švihálek. Budeme si povídat po půl nejenom o protézách, ale i o tom, že Jiří třeba 27. května ujel na kole za 38 minut 14 km. A to by mě taky zajímalo, jak se s takovou protézou na kole jezdí. Pište i vaše dotazy. Adresa: dotazy Radiožurnál rozhlas cz.

Jan POKORNÝ, moderátor
Tím hostem je Jiří Švihálek. Jiří, tady přišla asi očekávaná otázka od jednoho z posluchačů. Jestli jste viděl film básníci.

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Ano.

Jan POKORNÝ, moderátor
A jak je tam ten František Filipovský, jak se ptá, kde je pohřbená jeho noha. Měl jste podobný dotaz? Omlouvám se, jenom ho tlumočím.

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Tenhle dotaz jsem měl nakonec, ale až už hodně dlouho po tom, co se skutečně amputace odehrála, takže už bylo jasný, že je dávno po všem. A dostal jsem odpověď. Moje noha byla pohřbená. Nevím kde, nevím při jakým obřadu, jestli to bylo se vší parádou, obleky, padly výstřely, a tak, přeletěla letka, ale byla pohřbená, no.

Jan POKORNÝ, moderátor
I za chvíli si s Jiřím Švihálkem budeme na Radiožurnálu povídat.

Jan POKORNÝ, moderátor
Hostem je Jiří Švihálek. Kdybych se vás zeptal na vaši vysněnou protézu, co byste o ní řekl? Co všechno umí ta, po které toužíte?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Moje vysněná protéza, bych to musel rozdělit na 2 roviny: co umí a jak se v ní cejtím. Takže určitě by musela umět stíhat to, co dělám, všechno moje činnosti. To znamená, když se chci popoběhnout, tak popoběhnout, musí umět chodit do schodů. Nesmím se bát, že mi zmokne, že si rychleji kleknu a bude hned odřená a bude se jí to nelíbit, vydrží dlouho nabitá a vůbec obecně - udrží se mnou krok.

Jan POKORNÝ, moderátor
Proč se protéza nabíjí nebo ta, o které mluvíte vy?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Protézy, který já jsem si vysnil, respektive oni existujou a já už se k ní snažím jenom přiblížit finančně i fyzicky, tak jsou to protézy řízený mikroprocesorem, tím pádem už musí být ten procesor nějak řízenej, nějak napájenej. A mají v sobě hydrauliku. Ta je právě řízená právě tady tím chytrým mozkem tý protézy. Říká se jim bionický kloub těmhle protézám. A ta protéza má naučený různý fáze kroku. Ať už to je klasická chůze, rychlejší chůze, bruslení, lyžování, plavání, chůze do schodů. A ona podle podle situace pozná, kdy má třeba přibrzdit ten kloub a kde ho má naopak uvolnit nebo kdy ho má úplně zamknout a podle toho tomu člověku dává oporu skoro skutečný nohy.

Jan POKORNÝ, moderátor
Chápu to správně, že vy už jste na tom fyzicky tak, že vám tahle protéza nestačí, že vy jste prostě rychlejší, než jsou její limity.

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Chápete to naprosto správně. Tady ta protéza, kterou mám já, je sice naprosto úžasná, jsem za ni hrozně vděčnej. Do začátku mi neuvěřitelně pomohla, to že mi ji firma Otto Bock půjčila na 6 měsíců, který už teďko přetahuju, ale je to protéza, která je pro stupeň aktivity, tak někde na úrovni důchodce, který maximálně vyvenčí svýho malýho jorkšíra, a to ještě jenom po chodníčku, a to samozřejmě jsou nároky, který mně nestačí na protézu. Takže já potřebuju nejvyšší stupeň aktivity, a to je třeba Genium X3, moje vysněná.

Jan POKORNÝ, moderátor
Což je nějakých 1 500 000 bez daně?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
To říkáte správně.

