Francouzi s postižením

ČT 2
-
moderátor:
Starosta Jean Prett zahajuje zasedání pěti žen a pěti mužů. Městská rada je stejná jako jinde, ale ne tak docela. Zasedání se koná v sobotu ráno, protože nová členka rady 24letá Stefani nemohla přijít večer. Je už tři roky na vozíku.

Stefani, :
Není důležité to, že jsem na vozíku, ale to že zasedá městská rada.

moderátor:
Mladá řidička Stefani se stala obětí autonehody. Šest měsíců byla na dýchacích přístrojích a pomalu se vracela k životu. Momentálně pobývá v rehabilitačním reedukačním centru, kde se pozvolna učí znovu používat své ruce. Bude se starat o webové stránky města. I přes svůj handicap si v loňském roce dodělala maturitu a chystá se na rekvalifikační kurz sekretářek a účetních.

Stefani, :
Nikdy nevíme co bude v budoucnosti. Ale vím, že jsem ráda zaměstnaná.

moderátor:
Nezávisle na svém postižení Stefani teď bude mít svou první práci. Starosta si ji vybral hlavně pro její věk a nadšení. Je velmi ohleduplný k tomuto postižení a doufá, že Stefani bude na úřadě přijata, aniž by ji kdokoliv stigmatizoval.

Jean PRETT, starosta:
Nebylo to z lítosti, ale řekl jsem si, že je třeba to zkusit, ale že nevím, co všechno bude potřeba udělat. Ona teď každopádně září mnohem více než předtím a je dobré, aby si to uvědomili i ostatní. Handicapovaní ve firmách nebo na městském úřadě myslím, mají co nabídnout - moudrost, zkušenost.

moderátor:
Za měsíc přestane s intenzivní rehabilitací a vrátí se k rodičům. Do domu, který speciálně upravili, a tak bude nově zvolená radní blízko i svým občanům.
Dnešní prací je dokončit balení takzvaných kornoutů s překvapením. Tato žena to dělá velmi pečlivě.

Anny, :
Je to docela těžké. Je třeba se koncentrovat a dobře to utáhnout.

moderátor:
Stejně jako Anny má zhruba 20 zaměstnanců dílny nějaké psychické postižení nebo snížený intelekt. Každý má jasně daný úkol. Lepit etikety, skládat papírové kornouty nebo je plnit.

vedoucí dílny:
Každá osoba je schopna vykonávat jednu, maximálně dvě činnosti, jinak je to pro ni moc složité.

moderátor:
Carol přišla do dílny před dvěma roky. Byla dlouho nezaměstnaná a ví, že by nemohla pracovat jinde.

Carol, :
Je to docela těžké, co se týče pochopení a především vedoucího.

moderátor:
To, že mají na konci měsíce platy, je pro všechny důležité a jsou hrdí na to, že si na sebe vydělají.

pracovnice:
Mohu si koupit spoustu věcí.

moderátor:
Můžete si zaplatit nájem?

pracovnice:
Ano.

pracovnice:
Dala jsi tam různé věci, co to je, jsou to hračky?

moderátor:
Firma je přizpůsobena svým zaměstnancům a oni jí.

vedoucí:
Jsme tady od toho, abychom jim pomohli vytvořit příjemné pracovní prostředí, aby se cítili dobře a vyhnuli se únavě.

moderátor:
Firma nabízí zaměstnání i v dalších oborech, které jsou ekonomicky výhodnější, než kornouty s překvapením. Přesto se vedení snaží zachovat i tuto víru. Výhodou je, že umožní každému, aby se nějak uplatnil ve výrobním procesu.

vedoucí:
To není možné u složitějších aktivit jako je například vaření nebo údržba zeleně. Máme tady spoustu úkolů odpovídajících schopnostem lidí, které zaměstnáváme.

moderátor:
Výroba kornoutů s překvapením poklesla za pár let zhruba na čtvrtinu a tak firma bude muset hledat jinou aktivitu, kterou tuto výrobu nahradí.

moderátor:
Tito sportovci absolvují týdenní tréninky na veslařském trenažéru na běžícím pásu, na kole nebo při posilování. Až potud to vypadá jako normální posilovna. Ale je tady jeden rozdíl, tato je určena pro lidi s handicapem.

pracovník:
Jsem slepý, takže to pro mě bylo velmi složité v posilovnách, kde je hodně strojů a hodně lidí. Je to tam těžké bez někoho, kdo by mi pomáhal a vedl mě. Zkoušel jsem to. Ale nešlo to. Tady sportovní instruktorka vede hndiny tak, aby pomohly při konkrétním postižení. Někdy jsou hodiny hromadné a mohou v nich být i doprovodné osoby.

