Schody do života pomáhají dětem z domovů najít vazbu s okolím

Josef Ulrich josef.ulrich@economia.cz Před lety podporovali hokejisty, ale ve vedení firmy se pak dohodli, že to nejsou správně vynaložené peníze. "Rozhodli jsme se, že půjdeme do oblasti takzvaně společensky odpovědné," říká ke svému projektu Schody do života Vladimír Zábranský, jednatel firmy První chodská. Hospodářským novinám přiblížil svůj projekt, který má dětem z dětských domovů pomoci s hledáním práce a začleněním do společnosti.

- HN: Jak váš projekt vlastně začal?

Nejdříve jsme si vytipovali deset dětských domovů a zjišťovali jsme, jestli mají zájem o dlouhodobou spolupráci. Představili jsme jim náš návrh a ptali jsme se, jak by si spolupráci představovali ředitelé oslovených dětských domovů. Sedm domovů nám vůbec neodpovědělo, jeden nás požádal o podporu v rámci zakoupení oblečení a ze dvou domovů nám ve stručnosti napsali, jak by si projekt představovali. Vydal jsem se tedy do dětského domova Nepomuk, protože jejich návrh projektu mě oslovil nejvíce.

- HN: Čím vás zaujal?

Bavili jsme se především o tom, jaké jsou potřeby dětí z jejich domova, a zjistili jsme, že největší problém je v tom, když děti mají z domova odejít a začlenit se do normálního života. Shodli jsme se na tom, že je to především tím, že nemají žádnou vazbu s okolním světem, a proto končí na ulici nebo se opět vracejí do rozvrácených rodin. Proto jsme vymysleli, že dětem, které se přihlásí, dáme možnost vyučit se v oborech, kterými se zaobírá naše firma, což je klempíř, tesař a pokrývač. Jedná se tedy především o chlapce, ale podporujeme i děvčata. Když se vyučí, tak jim pomáháme a začleňujeme je do naší firmy nebo k našim zákazníkům, se kterými jim zprostředkujeme spolupráci.

- HN: Pomáháte jim tedy až poté, co se vyučí?

To určitě ne. Ve druhém ročníku jim pomáhá náš garant – jeden z našich osvědčených mistrů, se kterým prožívají rok, popřípadě dva. Když se vyučí, tak u tohoto garanta nebo posléze u nás ve firmě mají otevřené dveře. Našim svěřencům se snažíme zajistit i bydlení, pokud o to tedy stojí, nebo domlouváme s garanty, aby jim sehnali bydlení a pomáhali se začleněním do života.

- HN: kolik dětí projekt Schody do života úspěšně dokončilo?

Před pěti lety k nám nastoupili první kluci a dnes máme tři, kteří se úspěšně vyučili. První pracuje u jednoho z našich pokrývačů, který mu i zařídil bydlení, tohle je pro nás největší zadostiučinění. Přes rok už chodí denně do práce, a to bereme jako náš největší úspěch. Druhý náš svěřenec potom zkoušel nástavbové studium, ale to mu bohužel nevyšlo, a teď už asi půl roku pracuje pro naši firmu. Ten třetí teď získal výuční list a zkouší si dodělat maturitu. Momentálně podporujeme ještě dva další kluky v učilištích v Plzni a ve Vimperku.

- HN: a kolik dětí byste chtěli vzít pod svá křídla?

To se nedá takhle plánovat, protože chlapců se do našeho programu přihlásí hodně, ale moc jich to většinou nedodělá. Kdybychom ročně takhle pomohli alespoň pěti dětem, tak by to pro nás byl úspěch. Zadostiučiněním pro nás především je, když dokončí školu. Celkem jsme zatím měli asi deset kluků a třem z nich se to nakonec povedlo. Zatím to vypadá, že to dodělá asi třetina dětí, které se do tohoto programu přihlásí.

- HN: Můžete popsat, jak tato spolupráce funguje?

První chodská doporučí našeho svěřence zákazníkovi. Tento zákazník, což je řemeslník nebo mistr, si právě na naše doporučení vezme chlapce do své péče a má dva roky na to, aby ho poznal. Potom už záleží pouze na tom, jak je "náš kluk" schopný, jak pracuje a posléze se spolu dohodnou na další spolupráci. Samozřejmě se nestaráme pouze takto, ale bereme je na pracovní stáže, kde se jezdí dívat na střechy. Už jsme také byli třeba v Anglii, Egyptě a v dalších zemích. Jezdí s námi na firemní srazy, na cyklovýlety, sjíždějí s námi řeky. Jednoduše jsou v rámci nějaké party. V létě během školy k nám chodí na brigády, to znamená, že už si osahají tu práci se střešními taškami a vydělají si nějaké peníze. Kdyby dnes přišel kluk z dětského domova do nějaké firmy a chtěl brigádu, tak ho jenom těžko někdo zaměstná. Nebo jim brigádu zprostředkujeme právě u těch zmiňovaných mistrů. Ty ostatní děti z dětských domovů tedy vidí, že si něco vydělají, že se o ně někdo stará, a hlavně, že někam patří. A to je nejdůležitější.

