Necháte mě zemřít?

Pacient, který se dostane do rukou lékařů v Masarykově onkologickém ústavu v Brně, má jistotu, že má co dělat s profesionály nejen co do záchrany svého života, ale i co se týče smrti. Bude-li si ji přát.
Tady totiž plně respektují institut living will, tedy přání pacienta nenechat se v jistých situacích zachraňovat, ale v klidu zemřít. A dělali to dlouho předtím, než letos v dubnu začal platit zákon, který living will zavedl a lékařům nařídil dbát na dříve vyslovené přání pacienta.
"Máme na to vlastní formuláře. Děláme to už od roku 2009, umožňovala to totiž ještě před platností zákona úmluva o lidských právech a biomedicíně," říká náměstek ředitele nemocnice Radek Policar. "Netvrdím, že je to pro lékaře jednoduché. Už jen vést takový rozhovor s pacientem je nesmírně těžké, ale myslím si, že je nutné respektovat svobodnou vůli lidí," říká.
Avšak právě s tím má mnoho lékařů, ne-li většina, stále problém.
Přestože zákon platí osm měsíců, doktoři přiznávají, že na něj nedbají. Je pro ně totiž hrozně těžké složit ruce do klína a pacienta nezachraňovat, i když si to sám přeje. Argumentují takto: zákon nezákon, učili jsme se pacienty léčit, ne je nechat umírat.
"Vždy člověka zachraňujeme, nesháníme se po tom, jestli podepsal nějaký papír. Že by někdo aktivně prohledával pacientovi kapsy nebo kabelku, jestli u sebe nenosí living will, s přáním nenechat se zachránit, tak to opravdu ne," popisuje anesteziolog Zdeněk Mrozek z olomoucké fakultní nemocnice praxi běžnou ve většině českých nemocnic.
"Když lékařům přednáším, že musí respektovat i přání pacienta zemřít, špatně se jim to chápe," potvrzuje specialistka na medicínské právo Jolana Těšinová.
Ve většině českých nemocnic tak pacient musí stále počítat s tím, že lékaři budou bojovat o jeho život, ač si to sám nepřeje.
"Existence institutu living will naši praxi nijak zásadně neovlivní," avizoval například Vladimír Černý, šéf anesteziologie nemocnice v Hradci Králové, už když začal zákon platit.

Living will už mají desítky lidí

Pacienti přitom mají o institut living will zájem. "Například ti, kteří mají Alzheimerovu chorobu nebo třeba onemocněli rakovinou," říká další specialista na právo v medicíně právník Petr Šustek.
Žádná přesná čísla nejsou k dispozici, ale právníci odhadují, že tento dokument už mají v Česku desítky lidí. "K nám se na něj chodí ptát i zdraví lidé. Zrovna tu shodou okolností byla jedna profesorka z univerzity poradit se, jak to sepsat pro případ, že by někdy onemocněla rakovinou," říká Radek Policar z Masarykova onkologického ústavu.
Obvykle sepsané přání pacienta vypadá nějak takto: "Až moje nemoc dojde do čtvrtého (posledního) stadia, nepřeji si být oživován, pokud například dojde k zástavě srdce..."
Teoreticky pacient může sepsat living will i pro případ, že se vybourá na motorce tak nešťastně, že pokud by jej lékaři zachránili, bude navždy ochrnutý. Ale v praxi to funguje tak, že se dokument living will vztahuje vždy k nějaké konkrétní vážné chorobě a sepisují jej lidé, kteří už nemocní jsou a vědí, co je čeká.
Součástí dokumentu je totiž i poučení od ošetřujícího lékaře, že pacient ví, co se stane, když lékařskou péči v jistou chvíli odmítne.
Speciální living will, týkající se odmítnutí transfuze krve, mají také svědkové Jehovovi.
Původně bylo součástí zákona ustanovení, že "dopředu vyslovené přání" může pacient sepsat jen na dobu nejbližších pěti let, a poté, pokud jeho přání trvá, by je měl sepsat znovu. "Ústavní soud však toto ustanovení nařídil vypustit, protože je to diskriminační pro pacienty s alzheimerem, kteří nevyhnutelně jednou dojdou do stadia, kdy už o sobě nebudou moci rozhodovat sami a nemohli by své vyjádření vůle žít, či nežít prodloužit," říká Jolana Těšinová.
Kdo tedy living will sepíše, má je už na celý život. Jen zatím není jisté, že dokument budou lékaři respektovat. Teprve se to učí. Ostatně, za nerespektování přání pacienta jim žádný postih nehrozí.
Lékaře přitom téma smrti na přání velmi zajímá. Když před dvěma týdny Česká lékařská komora uspořádala konferenci o eutanazii, přihlásilo se tolik doktorů, že v sále nebylo k hnutí. Stejný zájem je i o čerstvě vydanou knihu lékařské komory s názvem Eutanazie – pro a proti.
"Living will se z mého pohledu překrývá s pojmem pasivní eutanazie," říká v ní známý zastánce eutanazie profesor Pavel Pafko. A přiznává, že tento dokument lékařům v praxi přivodil mnoho nejasností a donutil je klást si otázky, které si klást nechtěli.
Dosud záleželo jen na lékaři samém a na jeho svědomí, když se rozhodl dál zbytečně neprodlužovat léčbu nebo pacienta ve vážném stavu nezachraňovat, pokud selže některý z orgánů. A mnozí lékaři si nyní jen neochotně zvykají na myšlenku, že teď je to obráceně, že o svém těle – a tím o životě a smrti – rozhoduje pacient sám.

---

Formulář na smrt Jak vypadá tiskopis, v němž pacient vyslovuje přání nebýt za určitých okolností dále léčen. DŘÍVE VYSLOVENÉ PŘÁNÍ Jméno a příjmení pacienta: Rodné číslo: Zdravotní pojišťovna: Oddělení: Výše uvedený pacient si vyžádal sepsání pokynů pro případ, že se v budoucnu dostane do takového zdravotního stavu, v němž nebude schopen vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb a se způsobem jejich poskytnutí. Dříve vyslovené přání nelze respektovat, pokud nabádá k takovým postupům, jejichž výsledkem je aktivní způsobení smrti. Předvídatelné situace: V případě že... (zde se vyjmenují mezní situace – pozn. red.) Pokyn pacienta pro případ, že tato situace nastane: ... si pacient přeje... (zde se napíše, že pacient v uvedených situacích nechce být oživován, dostat léky, krevní transfuzi apod. – pozn. red.) Pacient je způsobilý souhlas/nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb předem vyslovit. Pacient poučení ošetřujícího lékaře porozuměl a měl možnost klást doplňující dotazy, které mu byly srozumitelně zodpovězeny. Pacient i přes uvedené poučení trvá na svém přání a prohlašuje, že tak činí zcela svobodně, se vší vážností a při plném vědomí. Podpis lékaře Podpis svědka Podpis pacienta
Zdroj: Šustek & Co., advokátní kancelář

Foto:

O autorovi: Lenka Petrášová, reportérka MF DNES