Asistenčního psa jim okolí dává "sežrat". Šest příběhů lidí s postižením

K příběhům lidí, kteří skončili na vozíku nebo jsou nevidomí, narodili se s postižením a potřebují celodenní péči nebo trpí těžkou duševní poruchou, má veřejnost většinou pochopení. Co když ale potřebují ke svému pohybu pomůcku, kterou je živé zvíře? Řada obchodů a řidičů v MHD takové lidi vyhazuje. Mnozí z nich ale bez psa neudělají jediný krok. Podívejte se na příběhy lidí, kteří musí kromě svého handicapu překonat také překážky veřejnosti. Lidé svého asistenčního psa mají od organizace Helppes nebo Pestré společnosti.

Třicetiletý Petr B. má už pět let fenku Ditu. Protože je na vozíčku kvůli ochrnutí dolních a částečně i horních končetin, pejsek je mu stále k ruce, ale pomáhá taky jako kamarád a společník.

"Pejsek mi podává věci, když jsem v posteli, dokáže rozsvítit zhasnout, je to parťák na podporu nejen psychiky. Chodí se mnou do obchodu, restaurace, občas ji vezmu i do kina, když nemám doprovod. Byla přímo v sále, tam s tím není problém. Jsme v prostoru pro vozíčkáře a pejsek vedle mě leží během celého filmu. V pohodě to vydrží," rozpovídal se Petr.