Jan POKORNÝ, moderátor
Co proplácí pojišťovna?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Tohle je téma, který mi skoro vhání slzy do očí. Pojišťovna v tom případě dá úplný základ, mechanickej kloub, které člověka, ať už aktivního nebo neaktivního, prostě dokáže se na tom postavit, ale prakticky bez berlí stejně chodit nemůže. Takže je to hrozný, nevrátí ho to vůbec do života, nemůže dělat co předtím. Je to smutný, jak tady to funguje, jaký mají nároky na to, aby člověku dali něco lepšího.

Jan POKORNÝ, moderátor
Hostem Radiožurnálu je Jiří Švihálek.

Jan POKORNÝ, moderátor
Hostem je Jiří Švihálek. Jeden z dotazů, který přišel na dotazy@rozhlas.cz, "Jak se vám s protézou chodí do schodů?"

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Tak protézu, kterou aktuálně mám, tak ta funguje víceméně do schodů jako dřevěná noha, takže jdu svojí zdravou dopředu a pravou jenom přisunuju, takže je to zdržovačka. Nemám rád díky tomu schody a radši se vybírám výtah. A i z toho důvodu, abych šetřil levou nohu, která dostává jako o poznání větší náklad od tý nehody, že prostě je najednou celá osvalená a častěji bolí, a tak.

Jan POKORNÝ, moderátor
Už se vám stalo, že jste jí přetížil, že už se začala jako bránit?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Ano, ano. Levačka potřebuje péči. A i když to třeba ještě nebolí každý večer, tak je potřeba se tomu kloubu věnovat, že koleno dostává daleko větší zápřah při cvičení, při každodenních činnostech, takže snažím se na něj myslet a občas mu dopřát nějakou péči.

Jan POKORNÝ, moderátor
Jakou péči dáváte pravačce? Tak, aby ty svaly neatrefovali úplně?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Pravou nohu, to, co se mi z ní zbylo, tak samozřejmě posiluju a cvičím. Tam se dost často stává, že se právě zkracujou ty přední svaly a noha má pak tendenci trčet dopředu, takže se musí, musí se protahovat. A přiznávám se, na tady to nejsem moc svědomitý, naštěstí na tady to mám úžasnou ergoterapeutku, která jednou týdně se mi věnuje a dává mi co pro to a protahuje to se mnou.

Jan POKORNÝ, moderátor
Máte pořád ještě po tom necelém roce takové ty fantomové bolesti?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Tadyto zaklepu do dřeva, tak doufám, že to nebude moc bolet. Jsou úplně někde jinde, než byly třeba první 4 měsíce od amputace. Jsem za to strašně rád, těším se z toho, že ty bolesti už nejsou takový, ale pořád jsou situace, kdy to zabolí, že si zavřu oči nebo si musím prostě sundat protézu a prohmatat. Nejčastěji to dělá alkohol, sladký jídlo, kafe, takový ty věci, který rozproudí krev a tím pádem oživí ty nervový zakončení, tak to má opravdu neblahý účinek na tady to, právě na ty fantomové bolesti. Takže jo, ještě občas je mám, většinou večer na gauči. A když ten mozek tak nějakým způsobem začíná vypínat nebo se nevěnuje chůzi, takže to ještě cítim.

Jan POKORNÝ, moderátor
Co na to říkají lékaři? Je nějaká prognóza, kdy ten mozek už si řekne, no tak dost, teď už vím, že ten kluk tu nohu prostě nemá, tak už ho nebudu otravovat nějakými vzpomínkami.

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Tak četl jsem o tom spoustu věcí. 3 měsíce od ztráty končetiny jsou nejintenzivnější, to jsem si, to jsem skutečně prožil. U mě to teda byly 4 až 5 měsíců. Ale fantomovky jsou až do smrti, nějakou mírou, nějakou kadencí. Takže třeba to může být jednou denně, že to píchne nebo tak, že se ozve, ale toho se už člověk prostě nezbaví. To tam vždycky bude.