trenérka:
Tento sál je určen hlavně pro lidi se zrakovým postižením a nevidomé. Máme tady i lidi s parkinsonovou chorobou, s pohybovým omezením a máme tu třeba páry, kdy žena nemá problémy se zrakem a pomáhá slepému partnerovi, vozí ho sem a dělá to vlastně dobře i jí. Takoví lidé spolu v posilovně tráví příjemné chvíle.

moderátor:
Myšlenka na tento projekt vznikla v organizaci handicapovaných sportovců v Poitié. 26 tisíc euro bylo investováno na adaptaci sálu o velikosti 70 metrů čtverečních a 46 tisíc dovybavení. Bylo to jak z veřejných, tak ze soukromých prostředků, je to úspěch, protože od nedávného otevření stoupl počet návštěvníků o 30 %.

osoba:
Uvědomili jsme si, že je spousta postižených lidí, kteří nechtěli nebo nemohli cvičit se zdravými. Proto nesportovali, tak jsme vytvořili toto centrum, abychom jim pomohli provozovat nějakou fyzickou aktivitu. A myslíme si, že to dobře funguje.

majitel sportovního centra:
Je to první zařízení tohoto typu. A už mi volali lidé, kteří by chtěli spustit podobné projekty.

moderátor:
Další podobné posilovny by teď mohly ve Francii brzy vznikat. Stát nedávno ocenil organizaci za práci v oblasti basketbalů vozíčkářů.

osoba:
Olivier Plandeu z pořadu Šatny, je tady v plavkách a s protézami na nohou, ukázal se tady bez jakýchkoliv komplexů. Šatny je název pořadu, který nabízí vhled do života handicapovaných formou komedie a satiry.

trenér:
Je potřeba, abys neplaval, ale hýbal se ve vodě. Jemu se to asi nepodaří.

moderátor:
Olivier Plandeu je komik amatér, hlavně ovšem handicapovaný plavec z klubu v Avignonu. Je šampionem Francie na sto metrů znak, začal účinkovat v pořadu Šatny v roce 2011. Když ho to požádali dva kamarádi, komici a scénáristé.

Olivier PLANDEU, :
Natáčeli jsme s klubem handicapovaných v Marseille, všichni dohromady. Dělali jsme si srandu z toho, co děláme a teď jsme to dělali před kamerou, takže ten projekt se mi hned líbil a užili jsme si natáčení.

moderátor:
Jeho žena je s ním u bazénu a podporuje ho.

žena Oliviera Pandeu:
Jsem velmi hrdá a pokaždé, když je v televizi nebo je článek v novinách, prožívá to celá rodina.

moderátor:
Vystudovaný ekonom Olivier se narodil bez kostí v dolní části nohou. První protézy nosil už v jednom roce. Na začátku bylo těžké žít s tím, jak se na to dívá jeho okolí, ale on bojoval s humorem.

Olivier PLANDEU, :
Bylo to docela těžké, když jsem byl dítě, protože jsem byl jiný než ostatní. Asi tak v šesti letech je těžké to pochopit. Pak jsem si na to postižení ale rychle zvykl a dokázal jsem ho obrátit ve svůj prospěch. Nikdy jsem neměl problém dělat si legraci z toho, co mi je.

moderátor:
Olivier se objevil jen ve čtyřech dílech pořadu. Jeho cíle není udělat kariéru v televizi. Snaží se dostat na paralympiádu do Ria.
Od své mozkové příhody má Patricia ochrnutou levou stranu těla a je pro ně nemožné se o sebe postarat. Potřebuje pomoct v domácnosti. Je to ale finančně náročné, a proto si musí vše dobře rozvrhnout.

Patricia, :
Každý den v měsíci si musím rozmyslet věci a uvědomit si, bez čeho se budu moci obejít. Jde o to rozvrhnout si čas. Třeba dnes nebudu dělat to a to. Nebudu vařit a žehlit. Někteří lidé se omezují jako Patricia a jiní se musí zadlužit. Asociace handicapovaných ve Francii bije na poplach.

osoba:
Dluhy se hromadí na všech stranách. Může to být i dočasné, ale špatně se tak žije. Tarify za péči v domácnosti se pořád zvedají, a časem to přinese problémy.

moderátor:
Asociace požádala o pomoc zástupce departmánu, ale zvýšení příspěvků není v kompetenci departmánu, nýbrž vlády. Dekret, který znamenal toto nové rozložení pravomocí říká, že tarif na příspěvky je dán státem a je to 1 tisíc 759 euro už několik let. Žádali jsme zatím na ministerstvu valorizaci této částky. V malém departmentu pobírá 830 lidí příspěvky jako kompenzaci za své postižení.

