Cvičení při kterém si hasiči vyzkouší v praxi komunikaci s lidmi s handicapem

ČT 1
-
redaktorka:
Krátce po desáté dopoledne přijíždí k hotelu Kahan v Horní Bečvě na Vsetínsku hasičské auto a záchranáři v úzkých chodbách roztahují hadice. Čeká je speciální úkol: evakuace 40 nevidomých nebo slabozrakých rekreantů. Jde o cvičení, při kterém si hasiči vyzkouší v praxi komunikaci s lidmi s handicapem. Všichni musí rychle a bezpečně ven. I od narození nevidomá paní Irena.

osoba:
Kluci už mají oheň pod kontrolou, ale je to tady zakouřený a my vás musíme vyvést ven.

redaktorka:
I když nevidomí o cvičení vědí a mnozí hrají role ležících pacientů nebo zmatkařů, hladkou cestu do bezpečí jim skutečně komplikuje řada nových překážek. Týmu 7 hasičů se nakonec povedlo úspěšně hotel evakuovat a odvést nevidomé do bezpečí.

osoba:
Veliteli hlásím, že všechny pokoje jsou prolezené, nikde už nikdo nezůstal.

osoba:
Dobře, v pořádku.

redaktorka:
Právě ve Zlínském kraji vznikl loni výukový film, jak komunikovat s lidmi s různým handicapem, podle kterého už se školí záchranáři v celé republice.

Soňa PANČOCHOVÁ, psycholožka HZS Zlínského kraje:
Především to bylo ověřit si, jestli ty metodiky, které používáme nebo které se učíme, jestli opravdu jsou životaschopné.

Jaroslav GONTKO, hasič HZS Kroměříž:
Už jsem zažil zásah mimořádné události, kdy jsem musel komunikovat s neslyšícím člověkem a tyto cvičení smysl rozhodně mají.

redaktorka:
Důležitou součástí celé akce byla zpětná vazba právě od nevidomých.

osoba:
Já si udržuju toho půl kroku, abych se, kdybyste eventuálně zapomněla mě říct pozor schody.

osoba:
On mi říkal jako tady se chyťte nebo tady todle to, ona ho neslyšela, ale ona mu to neřekla ani, jo.

osoba:
Když by se něco takového dělo, abyste opravdu těm hasičům nebo jakýmkoliv záchranářům řekli, co potřebujete, jak vás mají vést nebo co vám mají vzít.

Petr OLŠÁK, hasič HZS Vsetín:
Já to beru jako samozřejmost, že když už jdu a vidím před sebou něco, tak ho překročím, ale myslet na to, že ten druhý člověk za mnou to nevidí, tak na to si dávat velice pozor a překážky kolem sebe veškeré.

Irena KRATOCHVÍLOVÁ, nevidomá:
Nejtěžší potom by bylo fakt jako třeba z těch shodů, jak tady někteří naši říkají, že oni to teda opravdu ti záchranáři musí, jsme se dověděli, ale když třeba couval předemnou a šla jsem po schodech, jo, tak to byl takový nejhorší zážitek, že jsem nevěděla prostě kam stoupnu, co bude když spadnu, abych ho neshodila. Teď jsem nevěděla, co se za mnou děje, takže takový špatný pocit jenom z tohoto.

Ludmila PAVELKOVÁ, předsedkyně oblastní odbočky SONS ČR Vsetín:
Dnešní den byl nejvíc přínosný v tom, že jsme se vzájemně poučili, jak máme my postupovat, když je nějaké nebezpečí a ba naopak zase jsme ukázali hasičům, jakou pomoc my zrakově postižený postřebujeme.

osoba:
Ale nejúžasnější na tom bylo všechno, že to bylo jenom jako.

redaktorka:
Nevidomí si mohli také pracovní pomůcky hasičů sami vyzkoušet a pořádně osahat. V tomto cvičení totiž nešlo o čas, ale o to, aby se jejich svět co nejvíc přiblížil záchranářům.

Klíčová slova: