Bílá hůl mi otevřela oči, říká slepá cestovatelka Habáňová

Od té chvíle projela Zuzana Habáňová čtyřiačtyřicet zemí světa. S bílou holí v ruce a otevřeným srdcem. Jak se prakticky nevidomý člověk dokáže pohybovat například po přeplněné Indii? Co z cestování vlastně má? A dá se objet svět za peníze z invalidního důchodu?

Říká se, že lidé, kteří se jako nevidomí narodí, to mají mnohem jednodušší než lidé, kteří přestanou vidět náhle. Jak jste o svůj zrak přišla vy? Od šesti let mám cukrovku, která postupem času přináší různé komplikace. Jednou z nich je i ztráta zraku. V osmadvaceti letech u mě začalo docházet ke krvácení z očí a přišla jsem kvůli tomu o jedno oko. Přesně v den mých třicátých narozenin jsem ale musela jít i na operaci druhého oka, protože bylo prorostlé křehkými cévami, a tak mi neustále krvácelo. Vytáhli mi z něj zakrvácený sklivec a místo něj mi tam dali silikonový olej.  

Jak na oko dnes vidíte? Asi z patnácti procent. V šeru nevidím vůbec nic, ale když svítí sluníčko, vidím. Sice trubicovitě a zamlženě, ale vidím. Nerozpoznávám obličeje, nevidím schody, ale...