Být na vozíčku Ludvíkovi nebrání, aby si užíval

Chodov – Zranění, které Ludvíku Jankovi změnilo celý život, ho nikdy nepřipravilo o entuziasmus. Téměř dvě dekády už sedí na vozíčku, a přesto si na prahu padesátky užívá život plnými hrstmi.
Hraje hokej, jezdí na country festivaly a milované vandry.
Neztrácí optimismus ani chuť do dalších dobrodružství. Ludvík je muž, který porazil své zranění a nepoddal se sebelítosti. "V září už to bude 19 let, co jsem na vozíčku. Ale nemyslete si, že bych byl depresivní. Naopak. Nikdy jsem deprese kvůli tomu, co se mi stalo, neměl. Když se mi ta nehoda přihodila, tak nikdo nepřišel a na rovinu neřekl, že nebudu chodit. Od začátku mi tvrdili, že musím pravidelně cvičit a rehabilitovat. Ale ono se pořád nic nedělo. A já si nakonec zvykl na skutečnost, že nebudu už nikdy chodit," řekl Ludvík Janko.
"Kdybych se měl zamyslet nad tím, co pro mě bylo nejhorší, tak asi skutečnost, že už jsem nemohl chodit na vandry, které jsem tolik miloval," směje se Ludvík. "Ale teď trochu vážně. Těžké bylo všechno. Poté, co se mi úraz přihodil, jsem se vrátil k mamince a ona mi hodně pomohla. Je to čupr baba. Rodina a kamarádi mi byli velkou oporou. Díky nim jsem to zvládal," svěřil se Ludvík.