Londýnské paralympijské hry změnily obrázek postižených lidí - alespoň v některých zemích. A podnikatelské sféře to začíná docházet.
Když Richard Whitehead, který má amputované obě nohy a běhá na protézách z uhlíkových vláken, získal pro Británii zlatou medaili v běhu na 200 metrů a pokořil tak vlastní světový rekord, jásot na londýnském olympijském stadionu připomínal ovace pro jeho slavného krajana Mo Faraha na "té druhé olympiádě" o dva týdny dříve.
Paralympijské hry skončily 9. září. Mnozí návštěvníci a televizní diváci se při nich s údivem seznámili se sportovními výkony lidí s amputovanými končetinami, závažnými poraněními páteře, atletů s mentálním postižením nebo nevidomých. (Neslyšící mají své vlastní hry.) Husajn Omar Hassan, první paralympionik z Džibuti, doběhl závod na patnáct set metrů zoufale pomalým tempem, vyčerpaně vrávoral na tenoučkých nohou, ale do cíle mu pomáhali diváci, kteří ho povzbuzovali mexickými vlnami. Sportovní duch a dojemná síla vůle přitáhly mnohem více pozornosti, než organizátoři očekávali. Deset tisíc vstupenek uvolněných denně do prodeje se vyprodalo v okamžiku.
Paralympiáda byla hitem i co do televizní sledovanosti. Zahajovací ceremoniál přitáhl 11 milionů britských diváků (zahájení olympiády sledovalo 27 milionů). Britská televizní stanice Channel 4, překvapená zájmem, změnila program a zařadila do vysílání 400 hodin přenosů. Čínská státní televize vysílala pět hodin denně (nejspíš tomu napomáhalo postavení Číny v medailovém pořadí zemí). Hlavní televizní kanály v Německu a Francii se paralympiádě věnovaly každý večer. Přestože Itálie nedosáhla významných výsledků, televizní společnost Sky Italia odvysílala 500 hodin, část z nich na speciálně vytvořeném kanále.
Nadšení však není všude stejné. Navzdory úspěchu svých sportovců věnovalo Rusko paralympiádě jen zběžnou pozornost, stejně jako hlavní japonská televizní společnost NHK. Největší kritiku si za nedostatečné pokrytí vysloužila americká NBC. Chris McCloskey z NBC Sport však namítá, že od paralympiády v Pekingu společnost objem vysílání zvýšila. Navíc hry v Londýně si konkurovaly s jinými sportovními akcemi, které mají stálé a oddané diváky.
I paralympijské umístění USA bývá horší než jejich olympijské výsledky. V roce 2008 obsadily třetí místo, v roce 2004 čtvrté a čtyři roky předtím páté. V roce 2008 zamítl Nejvyšší soud odvolání tří paralympioniků, kteří žalovali Americký olympijský výbor za nedostatečné financování sportu zdravotně postižených. Liší se i kulturní přístup: Barack Obama v roce 2009 veřejně zavtipkoval, že by se se svými bídnými dovednostmi v bowlingu kvalifikoval tak na "speciální olympiádu".
Přístup se však může rychle změnit. Přestože se Rusko ke zdravotně postiženým stále ještě nechová korektně, paralympiádu začalo považovat za zdroj národní hrdosti. Julia Averjanovová z ruské neziskové organizace Perspektiva tvrdí, že k této změně došlo zejména díky Michailu Terenťjevovi a Vladimiru Krupennikovi, dvěma bývalým paralympionikům, kteří byli zvoleni do ruské dumy. Letos Rusko v Londýně reprezentuje 182 sportovců.
Přestože 80 procent nákladů účastníků hradí pořadatel her, je sport zdravotně postižených stále ještě záležitostí zejména bohatých zemí, jsou k němu totiž třeba drahé protézy a speciální trénink. Čtyřicet procent sportovců pochází jen z devíti zemí. Bílí tvoří pouze desetinu populace Jihoafrické republiky, v národním týmu však dominují. Účast afrických zemí ale stále narůstá. Gallican Mugabonake z podpůrné organizace Handicap International tvrdí, že díky zlepšení rwandského vzdělávacího systému na hry mohlo přijet čtrnáct zdejších sportovců.
Dobrých úmyslů je bezpočet, ať už jde o podporu příležitostí v chudých zemích či změnu přístupu v zemích bohatého Západu. Představovat těžce postižené lidi jako přitažlivé, ambiciózní a schopné je velký skok od obvyklého obrazu diskriminované menšiny (přesto aktivisté her využili, aby kritizovali zpřísnění kritérií pro přiznání invalidního důchodu v Británii).
Paul Maynard, který je poslancem za Konzervativní stranu a trpí následky dětské mozkové obrny, tvrdí, že paralympiáda sice vyvolala všeobecné nadšení, ale "postižení jako by byli zajímaví, pouze když dokážou běhat, skákat nebo dávat góly". Britský paralympijský svaz televizním společnostem zaslal škrobené doporučení, aby se příliš nezaobíraly osobní minulostí sportovců a nesrovnávaly jejich výkony s výkony účastníků olympijských her. Ostře kritizoval jakékoli poukazování na "normalitu" zdravých sportovců, na černou listinu se dostala i slova "trpí" a "upoutaný na vozík". Lidé bez zdravotního postižení nejsou "zdraví", ale "nepostižení". Debatuje se dokonce i o tom, že používání slova "statečný" v souvislosti s tělesně postiženými může působit povýšeně. Věcné televizní debaty o rozdělení paralympioniků do kategorií podle postižení naopak rozhodně odstranily řadu rozpaků, kterými nepostižení lidé trpí při hovorech o postiženích.
Ožehavou směsicí však nadále zůstává tělesné postižení a humor. Stanice Channel 4 údajně rozváže spolupráci s komikem Frankiem Boylem, který prohlásil, že Saúdští Arabové by do svého týmu mohli zařadit i zloděje s amputovanými končetinami. Na stejném kanále však australský komik Adam Hills pravidelně žertoval o své nožní protéze. Na zahajovacím ceremoniálu také za všeobecného smíchu a aplausu zazněla píseň "Spasticus Autisticus", v níž si sám ze sebe provokativně dělal legraci zesnulý rockový zpěvák Ian Dury, který byl ochrnutý následkem obrny. Ještě před třiceti lety stanici BBC tato píseň připadala příliš urážlivá na to, aby se mohla vysílat v rozhlase.
---
PARALYMPIJSKÉ VÝKONY
Deset zemí s největším počtem
zlatých medailí
Celkový počet medailí
Počet sportovců
Pořadí na olympijských hrách
Čína 159 291 2
Rusko 73 182 4
Velká Británie 92 295 3
Ukrajina 59 150 14
Austrálie 61 167 10
Spojené státy 64 229 1
Německo 46 152 6
Brazílie 25 183 22
Polsko 24 101 30
Írán 18 79 17
ZDROJE: LOH Londýn 2012; The Economist
Paralympiáda byla hitem i co do sledovanosti. Zahajovací ceremoniál přitáhl 11 milionů britských diváků.
Foto: Možnosti bez hranic. (Richard Whitehead)
FOTO PROFIMEDIA.CZ
O autorovi: THE ECONOMIST © 2012 The Economist Newspaper Limited. All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Respekt. Článek v angličtině najdete na www.economist.com.