Strach z covidu vyhnal diabetiky z ordinací. Lékaři se obávají pozdějších vážných následků
Lepší kontrolu nad svou nemocí a nasazení té nejmodernější léčby – to vše mohou diabetici mít, pokud pravidelně chodí na lékařské prohlídky za svým diabetologem. Během pandemie ale specialisty na cukrovku navštěvuje až o 30 % pacientů méně než v necovidovém období, do ordinací jim brání přijít strach z nákazy koronavirem. Diabetologové však upozorňují, že jejich ordinace jsou bezpečné. A že díky osobní kontrole umí u pacienta zavčas odhalit zhoršení nemoci a včas zakročit – například nasazením nejmodernější léčby.
Ta pomáhá lidem zhubnout a regulací cukru chrání životně důležité orgány. Odkládání návštěv je podle lékařů větším rizikem než koronavirus. Řada z pacientů „bez dozoru“ přibrala při pandemii osm a více kilogramů, především kvůli nedostatku pohybu v lockdownu.
„Jednoznačně pozorujeme, že na kontroly chodí mnohem méně pacientů, odhadem o 20–30 %. Většinou se jedná o starší pacienty s cukrovkou 2. typu, kteří se obecně bojí chodit kamkoli, tím spíš do nemocnic,“ říká prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc., přednosta Centra diabetologie IKEM.
Podle něj se přitom lidé nemají čeho obávat, protože nemocnice dodržují přísná hygienická opatření. Osobní kontroly považuje za velice důležité.
„Telefonické konzultace a e-recepty nám pomohly zvládnout první vlnu pandemie, ale bez fyzického setkání například neodhalím oděrky na nohách, které mohou vést k „diabetické noze“, nebo nemohu pacientovi natočit EKG a zachytit počínající infarkt. Obávám se, že jakmile dojde k uvolnění restrikcí, přijde vlna pacientů s těmito komplikacemi,“ vypočítává prof. Haluzík.
Pacienti podle něj podléhají neustálé „masáži“ o nebezpečí covidu a úplně zanedbávají svůj vlastní chronický stav.
„Přestože mají problémy, potlačují je v sobě a raději si řeknou, že ještě tři měsíce vydrží, a nejdou ani na procházku do parku. Myšlenkově úplně vypouští možné důsledky cukrovky i dalších chronických nemocí, vše proto, aby se nenakazili covidem-19,“ popisuje prof. Haluzík.
Protipandemické restrikce se přitom na diabeticích podepisují čím dál více.
„Z našich dat vyplývá, že přibírají hodně na hmotnosti a jejich hodnoty krevního cukru se horší. Pacienti omezili pohyb a zhoršila se jejich životospráva, hůř jsou na tom také psychicky, protože se bojí a jsou ve stresu,“ říká prof. Haluzík.
Podle lékaře pacienti při pandemii přibírali na hmotnosti mnohem rychleji. „Většina pacientů už navíc nějakou nadváhu měla, někteří přibrali i osm a více kilo, což už je opravdu velký nárůst,“ vysvětluje.
Tloustnutí je přitom pro diabetiky 2. typu kromě zhoršení cukrovky spojeno například s rizikem kardiovaskulárních onemocnění, jako je infarkt nebo cévní mozková příhoda. Špatně léčená cukrovka také způsobuje potíže s ledvinami nebo zrakem.
Nasazení moderních léků, které pomáhají člověku držet cukrovku pod kontrolou, také není možné bez předchozí osobní návštěvy lékaře. Takzvané glifloziny, které diabetikům snižují hladinu cukru v krvi tím, že navozují vylučování přebytečného cukru v moči, nemůže lékař předepsat pacientovi napoprvé „online“.
„Kromě toho při nasazení těchto léků pacienti obvykle hubnou, a to je více motivuje, aby se sami přičinili a hmotnost udrželi. Snažíme se jim vysvětlovat, že dostali léky, které jsou výborné a dělají mnohem více, než jen léčí cukrovku, a že si toho mají vážit,“ říká prof. Haluzík.
U diabetiků brání glifloziny i vzniku srdečního selhání, 30–40 % lidí se srdečním selháním má totiž zároveň cukrovku. Ta je navíc jedna z nejčastějších příčin chronického onemocnění ledvin, které může vést až k jejich selhání a dialýze.
V Česku je více než milion diabetiků a čísla stále rostou. Za posledních třicet let se počet nemocných ztrojnásobil a podle odborníků jich v příštích deseti letech přibude dalších 250 000 až 300 000. Naprostá většina pacientů trpí cukrovkou 2. typu.
Vojtěch Šprdlík