osoba:
Věnujte mi pozornost, přesuneme se do třídy.

moderátor:
Tito lidé nejsou povoláni, ale pozváni. Z 16 je jich 6 nevidomých a 10 vidí špatně. Účastní se dne obrany a občanství. To pro ně samozřejmě není nic povinného, ale oni se chtějí účastnit, aby se dozvěděli něco více o fungování armády, protože jsou to plnohodnotní občané.

vojenský lektor:
Dnes dopoledne chceme těmto lidem ukázat, jak funguje obrana. Proč je potřeba, jaké jsou hrozby, a ukázat jim, že jsme tady i pro jejich ochranu. To bude dopolední téma, pak se také budeme zabývat jejich rolí jako občanů. Program o vojenství je přizpůsoben jejich možnostem a potřebám. Malori čte Braillovo písmo a dotkne se hodnosti svého školitele. Dotkni se mého ramene a tam je moje hodnost. Je to tady. Takže vy jste, ano, drsný šéf. To mám štěstí. Po teorii přichází praxe nebo spíše objevování a ohmatávání zbraní, které vojáci používají.

Malori, :
Je to velice zajímavé a také obdivuhodné. Je velký a těžký. Nikdy předtím jsem si nic takového nesáhla. Je to opravdu něco neuvěřitelného.

moderátor:
Vedle ní se Natan seznamuje s další zbraní. Poté ho zaujme vysílačka s morseovkou.

Natan, :
Mohou tady prozkoumat, jak funguje to, co chrání naši zemi. Zajímá mě armáda. Chtěl jsem se k armádě podívat už dlouho. Jsem rád, že se tento den uskutečnil a i já se mohu podívat na opravdové vojsko.

moderátor:
Účastníci jsou spokojeni, že mohou zažít den obrany a občanství na vlastní kůži. Mají opravdu chuť objevovat, dotknout se věcí a pochopit svět, kterému nerozumí a ke kterému nemají běžně přístup. Jsou zvídaví. Je u nich obrovská zvídavost. Pro nás je zase důležité, že se můžeme setkat s obyčejnými lidmi. Armáda plánuje v těchto akcích pokračovat a přizpůsobit je pro lidi neslyšící nebo sluchově postižené.
33letý Jeremy má problémy s pohybem kvůli onemocnění mozku. Je odkázán na invalidní vozík od narození. Při pohybu je ale soběstačný. V této restauraci v Orleans s přístupem pro vozíčkáře se cítí jako ryba ve vodě.

Jeremy, :
Je tady zvonek, takže když zazvoníme, přijde nám někdo pomoci, tak sem můžeme přijít a pohybovat se nezávisle a to přesně handicapovaný člověk hledá. Patricie a její manžel jsou restauratéry už řadu let. Ve své restauraci chtěli vše, co by usnadnilo pohyb handicapovaným hostům a strávníkům.

majitel restaurace:
Jsou tady výdaje navíc, zhruba 20 až 25 tisíc euro. Ale teď se takové věci zařizují snadněji než dříve.

moderátor:
Vstup na veřejná místa a přístupnost dopravy pro handicapované, odborníci se někdy podivují, jak tyto věci dlouho trvají.

lékař:
Ve městě si nemůžete dělat, co chcete. Vždycky je tam nějaký vlastník, který může rozhodnout, jaké úpravy vykoná a jaké ne. Nemyslím si, že půjde snadno vyřešit bezbariérový vstup do domu. Třeba lékař, který je před důchodem, už nemůže stihnout udělat všechno potřebné. Asociace se snaží vylepšit veřejná místa tak, aby byla přívětivější k handicapovaným, ale má zkušenost, že řada oslovených couvá.

osoba:
Jsem více než pesimistický. Zákon z roku 2005 sliboval větší přístupnost milionům lidí a to do roku 2015 a pořád se všechno posouvá. Lidé, kteří už 40 let zákon nerespektují, ho teď asi respektovat nezačnou.

moderátor:
Dalším argumentem pro nedodržení lhůt bývá často nedávná hospodářská krize.
Gisele je 87 let a snaží se naučit základy stolního tenisu. Je to pro ní konečně změna, protože je bez své hole.

