Praktičtí lékaři přicházejí o další a další kompetence. Pacienty pak musí posílat ke specialistům, přestože by jim dokázali pomoci sami. Teď začali bojovat: chtějí zpátky možnost předepisovat i speciální léky.
PRAHA Praktičtí lékaři si stále častěji připadají, jako by byli součástí děje slavné knihy Josepha Hellera Hlava 22. Proč? Když k nim přijde například pacient s neurologickým problémem, nemohou mu předepsat žádný lék, přestože vědí, že by nemocnému pomohl. Doposud to přitom šlo. Vhodný lék však nově získal značku L, což znamená, že jej může předepsat jen lékař specialista.
Takže praktik musí poslat pacienta za neurologem, ten potvrdí, že navrhovaný lék je správný, a odešle nemocného zpět k obvodnímu lékaři s tím, aby mu dané balení předepsal. Sám má totiž na počet předepsaných léků limity od pojišťoven, a když je překročí, platí pokutu.
Pacient poslušně šlape zpět k praktikovi a ten mu lék konečně předepíše. Kruh se uzavírá. Často se však člověk dobere svého léku až po týdnech, protože čekací doby na specialisty jsou dlouhé.
Takový je výsledek zaklínadla L. Jak ubývají kompetence praktikům, je vidět například na psychiatrických lécích. Během posledních osmi let se devětkrát zvýšil počet těch, které smějí předepisovat jen psychiatři. O to méně jich smějí předepsat praktičtí lékaři, k nimž mají pacienti blíže.
Pojišťovnám mizí statisíce za zbytečná vyšetření
"A teď se podívejte, jakou díru do rozpočtu zdravotních pojišťoven to udělá. Praktik dostane 50 korun za měsíc na pacienta, ať tam ten přijde, jak často chce. Specialista za jedno vyšetření dostává 350 až 600 korun," poukazuje místopředseda Společnosti pro všeobecné lékařství Igor Karen.
Celkem tak největší pojišťovna v zemi VZP platí ročně ambulantním specialistům přes 34 miliard korun, kdežto praktikům necelých osm miliard. Loni dokonce dala specialistům o miliardu a čtvrt víc, než předpokládala.
"Navíc dostupnost praktika je lepší. U nás v Benátkách nad Jizerou je diabetolog jen jednou za týden a pacienti čekají na svůj termín tři měsíce," říká Karen. Specialisté se podle něj chtějí uživit, takže přibývá věcí, které mají ve své kompetenci, ač praktický lékař je umí zastoupit. Konkrétně se to prokázalo u porovnávací studie pacientů s nekomplikovanou léčbou cukrovky -praktici je umějí léčit stejně dobře jako diabetologové. A hlavně levněji. "Praktické lékaře využívá 80 procent obyvatel a pojišťovny to stojí patnáct procent z celkových nákladů na zdravotnictví, kdežto ambulantní specialisty využívá patnáct procent lidí a stojí to 45 procent nákladů na péči," konstatuje Svatopluk Býma, předseda Společnosti všeobecného lékařství. "A to nemluvím o tom, že s rostoucím počtem lékařů, kteří o pacienta pečují, stoupá i procento chyb v jeho léčbě."
Společnost se proto obrátila na lékový úřad. Vstřícně, i když trochu neurčitě, se k požadavkům praktiků staví i ministerstvo zdravotnictví. "K posilování jejich kompetencí určitě dojde, ale ne skokově," řekl mluvčí Vlastimil Sršeň.
Kompetence praktiků jsou totiž vyšší i v zahraničí. "Němečtí praktičtí lékaři smí fasovat léky na ordinaci a ne jako v Česku na rodné číslo pacienta. To je rozdíl. Když před ordinací německého praktika chytí migréna pacienta, který u něj není registrovaný, lékař sáhne do vitríny s léky určenými pro tyto případy. V Česku to tak jednoduše nejde," říká lékař Rudolf Zemek, který má zkušenosti z Bavorska.
FAKTA
Víc lékařů, víc chyb
Když si lékaři pacienta posílají mezi
sebou, je větší pravděpodobnost,
že udělají v léčbě chybu. Potvrzují
to zahraniční studie. ČR je nemá.
Pravděpodobnost chyby, když
o pacienta pečuje více lékařů
1 lékař 4 a více
Austrálie 12% 37 %
Kanada 15% 40 %
Nový Zéland 14% 35 %
Německo 14% 31 %
Velká Británie 12% 28 %
USA 22% 49 %