Jan POKORNÝ, moderátor
Jakou lékařskou péči dnes fakticky potřebujete vy, Jiří Švihálek, když jezdíte na kole, netajíte se tím, že byste se posadil klidně znovu i na motorku. Jak často chodíte na nějaké rehabilitace, na kontroly?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Takže zmiňoval jsem ergoterapii, kterou mám jednou týdně. To je úžasná věc, kdy se věnujeme obecně péči o pahýl a jizvě, a tak. Na to mám skvělou holčinu, která mi v tom pomáhá. A jinak víceméně tu péči nepotřebuju. Pouze, pokud se stane něco neočekávaného, že se mi nějakým způsobem odře od lůžka noha, což se může stát naprosto neplánovaně a nevědomky. Že právě si třeba vyjedu na kole a neuvědomí si, že mám třeba křivě nasazenou protézu a ona, při prvním šlápnutí to nebolí, po 10 km to nebolí, ale pak přijedu domů a zjistím, že mám kolem stehna nahoře u třísel krvavej kruh obřízlej od protézy právě. Pak člověk si nemůže tři dny nasadit nohu díky tomu třeba, no.

Jan POKORNÝ, moderátor
Jiří Švihálek naším hostem zůstává i v následujících minutách.

Jan POKORNÝ, moderátor
Hostem je stále Jiří Švihálek. Muž, který před necelým rokem při vážné dopravní nehodě přišel o nohu. Svůj příběh zveřejňuje. Máte nějaké důkazy, že to lidem pomáhá, když o tom, co jste prožíval a prožíváte, takhle otevřeně píšete?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Mám, mám důkazy. Lidi jsou tak úžasný, že nás komentujou. Někteří, kterých se to třeba více dotkne, tak nám i napíše nějakou soukromou zprávu, ve který nám třeba popíšou jejich situaci a jak se v tom našem příběhu zhlídli a že jim to třeba pomohlo nastavit nějakej způsob myšlení na trochu něco jiného, že v tomhle je to pozitivno. A takovýhle zprávy jsou prostě úplně neuvěřitelný, když prostě /nesrozumitelné/ jako těma kravinama, který jakoby píše, s prominutím kravinama, jako já samozřejmě to myslím vážně, nechci to nějak /nesrozumitelné/.

Jan POKORNÝ, moderátor
Já to četl, já tomu rozumím.

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Ale píšu jako čuně, gramatický chyby a všechno a jsem sprostej. Ale je to úžasný, když pak člověk /nesrozumitelné/ takhle zpětnou vazbu, že to někomu skutečně mohlo a že to třeba někomu naopak doporučili jako terapii jako na čtení, a tak, a že i těm lidem to pomohlo. Takže to byl taky 1 jako z impulsů k tomu, že ta knížka by mohla mít smysl.

Jan POKORNÝ, moderátor
Kdo pomáhal nejvíc vám v začátcích?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Rodina. Úplně, úplně bez debaty. Ty úplně překopali, úplně překopali svůj osobní život, svůj program a režim, takže tam se všechno začalo kolem nás, takže moje rodina a rodina Kačky. Tam asi nikdy nebudu dostatečně zadostiučiněně poděkovat jim, mít možnost, takže děkuji jim teď a ještě spoustukrát jim chci poděkovat.

Jan POKORNÝ, moderátor
Když jsem se probíral vaším blogem Deník jednorožce, tak tam je třeba fotka, jak váš tatínek vysavačem uklízí sedačku.

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
No.

Jan POKORNÝ, moderátor
To je běžné, vy si sám doma neuklidíte?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Tady to je, tady to je vysavač, ke kterýmu má táta citovou vazbu, takže na ten bych sahat nemohl.

