Beznaděj

ČT 1
-
Nora FRIDRICHOVÁ, moderátorka:
Rozruch vyvolal nový dokument o malých autistech. Děti úplňku budou mít v úterý premiéru v České televizi. A otázky se už vrší. Co se s těmi dětmi děje, když vyrostou? Kam patří? Nebo o ně pečují jen rodiče? Přesně tak to bývá. A ti žijí život neživot. Bez oddechu v totální izolaci. Jen s dětmi, které jim lásku často oplácí jen násilím. V Česku jich žije až čtyři a půl tisíce. Počítá s nimi vůbec stát? V rodinách autistických potomků natáčela Lenka Pastorčáková.

osoba:
No, a najednou se nevztekáš, viď? No, to je zajímavý.

Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka:
V jedné chvíli vás obejme, ve druhé zaútočí. 26letý Tomáš s mentální retardací, autismem a epilepsií. Žít s ním znamená žít ve střehu, v izolaci a permanentním stresu už od jeho dětství.

Renáta SKLENÁŘOVÁ, Tomášova matka:
Tak on prostě takhle a udělal a byl, říkám, tohle už je 24 let starý a prostě ty jizvy mi zůstaly.

Tomáš SKLENÁŘ, Tomášův otec:
Kdyby si ho vzal člověk prostě k sobě na klín a dělal, byl s váma v kontaktu, tak ...

Renáta SKLENÁŘOVÁ, Tomášova matka:
Tak vyštípával, i, i když měl ostříhaný nehty, no.
Když si nedám pozor, dobře, tak dostanu ránu, mám modřinu.

Tomáš SKLENÁŘ, Tomášův otec:
Já si myslím, že to více méně nezvládáš psychicky. Prostě o to de, protože s ním se nedá nic, s ním se nedá odpočívat, s ním se nedá číst, s ním se nedá koukat na televizi, takže vlastně nemůžete dělat nic.

Renáta SKLENÁŘOVÁ, Tomášova matka:
A on ...

Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka:
Pohla..., pohladí vás někdy třeba?

Tomáš SKLENÁŘ, Tomášův otec:
No to jo. To on dělá dost často, dost často.

Renáta SKLENÁŘOVÁ, Tomášova matka:
To jako udělá, on třeba pohladí a pak šup, no. Prostě pleskne, no.

Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka:
Kde je tedy Tomáš teď?

Tomáš SKLENÁŘ, Tomášův otec:
No teď je v bohnický léčebně.

Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka:
Rodičům se Tomáše podařilo dočasně umístit v psychiatrické nemocnici, na trvalo tam ale zůstat nemůže.
Rozhodujícím impulzem pro Tomášovou matku byly stížnosti sousedů bydlících pod nimi. Nepomohl ani pokoji obložený molitanem.

Renáta SKLENÁŘOVÁ, Tomášova matka:
Začalo to, že prostě se začaly ozývat jako bouchání ...

Tomáš SKLENÁŘ, Tomášův otec:
Násadou od koštěte.

Renáta SKLENÁŘOVÁ, Tomášova matka:
Buď, já, jako ...

Tomáš SKLENÁŘ, Tomášův otec:
A jejich syn, kterej musí bejt přibližně stejně starej jako náš, tak si pořídil dokonce nějakou flétnu.

Renáta SKLENÁŘOVÁ, Tomášova matka:
Bylo mi řečeno, že prostě náš osud je nezajímá, že jsme pro ně cizí lidi, a že s tím musíme něco dělat.

Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka:
Když je Tomáš tady, v Bohnicích, mohou se jeho rodiče alespoň na chvíli nadechnout. Co ale bude dál, až ho lékaři pošlou zpět? V chráněném bydlení ho buď nechtějí, nebo tam pro něj není místo.

Tomáš SKLENÁŘ, Tomášův otec:
Nezvládli by, protože on by potřeboval individuální péči, že jo. Jednoho prostě mít pořád za zadkem, jednoho pečovatele, kterej by ho hlídal, kdyby něco začal vyvádět.

Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka:
Dovedete si to představit za 10 let? Že by to takto pokračovalo?

Renáta SKLENÁŘOVÁ, Tomášova matka:
Právě že už, že jako ne. I teď. Jako na druhou stranu si s manželem uvědomujeme, dyť my jsme neměli žádnej život jako, to si uvědomíte.

Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka:
Se Světlanou Dzykovskou, původem z Ukrajiny, můžeme natáčet pouze v době, kdy její 23letý syn Alexandr s diagnózou autista, spí. Pečuje o něj sama. O víkendu jí vypomáhá sestra.

Lída SHORT, Světlanina sestra:
V so..., v sobotu vezu, beru s sebou našeho pejska. Bydlí s námi a dávám jí, je to taková terapie s pejskem.

