Rušením nemocničních lůžek se nic neušetří

Ano, vždyť se také počet nemocničních lůžek neustále snižuje. Zatím co v roce 1995 jsme měli k dispozici 74 500 lůžek, tak v loňském roce již jen pouhých 60 tisíc. Jediná lůžková zdravotnická zařízení zažívající extenzívní rozvoj jsou lázně, kde se v uvedeném období počet lůžek zvýšil z 19 tisíc na 26 800. Ale to je jiný příběh. Na celé té současné hurá akci nám vadí především to, že nikdo nevysvětlil, jak vznikl seznam nemocnic určených k likvidaci. Zdá se, že tady rok probíhala tajná jednání pojišťoven a ministerstva o veřejných penězích. To je přece nepřijatelné. Zdravotnictví nepaří pojišťovnám, ale nám občanům, kteří si ho platíme.

- S tím, že máme příliš mnoho nemocničních lůžek, tedy souhlasíte?

Ne. Naším problémem není nadbytek lůžek, naším problémem je jejich špatná struktura. Máme opravdu moc drahých lůžek ve fakultních nemocnicích, ale zároveň nám katastrofálně chybějí lůžka následné péče. Pacienti potřebující rehabilitaci či rekonvalescenci kvůli tomu zbytečně blokují akutní lůžka. Dokud však pojišťovny nezačnou za následnou péči lépe platit, tak se to nezmění.

- Ministr zdravotnictví Leoš Heger však chce právě snížením počtu lůžek ušetřit peníze.

Neušetří nic. V roce 2005 bylo v nemocnicích 65 tisíc lůžek a zdravotní pojišťovny zaplatily za ústavní péči celkem 77 miliard korun, což představovalo 47 % jejich výdajů. Během šesti let, tedy do roku 2011, se počet lůžek sice snížil o pět tisíc, tedy na 60 tisíc, ale výdaje pojišťoven zároveň vzrostly na 113 miliard a ústavní péče tak navzdory redukci počtu lůžek spotřebovává již 52 % jejich výdajů. Kde jsou tedy ty slibované úspory? Rušením lůžek se nic neušetří, a to proto, že nemocnice nedostávají peníze za počty postelí, ale za výkony. Prázdná, nepotřebná lůžka by si tedy držel jen hloupý ředitel nemocnice.

- Takže se rušením nemocnic ušetřit nedá?

Ale dá, existují dvě možnosti, jak mohou díky rušení nemocnic pojišťovny ušetřit. Jedna je na úkor pacientů, druhá na úkor zdravotníků. První možností je, že se část pacientů do nemocnice vůbec nedostane, buď se vyléčí nějak ambulantně či doma, anebo prostě umře bez léčby. Druhou možností je, že ačkoliv se část pacientů zrušených nemocnic či oddělení přesune do jiných, vzdálenějších nemocnic, tak za péči o ně díky nejrůznějším regulacím zdravotní pojišťovny těmto nemocnicím nic nezaplatí.

- Nemocnic však máme nadbytek, alespoň to tvrdí ministerstvo.

Záleží na tom, s kým se chceme srovnávat. Pokud s Indií, pak máme opravdu na počet obyvatel nemocnic příliš. Zůstaňme však raději ve střední Evropě. Česká republika má 187 nemocnic, z nichž 156 poskytuje akutní péči. Srovnatelné sousední Rakousko má nemocnic 272.

- Po zrušení části nemocnic bude sice pacient muset cestovat dále, ale zase dostane lepší péči.

Z výšin ministerského křesla to tak může vypadat. Ministr prosadil ve vládě normu, podle které může pacient do nejbližší nemocnice cestovat i hodinu autem. Avšak ne každý má k dispozici auto a kvůli omezování hromadné dopravy se pacienti budou na řadě míst opravdu dostávat do nemocnice jen stěží. A když už se tam dostanou, pak řada z nich zůstane bez kontaktu s rodinou, která si takové cestování nebude moci dovolit. A to je špatně.

- Pokud se zruší neefektivní nemocnice, pak ale přece zůstane více peněz pro ty ostatní.

Efektivitu nemocnic nemůžete posuzovat za situace, kdy každá nemocnice dostává od pojišťoven za stejné výkony různě zaplaceno. Nápravu měl přinést systém plateb za diagnózu, tzv. DRG, ale nestalo se tak. V rámci toho nového způsobu má každá nemocnice své individuální sazby. Skutečnou efektivitu bychom mohli posuzovat teprve tehdy, kdyby platilo, že za stejnou práci dostane každý stejně zaplaceno. Ty nespravedlnosti jsou obrovské. Jak je možné, že základní sazba FN Motol je 39 950 Kč, tedy o 7350 Kč vyšší než v obdobnou medicínu dělající FN Brno, která se musí spokojit s 32 600 Kč? Umalých nemocnic jsou ty rozdíly ještě propastnější. Čím se liší Nemocnice Hořovice se základní sazbou 42 000 Kč, tedy vyšší než v Motole, od třeba Domažlické nemocnice se sazbou 25 300 Kč?

- Co se s tím dá dělat?

Lékařská komora požaduje zveřejnění všech smluv včetně cenových dodatků na internetu, aby bylo jasno. Změnám v síti nemocnic by mělo předcházet nastolení spravedlnosti v úhradách od pojišťoven. Dále trváme na tom, aby všechny zdravotní pojišťovny platily stejně, když už od občanů vybírají pojistné podle stejných pravidel. Stav, kdy malé pojišťovny platí nemocnicím mnohem méně než VZP, není udržitelný.

- Kdo by měl rozhodovat o změnách v síti nemocnic?

O budoucnosti nejenom nemocnic, ale i soukromých lékařů by měli rozhodovat pacienti. Ten, koho pacienti vyhledávají, ten by měl prosperovat, ten, komu se vyhýbají, ten by mohl zkrachovat. Základní podmínkou jsou však spravedlivé úhrady a posílení práva pacienta volit si svého lékaře. Pan ministr se sice zaklíná zájmy pacientů, ale ve skutečnosti jen posiluje moc zdravotních pojišťoven.

- Jak to myslíte?

Z pacientů pan ministr udělal rukojmí zdravotních pojišťoven tím, že nám zakázal měnit pojišťovnu častěji než jedenkrát ročně. A to ještě musíme svůj záměr hlásit dopředu do konce prvního pololetí. Pokud byste se tedy například dnes rozhodl pojišťovnu změnit, pak to můžete učinit nejdříve až k 1. 1. 2014. A to je problém, když si uvědomíte, že díky slučování pojišťoven jsou dnes statisíce občanů klienty pojišťovny, kterou si nikdy nevybrali a kterou třeba ani nechtějí.

- Sjezd lékařské komory vyzval Hegera, aby zvážil rezignaci. Proč?

Ministr neprosadil zvýšení příjmů pro zdravotnictví. Souhlasil s tím, že kvůli zvyšování DPH státní rozpočet vysává ze zdravotního pojištění další miliardy. Mě osobně pak mrzí to, že opakovaně odmítl odpovědět na jednoduchou otázku: jak se za dva a půl roku vašeho vládnutí díky vašim reformám zlepšila kvalita, dostupnost a bezpečnost zdravotní péče? Pravděpodobně žádnou uspokojivou odpověď nemá. Když tedy ani pro pacienty, ani pro zdravotníky nic dobrého neudělal, proč by měl být ve funkci.

Prázdná, nepotřebná lůžka by držel jen hloupý ředitel nemocnice

Foto PRÁVO – Václav Pergl