Konečně žijí „ve svém“. Ve druhém Spolubytě se už zabydlují nájemníci.

Spolubyt 2 patří pod správu neziskové organizace Asistence, o.p.s., která spravuje ještě jeden Spolubyt na Hůrce. Oba Spolubyty jsou určeny lidem se zdravotním postižením, pro které je z důvodu omezení pohybu těžší najít si bydlení, chtějí-li se například osamostatnit od rodičů.

Byt na Letné o dispozici 4+1 je světlý a prostorný. Nachází se v něm dva samostatné pokoje a dva pokoje propojené, které bude obývat partnerský pár. Společným prostorem je kuchyně s jídelním koutem. Společné je také sociální zařízení – jedna plně vybavená prostorná koupelna se sprchovým koutem a toaletou a pak samostatná toaleta.

Asistence, o.p.s., se postarala o základní vybavení kuchyně (stůl, židle, lednice), koupelny (bezbariérová úprava toalet a sprchového koutu) a částečně pokojů (polohovací postele, skříně, psací stoly), k čemuž využila finanční prostředky získané prostřednictvím sbírky na dárcovské platformě Donio.

Jak to ve Spolubytě funguje

Kuba mě přivítal u vchodových dveří do domu. Všechny vchodové dveře jsou na čip a možnost otevřít si po „čipnutí“ je časově omezená. To Kuba označuje jako drobnou technickou překážku. Výtahem jsme vyjeli do třetího patra, kde na klice jedněch dveřích visí pletená aportovací hračka pro psy s koulí na jednom konci. Tuto kouli používá Kuba jako ergonomickou pomůcku při zavírání dveří od bytu, když byt opouští, protože dveře se otevírají do bytu. Pro Kubu, který se pohybuje na elektrickém vozíku, by bylo nemožné z vozíku tyto dveře pohodlně zavřít.

Zajímalo mě, jak se Kuba dostal k bydlení ve Spolubytě 2. Kuba mi tedy vysvětlil, že byl od roku 2022 registrovaný na „čekačce“ na Spolubyt 1 na Hůrce a ke konci roku 2024 dostal informaci od Asistence o možnosti bydlení ve Spolubytu 2. Kuba souhlasil a očekával další „čekačku“. Namísto toho se ale už 25. února (což jsme s Kubou označili za jeho „vítězný únor“) zúčastnil prohlídky bytu a následně byl rovnou vybrán jako jeden z budoucích nájemníků.

Jelikož byt obývají lidé s omezenou schopností pohybu a sebeobsluhy, dochází za nimi individuálně v nasmlouvaných časech asistenti z Asistence, o.p.s. Kuba má domluvené 4 asistence za den – ráno 1 h, dopoledne 20 m, odpoledne 20 m a večer 1,5 h. Večerní delší asistenci si Kuba naplánoval proto, že by se rád s dopomocí věnoval vaření večeře. Osobní asistence není obligatorně poskytovaná spolu s bydlením. Nájem a úhrada za osobní asistenci se platí zvlášť. Osobní asistence se platí za každou započatou hodinu. Nájem a náklady na energie jsou srovnatelné s běžnými cenami v Praze. Nejedná se o sociální bydlení, byt je pronajímán soukromým majitelem.

Kuba zmínil aplikaci Aspik, kterou disponují asistenti a která obsahuje profil klienta s popisem jeho potřeb, se kterými potřebuje pomoct a dále například pokyny k pomůckám, které klient k péči či samostatnosti využívá. Kuba má na svém profilu v aplikaci poznámku, že klient vysvětlí vše sám, protože – jak sám říká – je velice komunikativní, až ukecaný. Každý klient má svého koordinátora asistencí. V Asistenci fungují čtyři týmy koordinátorů po dvou.

Osobní asistenti pomáhají obyvatelům bytu s běžnými denními činnostmi péče o vlastní osobu, jako jsou úkony osobní hygieny, oblékání, ukládání do postele, příprava stravy či doprovod na nákupy nebo na kulturní akce. Každé pondělí nebo úterý přichází do bytu paní na úklid a postará se o úklid chodby a koupelny. Úklid a údržbu pokojů a kuchyně obstarávají klienti za pomoci asistentů.

Jak se Kubovi ve Spolubytě líbí

Sám Kuba takto shrnul své dojmy z nového bydlení, které je zároveň jeho prvním samostatným: „Měl jsem strach. Bál jsem se, že bez neustálé asistence, na kterou jsem byl zvyklý z Jedle, nebudu zvládat. Naštěstí zbytečně. Asistence nastavená s koordinátory mi bohatě stačí – a díky bezbariérovému bytu dělám věci, o kterých bych před pár týdny ani nesnil. Třeba si sám zaliju čaj. Naučil jsem se být chvílemi sám, a vlastně mi to vyhovuje – mám klid na učení. Ale i samostatné bydlení má své výzvy. Koš, mýdlo, úklid… pro někoho banalita, pro mě nová zodpovědnost. Ale i to mě posouvá dál. Těším se. Na léto. Na to, že jsem konečně nejblíž svým přátelům. Na život.“

Autor: Monika Šimků