Gisele, :
Za dva roky se můj stav o hodně zhoršil, a proto mohu chodit jen s holí. Můj sportovní život skončil. Jedna, dvě, tři.

moderátor:
Úkolem Adlin je dokázat 58 účastníkům, že leccos ještě zvládne. Už si třeba nemyslí, že by zvládli nějakou fyzickou aktivitu a toto je motivuje. Také jim to pomáhá nabrat svalovou hmotu a sílu. Udělám to jednou. Moje pravá ruka, samozřejmě žonglování to není úplně v pravém slova smyslu. Učí tady žonglování přizpůsobené lidem s omezenou hybností. Žonglování je za běžných okolností show, ale tady se jedná spíše o koordinaci pohybů, procvičení paměti, pochopení určitých pohybů. Když jim řeknu, dotknout se určitého místa na těle. Cílem převleků je navodit sváteční atmosféru, je zde také snaha bojovat s osamělostí seniorů.

seniorka:
Trochu nás to oživí, je to změna proti tomu, kdy jsme zavření doma.

moderátor:
Adlin a její kolegové získají pro praxi osvědčení a zábava seniorů se stane denním chlebem. Budou instruktoři speciálních pohybových aktivit.

moderátor:
Ve své divadelní šatně si Severin-Michelle opakuje speciální choreografii. Je to umělkyně, která se na pódiu hodně hýbe anebo spíše hodně mluví rukama. To je normální, je tlumočnicí do znakového jazyka. Překládá texty písní, ale pomocí svého těla lidem zprostředkovává i hudební energii skupiny.

Severin-Michelle, :
Je třeba, abych byla v rytmu, ale je to spíše adaptace než doslovný překlad. Kdybych překládala slovo od slova, ztratil by se v tom nakonec význam té písně. Je vzácné vědět něco takového na koncertně. Severin vystupuje s kapelou už pět let. Je to opravdu zážitek pro lidi hluché nebo se sluchovým postižením. Ti normálně na koncerty vůbec nechodí, protože se cítí vyloučeni. A dnes jich tady v publiku bylo několik desítek a připojily se k obecenstvu slyšících. Pro Regise je to premiéra. Přijel sem zcela záměrně.

Regis, :
Zpívat pomocí rukou je úžasné, když vidíme tělo, které se hýbe, vzbudí to v nás nějaké emoce. Pomůže nám to otevřít se něčemu novému, otevřít svou duši, a to je podstatné.

moderátor:
Pro lidi s postižením je důležité cítit vibrace hudby. Severin-Michelle by chtěla předvést poslech přes znakovou řeč co největšímu publiku. Tlumočník na koncertech je profese budoucnosti.
Procvičte si zápěstí, otočte je pomalu na jednu a pak na druhou stranu. Chvilka na zahřátí, než vyjedou na dráhu. Mladí z klubu v Milhouse pojedou 6 kilometrů jen silou svých rukou. Alexandr se na vytrvalostní závod dlouho připravoval, aby mohl stát na stupních vítězů.

Alexander, :
Je třeba správně vystartovat a pak do toho dát veškerou energii ke konci,a bych všechny předjel a dojel jako první.

moderátor:
Závod byl odstartován a 14 účastníků vyráží na dráhu. Vypadá to, že Alexandrovi a jeho kamarádům se start povedl. Během celého závodu je budou provázet a podporovat jejich blízcí a to díky klubu v Milhouse. Klub byl založen v roce 1991. Na začátku nás moc nebylo. Ale přežili jsme díky vytrvalosti, a protože jsme to mysleli vážně. Jsou tady také rodiče, kteří podporují své děti. Po 15 minutách přijíždějí do cíle první závodníci. Rakušan, Ital a Švýcar. Pátý v celém pořadí, ale druhý z Alsaska dojel Alexandr, takže se mu to skoro povedlo. Pár metrů za ním je Melanie. Dvacetiletá dívka se závodu účastní podruhé a předjela i zkušenější kamarády.

Melanie, :
Nemyslela jsem si, že je o tolik vepředu. Jsem velmi spokojená, ale vyčerpaná. Jsem velmi šťastná a hrdá na to, co jsem dokázala.

moderátor:
Tady nejde jen o vítězství v závodě, ale nad sebou samým, nad svým postižením. Během závodu chtějí mladí cyklisté dokázat, že handicap nemůže odradit od sportování.

osoba:
Cédéčko, díky němuž si mohou poslechnout knihu, zmírňuje izolaci a vrací lidem se zrakovým postižením radost z četby. Byla jsem zoufalá z toho, že nemůžu číst, ale díky této možnosti jsem překonala svůj handicap a získala novou radost v životě.