- HN: Podporujete své svěřence i finančně?

Kromě toho, že jim sháníme mistry, tak je samozřejmě podporujeme i finančně. Já osobně do toho investuji poměrně dost svého času. Pak je tady ale ještě druhá věc. Naši zaměstnanci jezdí na besídky do desítek dětských domovů a samozřejmě tam vždycky něco přivezou. Pořádáme rovněž sbírky hraček a dalších věcí. Když přijedete do dětského domova za svěřencem, kterého podporujete v řemesle, tak samozřejmě nemůžete jen tak bez povšimnutí projít kolem čtyřleté holčičky.

- HN: S kolika domovy v současnosti spolupracujete?

Tento projekt se snažíme rozšiřovat i do dalších krajů. Aktuálně spolupracujeme se třemi domovy a v Nymburku máme dceřinou společnost, která také začíná spolupracovat s jedním tamním domovem. Momentálně máme ještě rozjednaný další domov v Chomutově.

- HN: Jak se o vašem projektu dozvěděli další ředitelé domovů?

Poprvé jsem přišel do dětského domova v Nepomuku a tam jsem se s ředitelem dohodl na spolupráci. On se pro to nadchnul a na poradách ředitelů dětských domovů právě náš projekt svým kolegům doporučil. Potom se nám ozvala ředitelka z dětského domova v Plané a takto se to postupně rozšiřovalo. Taky jsme dokončili náš nadační fond a občas se chytne nějaký náš partner, který začne Schody do života podporovat přes naši firmu ve svém kraji.

- HN: Proč si myslíte, že se vám nejdřív ozvaly pouze dva dětské domovy? Nevěřily vám?

Před pěti lety jsem jel na poradu ředitelů dětských domovů do Plzně, kde jsem měl prezentaci právě o projektu Schody do života. Tam jsem zjistil, že někteří z ředitelů tomuto projektu nedůvěřovali. Nebo se jednalo prostě o špatnou komunikaci a mail, který jsme posílali do těchto domovů, se nedostal až k řediteli. Jsem rád, že se nám je podařilo přesvědčit o tom, že to myslíme dobře.

---

ocenění Včera převzala První chodská stavební hlavní cenu v kategorii TOP Odpovědná malá firma 2012

projekty na pomoc znevýhodněným lidem accenture academy Jde o dlouhodobý společný projekt personálně-poradenské společnosti Accenture a občanského sdružení Člověk hledá člověka. Projekt je zaměřen na pomoc mladým lidem, kteří opouštějí dětské domovy a chystají se do pracovního života. Konzultanti z Accenture pomáhají dětem s volbou vhodného povolání, psaním životopisu, předají jim základy finanční gramotnosti, trénují je v komunikačních a prezentačních dovednostech, v případě zájmu je i jazykově vzdělávají. Do projektu je zapojeno osm dětských domovů. Nadace leontinka Výrobce střešních oken Velux založil v roce 2005 Nadaci Leontinka, která se věnuje pomoci zrakově postiženým dětem a mládeži do 25 let. Fond podporuje zejména jejich vzdělávání a zapojování do společnosti. Nadace spolupracuje se speciálními školami, platí zrakově postiženým dětem osobní asistenty, dává nemocnicím peníze na nákup speciálních přístrojů a podporuje terénní sociální péči v rodinách, které vychovávají zrakově postižené děti. Nadační fond dalkia Čr Energetická společnost Dalkia ČR, vítěz letošního ročníku Zaměstnavatele roku, provozuje deset let nadační fond, jehož cílem je podporovat vznik nových pracovních míst. Zvláštní důraz je kladen na vytváření příležitostí pro zdravotně postižené – za dobu fungování fondu už našlo práci 245 handicapovaných lidí. Celkově se fond zasloužil o vznik asi dvou tisíc pracovních míst v Moravskoslezském kraji, například v sociálních službách, infrastruktuře nebo tradiční řemeslné výrobě.

Foto: NEJEN V ZÁPADNÍCH ČECHÁCH Projekt Schody do života se snažíme rozšiřovat i do dalších krajů, říká Vladimír Zábranský.
FOTO: HN - MARTIN SVOZÍLEK