Architektura je odrazem vztahů

Adam Gebrian je architekt, který se nebojí nahlas říkat, co je v našem veřejném prostoru špatně. Nezapomíná přitom ani na potřeby lidí s postižením. Během procházky centrem Prahy jsme mluvili nejen o konkrétních bariérách a řešeních, ale také o příčinách některých společenských a architektonických jevů.

Naše cesta od dolní stanice lanovky na Petřín přes Střelecký ostrov až na Národní třídu přinesla řadu podnětů k zastavení a diskusi nad konkrétními i obecnými příklady problematiky pojetí veřejného prostoru. Navíc měl s sebou Adam Gebrian svého syna v kočárku, společně s redaktorem na vozíku tak osobně zakoušel úskalí některých bariér. „Když jste rodič s malým dítětem, začnete si všímat věcí, které jste předtím neviděli. A to se týká i mě, byť se snažím kolem sebe dívat asi trochu víc než většina lidí. Myslím si, že jde o obecný problém – každý se stará jen o to, co se ho bezprostředně týká.“

Hned na začátku narážíme na zdánlivý detail v podobě několikacentimetrového schůdku na nájezdu k přechodu pro chodce. „Ono to vypadá, že je vše zdánlivě v pořádku, obrubník je snížen. Ale když jsem si jednou zkoušel hodinu jezdit po městě na vozíku, zjistil jsem, že i dva centimetry mohou být problém. V New Yorku nebo v...