moderátor:
K nahrání jedné knihy je třeba zhruba 60 hodin. Co tedy máme. Není tady nic. Kanalizace na Azurovém pobřeží v Cannes nebo Nice, tam to funguje. Ale zde. Stop, zvuk byl jakoby přehlcený. Poslechnu si to. Práce herců musí být perfektní, každý detail je třeba se ponořit do knihy a dávat pozor na to, co říká. Na správnou artikulaci a intonaci. Zvuková knihovna v provensálském Dragignanu vlastní spoustu titulů. K tomu, aby si je uživatelé mohli přehrát. Stačí jednoduché podmínky a přijít. Je třeba lékařsky doložit, že mají handicap, zrakový nebo pohybový. Potom se daná osoba zapíše do některé francouzské knihovny, dostane kód a poté může zdarma knihovnu využívat. V současné době využívá katalog této zvukové knihovny sotva stovka lidí. Cílem knihovny je zprostředkovat radost ze čtení i v případě, že nemůžete knihou listovat a slova nevidíte. Tato scéna se opakuje už rok každý měsíc, petangue je národní zábava i sport. Všude úsměvy, všichni jsou dobrá parta a to ke sportu patří. Můžeme si všimnout, že kvalita hry se zvyšuje. Především se zlepšuje koncentrace, ale hlavně je tady radost ze hry. Je vidět, že sem lidé rádi přijeli, protože jsou velmi dobře přijati. Místní se jim to věnují a dobře spolu vycházejí. Při hře jsou namixování handicapovaní se zdravými. Pravidla jsou stejná pro všechny na všech úrovních, a to je dobře, protože se nedělají žádné rozdíly. Je to sport otevřený pro všechny. A hlavně je to zábava. Výsledky jsou rovněž otevřené a mohou se měnit při každé hře. Hraju s ostatními a je to fajn, jsem velmi šťastný. Jsem rád, protože jsem se zlepšil a mám kolem sebe spoustu lidí, kteří mi v tom pomohli. Všichni se tady brzy sejdou na turnaji pro 32 trojic, to bude velká premiéra. V družstvu budou vždy dva handicapovaní a jeden zdravý. Petangue je francouzský sport pro všechny.
Jdeme do kola ve stejném směru. Pořád dokola. Za měsíc budou v Číně, ale už dnes večer tady můžeme slyšet silné údery této skupiny. Při představení jakoby jejich handicap neexistoval. Když ale nejsou na zkoušce nebo nekoncertují, pracují mezinárodně uznávaný hudebníci jako obyčejní dělníci na pásu. Mezi 60 dělníky je 13 hudebníků, kteří se budou moci věnovat pouze hudbě. Skupina silné údery bude profesionální. Představy postižených muzikantů se nakonec uskuteční. Dělníci nebo hudebníci od nynějška už nebudou rozděleni mezi tato dvě povolání. Což pro ně bylo většinou těžké. Pro mě se změní hodně věcí, teď se budu moc naučit více nových úderů. Možná i hrát na kytaru nebo na jiný nástroj. Budu také moci chodit na koncerty, abych poznala další umělecké skupiny. Bude to nová kariéra. Ano, kariéra. Pro novou ředitelku institutu jsou hudebníci něčím oprvdu mimořádným a je třeba podporovat. Alain Budar je šéfem orchestru. Dává svým handicapovaným hudebníkům vše, už 35 let. Pro mě je důležité vědět, jak s těmito lidmi pracovat a dělat to, co oni sami chtějí. Asma, Dominique a další zůstanou do konce roku placenými profesionálními hudebníky.
Tančí a nemají u toho žádné komplex. Lidé s nadváhou, diabetici, všichni jsou tady, aby podpořili pochod. Inicioval ho Jean Luasol. 48letý úředník dal celou Francii dohromady v boji proti obezitě. A jasné je, že díky pohybu shodíte pár kil. Já mám nadváhu a tím, že budu chodit, doufám, shodím pár kilo, když přitom budu také trochu držet dietu. Je důležité cítit se dobře v svém těle, ve své kůži. V roce 2011 vážil Jean Luck 2011 kilogramů. Díky dvěma operacím, psychoanalýze a chůzi shodil 80, takže může mluvit z vlastní zkušenosti.

Jean LUCK, :
Často vidíme spíše tloušťku než osobu, co se za ní skrývá. Spousta lidí si řekne, že někdo, kdo se neumí ovládat, také nebude schopen zvládnout nějaký úkol, nebude schopen vést lidi, takže je to diskriminace, protože člověk může být obézní a přitom i dynamický a to se snažím ukázat. Pochody začínají v Lille a končí za rok ve Strasburku, to je dobře. Alsasko je v počtu obézních lidí na druhém místě ve Francii.