Světlana DZYKOVSKÁ, Alexandrova matka:
Antidepresant.

Lída SHORT, Světlanina sestra:
Antidepresant. Ona jí bere na procházku a jde s ní na procházku a já s nim tady zůstanu dvě, tři hodiny. A to je je..., jedinej čas, kdy ona může být s pejskem a ...

Světlana DZYKOVSKÁ, Alexandrova matka:
No jediná možnost.

Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka:
Kdy jste byla naposledy na dovolené?

Světlana DZYKOVSKÁ, Alexandrova matka:
No. Nevím.

Lída SHORT, Světlanina sestra:
Už nepamatuje.

Světlana DZYKOVSKÁ, Alexandrova matka:
Už nepamatuji, žádná dovolená, žádný víkendy, žádná ...

Lída SHORT, Světlanina sestra:
Byla to dovolená minulý rok u ní v nemocnici, tři dny, ona byla moc těžko ...

Světlana DZYKOVSKÁ, Alexandrova matka:
Já mě..., já mám probléma s játrama a s žlučníma cestama a dostala se už tady ...

Lída SHORT, Světlanina sestra:
Na pohotovost.

Světlana DZYKOVSKÁ, Alexandrova matka:
Na pohotovost a dále odvezli mě na Motol, tak měla dovolenou.

Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka:
I Sašově matce už docházejí síly. Fyzické i psychické. Ani jí se ale umístit syna jinam nepodařilo.

Světlana DZYKOVSKÁ, Alexandrova matka:
Nepatří k žádnýmu chráněnýmu bydlení, a tak dále, protože každej chce nějakýho klidnějšího klienta. S každým rokem to zhoršuje se, zhoršuje se, zhoršuje se jeho zdravotní stav, a nevím, jak to dopadne dál.

Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka:
Lidí jako Tomáš nebo Saša žije v Česku až čtyři a půl tisíce. Většina z nich doma v péči vyčerpaných rodičů. Jinde pro ně místo není. Tohle je výjimka.

osoba:
Dej dál, jeden stačí, další, jo, potom až po jídle, až dojíš, jo?

Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka:
23letý David žije od loňska v domově se speciálním režimem v Libčicích nad Vltavou. Kdyby se ho tady neujali, dál by se o něj musela starat 84letá babička.

Kateřina ŠULCOVÁ, ředitelka Domova se zvláštním režimem, Libčice nad Vltavou:
Babičce bral francouzské hole, o kterých chodila. Vlastně trošku jako str..., jí strkal s nimi, a tak, takže pro tu babičku to bylo fakt strašně náročné především fyzicky a samozřejmě psychicky, protože si prostě neodpočinula od něj.

osoba:
Šup tam s nima.

Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka:
Domov má kapacitu pro šest lidí. V pořadníku jich ale čeká 80. Místo se tam od října 2009 uvolnilo jen jednou. A domovů jako je tento, schopných přijímat i klienty s agresivním chováním, je u nás jen pár.

Petr TŘEŠŇÁK, autor dokumentu Děti úplňku:
Stát má jako významné zpoždění v tom tu věc řešit, protože minimálně posledních 10, 15 let je celkem jasné, jak to vypadá. Známe tu symptomatiku i, i víme, v jakých sociálních situacích se ocitají ty rodiny.

Michaela MARKSOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
Já jako ministryně můžu pomoci s tím, že na to budeme shánět více peněz. Určitě je reálné to ještě navyšovat. Myslím si, že nám nic jiného nezbyde. Tloskov a druhé zařízení Kociánka v Brně, tak v každém z nich budujeme 50 míst právě pro lidi s autismem. A chceme to budovat už v takovém tom komunitním duchu.

Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka:
Například v Holandsku vystavěli takto hendikepovaným i speciální vesničky s komunitními centry.

Petr TŘEŠŇÁK, autor dokumentu Děti úplňku:
Kolem jsou skutečně malé domečky, jako kdybyste měla řadové domky a v těch ti, ti lidé bydlí.

Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka:
V Česku se rodiče těchto dětí modlí za každou hodinu, kdy jim pomůže třeba speciální asistent, a oni na chvíli vydechnou.

osoba:
Manželka je vlastně celej život s nim, že jo. Nebo celej život prostě doma. V podstatě jako když, no to je, to je srovnatelný s vězením. To si můžete dojít na vycházku do krámu a zpátky. To je tak všecko.

Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka:
Jak dlouho to ještě vydržíte?

osoba:
No, nevím. Tak pokud budu mít to zdraví a sílu, tak to ještě zvládneme.

Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka:
Davide, ahoj.

osoba:
Ahoj. Pá pá pá.

Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka:
Ahoj.