Cizincem mezi slyšícími spolužáky

Inkluzivní vzdělávání drží řadu měsíců v napětí odborníky, ředitele škol, speciální pedagogy, školní metodiky, výchovné poradce i rodiče dětí.

Vzdělávání neslyšících dětí v kontextu jejich současného zařazení do vzdělávacího systému, kritéria, cíle a kritické aspekty byly hlavním tématem konference, která se konala historicky poprvé v dějinách komunity neslyšících v únoru na půdě PS PČR. Na jejím uspořádání se spolupodíleli poslankyně a členka školského výboru PS PČR Mgr. Martina Berdychová a prezident ASNEP Mgr. Petr Vysuček.
"Inkluze je nesmysl. Postižené dítě ve společné třídě bude učivu rozumět, jako by šlo o jadernou fyziku v čínštině," řekla v jednom ze svých rozhovorů na téma chystané inkluze doktorka Iva Švarcová, speciální pedagožka a vědecká pracovnice Pedagogického ústavu ČSAV.
Konference měla za cíl upozornit především na specifické potřeby a rizika vzdělávání dětí neslyšících, které by se v inkluzi, to je zařazení do hlavního vzdělávacího proudu, mohly dostat do osobnostní, vývojové i sociálně kulturní izolace.
Další myšlenkou byla snaha ukázat majoritní slyšící veřejnosti a poslancům, že neslyšící lidé mají svou kulturu a svůj přirozený jazyk, kterým je český znakový jazyk. Tento je zcela rovnoprávný všem mluveným jazykům světa, jakým je pro nás český jazyk. Důležitými dalšími body bylo jednak zamyšlení se nad faktem, že každé dítě bez rozdílu potřebuje mít od raného dětství svůj vzor, se kterým se ztotožňuje a jedině kvalitně vzdělaný neslyšící se dokáže dobře samostatně orientovat ve společnosti a uplatnit se následně i na trhu práce.
Odborníci mají jasno: prospěšnější kvalitnímu vzdělávání neslyšících dětí by byla jasná koncepce jejich vzdělávání podpořená ministerstvem školství než chystaná inkluze. "Domnívám se, že pro neslyšící děti, zvláště pro ty, které mají znakový jazyk jako mateřský, je inkluzivní způsob vzdělávání s cílem, aby z nich vyrostli zdraví dospělí jedinci, kteří jsou schopni plně se začlenit do většinové společnosti a být jako slyšící, počáteční segregací," řekl Petr Vysuček ve svém vystoupení. U dětí s těžkým sluchovým postižením není jisté, že se dobře naučí mluvenou řeč. "Toto je bohužel případ mnoha sluchově postižených dětí, u kterých se nerozvine pořádně žádný jazyk, a tak budou celoživotně v takzvaném bezjazyčí. Český mluvený jazyk a český znakový jazyk se od sebe podstatně liší. Jde o naprosto dva cizí jazyky, jako jsou třeba čínština a angličtina," uvedla speciální a vývojová psycholožka Mgr. Martina Šmídová, která má se vzděláváním neslyšících velké zahraniční i domácí zkušenosti. Souhlasí s ní Andrea Hudáková Ph. D., ředitelka Ústavu jazyků a komunikace neslyšících FF UK v Praze, která zdůrazňuje nutnost jasné koncepce vzdělávání neslyšících dětí, která podle ní na ministerstvu školství chybí.
Přejme si a věřme, že i rodiče dětí s těžkou vadou sluchu budou pozorně naslouchat radám a doporučením pracovníků stávajících Speciálně pedagogických center nejen při speciálních školách tak, aby se z jejich dítěte ve třídě hlavního vzdělávacího proudu nestal cizinec mezi jejich slyšícími spolužáky.