Jan POKORNÝ, moderátor
Váš tatínek má citovou vazbu k vysavači?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
No. Tady ten vysavač má velkou historii v rodině, takže to je jeho vysavač a ten obsluhuje taťka, takže na ten bych já sáhnout nemohl. Jinak si samozřejmě uklízím sám.

Jan POKORNÝ, moderátor
Jiří, a když doma řeknete před rodiči, že byste to zase zkusil na motorce, s jakou reakcí se setkáváte?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Tak, to oni vědí, že na motorku se nebojím, že bych to chtěl /nesrozumitelné/ znovu, že k ní zášť nechovám a že prostě motorka za to nemohla. Takže to vědí, ale slíbil jsem jim, že to nebude do provozu, takže si myslím, že jsou s ním v pohodě, že se někde roztřískám o strom, tak to bude dobrý.

Jan POKORNÝ, moderátor
A to dodržíte, že to nebude do provozu?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Já si myslím, že jo. Láká mě, láká mě zatáčet na motorce, a tak a to se dá dá dělat i na okruhu, takže to asi v tom nevidím problém.

Jan POKORNÝ, moderátor
Vy máte protézu na pravé noze. To znamená, k čemu motorkář nepotřebuje moc pravou nohu?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Motorkář pravou nohou brzdí, zadní /nesrozumitelné/, což je ta méně důležitá brzda a dá se to hlavně nahradit všechno na ruce, takže to není problém vůbec při ježdění. A největší problém je skutečně při zastavení na křižovatce, že člověk musí myslet, aby se převážil doleva a ne doprava.

Jan POKORNÝ, moderátor
To zatím říkáte, aniž byste tu zkušenost měl. Ještě jste to...

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
No ano, dnes ještě jsem to nezkoušel, ale teoreticky se v hlavě už samozřejmě připravuju na to, na co si musím dát pozor.

Jan POKORNÝ, moderátor
Ta motorka, kterou byste si kvůli tomu pořídil nebo půjčil, musí mít nějakou speciální úpravu na rozdíl od, od, nebo jinou než u auta třeba?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Kdybych s tím šel do provozu, tak určitě by úprava být musela, protože aby mi do řidičáku znovu dali, povolili tu mojí skupinu na motorku, tak by tam musely být nějaký výsuvný stojánky, něco takovýho, právě proti tomu spadnutí doprava, aby to zamezovalo. Ale tím, že to bude na uzavřeném okruhu nebo mimo silnici, tak vlastně ta motorka nemusí mít vůbec nic upravenýho, oni to nepotřebuju, ani to nechci.

Jan POKORNÝ, moderátor
Co je to uzavřený okruh ve vašem podání?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
To je třeba nějakej /nesrozumitelné/

Jan POKORNÝ, moderátor
Třeba Brno?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Třeba Brno, Vysoké Mýto nebo nějaký pole, a tak.

Jan POKORNÝ, moderátor
Že byste si tam šel zajezdit.

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Přesně.

Jan POKORNÝ, moderátor
Byla by to... Vy jste měl 650.

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Ano.

Jan POKORNÝ, moderátor
Což není ten nejvýkonnější stroj, takže něco takového byste si dovolil osedlat i s protézou.

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Jo. Asi do vyšší kubatury bych asi nešel, i když jsem řídil i silnější stroje, ale tady to by mi úplně bohatě stačilo.

Jan POKORNÝ, moderátor
Nestačil by vám nějaký skútr, automat, stopětadvacítka, Jiří?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
No, ta není motorka ale.

Jan POKORNÝ, moderátor
Na čem jsem to teda dneska přijel?

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Sem jste přijel na nějakým přibližovadle, to já nevím.

Jan POKORNÝ, moderátor
Jiří, děkujeme. Přejeme vám hodně zdaru ve vašem osobním životě. Ať se daří knížce Deníku jednorožce. Děkuju za návštěvu na Radiožurnálu. Mějte se hezky, na shledanou.

Jiří ŠVIHÁLEK, bloger
Děkuju za pozvání, na shledanou.